To by jeden musel bejt Michelangelo, aby dokázal psát blog šest roků a neopakoval se :o) A jak sestavit další bedýnku z moselských ryzlinků a neopakovat se? Cestou na Moselu jsem měl jasnej plán, jak to udělat. Na místě jsem zjistil, že některá vína z ročníku 2012 jsou už vyprodaná a plány zmařené.

Ale k ladovské zimě ryzlinky patří a v Ürzigu se hned vynořily nové možnosti. Je čas ochutnat starší a vzácné ryzlinky! Když nám v lednu Stefan Doktor, ředitel vinařství Schloss Johannisberg, představoval 48 let starý Schloss Johannisberg Riesling Grunlack 1964, myslel jsem, že to bude vyjímka. Nebyla a trochu počítám s tím, že čtenáři blogu jsou už zocelení a ocení neocenitelné. Bedýnka je na světě a začnu hned největší peckou.

1. 1991 Erdener Treppchen Riesling Spätlese. Už jsem o něm psal tady, jak jsem při slepé degustaci neuhodl. V následné debatě o starých vínech vinař Stefan Erbes řekl, že s vyjímkou vadných korků by staré lahve měly chutnat stejně, ale všechny moje zkušenosti svědčí o opaku. Odvezl jsem si krabici dvaadvacetiletých ryzlinků domů a hned z prvního jsem měl trochu jiné dojmy, než z první degustace se Stefanem v Ürzigu. Dvaadvacetileté víno je sváteční záležitost a nikdy se nemůžete úplně spolehnout na to, co dostanete. Ale Stefan všechny lahve nedávno překorkoval, takže předpokládám, že je taky zkontroloval a že všechny nabízené lahve jsou přinejmenším korektní. (Navíc by měly vydržet dalších 10-20 roků podle kvality použitého korku. Tenhle vypadá dobře!) Rozmýšlel jsem se, jak naložit s takovým pokladem, jako je dvacetileté víno v plné síle, a rozhodl jsem se, že ho dám přednostně do Bedýnek. Za 350 Kč, jestli nějaké lahve zbydou, samostatně budou dražší.

2. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling kabinett. V květnu jsem ho přeskočil, ale teď by to byla chyba. Lehoučký slaďák s pěknou kyselinou, lahoda!

3. 2010 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb. Ten jediný mi zbyl z původních plánů, vyhrál mi s 89 body zlatou medaili na soutěži Prague Wine Trophy. Je to dokonalá ukázka toho, jak podceńovaný „blbý“ ročník 2010 rychle vyzrává do krásy. Silná kyselina to drží pohromadě, suchý projev, mineralita a kořenitost. Objevují se žádané oxidativně chemické tóny, ale mají dobrou protiváhu v ovocných a svěžích aromatech. Parádní nazrálý ryzlink.

4. 2009 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb. O rok starší bratříček předchozího. Výrazná nazrálá vůně s bylinkama, chuť srovnaná věkem a kořenitá, minerální závěr, krásně jemné. Ukázka toho, jak různé ročníky vyzrávají každý jinak. Ryzlinkoví úchyláci si můžou objednat malou vertikálu, mám i ročníky 2011 a 2008.

5. 2011 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese trocken. Chtěl jsem suchý ryzlink a našel rok starý, uhlazený, rokem v lahvi zjemnělý. Dvanáctka je dobrá, s perličkou, ale na poklidné vánoční popíjení bude jemnější jedenáctka lepší.

Světle žlutá citronová barva, jen mírně nazrálá. Ve vůni citrusy a kakao (fakt nekecám, nevím, kde se tam bere, ale jinak to popsat neumím). V chuti od začátku soulad kyseliny a minerality – pár gramů zbytkového cukru se neprosazuje. Víno ilustruje dilema mnoha současných vín, zda dát přednost kyselině nebo mineralitě, ale o tom napíšu někdy jindy. V malé skleničce působí kompaktně a sevřeně, ve větší sklence je jako pod lupou a odhaluje výraznou kořenitost a minerální závěr. Zábavné, vrstevnaté, rozhodně to není prvoplánový ryzlink postavený jen na kyselině, která řeže krky. Poctivých 12,5% alkoholu.

6. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese. Čerstvě nalahvované víno, školené 11 měsíců na kvasničních kalech. Díky tomu získává netypickou jemnost a plný projev. Vinař ponechává ve víně vysokou hladinu zbytkového cukru, která spolu s moselskou kyselinou a mineralitou dává vínu výrazně ovocitý projev. 8,5 % alkoholu.

Víno, o kterém se špatně píše. Než si udělám první poznámky, je lahev z půlky vypitá. Je bohaté pokud jde o chuťové podněty a jemnost, zároveň šetří alkoholem. To mu dodává velkou přitažlivost a pitelnost. Barva je světle žlutá citronová, ve vůni je výrazně ovoce – citrusy, meruňky a broskve, a působí sladce. Chuť začíná lehkou kyselinou a výrazným zbytkovým cukrem, zase se objevuje ovoce a v závěru se přes sladkost prosazuje mineralita. Slušně dlouhé, i přes vyšší zbytkový cukr působí lehce. Víno připravené nejmíň na dalších deset let.

