V neděli bylo krásně. Slunečno a beránci :o) Vyjel jsem na houby. Úlovek byl chabý, ale cestou jsem míjel spousty neočesaných jabloní.
Malá odbočka: Loni mě překvapil syn, chtěl, abych mu koupil třešně. Vzpomněl jsem si na svoje dětství a řekl jsem moudře:
Třešně se nekupujou, třešně se trhaj! Zkrátka cestou tam (na houby) jsem párkrát zastavil a utrhl jabko (i jednu hrušku), a úkradkem jsem pozoroval rodiny venkovanů obírajících jabloně podle cesty a plnících pytle. Kdybych měl cestou zpátky plný košík hub, byl by dnešní blog bůhví o něčem jiném, ale tak už to v životě chodí. Cestou zpátky jsem zastavil u dvou jabloní a natrhal dvě přepravky jablek, bratru pětadvacet kilo.
Úplně jsem se těšil domů. Před pár týdny jsem přestěhoval stůl na druhou stranu zahrady, kam odpoledne dosáhne sluníčko. Honem jsem vytahal stroje: dva nože, prkýnko na krájení, odšťavňovač a kdejaký hrnec, co jsem v kuchyni našel. Teorii výroby vína jsem aplikoval na jablečnej džus. Povykrajoval jsem jádřince a odstranil všechny třísloviny. Šťávu z odšťavňovače jsem lil do velké nádoby a průběžně plochou sběračkou odstraňoval pěnu. Dalo by se říct, že jsem najel na primární aromatiku, kdyby ta zatracená šťáva tak rychle neoxidovala! Zapojil jsem karafy na víno, v nich se dobře odděluje (odspodu) usazenina, mošt a pěna. Jablka od silnice asi nebudou žádná bioprodukce, přesto nepoužívám žádná čerpadla, prostě jen slejvám šťávu z jedné nádoby do druhé, až definitivně odseparuju usazeniny, mošt a pěnu :o)
Otevřel jsem si k tomu moravský barikovaný Sauvignon 2005 z Dobré Vinice. Překvapil mě nahořklými tóny v závěru chuti, za půl roku se výrazně proměnil, až ty mandlové hořčinky připomínaly kopřivy. Mix jablek se Sauvignonem (2:1) byl ale překvapivě osvěžující, zbytkový cukr z jablek spolehlivě přebil vše nahořklé z vína. Inspirovalo mě to k dalším pokusům. Samozřejmě jsem myslel i na cidre, ale myslím, že těch pár litrů moštu do čtvrtka vypiju. Ale jako zkušenost je to k nezaplacení. Ochutnávání a vyhodnocování. To je fuk, že to není víno, soustředění na chuť zůstává stejné. Najednou zrnitá struktura šťávy zmizí, mošt se vyčistí a je krásně pitelný. Stačí ho párkrát přelít z jedné nádoby do druhé. Nakonec skončil v památečních lahvích od vína…
Terra Incognita
Italské bedýnky teď víc než týden vzdorovaly průtahům – v Toskánsku se sbírají hrozny a dvě z pěti vinařství neposílaly faktury. Urgence nepomáhaly, až jsem do nejmenovaného vinařství poslal krátký nezdvořilý vzkaz:
Ahoj, sorry, ale fakt potřebuju tu fakturu! Do té doby jsme si vykali, ale druhý den jako zázrakem faktura přišla. Příští týden by mohla vína cestovat a po 15. říjnu bych je mohl mít. Bedýnkářům se omlouvám za zdržení,
snad to bude stát za to!
Příští týden tedy bedýnky ještě nebudou, ale svoji touhu po objevování málo známé Itálie můžete uspokojit ve středu 10. října v pražském Viničním Altánu.
František Šamla tam dává degustaci svých piemontských oblíbenců. Mám v tom tak trochu prsty, protože mě v červnu za sebe nastrčil na dvoudenní cyklus ochutnávek v Perugii a já mu doporučil dovézt piemontské vinařství
Montalbera (krátká zpráva byla
tady). (Kromě Františkovy Montalbery jsem z perudžijských degustací vytěžil pro sebe do Komunitních Bedýnek
Vino Nobile z
Palazzo Vecchio a částečně i
Torre Raone.) Takže jestli chcete ochutnat víno z místní červené odrůdy
Ruché (které nejspíš do Čech ještě nikdo nedováží a se zavřenýma očima chutná jako Gewurtztraminer),
Grignolino (které i s otevřenýma očima připomíná Pinot Noir), vyražte do Altánu. (Taky se budou koštovat Barbery
Porlapa a Martinette a Nebbiolo
Noto, ale já budu určitě zvědavý hlavně na novinky z Montalbery.)
