Ledové víno sklízené v září? Doba ledová? Počasí je hrozné – teď by se hodilo lokální oteplení! Nejsem kovanej v botanice, ale domácích pěstitelů révy vinné je mi líto. To přece není fair trade! Pan Cuketka psal minulý týden o červené pilulce Mirakulínu, která v puse převrátí naruby kyselé receptory. Pilulka na převrácení receptorů tepla/zimy by nebyla? Představte si ty vděčné dopisy – success stories – od opálených Eskymáků! A pohnojil bych jí mělnické vinice …

…počasí stojí za hovno, ale všecí sme postříkali proti hnilobě, tak to zatim drží,cukernatost se pohybuje od 17 do 21, stejně jak před dvoma týdňama, srážá to tá voda.Eště tak pěkných 14 dní nebo tři týdně a je to doma…
To budou slavnosti vinobraní, v takové zimě. Mělnické základní školy zrušily páteční vyučování pro přespolní děti. Jednak by musely za vstup do Mělníka platit (prodává se jediná vstupenka, třídenní) a jednak se čeká v ulicích takový randál, že by v tom stejně nešlo učit. Vítejte na Vinobraní!

Piju desetiletou skotskou JURU. Koupil jsem ji už před nějakou dobou a nedávno o ni zakopl ve sklepě těsně před fotbalem Anglie – ČR ve Wembley (2:2). Má nápaditě tvarovanou lahvičku, až mě překvapilo, že je skleněná, při koupi jsem čekal, že bude plastová. Ale není, je skleněná, takže plusové body. Je dobrá. Otevřel jsem ji na oslavu Barošova gólu na 0:1 ve Wembley, chuť i vůně jsou docela výrazné, chuť až na hranici takové té ordinérnosti, nechutná to úplně ušlechtile, ale přesto výrazně a příjemně – tím nechci vůbec nic říct o sobě! Úplně nejbáječnější je na tom uzávěr. Na širokém hrdle je báječný korkový špunt zasazený do otáčecího plastového uzávěru. Při otevření špunt vydá nádherný bluesový zvuk, jako z áčkového amerického filmu nebo z TV reklamy, plný, hlasitý, příjemný zvuk, který vás báječně naladí na čtyřicetiprocentní hodnoty, které budou následovat.

Barva je rezatá jako Irčan na Mallorce, vůně je až smetanová, málo štiplavá, chuť je zprvu příjemně jemná, ale nakonec skotsky mydlinková. Neměli jsme pouštět gól na 2:2, byl bych tu skotskou vychválil do nebes! Nebo jsme měli dát na 2:3!

Off topic: na Cuketkovi jsem náhodou našel odkaz na Timesy: Británie zavádí a uznává šaríju pro mohamedánské spoluobčany. Nedovedu si představit, co by na to řekl Churchill. Ostatně teď po ruské invazi do Gruzie by si Evropská Unie měla dát inzerát: hledá se nový Winston Churchill. (Četl jsem jeho životopis a usoudil z něj, že to byl člověk v soukromí nesnesitelný a pokud jde o denní provoz, byl nejspíš pro válečné úsilí velkou překážkou. Ale jak by se nám teď hodil politik, který nepřemýšlí jen od jedněch voleb k druhým!)

K četbě zářijové VinoRevue jsem si otevřel alsaský ryzlink, Riesling 2004 Grand Cru Rosacker z Cave de Ribeauvillé, s nálepkou Bio-certifikátu. Jak už napovídá nálepka, byl to propadák, hlavně proto, že víno je deklarované jako polosladké, ale nemá žádné kyseliny, o které by se ty pěkné cukry mohly opřít. Ryzlink bez kyselin, to je jako jednonohý sprinter. Jako král bez koně. Jako sekt bez bublin. Jinak má víno krásnou plnou barvu a očekávanou směs lípy a medu ve vůni, dá se pít, ale do mojí představy ryzlinku prostě nezapadá. A to je u Rosackeru na pováženou. Jinak o bio-certifikátu můžu říct jen tolik, že pokud nemá přinést spotřebiteli nějakou hodnotu ve víně samém, je pro mě zbytečný až zavádějící, asi jako klamavá reklama : Mix of good intentions, quasi-religious hocus-pocus, good salesmanship, and scientific illiteracy.