1. 1991 Erdener Treppchen Riesling Spätlese, 350 Kč

2. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling kabinett, 240 Kč

3. 2010 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb, 290 Kč

4. 2009 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb, 290 Kč

5. 2011 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese trocken, 290 Kč

6. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese, 330 Kč

celkem 1790 Kč.

Takže třetí procházka střední Moselou, tentokrát s 22 let starým vínem pro pokročilé ryzlinkofily :o) Vyšlo to bez opakování, žádné víno v bedýnkách ještě nebylo. Pro sběratele rarit připomínám, že obě vinice (Erdener Treppchen i Ürziger Würtzgarten) jsou kompletně pravokořenné, tedy tvořené potomky původních předfyloxerových keřů – žádné americké podnože.

Podmínky budou podobné jako při předchozích bedýnkách, cena 1790 Kč a platba předem na bankovní účet. Chci vína přivézt v týdnu po 18. listopadu a do konce listopadu je vydávat v Uložence. Kdo si nemůžete vyzvednout bedýnku v Uložence (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Plzeň, České Budějice a Bratislava), můžete ji dostat Českou Poštou s příplatkem 160 Kč za balík. Zkušení účastníci už vědí, že si můžou objednávat i vlastní sestavy Erbesových ryzlinků (například 6x 2012 UW kabinett :o) včetně vín z předchozích bedýnek (tady a tady), nejlíp na soukromý e-mail (vran@seznam.cz). Jen upozorňuju na to, že perla téhle sestavy, 1991 Erdener Treppchen Spätlese, je určena přednostně pro bedýnky a samostatně bude stát 400 Kč (jestli zbyde). Přihlásit se můžete tady.

Jsem každej den starší a ještě musím stihnout spoustu věcí! Už jsem tady v únoru citoval kamaráda o tom, že čas letí a musím makat, abych stihl všechno, co chci udělat. Díky blogu jsem si už spoustu přání splnil, ale kdybych měl dneska napsat Ježíškovi, ještě bych si na pár věcí vzpomněl.

Vynechám přání, která se na wineblog nehodí (jít do kina a držet se za ruku s mladou Bardotkou už stejně nestihnu). Ale chtěl bych v Praze udělat degustaci s některými zahraničními vinaři, jejichž vína jsem přivezl do Komunitních Bedýnek (na tom se pracuje). Chci konečně vyhrát s vínem z Bedýnek šampiona na velké soutěži vín (dělám na tom :o) Chtěl bych udělat Burgundskou bedýnku. Tohle přání mám od samého začátku, ale Burgundsko je velké a drahé, tak se zatím držím zpátky. A chci udělat jednu Komunitní Bedýnku z vín Bernarda Baudryho. Přiznám se, že je to z ctižádosti. Chci prostě bejt první, kdo sem jeho vína přiveze.

Když jsem letos udělal dva výběry vín „do dvou stovek,“ byla to spíš služba čtenářům než že bych si plnil vlastní sny. Bylo mi jasné, že tím můžu přilákat nové účastníky spíš, než výběrem šampaňských v ceně kolem 4.000 Kč za bedýnku. Když se mnou od února cloumají ambice přivézt vína Bernarda Baudryho, smiřuju se s tím, že na to žádné nové účastníky nenalákám. Vína od Baudryho jsou spíš pro ty, kdo se bedýnek účastní opakovaně a dlouho, pro ty zkušené a zvědavé. Baudry je specialista na odrůdu Cabernet Franc a to není žádný magnet. Ale kolikrát za život se mi podaří sejít se s vinařem, který je uznávanou absolutní špičkou v oboru, a být prvním, kdo jeho vína uvede v Čechách? Na střední Loiře má dlouhodobě lepší hodnocení jen Nicolas Joly, ale pokud jde o Cabernet Franc, pan Baudry vede (Joly myslím dělá jen Chenin Blanc :o)

Encyklopedie ovíně.cz uvádí o Cabernetu Franc stručně a jasně: „Tato odrůda nemá nic společného s odrůdou Cabernet Sauvignon a také nedosahuje jejich kvalit.“ Ani ve Francii není Cabernet Franc žádná hvězda. Vína z Chinonu mívala pověst jednoduchých vín postavených na výrazné kyselině (zrovna tohle by asi v Čechách nevadilo) a v zásadě sloužila jako levné pití pro pařížské podniky. Dobrá kyselina zůstala, ale Domaine Bernard Baudry si vydobyla podstatně větší respekt. Od roku 1975, kdy pan Baudry začal se dvěma hektary vinic, až do dneška, kdy hospodaří na třiceti hektarech a vinifikuje zvlášť hrozny z různých podloží, byla dlouhá cesta. Dnes vinařství pracuje v bio-režimu na vinici a bez invazivních zásahů ve sklepě, ale cesta k současnému stavu byla pozvolná a rozvážná. Ilustruje to příklad s filtrací. Červená vína se (většinou) lahvují bez filtrace, ale předcházelo tomu pětileté období experimentů, kdy jedno vína lahvovali napůl bez filtrace a napůl filtrované, a po pět let potom srovnávali, jak se vína v lahvích chovají. Teprve po pěti letech zkoušek se rozhodli většinu vín lahvovat bez filtrování. Myslím, že ani neregulují teplotu při kvašení, nechávají vínům prostor, aby se vyvinula po svém, ale všechny postupy si ověřují a rozhodují se bez spěchu.

