Archiv pro měsíc: Říjen 2013

Krásně vyzrálá desítka

2010 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese Kranklay, Weingut Karl Erbes
Už jsem tady psal, že „Kranklay“ je ta nejlepší parcela na už beztak vyjímečné vinici Ürziger Würzgarten (třeba už jen tím, že je celá pravokořenná, neboli, jak říká Stefan Erbes, žádné americké podnože). Nic pro milovníky suchých vín, nejlepší hrozny se na Mosele zpracovávají vždycky tak, aby víno mělo vysoký zbytkový cukr, ale výrazná kyselina to vyrovnává a nezkušení degustátoři se běžně pletou při odhadech cukru o řád :o)


Světle žlutá barva, nápadná viskozita a těžká sladká oxidativní vůně navozuje moselské baroko. V chuti začíná jemným perlením, svěží kyselina je zahalená do těžkého cukrového županu se spoustou oxidativních odboček, až do náznaků chemických tónů. V jednom doušku je všechno, od počáteční perličky přes meruňkové ovocné tělo až po jemné barvy a laky. Jemně kořenitý závěr chuti a minerální, břidlicová dochuť. Kyselina nezapře Moselu, ale celkový dojem už je na půl cesty k těžším alsaským ryzlinkům. Přesto je to díky 9% alkoholu lehké pití. Výrazný ročník ukazuje, jak budou ryzlinky 2010 krásně vyzrávat v čase.
V aktuální Komunitní bedýnce sice žádný ryzlink nenajdete, ale nenechte si ujít příležitost ochutnat Baudryho Cabernety Franc, úvodní článek je tady, přihlásit se můžete tady!

La Croix Boissée 2010, Chinon AOC, Bernard Baudry

Přemýšlel jsem, jestli mám do titulku přidat slovo Rouge, aby bylo jasné, že jde o červené víno (Domaine Baudry dělá i bílé La Croix Boissée z odrůdy Chenin Blanc). Ale platí jednoduchá rovnice Bernard Baudry = Cabernet Franc, i v jejich ceníku je červené bez označení barvy. Jediné bílé píší jako „La Croix Boissée Blanc.“ Tak.

Těžká tlustostěnná burgundská lahev s tradiční etiketou. Výrazná temně rudá barva s fialovými záblesky, zřejmě nefiltrované. V mohutné vůni se mísí stájová aromata s ovocnými, rybízovými. V chuti lehké nebo spíš dobře pitelné (13,5% alkoholu), s příjemnou kyselinou a tříslem, harmonické, komplexní. V závěru mineralita, kořenitost a stopově i stájové tóny. Podle mých poznámek z vinařství pochází z třicetiletých vinic a bylo nejmíň 15 měsíců v bariku, ale v chuti barik neruší, není přehnaný. Na vlajkovou loď čili nejlepší víno vinařství je to málo okázalé, málo vyšňořené a nazdobené, ale tak je to v Domaine Baudry se vším.

Ale na druhou stranu, v aktuálních Baudryho bedýnkách bude nový ročník 2011, který byl při mé únorové návštěvě ještě v sudu, ale byl ještě koncentrovanější a ovocitější. Nenechte si ujít příležitost ochutnat Baudryho Cabernety Franc, úvodní článek je tady, přihlásit se můžete tady!

Cabernet Franc na zimu

Jsem každej den starší a ještě musím stihnout spoustu věcí! Už jsem tady v únoru citoval kamaráda o tom, že čas letí a musím makat, abych stihl všechno, co chci udělat. Díky blogu jsem si už spoustu přání splnil, ale kdybych měl dneska napsat Ježíškovi, ještě bych si na pár věcí vzpomněl.

