Na konci srpna jsem volal do jedné vinotéky, abych si rezervoval místo na degustaci, a hned zkraje jsem se dozvěděl, že degustaci museli zrušit. Málo přihlášených, ekonomicky nezajímavé, omlouváme se, pochopte to. Chápal jsem to, ale protože mě téma degustace zajímalo, zeptal jsem se ještě, jaká vína že to na degustaci plánovali, a že seznam na webu nemůžu najít? Počkejte chvilku, dám Vám someliéra, ten o tom ví všechno.

Somík si to hned vzal, znova mi vysvětlil důvod zrušení akce a pokud jde vína, je to šestkrát Chardonnay a čtyřikrát Pinot Noir. To první Chardonnay je základní řada, běžná kvalita. Dostal jsem křeč do ruky i do pusy. Běžná kvalita? Chcete mi sakra prodat víno s tím, že to je běžná kvalita???

Často jsem v cizině lohnil supermarketové kusovky za 2 až 3 Euro, synonymum „běžné kvality.“ Nikdy ne proto, že měly běžnou kvalitu, ani ne kvůli láci, ale proto, že jsem v nich v tu chvíli hledal a viděl něco vyjímečného. Zalíbila se mi etiketa, vzpomněl jsem si na nějakou zajímavost o výrobci, byl jsem zvědavý na novou, pro mě neznámou odrůdu a třebas často marně, hledal jsem v nich něco vyjímečného nebo aspoň zajímavého. Jestli něco takového nedokážu ve víně najít, je pro mě drahé i za dvacku. Jestli jako prodejce nedokážete ve víně něco zajímavého najít a nabídnout – i kdybyste si to měli celé vymyslet – tak děláte svou práci blbě, a jděte do háje.

Moje děti dnes zase vyrážejí do školy. Já u toho (společně s devětačtyřiceti procenty otců) nebudu, tak jim aspoň na cestu posílám prázdninovou vzpomínku. Několik čtenářů komentovalo či nepřímo dotazovalo téma cestování za vínem s dětmi, ale to jsem zatím odložil, neb je to téma obsáhlé a podstatné. Zvolil jsem jiné zábavné téma – dětské fotky. V hlavní roli pan Sklenička, jehož fotky se na blogu objevují jen vyjímečně, rozmazaně a z dálky.

Při prohlídce fotek z dovolených jsem nemohl přehlédnout, že moje sedmiletá dcera propadla fotografování. Její fotky se většinou poznají podle toho, že jsou o chlup rozmazanější než moje, často jsou zobrazené osoby dynamicky nasnímané v nepřirozeném úhlu (libuje si v otočení o 45 stupňů, ale to se dá při přípravě obrázků pro web upravit) a často do fotky vyčuhuje můj nos nebo ruka. Jako na horní fotce z degustace s Dominique Génotem v toskánském vinařství Caiarossa. Dole naopak typická dětská fotka (z podhledu a s kontralichtem 🙂 z degustace ve vinařství Fontemorsi s Robertem Ligasacchim, s dynamickým zachycením diskuse a gest po hodině ochutnávání.

Vlastně to začalo už na italských prázdninách v roce 2009 – pořád chtěla fotit a já jí nevěřil, že to dokáže. Učil jsem jí s automatem ostřit (kdepak, takhle ne, to děláš špatně, sekýroval jsem ji jako Železný televizi) a pak mě překvapilo, že udělala několik fotek, na kterých jsem vyjímečně nevypadal jako úplnej pazdrát a debil (není divu, bude malířkou…) Vlastní fotky tady nevyvěšuju – jako každej dospělej chlap si uvědomuju vlastní samožerství a aspoň takhle ho částečně potlačuju (mám to snadný, většinu fotek očividně kazím). Proto dnes vyjímečně pár fotek se Skleničkou z italských cest za vínem. Text o cestování za vínem s dětmi později, až ho vysedím… slibuju… A pro vyrovnání sourozenecké rovnováhy přidávám jednu fotku od syna z letošních prázdnin na italské farmě.