O vínech jsem už stručně psal tady, dnes jen jednověté komentáře. Les Granges je základní víno vinařství. Podobně Le Domaine, to jediné vzniká z hroznů z různých vinic. Všechna ostatní vína u Baudryů kvasí separátně podle podloží, jediné Le Domaine míchá různé půdy. Les Grézeaux je první „velké“ víno z padesátiletého vinohradu, koncentrované. Le Clos Guillot je naopak z nejmladších vinic a podle pana Baudryho v některých ročnících projevem připomíná Pinot Noir. Teď se prodává ročník 2011, který jsem ochutnával jen ze sudu, ale měl by být hodně ovocný. La Croix Boissée 2011 jsem měl taky ze sudu a bavil mě moc. Nalahvovaná 2010 byla hodně „klasická,“ zemitá, kořenitá a trochu klasicky kabernetová, 2011 by měla být expresivněji ovocná. Poslední tři vína jsou vhodná i k archivaci, první dvě se naopak hodí k brzkému vypití.

1. Chinon Les Granges 2012 – 240 Kč

2. Chinon Le Domaine 2011 – 280 Kč

3. Chinon Les Grézeaux 2011 – 350 Kč

4. Chinon Le Clos Guillot 2011 – 390 Kč

5. Chinon La Croix Boissée 2011 – 540 Kč

celkem 1800 Kč

Mám jich jen pět, protože bílý Chinon 2011 se neurodil a předchozí ročníky jsou vyprodané. Díky tomu nebude bedýnka tak moc drahá, ale kdo jste zvyklí na krabice po šesti lahvích, můžete si vybrat jednu navíc (doporučuju Les Grézeaux!).

Tentokrát má Komunitní Bedýnka spoustu háčků. Do Chinonu je to 1435 km (podle viamichelin.com), takže doprava bude složitá a drahá. Vlastně ani neznám maloobchodní ceny ve vinařství, vycházím jen z exportních cen, které jsem dostal. Cabernet Franc je málo známá odrůda a budu potřebovat aspoň 50 účastníků, abych tenhle dovoz dal dohromady. I proto budu rád za každou dušičku, která se přihlásí, včetně těch, kdo už Baudryho ochutnali a budou si chtít sestavit vlastní výběr. Najde se nás dost? Neberu to jako samozřejmost, ale jestli ano, bude to svým způsobem vyvrcholení pětiletého vývoje bedýnek 🙂

Podmínky budou stejné jako při předchozích bedýnkách. Chci vína přivézt v týdnu po 21. říjnu a na přelomu října a listopadu je vydávat v Uložence. Kdo si nemůžete vyzvednout bedýnku v Uložence (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Plzeň, České Budějice a Bratislava), můžete ji dostat Českou Poštou s příplatkem 160 Kč za balík (zásilková služba mi zvedla cenu na 280 Kč + DPH, takže se vracím k Poště). Budu zase potřebovat platbu předem.

Letošní vánoce budou kabernetové a frankové! Přihlásit se můžete tady.

Ryzlink z pravokořenné moselské vinice, biodynamický Pinot Blanc a animální Zweigeltrebe, tři příklady výborných vín s cenou kolem 200 Kč jako důkaz, že ani při nákupu kolem 200 Kč není nutno dělat kompromisy s kvalitou. Můžete je ochutnat v Komunitních bedýnkách a s ostatními účastníky probrat v komentářích, co vám chutnalo a co naopak ne.

Když jsem kdysi na dovolené objížděl vinařství v zapadlém koutu vinařské Evropy jménem Montescudaio DOC, pokusil jsem se zdůvodnit si, proč jsem právě tam a ne třeba v Montalcinu nebo rovnou v Beaune a Bordeaux. Došel jsem přitom k vlastní definici činnosti vinného fanouška. V málo známém Montescudaio byla k dostání vesměs levná vína pro každodenní spotřebu v cenách do 10 EUR, ale každé vinařství se pokoušelo i o významnější vína s vyšší cenou. Poměr výkonu a cenu u těch obecných „vini da tutti pasti“ byl dobrý, ale našel jsem i pár hodně zajímavých vín ve velmi přijatelných cenách mezi 10 a 20 EUR. Evropa už je dnes poměrně dobře zmapovaná a najít skvělé víno v kategorii 100 EUR prodávané za 10 EUR prostě není reálné, ale občas můžete narazit na víno s cenovkou 10 EUR s nápadným převisem kvality a udělat si radost. Zjistil jsem, že objevovat taková vína v málo probádaných končinách (nejen Montescudaio, ale třeba Bolgheri, Sardinie nebo Loira) je stejné dobrodružství jako hledat mezi dvacetieurovými burgundami v Beaune nějaký zázrak, který by mohl stát 40 EUR. Jen v málo známých vinařských regionech máte větší šanci něco objevit než v Beaune.

