Kdybych byl čaroděj a mohl z obrazovky počítače vystrčit láhev a nalít vám malý vzorek, přesvědčil bych vás snadno. Ale jak mám pouhými slovy, ťukanými na klávesnici a zjevovanými virtuální sítí někoho přesvědčit o tom, co jsem viděl, cítil a chutnal? Když jsem teď začal připravovat letošní výlet do Francie, první věc kterou jsem udělal (poté co jsem podplatil paní Skleničkovou pozváním na výlet) byl telefonát do Premeaux. Tam se musím vrátit!
Vesnička Premeaux-Prissey nemá na burgundské vinařské mapě žádné významné místo, není po ní pojmenovaná žádná apelace nebo významné víno a ani mnozí milovníci Burgundska ji neznají. Kdo si zamiluje Burgundsko a vydá se tam za vínem, stráví obvykle první dovolenou popojížděním po světově proslulých vesničkách jako je Puligny-Montrachet, Aloxe-Corton nebo Gevrey-Chambertin. I já jsem trefil do Premeaux-Prissey až napotřetí, veden touhou ušetřit za drahá vína ve jmenovaných metropolích a najít si nějaké úžasné objevy v lidmi zapomenutých osadách jako je Cheilly-les-Maranges, Brochon nebo právě Premeaux-Prissey. (Neoznačené obrázky jsou z webu Chateau de Premeaux.)
Toho loňského horkého květnového dne jsem sjel z hlavní „sluneční silnice,“ státovky RN 74, ale po dvou kilometrech cesty mezi poli ze mně nadšení vyprchalo. Premeaux-Prissey vypadalo jako místo, kde chcípnul pes. Pár cedulí ukazujících k vinařství jsem našel, ale všechny domy vypadaly opuštěně asi jako v království, kde se Růženka píchla do prstu. Až doma jsem zjistil, že z místního vinařství Dubois točil jeden díl seriálu pro ČTV Jan Šmíd. Naštěstí jsem zajel k místnímu Chateau. Zaparkoval jsem na štěrkem vysypaném parkovišti a odkráčel ke sklepu s nezbytnou cedulí Cave Ouverte. Možná tam byl zvonek, možná si mě někdo všiml, už nevím, za chvíli přišla mánička ve věku mezi 30 a 40 lety a pozvala mě do sklepa.
Možná máte někdo jiné zkušenosti, ale já beru takové pozvání a s ním spojenou degustaci jako podmíněnou – očekává se, že přijel zákazník a chce si něco koupit, tak mu dáme ochutnat, aby se nebál koupit si toho hodně. Předpokládám, že kdybych přijel na kole, všimli by si, že nemám kam láhve dát, a nic by mi ochutnat nedali :o) Na druhou stranu to beru jako jistou reprezentaci (vždy se ptají, odkud jsem) a styděl bych se pokoštovat a nekoupit nic. (Snažně vás prosím, pokud někdy zajdete do francouzského vinařství s úmyslem popít a nic nekoupit, neodpovídejte na otázku Odkud jste? „Jsem Čech!“ Zalžete, nejlépe „Je suis Allemande“ – na to je spolehnutí, v celé Evropě nemají rádi Němce.) Koupím-li jen jednu láhev, bývá to jen zdvořilé znamení, že mi víno nechutnalo – pokud zrovna nekupuju láhev za 60 €. Občas bývám zpočátku napjatý – bude to víno dobré? Bude tak dobré, abych si koupil aspoň karton? Nebude moc drahé? Bude to dost dobré za ty peníze? (Pokud jde o ceny, jsou levnější destinace než Burgundsko.) Tady ze mě napětí hned spadlo – i nejlevnější regionální apelace, Bourgogne Pinot Noir, byla výborná a cena byla přijatelná.
Proberme tedy tři základní vína z jejich nabídky. Pinot Noir 2005 (6 €, současným kurzem 150 Kč, loni na jaře 180 Kč). Adjustáž tradiční, je to nejlevnější víno z nabídky výrobce, takže jde o to nezklamat, ne ohromit. Barva by slušela i Premier Cru nebo ještě vyšší třídě. Vysoká rubínová, s širokým bledým okrajem. Tříhvězdičková barva! Vůně : výrazná, intenzivní. Není moc vrstevnatá, je spíš přímočaře ovocná, ale vyhraněná, strukturovaná, snadno identifikovatelná. Z ovoce jsou nejvýraznější ostružiny, švestky a višně. Zase, podle vůně bych klidně tipoval o třídu výš. Chuť zopakuje to co vůně, první dojem by mě odvál do Chianti (ostružiny), teprve višně (a švestky) mě vrátí zpátky do Nuits. Výrazné třísloviny na sebe nezaslouženě strhávají pozornost, jsou vtíravé a nahořklé. Vzhledem k ceně jde o báječné víno, které by obstálo i o třídu výš.
