Začalo léto! Poznal jsem to podle toho, že se začaly vyskytovat okurky nakládačky! Pro neznalé dodám, že okurkový salát z nakládaček je mnohemnohem lepší než ze salátovek (ani se mi to nechce vyzrazovat, ale do hrobu si to nevezmu…) Léto je taky sezona zahradního grilování, ale popořádku…

Včera odjela moje milující manželka s roztomilými ratolestmi na týden na dovolenou, a dnes jsem využil nečekaného volna k zahradničení, uklízení, malířským pracem (zamaloval jsem odporné špinavé fleky na zdech, kterými projevují svou nezaměnitelnou osobnost moje roztomilé ratolesti, viz výše) – to všechno jsou práce, které si moje milující protiví – vyklízel jsem sklep a likvidoval drobný bordel… zničil jsem se jako zvíře, takže jsem se odměnil večeří, sestávající z mořského pstruha na roštu, okurkového salátu (viz poznámka na začátku) a taky „moučníkem,“ sestávajícím ze čtvrtky ananasu a jednoho banánu, grilovaným na roštu po sejmutí toho božského pstruha, silně jsem pociťoval absenci kokosu, to celé se mělo posypat strouhaným kokosem – příště! bez ženy kokos nenajdu, bohužel – a pro ty, co dočetli až sem, přijde polenta – pardon, pointa – to všechno se zalévalo Meursaultem, viz nejvýše.

No tak ten Meursault sám o sobě jistě není špatný, abych parafrázoval klasika (kdo pozná, čí citát parafrázuji, má bod), a to jsem se ani nepodíval do literatury na doporučené jídlo, spolehl jsem se na to, že k sousednímu Montrachetu se doporučují sladkovodní ryby (nebo naopak, Montrachet je doporučován ke sladkovodním rybám), popravdě jsem hledal záminku, abych Meursault mohl otevřít, a když se sešla dnešní úmorná práce, krásný letní den a mořský pstruh na grilu, šly kalkulace stranou a Meursault padl.

Víno jsem koupil asi před měsícem přímo u výrobce. Barva: pamatuju, jak jsem ho před dvěma hodinama otevřel v kuchyni a zkoumal barvu, (to se to zkoumá, když si na etiketě přečtete, co to vlastně zkoumáte) a říkal si jasně, šardonka … anebo by to mohl být i Sauvignon od Loiry… no barva příjemná leč nevýrazná. Vůně: to je jiná. Podle vůně už se to dá poznat, možná s trochou pochybnosti, ještě by to mohl být Montrachet, možná i hodně dobře vyvedené Montagny Premier Cru… no ale to už sotva. Meursaut leze ze sklenice jako kouřové signály Apačů na válečné stezce. Ta nabušenost minerálama! Tady je to jasné, doufám, že to poznám i někdy příště, až to dostanu naslepo.

Chuť: tak tady už jde eliminovat ty 2-3 další vesnice, které přicházejí do úvahy, a je to jasný Meursault. Přiznávám, je ještě moc mladý, další si předepíšu až na vánoce, tady kyseliny v nástupu mají příliš velký odstup od následujících chuťových požitků, ale až se tohle dílo sladí… Kromě počátečních kyselin zmíním ještě kůži a tabák, a přidám jedno varování: nepijte to sami! Po půlce butylky si na ty exotické a elegantní požitky v chuti zvyknete a začnou vám připadat fádní, nudné, a vlastně nepodstatné. Kdybych se o tom víně mohl bavit s někým jiným a sdílet ho s ním, byla by to větší zábava a víc bych si to užil. V britském televizním seriálu „Jistě, pane ministře“ používali britští vládní úředníci Meursault ke korumpování kolegů, takže možná proto mi Meursault evokuje image staršího usedlého požitkáře. Ale doufám, že je to jen následek dnešního horka a únavy: pro Meursault mám slabost a tohle je docela slušný reprezentant s velkou perspektivou stárnutí. A ještě dodám jednu zkušenost: u základní kvalitativní úrovně burgundských vín můžete s jistotou očekávat ovocné chuti a čistotu projevu. Jakmile objevíte další, neovocné vjemy, zejména v chuti – typicky jde například o kůži, tabák, stájové vůně, čokoládu atd. – znamená to vyšší kvalitativní patro

Apropó: všimněte si, že píšu Meursault s „u“ na třetí pozici ve slově. Varuju před odbornými časopisy, které šetří a to „u“ tam nevysázejí ani u obrázku etikety se správným tvarem. Nevěřte odborníkům…