Dost hlubokomyslností, soukromě mě taky víc baví Pergolaia (16 EUR) než Campordigno (8 EUR), ale jsou příležitosti, při kterých rád sáhnu po levnějším víně. Taky jsem si všimnul v tabulkách účastníků Komunitních Bedýnek, že únorové úsporné bedýnky (s cenou pod 1200 Kč za 6 vín) měly o polovičku víc účastníků než předchozí Rakouské bedýnky (za 1800 Kč). Co víc, spousta účastníků úsporných bedýnek se potom dalších třech projektů zase nezúčastnila. Risknu to a vyhlásím nové úsporné bedýnky ještě dřív, než odezněly předešlé prázdninové. Tentokrát mám některá vína už připravená, a mám připravený taky svého druhu návrat k původní myšlence Komunitních Bedýnek. Přináším další úsporné bedýnky s průměrnou cenou do 200 Kč za víno!

1. Gruner Silvaner 2012, Weingut Geil. Už jsem o něm psal tady. Sylvánské zelené, tedy víno z v Čechách opomíjené odrůdy a ze špičkového německého vinařství. Hodnotil jsem ho na soutěži Prague Wine Trophy a nakonec jsem mu dal 90 bodů (neměl bych vyzrazovat celkový výsledek dřív, než to udělá pořadatel, ale z výsledkové listiny je jasné, že nejmíň dva porotci museli dát ještě víc než já :o). Echtovní typický Sylván, jakostka, u dovozce za maloobchodní cenu 195 Kč. Jde to i bez zatřídění!

2. Podruhé Německo, moselský ryzlink. 2011 Ürziger Würtzgarten Riesling kabinett feinherb, Weingut Karl Erbes. Moselské ryzlinky od Erbese mě baví, čtenáři se jich průběžně domáhají a tak jsem jich od listopadu přivezl už přes pět palet. Jedna z nejblbějších věcí v životě je, když máte úspěch a nevíte proč. Dlouho jsem se jako detektiv pídil po tom, proč Erbesovy ryzlinky baví naprosté začátečníky i zkušené ryzlinkáře, a nemohl jsem na to přijít. Až mě na to elegantně přivedl Mikuláš Cylek. „To jistě víte, pane Skleničko,“ řekl mi jednou rozšafně, „že na střední Mosele révokaz moc neřádil a třeba vinice Ürziger Würtzgarten je komplet pravokořenná?“ Nevěděl jsem, ale dělal jsem jako že to vím, a Stefan Erbes mi to obratem potvrdil: Ano, je to 100% čistě původní ryzlink, žádné americké podnože! Příležitostné zbytky pravokořenných výsadeb v lávovém podloží Etny nebo kdesi v odlehlých skalnatých koutech se považují za vinařský ekvivalent Michelangelových fresek nebo Da Vinciho skic… Takže nazrálý kabinetní moselský ryzlink z ročníku 2011 z klonů původních předfyloxerových keřů, za 240 Kč.

3. Pinot Blanc 2012, Sepp Moser, Rakousko. 240 Kč, ve vinařství 9 EUR. Jednoduché čisté víno z biodynamického vinařství, ale s otazníkem. Rozhoduju se mezi několika podobnými lehkými bílými. Moserův Pinot jsem naposledy ochutnával před šesti měsíci, hned po nalahvování, a tak je možné, že tohle víno ještě nahradím jiným, podobným.

4. Pinot Noir 2011, Domaine de Villargeau. Víno z únorového výletu do údolí Loiry. Už jsem ho představoval tady a měl jsem ho i v předchozích prázdninových bedýnkách. Nic ohromujícího, jen slušný francouzský (neburgundský) Pinot za 200 Kč (7 EUR ve vinařství), víno na každodenní pití. Věřím, že účastníci prázdninových bedýnek si ho rádi zopakují a pokud jste se nezúčastnili, bylo by škoda o něj přijít. (Kdo nebudete chtít Villargeau znovu, navrhnu jiný Pinot.)

5. Zweigeltrebe 2012, Krásná hora. V loňských prázdninových bedýnkách jsem měl předchůdce, ZW 2011, a potěšilo mě, když v listopadu získal mezi Zweigly titul šampiona na soutěži Prague Wine Trophy. Následovník, ZW 2012, je trochu víc ovlivněný sudem (velký čtyřtisícový, žádný barik!), ale vyvíjí se podobně a myslím, že bude koncentrovanější. Už jsem o něm psal tady, tak jen varuju, že potřebuje provzdušnit v karafě. Cena ve vinařství 160 Kč.

