Dr. Vino informoval 28. října o zprávě, kterou přednesl Alex Maltman na výroční koferenci Americké geologické společnosti. Zpráva se zabývá víny v Oregonu a ve zkratce říká, že tak často zmiňované spojení mezi geologickým složením vinice a chuťovým projevem vína je z vědeckého hlediska nemožné. Jakékoli spojení mezi tím označuje za romantický mýtus a tvrdí, že ať chutnáte ve víně jakoukoli mineralitu, není to chuť minerálů z vinice.

Už před pár týdny to naznačoval Jamie Goode, že cesta minerálních prvků z vinice přes kořeny a stonek rostliny do hroznů a z nich pak do sklenky je vyloučená. Je to konec koncepce terroiru? Někteří tvrdí, že ne, že i nepřímé vlivy mohou hrát roli. Taky jsem se kolikrát rozplýval nad mineralitou vína a tady bych se koncepce terroiru znova zastal – mně se totiž líbí a nerad bych ji opouštěl kvůli takové banalitě jako je vědecký výzkum. (Snad následující hudební ukázka nebude úplně mimo mísu. Ale neodolal jsem…)

Měl bych napřed laicky popsat, co to podle mě ten terroir je. Vidím v tom nejen souhrn přírodních podmínek, ve kterých roste réva, vlivy počasí a podnebí, ale i vlivy člověka – výrobce a místně obvyklých postupů sklepního zpracování vína. Na terroiru se mi nejvíc ze všeho líbí jeho marketingové použití. Koncept terroiru je nekonkurenční. Na jedné vinici, za stejných přírodních podmínek, hospodaří několik vinařů, a každý z nich vyrobí (trochu) jiné víno. Nejzajímavější na tom není, jestli má lepší víno vinař A, B nebo C. Nejzajímavější je koupit si všechny tři, otevřít je současně a zkoumat, o kolik se vína, tak podobná svým původem, v barvě, vůni a chuti liší. Koncept terroiru jako by říkal – nehoňte se za nejlepším vínem. Sousedovo víno je trochu jiné, ale nejspíš bude stejně dobré. A nejlíp uděláte, když si koupíte oboje.

Z míst, kde tahle koncepce funguje, mívám dobrý pocit. V Burgundsku například vinaři neprodávají jeden proti druhému. Prodávají všichni společně proti dovozům z Chile, z jižní Afriky, z Austrálie. Takže nevadí – jestli padne mineralita, ať žije terroir!