Naopak mi imponují výrobci, kteří některé rozumné principy šetrného vinohradnictví používají, ale vybírají si z nich a nálepky BIO nepoužívají. Letos na jaře jsem se v Burgundsku několikrát vyptával na to, zda používají vyšlechtěné kvasinky a jak se stavějí k jablečno-mléčné fermentaci. Odpovědi byly jako přes kopírák, umělé kvasinky nepoužíváme a na MLF jen krčili rameny : když proběhne, dobře, když ne, taky dobře. O biodynamice ani slovo.

Zajel jsem podle cedulí na silnici k jednomu výrobci, za oknem víno – sedmička vína za 65 Kč, jeden a půl litru burčáku za stovku. Možná jsem už staromódní, chápu nabídku a poptávku, ale vloni snad stál burčák o dost méně? Že by první následek zrušení padesátníku? Za chvíli už budou některým písničkám rozumět jen kunsthistorici (a numismatici) : „Za krejcar je malý křivák, za tolar je hrubý nůž, budeš-li mi dobrá žena, budem já ti dobrý muž,“ třeba.

Grans-Fassian Mineralschieffer Riesling 2007 – 18. místo v soutěži ryzlinků ze zářijové VinoRevue, koupeno za 270 Kč v Restauraci na Štěpáně. Středně plná zlatavá barva, výrazná vůně, trochu štiplavá, se zralými tóny medu a lípy. Na jazyku mírně perlí, má pěknou kyselinu (citrusy, limetka) a krásný minerální konec chuti. Dochuť trochu připomíná Veltlín. Na konci bylo víno teplejší než na začátku a ve vůni i v chuti mnohem víc připomínalo Veltlín. Na rozdíl od Veltlínu bylo mnohem plnější v chuti… a ty kyseliny byly moselské.

Moje žena přinesla domů Moravskou Růženku, Frankovku 2007. Skleničková ujíždí na růžových vínech (ale taky na čokoládě, rádoby zdravých potravinách jako jsou všelijaké granule a v zásadě upřednostňuje takovou stravu, která nevyžaduje vaření 🙁 Moravskou Růženku si našla v MF DNES a nenechala se odradit ani etiketou, kde je jako výrobce výhružně uvedena Významná tuzemská potravinářská společnost Beskyd Fryčovice. Víno má příjemnou, na rosé trochu sytější barvu. Očekával jsem ve vůni jahody, ale byl jsem zaskočen apatykou. První přivonění bylo jako od lékárny mojí maminky, která nerada vyhazuje staré věci. Po vymíchání se vůně projevuje limonádovými tóny. Chuť je nepříliš svěží, neškodně kyselá, přinejlepším zase limonádová a rozhodně působí lacině (údajně asi 120 Kč). Vracím se k Budvaru, ten je ostatně ještě levnější. Mirakulín jsem neobětoval.

Vincent Sauvestre (Meursault) převzal Moillarda (Nuits-Saint-Georges) aneb globalizace na postupu. Vlasně se mě to snad netýká, oba podniky jsou negocianti zaměření na super- a hypermarkety, takže tahle fúze snad znamená spíš konkurenci levnému chilskému (australskému, jihoafrickému atd.) vínu než malým burgundským podnikům, ale jako příklad pronikání metod velkého byznysu do vinařství mě to trochu znepokojuje. Dočetl jsem se o tom v novém Wine Spectatoru, společně s tím, že britský princ Charles přestavěl svého 38 let starého Aston Martina na spalování pohonné směsi založené na (bio-) víně. Co já bych ušetřil, kdyby mě chtěl můj Nissan vozit jen za to, co mi z večera zbylo nedopité! Princ Charles má taky nějaké diesely, které přeškolil na spalování směsi založené na použitém olivovém oleji. Šance i pro food-bloggery, vždyť dnes už se (prý) na ničem jiném ani nesmaží!