6. Zweigeltrebe 2009, Ing. Richard Tichý, aneb Vítejte v klubu zmoklého psa! Velmi doporučuju přečíst si červencový text o tomhle víně tady. Ve stručnosti shrnu, že při degustaci v hrušeckém sklepě mě vinař upozornil na „výrazné animální vůně,“ ale pro mě to nebylo animální, to vonělo jako zmoklej pes! Překvapení nastalo doma, když koupená lahev byla naprosto korektní a prostá jakýchkoli animálních úletů. Byl jsem trochu zklamaný (těšil jsem se na ty animální efekty), ale těžko můžu reklamovat víno u vinaře s tím, že je příliš korektní a dobré :o) Napadlo mě, že požádám všechny účastníky bedýnek, aby do komentářů napsali, jestli jejich Zweigelt byl animální nebo korektní. Jestli se nás zase sejde kolem šedesáti, už to bude zajímavá statistika o vývoji animality v tři roky starém zweiglu! Cena ve vinařství 150 Kč. (Koho lákají animální projevy ve víně, může si udělat vlastní statistiku tak, že si objedná dalších šest lahví. Je to bez záruky, ale rád mu dodám další Bedýnku zmoklého psa :o)

Uvedl jsem text úvahou, jak hledat v popelu diamanty. Ve skutečnosti hrozí při nákupech vína do 200 Kč zklamání nebo kompromisy častěji než ve vyšších cenových kategoriích. Nejspíš budu dokonale spokojený, když usoudíte, že ta šestice stála za 1200 Kč, ale přesto věřím, že si z dnešních šesti vín každý účastník najde pro sebe něco nadprůměrného, něco, co tu kategorii přesahuje a k čemu se bude vracet.

Pravidla jsou už podvacáté stejná. Cena za šestici vín je 1185 Kč, budu ji vybírat zálohově a teprve podle přihlášek a záloh víno objednám. Vína si budete moct vyzvednout do konce září zase v Uložence (Praha, Brno, Ostrava, Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Olomouc a Bratislava), jinak poštovní doručovací službou (s příplatkem 160 Kč za balík). Předpokládám, že začnu kolem 20. září a do konce měsíce by to mělo být hotové. Přihlásit se můžete tady!

Čas trhnul oponou (to jsem někde opsal!) a jsou tu další Komunitní Bedýnky. Zacestujeme si za vínem do slunné Itálie a na francouzskou Loiru. V předchozích letech jsem se s bedýnkama krotil, ale letos jsem zjistil, že čím víc bedýnek nabízím, tím větší zájem o ně je. V červnu mě dorazil jeden čtenář, který mi napsal, že kromě skleničkovských bedýnek se účastní i dalších bedýnkovacích projektů (a postěžoval si, že jeden hodně levný opouští pro akutní nespokojenost:). Připomnělo mi to staré pořekadlo lichožroutů, že dva jsou víc než jeden a pět je míň než šest!

Původní idea byla čistě toskánská, chtěl jsem tři ročníky Pergolaie, ale zalekl jsem se vyšších cen. Nakonec mám toskánský základ (věřte mi, že ta vína se báječně hodí do současných veder) a navrch dvě levnější (ale krajně zajímavá) vína z Loiry. Loira není stoprocentně jistá – spojili jsme pro tento účel síly s Danielem Brožem (o únorové společné objevovací cestě jsem už psal tady a tady a tady). Nakupujeme sice společně, ale spíš malé množství lahví, takže není úplně jisté, že budou vinaři vstřícní. Zkrátka je to skleničkovský mix tradičních toskánských vín a libůstek z Loiry. Pro případ neúspěchu na Loiře mám v záloze pár vín snadno dostupných v Praze, ale zatím mi to vždycky vyšlo…

Toskánsko je evergreen a že se mi po něm v současných vedrech stýská, to je jasné. Když bylo jasné, že se tam o prázdninách nevypravím, domluvil jsem se alespoň se dvěma vinaři, že mi pošlou každý degustační karton se vzorky, abych mohl vybírat doma. Dokonce ho zabalili dohromady, abych nemusel zařizovat dopravu nadvakrát 🙂 Caiarossa a Marchesi Ginori Lisci – pravidelní bedýnkáři už znají předchozí ročníky vín, takže to budou mít o to snazší, ale pozor – některá vína měnila složení.

Merlot s možným malým podílem Sangiovese a s 13,5% alkoholu vyzrávaný v nerezu. Základní víno tradičního výrobce má odpovídající parametry. Opojná sametová vůně (brzy po otevření v ní dominovaly čokoláda a polyetylén) s červeným ovocem, jednoduchá suchá chuť s odbouranou kyselinou, třešňovou ovocností, dotekem čokolády a toskánskou vyprahlostí, podporovanou vyzrálými tříslovinami. Vyzrávalo v sudech, ale tipoval bych větší sudy nebo jen částečné použití bariku. Líp se pije mírně podchlazené, při ohřátí na teplotu červencové noci víno nabývá na robustnosti – to může někomu vyhovovat, ale já bych to měl radši podchlazené a lehčí. Typicky toskánské a příjemně pitelné, jednoduché víno.

