Už několikrát jsem mluvil a psal o tom, jak snadná je orientace v burgundských vínech. Když je to bílé, je to Chardonnay. Když červené, je to Pinot Noir. Vyjímky existují. Jedna z největších vyjímek je Sauvignon Saint-Bris. V regionu Chablis leží malá apelace Sauvignon Saint-Bris, kde se, jak jste už jistě uhodli, pěstuje Sauvignon.

Obvykle dodávám, že to je asi tak všechno, co je o tom potřeba vědět, protože sama apelace ani vína nejsou nijak významná. Přesto jsem jedno takové víno koupil do třetích Komunitních Bedýnek a teď si lámu hlavu vymýšlením důvodu, kterým bych vás přesvědčil. No ale vzdávám to – mně se to víno prostě líbí.

Stalo se to tak, že jsem se o prázdninách zastavil v žižkovské vinotéce Le Caveau, jen pro kus sýra domů a na kousek řeči. Vzal jsem s sebou láhev moravského Sauvignonu na ochutnání, a Daniel Brož, zmlsaný Chablis, nad ním ohrnul nos a vytáhl Sauvignon Saint-Bris 2008 AOC od Lamblina a nalil mi slzu. Řídil jsem a po ochutnání vyplivoval, a tenhle postup mě znervózňuje, nevěřím mu. Ale víno mi chutnalo a koupil jsem si rovnou láhev na doma, pro kontrolu.

I doma bylo víno dobré – lehké, svěží víno na zahradu a do tepla. Sauvignon vyrobený stejným postupem jako Chardonnay v Chablis: žádný dubový sud, žádné ležení na kvasničních kalech. Naopak kvašený za řízené teploty (takže chlazený), celý život strávil v nerezu, má světlejší žlutavou barvu, květinovou a limetkovou vůni, příjemně svěží chuť s výraznými kyselinami, připomínajícími červený rybíz a zřejmě i pár gramy zbytkového cukru. Na jazyku zůstává viset docela dlouho. Taky bych mohl napsat, že to je příklad masové produkce, levné víno pro supermarkety a nenáročné pití, ale pěkně řemeslně odvedené, čisté a příjemné. Etiketa kupodivu nenese informaci o alkoholu, ale protože jsem na něj sám, doufám, že alkoholu bude málo, tak 12%. Na soutěžích většinou vyhrávají těžké váhy, ale občas je potřeba se potěšit i s něčím hubenějším. (Druhý den mě Dan Brož e-mailem upozornil, že na etiketě alkohol je, ale nečitelně vytištěný zlatě na černém podkladu. Ani napodruhé jsem to nenašel, až napotřetí pod lampou jsem to objevil: 12% :o)

Jestli vám to nebude chutnat, svět se mi nezboří. Mně to chutná jako nenáročné pití, jednoduché čisté víno. Ale jestli si ho půjdete sami koupit, mějte se na pozoru. Včera jsem v Le Caveau ochutnával několik olivových olejů vyráběných s různými příchutěmi, s vlašskými ořechy, lískovými oříšky, pistáciemi a mandlemi, a přes veškerou otrlost jsem podlehl a koupil. Naslepo jsem hádal mandlový olej a neuhodl. Je zajímavé, jak těžko se identifikují známé chutě v nečekané souvislosti. Přesně jsem si při ochutnávání vybavil Amaretto, italský mandlový likér, ale „mandle“ jsem nedokázal vyslovit. Takže bacha!