Vynechám přání, která se na wineblog nehodí (jít do kina a držet se za ruku s mladou Bardotkou už stejně nestihnu). Ale chtěl bych v Praze udělat degustaci s některými zahraničními vinaři, jejichž vína jsem přivezl do Komunitních Bedýnek (na tom se pracuje). Chci konečně vyhrát s vínem z Bedýnek šampiona na velké soutěži vín (dělám na tom :o) Chtěl bych udělat Burgundskou bedýnku. Tohle přání mám od samého začátku, ale Burgundsko je velké a drahé, tak se zatím držím zpátky. A chci udělat jednu Komunitní Bedýnku z vín Bernarda Baudryho. Přiznám se, že je to z ctižádosti. Chci prostě bejt první, kdo sem jeho vína přiveze.
Když jsem letos udělal dva výběry vín „do dvou stovek,“ byla to spíš služba čtenářům než že bych si plnil vlastní sny. Bylo mi jasné, že tím můžu přilákat nové účastníky spíš, než výběrem šampaňských v ceně kolem 4.000 Kč za bedýnku. Když se mnou od února cloumají ambice přivézt vína Bernarda Baudryho, smiřuju se s tím, že na to žádné nové účastníky nenalákám. Vína od Baudryho jsou spíš pro ty, kdo se bedýnek účastní opakovaně a dlouho, pro ty zkušené a zvědavé. Baudry je specialista na odrůdu Cabernet Franc a to není žádný magnet. Ale kolikrát za život se mi podaří sejít se s vinařem, který je uznávanou absolutní špičkou v oboru, a být prvním, kdo jeho vína uvede v Čechách? Na střední Loiře má dlouhodobě lepší hodnocení jen Nicolas Joly, ale pokud jde o Cabernet Franc, pan Baudry vede (Joly myslím dělá jen Chenin Blanc :o)
Encyklopedie ovíně.cz uvádí o Cabernetu Franc stručně a jasně: „Tato odrůda nemá nic společného s odrůdou Cabernet Sauvignon a také nedosahuje jejich kvalit.“ Ani ve Francii není Cabernet Franc žádná hvězda. Vína z Chinonu mívala pověst jednoduchých vín postavených na výrazné kyselině (zrovna tohle by asi v Čechách nevadilo) a v zásadě sloužila jako levné pití pro pařížské podniky. Dobrá kyselina zůstala, ale Domaine Bernard Baudry si vydobyla podstatně větší respekt. Od roku 1975, kdy pan Baudry začal se dvěma hektary vinic, až do dneška, kdy hospodaří na třiceti hektarech a vinifikuje zvlášť hrozny z různých podloží, byla dlouhá cesta. Dnes vinařství pracuje v bio-režimu na vinici a bez invazivních zásahů ve sklepě, ale cesta k současnému stavu byla pozvolná a rozvážná. Ilustruje to příklad s filtrací. Červená vína se (většinou) lahvují bez filtrace, ale předcházelo tomu pětileté období experimentů, kdy jedno vína lahvovali napůl bez filtrace a napůl filtrované, a po pět let potom srovnávali, jak se vína v lahvích chovají. Teprve po pěti letech zkoušek se rozhodli většinu vín lahvovat bez filtrování. Myslím, že ani neregulují teplotu při kvašení, nechávají vínům prostor, aby se vyvinula po svém, ale všechny postupy si ověřují a rozhodují se bez spěchu.

O vínech jsem už stručně psal tady, dnes jen jednověté komentáře. Les Granges je základní víno vinařství. Podobně Le Domaine, to jediné vzniká z hroznů z různých vinic. Všechna ostatní vína u Baudryů kvasí separátně podle podloží, jediné Le Domaine míchá různé půdy. Les Grézeaux je první „velké“ víno z padesátiletého vinohradu, koncentrované. Le Clos Guillot je naopak z nejmladších vinic a podle pana Baudryho v některých ročnících projevem připomíná Pinot Noir. Teď se prodává ročník 2011, který jsem ochutnával jen ze sudu, ale měl by být hodně ovocný. La Croix Boissée 2011 jsem měl taky ze sudu a bavil mě moc. Nalahvovaná 2010 byla hodně „klasická,“ zemitá, kořenitá a trochu klasicky kabernetová, 2011 by měla být expresivněji ovocná. Poslední tři vína jsou vhodná i k archivaci, první dvě se naopak hodí k brzkému vypití.
Jak to vychází?
1. Chinon Les Granges 2012 – 240 Kč
2. Chinon Le Domaine 2011 – 280 Kč
3. Chinon Les Grézeaux 2011 – 350 Kč
4. Chinon Le Clos Guillot 2011 – 390 Kč
5. Chinon La Croix Boissée 2011 – 540 Kč
celkem 1800 Kč
Mám jich jen pět, protože bílý Chinon 2011 se neurodil a předchozí ročníky jsou vyprodané. Díky tomu nebude bedýnka tak moc drahá, ale kdo jste zvyklí na krabice po šesti lahvích, můžete si vybrat jednu navíc (doporučuju Les Grézeaux!).
Tentokrát má Komunitní Bedýnka spoustu háčků. Do Chinonu je to 1435 km (podle viamichelin.com), takže doprava bude složitá a drahá. Vlastně ani neznám maloobchodní ceny ve vinařství, vycházím jen z exportních cen, které jsem dostal. Cabernet Franc je málo známá odrůda a budu potřebovat aspoň 50 účastníků, abych tenhle dovoz dal dohromady. I proto budu rád za každou dušičku, která se přihlásí, včetně těch, kdo už Baudryho ochutnali a budou si chtít sestavit vlastní výběr. Najde se nás dost? Neberu to jako samozřejmost, ale jestli ano, bude to svým způsobem vyvrcholení pětiletého vývoje bedýnek 🙂
Podmínky budou stejné jako při předchozích bedýnkách. Chci vína přivézt v týdnu po 21. říjnu a na přelomu října a listopadu je vydávat v Uložence. Kdo si nemůžete vyzvednout bedýnku v Uložence (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Plzeň, České Budějice a Bratislava), můžete ji dostat Českou Poštou s příplatkem 160 Kč za balík (zásilková služba mi zvedla cenu na 280 Kč + DPH, takže se vracím k Poště). Budu zase potřebovat platbu předem.
Letošní vánoce budou kabernetové a frankové! Přihlásit se můžete tady.