100% Cabernet Sauvignon. Mám písemné poznámky jen k předchozímu ročníku 2008, degustační balík z vinařství doručovací služba rozbila. Ale dobře si pamatuju, že jsme loni ochutnávali i ještě neprodejný ročník 2009 s předchozím sklepmistrem Kenem Lenzim a že jsem viděl výrazné zlepšení. Tehdy jsem si ho spojoval jen s některými Lenziho zásahy do složení jednotlivých vín, ale dnes vidím, že ročník 2009 byl štědrý i k jiným vinařům v regionu. Vezmu nuladevítku!

Tady byl původní Lenziho zásah nejcitelnější, z původního bordeauxského cuvée Cabernetu Sauvignon a Merlotu (50/50) udělal čistý Merlot (a zvedl tím i Lupo, uvolnil pro něj ty nejlepší hrozny). O Castellu jsem už psal tady, že „Devítka je i v chuti líp zaostřená, suchá se sametově hladkými tříslovinami, ale s výraznou kořenitosti. Plné, dlouhé, ambiciozní víno. Obě vína dobře odrážejí toskánský původ.“ Takže devítka.

Klidně se přiznám, že jsem si před dvěma roky Pergolaiou nebyl jistý, ale kamarádi mě naštěstí popostrčili. Biodynamické Sangiovese, kterého jsem dosud dovezl vůbec nejvíc – ne proto, že bylo z biodynamického vinařství, ale prostě proto, že bylo dobré. Poslední ročník je ještě lepší, nekompromisní zaměření na kvalitu (i přes mladičké výsadby, vinice pocházejí z roku 2000) včetně extrémně husté výsadby vinic, nízkých výnosů, spontánního kvašení a širokého výběru různých nádob, ve kterých víno zraje (spolu s velkoryse štědrým ročníkem 2009) vykonalo svoje. O posledních třech ročnících jsem psal včera, první dojem z Pergolaie 2009 byl, že je ještě o třídu výš, než předchozí dva ročníky.

Tohle není pití do vedra, ale na celý rok. Jaro, léto, podzim, zima! Pinot Noir z Loiry se senzačním poměrem výkonu a ceny. Psal jsem, že stojí ve vinařství 7 EUR a budu ho moct prodávat za 200 kaček. Zapomeňte na Burgundsko, za 200 Kč tenhle Pinot nemá konkurenci!

Čistý Sauvignon, jediné bílé ze šesti. V únorových loirských bedýnkách jsem měl předchozí ročník 2011, dvanáctku jsme ochutnávali s vinařem po jednotlivých parcelách a byla přiměřeně ovocnější a bohatší velkorysejším ročníkem 2012. Mladý zavalitý vinař mě dostal neokázalostí, civilností, komunikativností a ve stejné rovině (a míře) i kvalitou vína. Jednotou obsahu a formy. Štvalo mě jedině, že chce vína z jednotlivých parcel smíchat do jediného cuvée, radši bych si koupil tři Sauvignony ze tří jednotlivých vinic a porovnával je, stálo by to za to! Ale s tím se nedá nic dělat, takový je život a musíme se s tím smířit podobně jako s hádkama s přítelkyní, špatným počasím a nevhodnými vánočními dárky. Když to píšu, usrkávám jeho poslední Sauvignon 2011, zakulacený sudem, a odhaduju potenciál. 90 bodů/100 a věřím, že dvanáctka je lepší.

Campordigno 2009 DOC Montescudaio, Marchesi Ginori Lisci 200 Kč

Macchion de Lupo 2009 DOC Montescudaio, Marchesi Ginori Lisci 300 Kč

Castello Ginori 2009 DOC Montescudaio, Marchesi Ginori Lisci 420 Kč

Pergolaia 2009 IGT Toscana, Caiarossa 420 Kč

Pinot Noir 2011, Domaine de Villargeau 200 Kč

Pouilly-Fumé 2012, Sébastien Treuillet 280 Kč

Změna vyhrazena, poslední dvě vína nemám stoprocentně jistá. V případě nouze je nahradím jiným vínem a případně snížím cenu. Distribuce proběhne v Uložence.cz (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Hradec Králové, Plzeň, Ústí nad Labem a České Budějovice, taky Bratislava). Kdo máte daleko do Uloženky, budete si muset připlatit 180 Kč za balíkovou doručovací službu. Chtěl bych vína objednat po 6. srpnu a distribuci začít po 19. srpnu. Uloženka i balíky fungují individuálně, takže pokud budete na dovolené a hodí se vám odklad na konec srpna, napište mi to v přihlášce do poznámek.

