Z letošního strážnického folklórního festivalu jsem viděl jen poslední program ve Skanzenu, a když jsem potom dorazil do zámecké zahrady, Pod Šancema už probíhal chill-out, při kterém mně neznámá muzika hrála známou píseň Nedaleko od Trenčína, a po úvodní sloce přidala vlastní variaci:

„Nedaleko od Řáholce řádí Rumcajs na motorce.
Černé gumy má – to musí být mašina!
Takú mašinu chcem taky, co má jména Kawasaki.“ A potom že folklór nežije.

Sám jsem před lety slyšel a zapoměl variaci na jinou slovenskou píseň, kde autor opěvoval asfaltování silnic na Kubě, a nejznámější je asi variace, o které kdysi mluvil zpěvák Vladimír Merta. Když Jaromil Jireš točil podle jeho scénáře film Opera ve vinici, měl tam scénu, při které jedou moravští chasníci v bílých halenách na kolech ze zkoušky folklórního krúžku po silnici a zpívají si nějakou táhlou. A když se kamera rozjela, chasníci sedli na kola a nasadili variaci na notoricky známou melodii od Beatles: „Každej z nás má doma na dvorku žlutou ponorku, žlutou ponorku.“ Jireš nechal kameru zastavit a zuřil, zatímco scénárista a pomocný režisér Merta tvrdil, že „to je ono, to tam musíme nechat!“ ale neuspěl. Pokud někdo znáte další povedenou parafrázi lidovky, jako je výše citovaná Nedaleko od Trenčína, podělte se!

K větší slávě Mezinárodního folklórního festivalu ve Strážnici, který včera skončil, jsem tady před týdnem vyhlásil kvíz. To jsem si dal!

Druhá otázka byla pro soutěžící snadná: Kde stojí první česká (nejezdecká) socha věnovaná Cikánovi ? To ví každý – Stojí ve strážnické zámecké zahradě, je to totiž busta cikánského primáše Jožky Kubíka III. z Hrubé Vrbky. (V neděli jsem se tam nestihl podívat, tak doufám, že tam ještě stojí.) Kopie Kubíkovy busty potom stojí i na trávníku před kuželovským mlýnem, takže beru jako správnou i tuhle odpověď. (Aspoň myslím, že ta strážnická socha stála dříve, než kuželovská.) Majstr Kubík trímá svoje dalekonosné husle a potěšeně se usmívá… marně hledám vhodný výraz pro ten úsměv – kření se?

Za první otázku jsem to schytal: Co je to vinná tercie? Jeden ze soutěžících opsal to, co jsem k tomuto tématu už dřív napsal… ovšem tam jsem ten jev (vinná tercie) pouze citoval a použil jako oslí můstek k dalšímu textu, který s tím nesouvisel… asi jsem to napsal blbě. V druhém e-mailu jsem dostal decentně vynadáno, že ten pojem je neznámý. Je to totiž takhle…

Ve spoustě evropských lidových písní je melodie konstruována tak, aby zpěvák předvedl co nejvyšší výšky. (Barytoni to mají před cimbálovkou těžké.) Na konzervatoři se zpěváci dlouhá léta cvičí, aby si rozšířili hlasový rozsah. U moravské cimbálovky je povolený doping, zejména víno se doporučuje… a těm třem tónům, o které se zpěvákovi rozšíří hlas vlivem požitého alkoholu po několika hodinách zpěvu a pití se říká vinná tercie.

Nerad bych se chlubil cizím peřím, ale jestli si myslíte, že jsem si to vymyslel (jak naznačuje jeden ze soutěžících, ale přísahám, že jsem to vyslechl kdysi kdesi u cimbálu), můžete tomu rovnou říkat Skleničkova tercie. Pro takový případ nově definuju vinnou tercii jako rozšíření hlasového rozsahu následkem požití jednoho litru směsného vína s nanejvýš 12% alkoholu (doporučené značky: Bzenecká lipka, Bušek z Velhartic, Tři Grácie…). A rovnou definuju horňáckou kvartu jako rozšíření rozsahu po požití 3 decilitrů slivovice. Jak jsem slyšel některé horňácké tenory, mohl bych rovnou psát o horňácké oktávě…

A láhev Cabernetu Moravia 2006 z vinařství Krásná Hora s.r.o. z Nového Poddvorova vyhrává … pán s e-mailem danjanicek@quick.cz, ale bude muset počkat, až se vrátím z dovolené. Přikládám čerstvou fotku z dovolené s CK Africa Safari Tours, výhled z našeho bungalovu ve Fear Village Resortu přes New Moulin Dam na Paal’awa Ridge. Hezké prázdniny!