A mohl jsem napsat rovnou první seriózní Pinot, protože jsem zatím na takový nenarazil. Pinot Noir 2009 „8“, Cave Vinicole de Hunawihr. Je v lahvi stylizované do burgundského tvaru, ale není to klasická burgunda. Střídmá etiketa přebírá styl hunawihrských vín z Grand Cru vinic, i cenově se drží výš (11,70 EUR).

Slušně temná rubínová barva, ve velké skleničce dokonce s výrazně oranžovým meniskem, a krásná bohatá vůně černého ovoce a lesa. V chuti zkrocené kyseliny (odbouraná jablečná), úplně suché, hluboké a vrstevnatě ovocné s přezrálými ostružinami a višněmi, závoj jemných tříslovin. Středně dlouhé, zřetelně ještě mladé – víno určitě bylo v barikovém sudu a je potřeba počkat, až se třísloviny zjemní. Ve vůni i v chuti až opulentně bohaté a přesvědčivé. Po několikahodinovém provzdušnění se k ovoci se přidávají zemité tóny, ale celkově se chuť nadějně zjemňuje. Sympatických 12,5% alkoholu!

Jásám, protože jsem z dvoutýdenní dovolené v roce 2006 i z následných letmých zastávek v Alsasku byl z Pinotu Noir zklamaný. V každém vinařství jsem ochutnával úplně jiný Pinot a odjel jsem s pocitem, že alsaský pinot, na rozdíl od burgundského, nemá žádný jednotný styl. I medajlový Pinot Noir z Hunawihru byl sice dobře pitelný, ale příliš lehký a tenký. Osmička, „Huit,“ je první výraznější alsaský Pinot, který se mi dostal na stůl. Vezmu ho i ve středu na společnou degustaci alsaských Bedýnek. Už máme dost přihlášených, abychom ji uskutečnili, ale ještě máme i pár volných židlí :o)

Efektní etiketa, marketing, kam se podíváš: zlatá a červená barva etikety (bez těch dvou barev se neobejde žádná čínská restaurace, prý podporují trávení:) alsaský čáp pobaví i na záklopce. Vlastně jsem ani nevěděl, že čisté Chardonnay může vyhovovat alsaským apelačním předpisům. Věděl jsem jen, že se Chardonnay smí přidávat do Crémantů, ale ne, že smí být čisté. S dnešním textem jsem měl drobný problém – moc se sektům nevěnuju, nijak zvlášť mě nebaví. Ale jako bezproblémové pití na letní zahradu je to přitažlivé, tak jsem k hotové objednávce do Hunawihru přidal pár sektů.

Neročníkový Crémant s dobrou barvou, poměrně výraznou zlatožlutou, ale ne zas přestřelenou. Bouřlivé perlení a následně urputné dlouhodobé liány bublinek ve vyčištěné skleničce. Svěží odrůdová vůně, nekomplikovaná, šardonkovitá, až by jí slušelo trochu barikového sudu :o) V chuti zase příjemné svěží Chardonnay, ne úplně mladistvé ani divoké, nejlíp to charakterizuje slovo vyváženost. Příjemně zkrocená kyselina, podle technického listu 8 gramů cukru (takže suché), šardonka z nerezu na vrcholu sil, vyvážená a sladěná. Nic převratného, ale přece jen o kus zásadnější než mladé Prosecco. Slušný sekt, dobré pití.

Aktuálně to u Skleničky v předsíni vypadá, jako by přijelo na návštěvu celé Alsasko. Odnesl jsem pár krabic do patra, abych mohl zavřít vchodové dveře. Několikrát jsem se pokoušel spočítat aspoň celkový počet lahví, ale pokaždé jsem došel k jinému výsledku, tak jsem to vzdal a celníkům potvrdil původně deklarované počty :o)

Odkládal jsem oznámení o středeční společné degustaci alsaských bedýnek, protože jsem si nebyl jistý, jestli dopravce doveze víno včas, ale teď už je to jasné. Jestli se nás zase sejde dost, přechutnáme alsaské bedýnky společně, navíc i nějaké Crémanty, celkem tři Grand Cru ryzlinky, tramín a Pinot Gris z Rosackeru (stručné popisy byly před měsícem tady) a možná i nějaké další dobroty. Ve středu 6. června v 18:30 v Le Caveau. Vstupné 300 Kč. Účastníci to můžou spojit s vyzvednutím předplacené bedýnky (pokud ji unesou :o) Hlaste se tady, těším se na vás!

