Před vánoci jsem se dočetl, že na základních školách v první až páté třídě budou děti dostávat ovoce a zeleninu zdarma. Vzpomínám, že za mých školních dob jsme dostávali dotované mléčné svačiny a dodnes nenávidím mléko. Předpokládám, že se tyhle psychologické mechanismy od té doby nezměnily a že novodobí školáci získají trvalou averzi k ovoci a zelenině. Jedním z nejodpornějších jídel mého dětství byl špenát ve školní družině, dnes bych se po dobrém špenátu utlouk (a občas se i utluču :). Místo zvadlé zeleniny a oschlého ovoce by školáci snad měli dostávat ke svačinám pivo a cigarety, aby si k nim vytvořili odpor.

Další ukázka toho, jak očekávání ovlivňuje hodnocení vína : oddaloval jsem první domácí ochutnávku, protože jsem měl obavy ze špatného výběru a mladého ročníku. Koupil jsem letos v listopadu u výrobce, po kompletní ochutnávce jeho bílých vín i několika červených, ale na konci prosince doma jsem si už pamatoval jen celkový rozpačitý dojem z bílých nulaosmiček. A víno je výborné!

Výrobce najdete rovnou na hlavní třídě, která prochází Auxey od Volnaye (a Meursaultu) k Saint-Romainu. Web najdete tady. Byl jsem tam už podruhé, před dvěma lety jsem tam koupil červené Beaune AOC. Tentokrát jsem hledal šardonky, měl jsem doma málo bílých. Vinařství hospodaří na dvanácti hektarech. Má sympaticky široký sortiment, výrazně tvarované lahve a barevně nezaměnitelné etikety. Víno se ve skleničce pyšní plnou zlatavou barvou, docela výraznou na tak mladé víno. (Pro jistotu dodám, že je to Chardonnay, ale to zdejší čtenáři jistojistě vědí. Výraznou barvu o myšlenku dál vysvětlí poznámky o oxidaci 🙂 Vůně prozrazuje barikový sud a mírnou oxidaci, voní tak napůl cesty mezi svěže mladým vínem a trochu luxusnější šardonkou. Trocha tropického ovoce a další atributy šardonky. V chuti je příjemně málo kyselin (vyvažovaných zcela chybějícím zbytkovým cukrem 🙂 hodně kouře a vanilky, v závěru trocha hořkosti a minerality jako pověstné křísnutí křemenem. Svíravá dochuť. Přesto příjemné překvapení, i v chuti nacházím stopy oxidace, ale celý dojem je příjemně komplexní a bohatý. Nevykupte mi to!

Velkou radost mi udělalo silvestrovské číslo Reflexu! Nejen článek Dana Hrubého Naučme děti pít! (názory PhDr. Václava Budínského jsou možná radikální, ale po všem mediálním strašení alkoholem to asi muselo přijít), ale i test příchylnosti českých celebrit k politikům. Použitá metoda je sice originální asi jako kombinace párek a pivo, ale výsledky jsou nečekaně povzbuzující. Sagvan Tofi se prezentuje jako elegantní střihoun a Eva Eichmajerová, v médiích obvykle zobrazovaná jako špičková kurtizána, z testu vychází jako konzervativní dáma. Asi to není výsledek, který redaktoři Reflexu očekávali, ale je to bezva! (Dál už to bude zase o víně – Peklo z plastelíny 🙂

Celým názvem Inferno 2003, výrobce Conti Sertoli Salis, Valtellina Superiore DOCG, Itálie. Koupil jsem z čiré zvědavosti týden před vánoci v La Vecchia Bottega na pražské Národní třídě. S Valtellinou jsem se v lahvi ani ve skleničce dosud nesetkal. V obchodě měli ještě dvě další lahve s vyšším alkoholem (14,5%) a vyšší cenou, tahle se mi zdála přijatelná cenou (598 Kč) i obsahem alkoholu (12,5%). Malá apelace Valtellina je v severní Itálii, až u švýcarských hranic, tam co si marně plánoval svoje poslední Vlčí doupě Mussolini.

Ještě že mě dávný článek punkera Vinografa varoval, jinak bych byl v pokušení víno rychle zatratit. Barva je skutečně nezapomenutelná, asi jako by měl světlý, přezrálý a naoxidovaný Pinot Noir. Vinograf psal o kalném výtoku z rezatých trubek, to je sice hodně expresivní, ale pocitově docela přesné. Vůně je jemná, pokud jde o intenzitu, ale poměrně komplexní pokud jde o škálu podnětů. Decentní ovocnost je přikrytá skládkou zrezivělých plechů, zednických odpadků, zetlelé trávy a příjemné bylinkové apatyky. Tři hodiny po otevření se ve skleničce objevují aromata čokolády a griotky. Ve starobyle vesnické chuti příjemná ovocnost, nepříjemně výrazné třísloviny a neznámá léčivá tinktura. Chuť taky vyluští tajemství podivně narezlé barvy, je tam zřejmá oxidace, ale díky zmiňovanému článku je jasnější, že oxidace je tam záměrně zakomponovaná a nevznikla jako nehoda.

Dva závěry: jednak se ukazuje, že samotná smyslová analýza bez znalosti pozadí a kulturních souvislostí prostě nestačí a může snadno oklamat. Víno pochází z odrůdy Nebbiolo (95%) a byl bych zvědavý, jak by dopadlo při slepém testu, schované mezi klasickými Baroly (a že by to byla prča, přihlásit Valtellinu do testu mezi Nebbiola 🙂. Druhý závěr je, že za necelých šest stovek si víno podruhé nekoupím a při příštích cestách do Itálie se údolí Valtelliny klidně vyhnu. Kdybych měl soudit jen podle vína, čekal bych ve Valtellině málo slunka a spoustu krápníkových jeskyní. Stalaktity a stalagnity? Je to zajímavé vybočení, ale fanouškem se nestanu.