Trenér Brückner skončil u rakouské reprezentace. Češi začali šetřit na jídle, potvrzuje průzkum. Vymizí z českých koupališť tlouštíci? Pan Sklenička pochybuje, nejvíc v životě přibral v osmdesátých na vojně, v království špatného jídla. Zaháněl stres a dojídal se chlebem, deset kilo za rok.
Kde jsou bačkůrky strachu, tam přijdou holínky záhuby
V neděli zemřel ve věku 92 let nejstarší žijící pilot legendární 311. československé bombardovací perutě (RAF) plukovník Petr Uruba. Po sestřelení byl více než čtyři roky v německých zajateckých táborech. V roce 1944 byl odsouzen k trestu smrti, byl však před jeho vykonáním osvobozen. (Vynechávám údaje o jeho životě v poválečné ČSR, ČSFR a ČR, to je čtení smutné jako pohádky Boženy Němcové.) Obávám se, že jsem o Petru Urubovi četl poprvé ve zprávě o jeho smrti.
Někdy si říkám, bojoval by dnes někdo za dnešní ČR tak jako generace našich dědů za ČSR po roce 39? Mám námět na televizní pořad: nějaký novinář by tuhle otázku mohl položit Jiřímu Čunkovi, Zdeňku Škromachovi, Stanislavu Grossovi, Janu Kavanovi, Vlastimilu Tlustému, Olze Zubové a pár dalším celebritám.
Před časem mě dojalo, když v posluchaské soutěži na Radiožurnálu padla otázka: „Dokážete vyjmenovat české parašutisty, kteří se zúčastnili atentátu na Heydricha?“ Posluchač vůbec nezaváhal:“Gabčík, Kubiš, Valčík.“ Úplně jsem zíral. Jel jsem v tu chvíli autem kousek od Bulovky a překvapením jsem málem naboural do Mercedesu přede mnou. Vzpomněli byste si vy? Já bych to netrefil, dal bych Gabčík-Kubiš-Opálka podle Vyčítalovy písničky. 27. května to bude 67 roků. Co třeba zapálit svíčku a představit si, jaký to tehdy bylo? Koukněte na ty kluky, na co asi mysleli?
Dvouhlavá želva se krmí oběma hlavami naráz
V mlhavých počátcích historie byla monstra a zrůdy (dvouhlavá telata, tříhlaví vlci, draci a příšery) považována za znamení špatné vlády a mívala za následek pády trůnů, masivní společenské pohyby, revoluce a jiná třeštění. Dnes se jim dostává okrajové zmínky v Blesku a zívání čtenářů. Vyburcovala by davy čtyřicetihlavá želva? Nebo čtyřicetihlavý Čech s degustátorskými zkouškami? Mívám při hodnocení vína problém s pamětí, čtyřicet hlav synchronně ochutnávajících víno by tyhle problémy vyřešilo. No představte si to, mít čtyřicet hlav (a jeden žaludek), degustátorské zkoušky a čtyřicet skleniček se vzorky vína. Ta rozkoš, očuchávat čtyřicet vzorků najednou, a potom je synchronně polykat! Absolutní harakiri! Totální seppuku!
Jen nevím, co by tomu řekl Kozina. Co ten by za to dal, kdyby to mohl číst s Vámi….