Protože vím, že mezi Skleničkovskými čtenáři se najde dost příznivců Pergalaie, tak dodám, že jestli si někdo budete chtít dopřát trochu luxusu a koupit si tři poslední ročníky Pergolaie (2007, 8, 9) napište mi to do poznámek! Dá se to udělat v rámci bedýnky (nahradíme vína z Loiry), ale doporučuju vyzkoušet Loiru a koupit Pergolaiu navíc – je to na vás. Zrovna tak další možné soukromé objednávky – jsem dopředu rozhodnutý nakoupit si zásoby i pro sebe, ale jestli někdo chcete rovnou celý karton Pinotu, radši to napište rovnou. Přihlašujte se tady!

Člověk se nemá opakovat, a tak se i v přípravě Komunitních Bedýnek snažím měnit témata. Jenže když jste na hubený holky a jednou vám to nevyjde, taky si hned nenabrnknete baculi. Prostě některá témata zůstávají, třeba italské Sangiovese nebo německé ryzlinky. Páteční zahradní degustace byla bomba, přesvědčivě ukázala, že mladý moselský ročník bude mít ostrou kyselinu, svěžest a sílu. Po ovocném a bohatém ročníku 2011 jsou vína střídmější a sušší, kyselina ostřejší, projev klasičtější. A jaké víno bude nejlepší na jarní vysedávání na zahradě? Rrrryzlink!

Mohl jsem to vyhlásit už včera, ale potřeboval jsem se u Erbesů ujistit, že mi dokáží zabalit společně s ryzlinky i lahev sektu, že se to do úzké krabice vejde. Na druhou stranu to ovšem znamená, že jsem se po rozpočtově odpovědné, úsporné bedýnce rozhodl udělat bedýnku zcela podle svého vkusu, tedy rozpočtově bezohlednou. Ne, že by Auslese z listopadových ryzlinkových bedýnek bylo přímo levné víno, ale tentokrát jsem sáhl po dvou specialitách: ryzlinkovém sektu a Kranklayi. Ano, chci se po půlroce zase vrátit k moselským ryzlinkům vinařství Karl Erbes z Ürzigu. O vinařství samotném se tady nebudu rozepisovat, psal jsem o něm (a o výletu na Moselu) už v loňském listopadu tady a tady. Předpokládám, že účastníci listopadových bedýnek si to ještě dobře pamatují :o)

Věřím, že ano, a teď si to můžete připomenout s moselským ryzlinkem. V roce 2009 vyrobili Erbesové dva sekty, suchý a brut. Na rozdíl od většiny sektů, co znám, uvádějí i vinici, 2009 Ürziger Würzgarten Riesling Sekt (350 Kč). Vybral jsem suchou verzi, myslím, že je právě v ideálním stavu a nemá cenu ho příliš dlouho archivovat. Má plnější, nazrálou barvu a bohatě perlí. V chuti je to krásný čistý suchý ryzlink (s malým zbytečkem cukru, který jen zdůrazňuje ovocnost). Působí navinule, jakoby byl drobně oxidativní. Dokonalá ukázka toho, co jsem nedávno psal o harmonii vína – tedy že má mít v rovnováze oxidativní složku s reduktivní. Myslím si, že sud nevidělo, bylo komplet dělané v nerezu a v lahvi, takže ten navinulý, lehce oxidativní projev se vyvinul v lahvi. Parádně čisté, lehké, suché s 12% alkoholu. V ideální kondici k pití.

2. 2012 Erdener Treppchen kabinett (240 Kč)

3. 2012 Erdener Treppchen Spätlese halbtrocken (290 Kč)

Musím zopakovat, že ryzlinky z vinice Erdener Treppchen bývají výrazně minerální. Kabinet má výraznější zbytkový cukr, přesto je minerální závěr nepřehlédnutelný. Polosuché Spätlese (pozdní sběr) je vybalancované, zbytek cukru pěkně zjemňuje kyselinu.

4. 2012 Ürziger Würzgarten Spätlese trocken (290 Kč)

5. 2012 Ürziger Würzgarten Spätlese feinherb (290 Kč)

Suché Spätlese 2012 mi učarovalo, má říz, citrusový projev, slušnou délku. Feinherb je ovšem skutečná bomba, ryzlinková první liga. Plné, tělnaté, zároveň mladé a svěží (zpočátku lehce perlí na jazyku), minerální a dlouhé.

6. 2012 Ürziger Würzgarten Spätlese „Kranklay“ (330 Kč). Kranklay je liga sama o sobě. Údajně nejlepší poloha na vinici
Ürziger Würzgarten dává koncentrovaná vína. Určitě je vhodné pro archivaci, ale i jako mladé je nesmírně svůdné.

Myslím, že tenhle výběr ryzlinků se bude líbit všem příznivcům suchých vín. Tři vína jsou suchá, ani v ostatních letošní ostrá kyselina nenechá vyniknout zbytkový cukr. To se možná časem změní, ale současný projev vín je sušší, než to bylo u předchozího ročníku. Dalším výrazným rysem vín je jejich rozdílnost. Přestože pocházejí z jednoho vinařství, je to šestice naprosto odlišných projevů – kdybych měl namíchat šestici ryzlinků různých vinařů, sotva bych našel tak pestrou skladbu.