Už jednou jsem na blogu psal, že Italové jsou před branami Prahy jako Hannibal před Římem, a už se to nabízí zase. Pro-exportní aktivity mají dobře zorganizované a podpořené výbornými víny. Burzu vín pořádala vládní agentura ICE PRAGA ve čtvrtek 31. května v pražském hotelu Radisson za přítomnosti italského velvyslance a ředitele agentury ICE.

Začínalo se po desáté přednáškou vedenou italskou enoložkou Dr. Barbarou Tamburini a následně degustací, kterou vedla společně s Ivo Dvořákem. Soukromě mě potěšilo, že jsem zaznamenal přítomnost nejméně tří účastníků Komunitních Bedýnek v publiku :o) Přednáška zahrnovala celou historii pěstování vinné révy s důrazem na inovace v italském vinohradnictví v posledních třiceti letech. Tématicky se jí nedalo nic vytknout, věcně snad jen délka – ke konci jsme se asi všichni už těšili na degustaci.

Degustovalo se osm červených, ale protože to jseou vína v Čechách vesměs nedostupná, vezmu to šmahem. V zásadě výborně vybraný set, na kterém paní Tamburini demonstrovala rozdílné projevy Sangiovese v různých regionech a půdních podmínkách, čili vliv terroir na víno. Pro mě bylo překvapivé Poggio Gualtieri 2006 DOCG Chianti Rufina Riserva (výrobce Fattoria di Grignano), hlavně proto, že Chianti Rufina nemá špičkovou pověst, ale tohle víno bylo krásně čisté, sametové a schopné zrát. I další toskánské Sangiovese, Guado del Re 2009 Val di Cornia Suvereto z přímořské roviny bylo senzační. Ovšem kdybych měl jmenovat jen jednoho vítěze, bylo by to San Domenico 2006 DOCG Sforzato di Valtellina z vinařství Triacca. Nesmírně přitažlivá vůně přesně odpovídá chuti. Je plná, bohatá a elegantní. Měl jsem bůhvíproč Valtellinu spojenou s divokými nelibými aromaty, tohle je naopak jemné až ženské víno, strukturované a pitelné. Fotky „hrdinských vinohradů Valtelliny“ s lanovkami na sběr hroznů nadchly.

Po poledním jídle v hotelovém bufetu následovala volná degustace 26 vinařství v přilehlém salónku. Konečně jsem mohl ochutnat ligurské Vermentino, o kterém jsem jen slýchal, dokonce i Pigato, místní odrůdu, která se snad nepěstuje jinde než v Ligurii. Hledači autochtoních odrůd si mohli přijít na své, třeba červené víno z odrůdy Cruvin bylo výborné (taky Ligurie, Punta Crena Az.Agricola di Ruffino Tommaso). Byl jsem zvědavý na sicilskou Planetu, ale ta předvedla jen tři vína. Nejzajímavější z nich bylo Plumbago 2010 z odrůdy Nero d’Avola, lehké a pitelné víno, překvapivě s nižším obsahem alkoholu.

Můj objev z degustace by byla Tenuta Torre Raone z Marche. Degustovalo se jejich Trebbiano d’Abruzzo 2011, ovocné a plné víno i podobně postavené Pecorino 2011. Montepulciano d’Abrzuzzo bylo lehké pitelné víno s kultivovanou tříslovinou, pěkně strukturované a přitažlivé víno. Z italských dovolených znám Montepulciano jako nejlevnější víno z polic supermarketů s cenou kolem 3 EUR a použitelné jen k večernímu omámení smyslů po celém dni za volantem. Tahle vína byla pravý opak, moderně zabalená v burgundských lahvích, moderně strukturovaná, nepřetěžkaná alkoholem, svěží a pitelná. Letmý pohled do ceníku mě nakopl, byla navíc i levná. Nemít na páteční ráno ohlášený kamion s devíti stovkama alsaských vín do aktuálních Komunitních Bedýnek, už bych vyjednával vzorky a přemýšlel o italské bedýnce z Marche. Ale není všem dnům konec, z několika ochutnávek jsem měl pocit, že trend moderních lehkých vín s nižším alkoholem je v Itálii docela rozšířený a že bude z čeho vybírat.