Hautes-Cotes de Nuits 2005, (9 €, 225 Kč). Zase ta výrazná barva, asi ještě o odstín temnější, než Pinot Noir 2005. Vůně je méně výrazná, jemnější. Chuť zpočátku lahodná a vyvážená, pěkné kyseliny a široké tělo, ale při polknutí nastoupí tříslovinový ocásek a ten to všechno válcuje. Je příliš výrazný a vtíravý. Kdyby ho víno nemělo, bylo by vynikající. Podaří se ho rozpustit po třech letech archivace? To by bylo terno, ale víno samo zase není tak úžasné, abych ho nechal několik let zabírat místo v chladicím boxu. Jednotlivé druhy ovoce nepoznávám, ale v tomto případě je to spíš přednost. Ze třech probíraných vín z Chateau de Premeaux mi Hautes-Cotes sedly nejmíň.
Cote-de-Nuits Villages 2005 je matoucí apelace, protože „Villages“ v názvu ukazuje výš, ale sama apelace patří do těch nejnižších, regionálních. Opět výrazná rubínová barva připomínající černý rybíz, jen uzoučký světlý okraj sklenky. Ve vůni višně a švestky, trochu i černý rybíz. Chuť následuje vůni, všechno ve vůni vyjmenované ovoce je i v chuti, krásně harmonicky sladěné. Jemně hořká dochuť není tak výrazná jako u dvou předchozích vín. Chuťový skok od předchozího vína je velký, tohle víno je o třídu výš. Tohle bude velké víno, to se vyplatí archivovat! (Ještě jsem si koupil Crémant de Bourgogne, sekt vyráběný výhradně z Pinotu Noir, a Nuits-Saint Georges 2005 AOC.)
Chateau de Premeaux-Prissey je rodinný podnik s 13,5 hektary, spravovaný rodinou Pelletierů. Vína nejsou filtrovaná, praktikuje se ruční sklizeň a pre-fermentace za studena, díky které zřejmě vína získavají plnější barvu, pro Pinot až netypickou. Z 55.000 ročně vyrobených lahví se 90 % prodává přímým konzumentům (tedy zájemcům, kteří se zastaví ve vinařství, jako jsem to udělal já), zbytek kupují vinotéky a restaurace. Vína stráví 12 až 18 měsíců v dubových sudech (30% nových sudů se používá na nejlepší vína, v tomto případě zřejmě na Nuits-Saint-Georges AOC a Premier Cru). Ještě dnes si pamatuju na loňské nadšení z degustací červených vín z Cote-de-Nuits a to, že všechna byla ovocně šťavnatá a všechna měla v chuti jako poznávací znamení ročníku sladkou červenou papriku, včetně vín, která jsem ochutnával v Gevrey-Chambertinu, Vosne-Romanée a Aloxe-Cortonu. (Než jsem tam jel, dohromady nic jsem o ročníku 2005 nečetl, tím víc mě potěšily oslavné články, které jsem četl dodatečně – nejsem v tom sám.)
A možná za moje objevovací dobrodružství může přístup bohatých burgundských vinařství: v roce 2006 jsem koupil v Domaine Robert Arnoux ve Vosne-Romanée jednu láhev za 160 €. Tehdy měli v ceníku kompletní produkci (podprůměrných) ročníků 2001 a 2004 a dokonce si našli čas na ochutnávku. Když jsem tam volal znovu na jaře 2007, řekli mi, že mají všechno víno ročníku 2005 rezervováno pro velkoobchodníky a na passanty jako já nic nezbylo – takový nevděk! Tak jsem se vydal objevovat nová vinařství. Loňské jaro takovému objevování extrémně přálo, právě přišel do prodeje vynikající ročník 2005 – v tom roce se podařilo udělat vynikající víno skoro každému! Přiznám se, že mám ještě plný sklep vína, ale ten úžasný burgundský ročník 2005 mě stále láká. Honem zpátky do Burgundska, než bude celý ročník 2005 vyprodaný!