Degustace vín Domaine Jacques Prieur, kterou loni v dubnu pořádala Domaine R&W, byla pro mě jednou ze dvou domácích událostí roku 2007, především kvůli účasti současného ředitele Martina Prieura. Domaine Jacques Prier totiž hraje v Burgundsku první ligu, už několik let dostává v ročence „Classement des Meilleurs Vins de France“ vydávané časopisem Revue du Vin de France dvě hvězdičky ze tří možných. Podnik sídlí v Meursaultu a obhospodařuje 20,68 hektarů vinic včetně Grand Cru Chambertin, Musigny, Clos de Vougeot, Corton Charlemagne a Montrachet. Majetkový podíl v podniku má burgundský negociant Antonin Rodet, chtěl jsem napsat popaměti, ale nejnovější verze webu uvádí jen, že Rodet má vína Prieura jen v distribuci, tak se jen přiznám, že nevím, jak je to přesně.
Na dubnové ochutnávce mě Martin Prieur získal nejen věcným komentováním předváděných vín, ale především suše jednoduchým komentováním některých ročníků – popravdě jsem zvažoval, mám-li za ochutnávku zaplatit nemalé vstupné, když některá papírově slibná a významná vína byla na seznamu jen z posledního ročníku (2005). Na konkrétní dotaz to pan Prieur komentoval lapidárně: 2005 byl vyjímečný ročník, víno se dá pít hned. 2004 nebyl tak výborný, je lepší vína 5 až 10 let nechat ležet ve sklepě. 2003 byl vyjímečný ročník, vína se dala pít okamžitě. 2002 byl průměrný ročník, je lepší nechat víno ještě tak 4-5 let ležet… to jistě není nic proti delšímu lahvovému vyzrávání vín, ale přece jen, vychází mi z toho, že dobré ročníky a dobrá vína je možné pít brzy. Nikdo neprotestoval a Prieurova vína millésime 2005 se to zdála potvrzovat. (Dolní fotka Martina Prieura pochází z časopisu La Revue du Vin de France.)
Na konci degustace Martin Prieur pravil, že má pro nás jeden dárek, a vytáhl láhev bílého Montrachet Grand Cru. Udělal to jaksi obyčejně a neokázale, ale většina přítomných asi věděla, že prodejní cena této láhve u výrobce je zhruba stejná, jako suma vybraného vstupného na celé degustaci, přesně tedy 200 € – no nebyl k sežrání? Navíc, přestože jsem si o jeho Montrachetu něco přečetl, to víno překonalo všechna očekávání a bylo skvělé – doufám, že si ho ještě někdy dám a že napodruhé si ho doopravdy zasloužím.
Ale k dnešnímu vínu – vinice „Clos de la Feguine“ je monopole – tedy celá vinice v majetku jediného vlastníka, v Burgundsku vyjímečná věc. Výrobce praktikuje ruční sklizeň do malých krabic a třídící stoly. Hrozny jsou kompletně odzrněny. Následuje pětidenní macerace v nerezových tancích s řízenou teplotou a dvanáctidenní fermentace moštu s namáčením matolinového koláče (pravidelně 2-3x denně po celou dobu fermentace). Zrání v dubových sudech, z jedné poloviny v nových a z druhé poloviny v sudech starých 1-3 roky. Víno prochází malolaktickou fermentací. Bylo nalahvováno v září 2000. Jako varování, že všechny tyto údaje nemáme brát moc vážně, může posloužit fakt, že na webu www.rodet.com se v anglické a francouzské verzi tyto údaje v drobnostech liší. Stačí kliknout.
Toto víno je už vlastně středně staré, papírově by burgundské Premier Cru mohlo ještě několik let ležet v archivu, ale padlo za oběť mému lednovému víkendovému stesku po svátku Svatého Vincenta, na můj vkus bylo staré už dost. Tabulkově byl ročník 99 pro červená burgundská vína výborný. Láhev (typu „Sommelière“) působí jako nahlédnutí do šlechtického sklepa, je bachratá, mohutná, vzbuzuje respekt. Korek má potisk s jménemm výrobce, názvem vína a ročníkem. Barva vína je světlejší rubínová, trochu nazrálá docihlova, s tenkým světlým proužkem na okraji sklenky. Dojem z nazrálosti barvy trochu zpochybňuje drobný zákal, který vínu dodává trochu komplikovanější barvu, zřejmě následkem omezené filtrace. Vůně je hned odpočátku výrazně ovocná, hustá až marmeládová. Trocha lékořice, ale hlavně starý jahodový džem, švestky a višně, samé typické atributy burgundských Pinotů – jak jinak. Dobré burgundské Pinoty podle nich hned poznáte. Ale tahle vůně je hodně nadprůměrná, výrazná – už podle ní by člověk mohl hádat, že to nebude obyčejné Village AOC.
Chuť je výrazně ovocná s převládající višňovou a švestkovou složkou (jak taky jinak, u dobrého vína se v chuti objeví totéž, co ve vůni). Zpočátku jsou stále patrné třísloviny. Dlouhá teplá dochuť, ve které nejkonkrétněji převládají třísloviny. 12,9 % alkoholu neruší. V chuti se objeví i vanilka a jemné koření. Kyseliny jsou velmi jemné a po hodině v karafě se i třísloviny krásně zjemňují a vyhlazují, bohužel trochu na úkor svěžesti. Pokud jde o stárnutí v láhvi, pokud bych soudil ne podle doporučení na webu nebo papírových předpokladů, ale podle vypité láhve, je nejvyšší čas víno vypít, a možná jsem na něj čekal o rok déle, než bylo nutné. Přesto – krásné víno, až ho dopijeme, budeme si stýskat, že nemám další.
Stýskat si budu o to víc, že jsem ji v dubnu 2007 koupil v Praze za cca 1000 Kč, ale v nejnovějším ceníku dovozce už stojí 2.056 Kč. To víno je výborné, ale za 2.056 Kč nestojí ani náhodou, ale o tom jsem už tady psal. Ta cena je tak přemrštěná, až se bojím, až že se to dozvědí redaktoři Revue du Vin de France, Domaine Jacques Prieur přijde o jednu hvězdičku 🙂
