S příchodem adventu (a sněhu) u nás stoupá spotřeba červených vín a slaďáků, konkrétně alsaských Pinotů šedých. Včera přinesl advent ještě jedno překvapení. Hledal jsem ve sklepě vánoční řetězy a ozdoby. Hledal jsem je v krabicích od vína, protože v prázdných krabicích od vína uchovávám ve sklepě kdeco včetně vánočních ozdob. V krabici zapomenuté v koutě ležela tři neoznačená vína, dvě červená a jedno bílé.

Udělali jsme si s návštěvou slepou degustaci, protože jsem si nevzpomínal, jaké lahve by mohly být uloženy pod vánočními ozdobami a zašlými prvorepublikovými plechovkami od kafe. První jsme poznali snadno, poslední lahev Rulandského šedého 2007 od tvrdonického vinaře Jana Bartoše byla už lety ohlazená a zjemnělá, ale už se vytratila síla a většina toho, co mě na ní bavilo před dvěma lety.

V druhé lahvi bylo červené víno průhledné až vodovaté barvy, ale zřetelně nazrálé, starší, hnědorezaté  – od pohledu jasný moravský Pinot z ročníku 2005. Při prvním přivonění dýchnul selský dvorek a zelenina, ale z napití šla radost. Hned jsem si vzpomněl, že jsem kdysi dostal v Krásné Hoře celý karton jako naturální odměnu za jakousi práci. Předání bylo provázeno typickým vybíralovským doporučením ve stylu „a kdyby ti to nechutnalo, tak na podlití guláše je to výborné.“ Zprvu jsem mu dával za pravdu, i na ten guláš došlo. Víno mělo zamlada ve vůni trochu těkavky a chutí  připomínalo vojenskou deku, takovou tu štiplavou, kopřivovou (až dodatečně mi dochází, že části čtenářů nebude výraz „vojenská deka“ asociovat žádnou vlastní zkušenost). Dnes už jsou pryč těkavky i štiplavost, chutná krásně jemně, suše a čistě. Možná mu chybí větší koncentrovanost, ale vynahrazuje to hladkou elegancí a teple kořenitou dochutí. Advent přišel právě včas (a to mám ještě jednu lahev navíc 🙂 Víno krásně dozrálo a je škoda, že jsem jich tolik vypil zamlada a nezapomněl jich ve sklepě víc…