Určitě se vám to už stalo: kamarád vám naleje do skleničky trochu vína a culí se: Tak schválně, jestli poznáš, co to je? Ochutnáváte a snažíte se rozluštit hádanku tím, že propojujete dojmy z vůně a chuti se zkušenostmi uloženými v paměti. A kamarád, kterej vám to víno nalil se baví jako židovskej pánbůh, kterej jedinej ví dopředu, jak to dopadne.

Někdy je dobré vymazat paměť a napít se vína, jako by to bylo poprvé. Zahodit zkušenosti a vybičovat pozornost. Napít se vína a neznat odrůdu, oblast ani ročník. Je to víno dobré nebo není? – to je, oč tu běží.

Měl jsem včera náročnej den bez oběda. Večer jsem dorazil domů s několika plátky bio hovězího, a když se už na pánvi ohřívala cibule, vytáhl jsem ze sklepa víno, které už dobře znám. Santenay 2005 AOC, výrobce Domaine Marc Bouthenet. Už jsem pár lahví vypil a včera jsem ho vybral jen proto, že jsem měl dojem, že lepší červené se mi už nedokáže včas provzdušnit. Psal jsem o něm v srpnu 2008 tady a zmiňoval jsem tehdy výraznější kyseliny, kvůli kterým víno působilo jaksi tence, a trochu tříslovin.

Včera po pouhé hodině v karafě už třísloviny mizely, podle světlounké barvy vína to byl stále jasný Pinot, ale vůně byla pěkně kulatá a jemná, jako ze starého švestkového kompotu, a nádavkem jsem vyčuchal sušené švestky. Chuť je tak kulatá, že ani nemá smysl ji analyzovat. Stále má zřetelné kyseliny, ale jsou pěkně zakomponované do celkového dojmu. Ještě v ní je stopa tříslovin a nejblíž to je ke švestkám, ale je to nečekaně krásně vyzrálý burgundský Pinot.

Je to tím, že víno za rok tak pěkně vyzrálo? Nebo je to jen tím, že jsem od něj nic nečekal a po únavném dni ho otevřel bez velkých očekávání? Ať je to tak nebo tak, přimlouvám se za příležitostné ochutnávání vína bez mámivých brýlí očekávání a bez berliček zkušenosti. Ostatně zkušenost je jen něco, co jste kdysi dostali místo toho, co jste doopravdy dostat chtěli.