Degustace s portugalskými vinaři

Kde dokáží vyrobit (výborné červené barikované) víno levnější než půl litru burčáku? Už jsem to bohužel prozradil v titulku :o) Dnes pár fotek ze čtvrteční portugalské degustace ve smíchovském hotelu Mamaison Riverside, organizované společnými silami VínoRevue a Krosslink.

Ze zářijového večírku mám zkušenost, že se Čechům lokální portugalské odrůdy chutnají příliš… exoticky. Ryzlink je pro nás srozumitelnější. Mně většina bílých chutnala, byla lehká, s pěknou kyselinou, ovocná. Takhle si představuju bílá vína z přímořských zemí. Na fotce bílé Portas de Lisboa z vinařství Casa Santos Lima.
Na fotce je Pedro Fonseca a Titular 2010, červená směs čtyř lokálních odrůd z oblasti Dao. Má krásnou květinovo-vanilkovou vůni, lehkou svěží chuť s pěknou kyselinou a jen lehounkým náznakem taninů, strukturované a harmonické. Příjemné lehké pití. V úvodní větě jsem s cenou přeháněl, cena je sice menší, než půllitr burčáku, ale to je exportní cena bez DPH a ze skladu v Portugalsku. I tak je to šokézně levné. Podobných tam bylo víc.
„Jako obvykle jsme měli slušnou večeři. A jako vždy byl klaret lepší než jídlo, portské lepší než klaret a konverzace lepší než portské.“ Tolik fiktivní paměti britského premiéra Jistě, pane premiére aneb co mě vždycky napadne, když čtu o portském. Běžně dostupným portským jsem na chuť nepřišel, ale dostal mě José Maria Calem, majitel vinařství Quinta da Sagrado a jeho portská vína. L.B.V. 2009 bylo rozinkově koncentrované a sladké se štiplavě kořenitým závěrem, a desetileté portské bylo suché, s neurčitou světlou barvou, v chuti oříškové (vlašské ořechy) a fíkové, rozinkové, jemné a elegantní. Naprostá bomba. Bohužel jsem přijel autem a musel všechno vyplivovat. Život není dokonalý, ale desetileté portské se dokonalosti může přiblížit!

Toulky po podzimních vinohradech

U nás ve Skleničkově lhotě už jsou sesbírané blumy a dozrávají trnky, trochu víc na jih už jsou asi sklizené i hrozny. V Itálii jsou tradičně obavy ze všech ročníků končících trojkou, ale Daniele Cernilli píše, že jednou to vyjít musí :o) Dnes jen pár fotek z vinohradu.

Vyšel jsem si procházkou po jednom vinohradu. V Toskánsku se cení severní svahy, protože na nich hrozny pomaleji a důkladněji vyzrávají, ale tenhle je obrácený k západu.
I révu tam stříhají jinak. Nechávají hustě listy, aby stínily hroznům a slunce nemohlo hrozny vysušit.
Všude hustá tráva, žádné herbicidy. Vsadím se, že tenhle vinohrad už pár let nezná ani měď. Žádná chemie, ale o to víc ruční práce ve vinohradu :o)
Tyhle hrozny chutnaly úplně jako náš Vavřinec.
Z vinice dohlédnete na jižní okraj města, o kterém prý středověký básník napsal:
Tma sedá, Arno černě svítí / slunce se šetří na ráno.
Zbývá jen najít důvod k žití / a mám vyhráno…
Podle věžičky se vinici říká La Torre Rossa. Jestli správně určíte polohu vinice, můžete vyhrát skleničkovské tričko. Ale je to jen malá vinice a zrovna tak mám už jen malé tričko – velikost M…