Chateauneuf du Pape 2005 blanc, Domaine la Croze, Vignobles Paul Jeune. Stylová láhev s přiměřenou etiketou, nápadně kvalitní korek. Koupeno v Marks and Spencer. Výrazná zlatožlutá barva. Vůně je exotická jako seznam odrůd, naslepo bych vůbec nevěděl, o co jde. Směs ovoce a koření působí nazrále až přezrále, podle informací z webu byl ročník 2005 výborný, podle vůně jsem ovšem měl podezření na příliš dlouho nebo nevhodně skladované víno. Objevuje se přezrálé mango nebo broskve. Chuť elegantní ovocná a oříšková, s mírnou trpkostí v závěru. Suché víno, zřejmě bez zbytkového cukru, působí tělnatě a plně. Na konci chuti vystupují podivně změněné kyseliny jako následky špatného skladování. Za 649 Kč nesvádí k opakování. Dalo se to napsat stručněji: víno zkažené nevhodným skladováním. Podobně, i když ne tak výrazně, působila vína, která jsem před rokem vyléval pro příliš časté kolísání teplot ve sklepě.

Už mnoho lidí nadávalo na matolinové reklamní kampaně na tuzemské vinohradnictví. Komentuju to vždycky tak, že dokud je produkt špatně definovaný a zadání reklamy je nejasné, nemůže vzniknout dobrá reklama. Pro ilustraci uvádím fotku plakátu na mělnické vinobraní. Jasně, mohl bych taky nadávat na to, že se výrobce piva přiživuje na akci oslavující víno. Ale kdepak, jásám, že někdo ukáže, jak se to má dělat a jak to funguje. Že si pořadatelé všelijakých místních vinobraní vezmou za sponzora pivovar, to je jiná věc. Zrovna tak to, že se z oslav vinobraní často víno jako důvod celé slavnosti vytrácí.

(Pokud jde o grafiku téhle reklamy, už Hrabal někde psal o hostinské, která roznáší hrozen piv, a graficky podobnou reklamu jsem viděl v rakouském Poysdorfu. Tam byla ale věnovaná vínu, samozřejmě. Rakušani nejsou blbí.)

Riesling 2003 Grand Cru Altenberg de Bergbieten. Koupeno na Starém městě pražském v prodejně s mořskými rybami, La Bretagne, za pouhých 360 Kč. Zlatá medalile ze štrasrurgské soutěže Riesling du Monde 2006. Klasická láhev s velmi neklasickou etiketou, tradiční je jen malůvka čápa, kterého si Alsasané adoptovali a a zdobí jím komíny – pokud se nedostává živých čápů, používají i plechové, k nerozeznání pomalované.

Barva vína je světle žlutá citronová, ve vůni se objevují klasické alsaské atributy – citrusy, med, luční květiny, ale není úplně čistá. Chuť je při prvním doušku suchá, nečekaně svěží jako středoškolačky v máji, se spoustou citrusových tónů (grapefruit, limetky) a příjemným minerálním závěrem. Vyvážené, s pěknou kyselinkou v nástupu, přiměřeně dlouhé. Pěkné! Sice jsem kupoval poslední láhev, ale po takové zkušenosti se tam zastavím znovu.

Minulý týden mě v komentářích kolega wine-blogger milasko varoval, že lahev vína denně může i zabít! Připomněl mi tím starou lékařskou definici alkoholika: Alkoholik je člověk, který pije víc, než jeho lékař. Když po sobě pročítám dnešní text, napočítám kromě skotské pět lahví vína. Samozřejmě, že jsem všechny nevypil za minulý týden! Některé degustační poznámky jsem vytáhl z krabice od bot, kam je letos házím, aby se mi nepovalovaly po stole… ale občas si o některém víně nic nenapíšu, minulý týden například o Cabernetu Sauvignon 2004 jakostním od Stanislava Mádla, o Meursaultu 2006 od Alberta de Sousy, taky o moselském Piesporter Goldtropfchen Rieslingu Kabinett 2007 z Weingut Lothar Kettern. Kdo se bojí, nesmí do lesa!
>