Chceš-li Tramín píti …
Boj za víno a za lásku aneb jak jsem zachránila svět před parkerizací
Vraťte mi slunce!
Jeden Veltliner a výlet do Rakous nádavkem
Galadegustace Víno Revue v Břevnovském klášteře
Zimní koktejl
Bacha! S mícháním poměru džus : bublinky užijete zábavu, protože při dolévání jedné kapaliny do druhé dochází k bouřlivé šumivé reakci! Myslím, že je bezpečnější dolévat džus do bublinek, ale bez záruky, vyzkoušejte sami. Včera jsem použil třičtvrtělitrovou skleničku, u které to není kritické.
Vyšší dívčí : bude-li vám namíchaný koktejl připadat příliš kyselý, je dobré ho dosladit. Kajícně se doznávám, že jsem (kdysi dávno!) experimentoval i s řepným cukrem, ale s postupující osvětou organických výrobců a BD jsem od tohoto hříchu upustil. Doporučuju doslazovat přidáním mangového džusu – koktejl to osladí, zjemní a navíc získá další exotickou chuť. Je to vitamínová bomba, kterou vaše manželky (přítelkyně) jistě ocení!
A co vy? Mícháte koktejly? Pěstujete si soukromé poklesky? Jsou alespoň tak zdravé, jako můj koktejl?
Když sebou o zem šlehne sníh …
Dnešní druhý objev přiletěl z Budějic, od čtenáře Vosiska. Před vánoci jsme si vyměnili spršku e-mailů a nakonec i krabici s šesti lahvemi různých vín – jak nám říkali rozzlobení oficíři na vojně: „Soudruzi, jak vy k my, tak my k vy!“ První díl, Pouilly-Fuissé 2006, Cuvée Hors Classe, Auvigne, Charnay-les-Macon. Na Boží hod vánoční jsem si tím vynahrazoval Štědrý večer bez vína.
Ufff, jak napsala Alice Fejrynková, musíme se té nuladevítky chytit za rohy a vyjet z ohrady. Držme se na hřbetě, dokud to pojede! A co vy? Myslíte, že na nuladevítce pojedeme z kopce nebo budeme muset tu káru tlačit? Máte obavy ze světové finanční krize? Myslíte, že se kvůli ní prodá míň vína? Nebo naopak zkrachovalí bankéři pozvednou spotřebu alkoholu?
Bourgogne Pinot Noir 2006 „Les Petits Prés,“ Domaine Albert de Sousa
Nakupovat u pana de Sousy nebylo vždycky úplně jednoduché. Přijel jsem tam v roce 2006 poprvé, bez ohlášení a se začátečnickou snahou sestavit francouzskou větu (už jsem tady kdysi psal o tradované nechuti Francouzů mluvit cizími jazyky a jak ji překonat). Sesumíroval jsem si v hlavě naivní překlad české věty „dobrý den, jsem turista a chci koupit několik lahví vína. Máte čas prodat mi nějaké?“ a na panu De Sousovi jsem ji zkoušel. Tvářil se přívětivě, leč nechápavě. Vyslovoval jsem „několik lahví vína“ – „quelques bouteilles du vin“ s českým přízvukem, „de vin.“ Pan (De) Sousa zdvořile poslouchal a pantomimicky vyjadřoval nepochopení. „De vin???“ ptal se nechápavě. Tak jsem mu to snaživě zopakoval, se stejným výsledkem. „De vin??!!“ Řekl jsem si, že třeba špatně slyší, potlačil nevoli a zopakoval to znova. Možná jsem to vyslovil jinak, možná pan De Sousa povolil jako čínský kámen po milionté kapce vody. „Aháá, dy ván!“ zvolal radostně, že to muselo být slyšet až na druhé straně Meursaultu, u Perrières a Charmes, a vedl mě do sklepa. Tam už šlo vše hladce. Za rok na to jsem mu zavolal na mobil ze zastávky v sousedním Auxey-Duresses a domluvil si schůzku, pan De Sousa mi po telefonu bezvadně rozuměl. Asi se moje francouzština za ten rok (nepoužívaná) zázračně zlepšila. Nebo mi vinař chtěl dát najevo, že ke zdvořilosti patří domluvit si schůzku předem – od té doby se snažím ve Francii ohlásit se telefonem, i když telefonování ode mne vyžaduje pekelné soustředění.
Pommard 2003, Domaine Albert de Sousa
Barva pěkně silná, výrazná rubínová. Vůně jemně ovocná, švestky, třešně přechází až do marmeládových tónů. Už ve vůni je poznat dubový sud, ale ten je snad v Pommardu normou. Chuť je koncentrovaná, s výrazným švestkovým nástupem, hodně jemnou kyselinkou a delší dochutí, ve které se výrazně projevují třísloviny. Když jsem si víno otevřel ve tři hodiny k obědu, bylo úzké, zavřené, po pěti hodinách se pěkně otevřelo. Mám dojem, že nedosahuje kvalit de Sousova Volnaye, ale je to slušný reprezentant Pommardu.
Pommard 2005 „Les Vaumuriens“, Domaine Albert de Sousa
Klasická adjustáž s rytinou dvora vinařství. Světlá rubínová barva působí teple, hřejivě. Navinulá višňová vůně, višně se opakují i v nástupu chuti, následují nevýrazné třísloviny. Bylo to v dubovém sudu, ale není to žádné barikované monstrum. Středně dlouhá dochuť. Díky kyselinám víno působí mladě, ale už je pitelné. Jen bych naslepo hádal na sousední Volnay. Teď to popisuju nemastně-neslaně, ale dodatečně lituju, že jsem koupil jen jeden. Působí hodně netypicky, ale vlastně výrazně, a hned bych vyzkoušel další.