Už jsem tady vyzradil, že mi přijela čtvrtá zásilka moselských ryzlinků pro bedýnkáře. Někteří už je dostali, ostatním je rozvezu v úterý. Dnes jedna novinka, o které jsem se zatím nezmiňoval. Suché moselské ryzlinky (Trocken) jsou poměrně široká kategorie, alespoň podle mých zkušeností s tím, jak vnímají suché ryzlinky čeští konzumenti. Tohle je ten případ, na kterém by se lámal chleba a ortodoxní suchomil by se hádal. Jenže, chceme někdo školit Němce v tom, kolik cukru má mít suchý ryzlink?

Tak podle německých předpisů má mít do devíti gramů zbytkového cukru. Ale to možná předbíhám – vlastně ani neznám analytiky dnešního vína (ale bude to někde blízko devítigramové hranice, hádám :o). Když jsem ho poprvé ochutnával na konci října se Stefanem Erbesem v moselském Urzigu, připadal mi příliš plný, příliš ovocný, a do moselské bedýnky jsem si nakonec vybral ultrasuchý minerální ryzlink z vedlejší vinice Erdener Treppchen. Ten mohl připadat (a doufám, že připadal!) příliš suchý i domácím milovníkům suchých ryzlinků :o)

Světlá barva s teplým načervenalým tónem. Intenzivní ryzlinková vůně s citrusy a lipovinou, ale po ohřátí i se stopou bonbonové nasládlosti. Ani potom není vůně nějak banální, zachraňuje to grapefruitová kořenitost. Chuť je živá, proměnlivá, hodně zakulacená zbytkovým cukrem, ale pěkně strukturovaná od počátečního nástupu kyselin až po kořenitý dojezd a středně dlouhou dochuť. Stopově se objevují i barvy a laky, příliš brzo u mladého vína, ale možná si je brzy vychutnáme i u mladých ryzlinků? 13% alkoholu.

Mně se to víno líbí, popravdě víc podchlazené, kdy působí svěžeji, a míň ohřáté, kdy vynikne plnost a ovocnost. Je to líbivé, ale pro mě by suchý ryzlink mohl být tenčí. 85-86 bodů ve stobodovce.