Kdybych měl víc pokory, dal bych si pauzu. Ne do čtvrtka, ale na dva – tři týdny. Místo abych ťukal dnešní zprávu, měl bych jet do Alsaska, skouknout Bergheim, navštívit Altenberg, sníst quich a vepřové koleno… A nejspíš bych se zase ujistil, že mám na alsaských vínech rád svěžest a ovocnost, světskost a tělesnost… příjemné prvoplánové rozkoše.

Nic z toho se neobjevilo na včerejší ochutnávce vinařství Marcel Deiss v pražské restauraci U Malířů. Deissova vína byla naopak elegantní a vyzrálá, ovocné vůně a chutě v nich rozhodně nepřevládaly. To nebylo Alsasko, jak ho znám, přesto jsem se do zimního večera vyklopýtal spokojený a šťastný, úplně ohromený krásou vín, byť jinou, než jsem čekal.

Košt pořádala Domaine R&W pro soukromou sešlost. O vinařství byl profilový článek v říjnovém, prvním čísle českého Decanteru. Podle průvodních poznámek Víta Hepnara pochází vinařství z půlky 18. století, v současnosti ho vede Jean-Michel Deiss a hospodaří na 27 hektarech. Na nich sklízí odděleně hrozny (a taky je separátně vinifikuje) z 220 parcel. Při několika návštěvách Alsaska jsem získal dojem, že místní vinaři sázejí na reduktivní postupy, vína se ve sklepě zpracovávají při snížené teplotě, což dodává výsledku ovocný charakter. U Deissů zřejmě postupují jinak, pan Hepnar mluvil o minimálních zásazích ve sklepě a zrání ve velkých šestisetlitrových starých sudech, kde víno samovolně okysličuje, a přes původní nedůvěru jsem mu po prvních vzorcích uvěřil – vína rozhodně nebyla prvoplánově ovocná.

1. Riesling 2007 (593 Kč) byl aromatický, s plnou chutí (signalizovanou už ve vůni). Vína se podávala při vyšší teplotě, než je v Alsasku zvykem, takže třeba v tomto víně vyšší teplota vytáhla kořenitý závěr chuti.

2. Pinot Blanc 2005 Bergheim (430 Kč) měl vysokou, sytou barvu. Hned úvodem koštu jsem si udělal poznámku o mizerném světle a že nebudu popisovat barvu, ale barva většiny vín byla nápadně vysoká. Ve vůni chlebovina, málo ovoce, náznak zralosti. V chuti málo kyselin, ale chutná jako suché. Je znát lahvová zralost, nedá se to nazvat stařinkou, protože to je elegantní a příjemné. Koncentrované víno.

3. Pinot Gris 2005 Beblenheim (653 Kč). Zase silná barva, vůně naznačuje, že půjde o suché víno. Ale chuť je na hranici nebo spíš za ní, je sladká, má až likérovou hustotu. Zase elegance a jemnost, v chuti med, olejovitost a v závěru kořenitost. Tuze pěkné.

4. Gewurtztraminer 2004 Bergheim (788 Kč). Voní nakysle, jako ilustrace k Hepnarovu komentáři, že tramín většinou nedává moc kyselin, nakyslá a těžká vůně. Na špičce jazyka mírně perlí jako mladé, v chuti má pěkný zbytkový cukr a zase minerální závěr. V porovnání s předchozím působí lehce.

5. Rotenberg 2002 (1264 Kč) je zřejmě už Deissova specialita, neodrůdové víno ze smíšené výsadby. Deiss svévolně vysazoval na vinici několikero odrůd, které sklízel a nechal kvasit společně – věc v Alsasku nevídaná a dodnes nezvyklá. Toto a následující víno zřejmě pocházejí z takové výsadby, můj dojem byl, že převládá Pinot Gris, nejspíš doplněný tramínem a ryzlinkem. Chutná mladě, přestože je to už stará 2002.

6. Schoffweg 2003 (1220 Kč). Starý likér ve vůni, krásně vyzrálá chuť.

7. Riesling 2002 Grand Cru Altenberg de Bergheim (1310 Kč). Elegance a zralost ve vůni, v nástupu chuti mládistvá svěžest a s průběhem nastupuje vyzrálost. Staré hrušky, med a vosk. Není to ještě úplně hladké, zbytkový cukr je až krystalový, trochu vyčnívá. Stojí 1310 Kč, zajímalo by mě, jak by vedle něj obstál Riesling 2002 Réserve Personelle od Sipp-Mack, můj oblíbený. Byl hladší a stál jen 11 Euro.

8. Schoenenbourg 2003 Grand Cru (2148 Kč). Syntetické ředidlo ve vůni se mi nedaří vymíchat (řada 6000), ale v chuti je to pěkný starý ryzlink se zbytkovým cukrem se strašně dobrým sladkým závěrem.

9. Pinot Gris 2003 Sélection de Grains Nobles (1326 Kč). Nevýrazná, mdlá vůně, výrazně botrytická chuť, sladce hrozinková. Husté, krásné.

No a to je všechno. Závěr jsem napsal už na začátku. Krásná vína, úplně netradičně elegantní a vyzrálá. Když jsem o Deissových četl letmo v Decanteru, nic mi to neřeklo. Až teď ocením, že Deiss dělá víno úplně jinak, než ostatní Alsasko. Ostatně studoval řemeslo v burgundském Beaune a jak sám říká v Decanteru, vyjádření terroiru ve vínech je naší povinností, ne volbou. No ale jde mu to parádně.