To by možná mohlo být největší poučení pro fanoušky vína, kteří obdivují domácí vinařství pro „odrůdovou rozmanitost.“ Výsledkem pestré odrůdové rozmanitosti bývají bohužel až příliš často vína fádní a navzájem si podobná. Vinaři na Mosele pěstují většinou jedinou odrůdu a je zajímavé, že přitom dokáží v každém ročníku vyrobit vína s takovou individualitou a vzájemnou odlišností.

To nejlepší nakonec: ceny. Součet cen vín je 1790 Kč. Je to o 140 Kč víc, než podobná listopadová. Není to jen jinou skladbou vín, ale taky tím, že za EURO platím už 26,50 místo říjnových 25 Kč (a bojím se, že po státní návštěvě našeho prezidenta v Německu bude EURO za 30). Distribuce po 20. květnu v žižkovské vinotéce Le Caveau a ve výdejních místech Uloženky.cz v Praze, Brně, Ostravě, Hradci Králové, Olomouci a Bratislavě (a nově i v Plzni a Českých Budějovicích!). Komu to nevyhovuje, může dostat bedýnku doručovací službou s přirážkou 150 Kč. Jaro se blíží a s ním vysedávání na zahradě s ryzlinky, hlaste se tady!

Už v lednu jsem tady zmínil původně jen mlhavou myšlenku Komunitní Bedýnky typu „dobrá vína pod 200 Kč.“ Na degustaci s vinaři, zastupovanými firmou VINOM mě nadchlo snoubení kvality a ceny u některých vín španělského vinařství Tandem, německého vinařství Geil i několika dalších. Ani dnes, když novou bedýnku představuju, nemám na mysli žádné velké kvalitativní kompromisy, nic takového jako tady.

Samozřejmě nemůžu mít víno za 199 Kč a medit si, jaký jsem si to dopřál luxus, ale letmé nahlédnutí do výsledků soutěží vín vám ukáže dost vín hodnocených mezi 85 a 90 body a prodávaných do 200 kaček. U lednové rakouské bedýnky mi někteří pravidelní účastníci napsali, že musí šetřit a že tentokrát vynechají. Sám jsem taky nedávno na jednu lákavou nabídku musel odepsat, že teď zrovinka se to mojí peněžence vůbec nehodí. Najít senzační víno kolem tisícovky není velké hrdinství, ale vyšší cena nemusí vyjadřovat jen kvalitu. Mnohem častěji oceňuje rozdíl mezi nabídkou a poptávkou a vína s výrazným (přitažlivým) stylem. Rozdíl mezi stylem a kvalitou není snadno pochopitelný a může mást i profesionály :o)

(Na horní fotce Stefan Doktor s lahví ryzlinku.) Měl jsem ambici sestavit bedýnku z šesti (velmi dobrých až výborných) vín v celkové ceně do 1.200 Kč. Už jsem to skoro měl :o) ale nakonec jsem se rozhodl neustupovat požadavku na kvalitu a poslední víno jsem zvolil tak, že celková cena vystoupila na 1.250 Kč. Pokud se někdo z účastníků rozhodne vyzkoušet variantu za 1.200, může mi to napsat do poznámek k objednávce a já mu jedno víno nahradím. Ale kdybych to vybíral pro sebe, tak bych si vybral dražší variantu za 1.250 Kč.

1. Riesling 50 Paralelle 2011, G.H. von Mumm, dovozce VINOM WINE – 195 Kč

2. Riesling Classic 2011 Trocken, G.H. von Mumm, dovozce VINOM WINE – 265 Kč

3. Veltlínské zelené 2011 VOC, Dobrá Vinice – 200 Kč

4. Barbera d’Asti 2011, Boeri Alfonso, dovozce VPV Praha – 150 Kč

5. Martinette 2008, Boeri Alfonso, dovozce VPV Praha – 245 Kč

6. Ars in Vitro 2007, Vinicola Tandem, dovozce VINOM WINE – 195 Kč

Poznámky o vínech najdete vesměs v předchozím článku tady. Dnes jen shrnutí: tři bílá a tři červená. Volba dvou ryzlinků od světoznámého výrobce byla celkem snadná, ryzlinkem neurazíš :o) Základní ryzlink je prostě základní, Classic už má přesně nadávkované všecko, co má rýňák mít, od ovocitosti až po břidlicovou mineralitu.

Dvě Barbery z piemontského vinařství Boeri sleduju už několik let, poměr kvality a ceny je senzační celou tu dobu. Teď navíc obě vína dostala zlatou medaili na prvním letošním kole soutěže Prague Wine Trophy. Kdybych s vínem teprve začínal, určitě bych šel do základní Barbery za 150, je skvělá, a i jako poměrně pokročilý konzument s ní rád strávím celý večer. Martinette je prostě bonus.

Španělské Ars In Vitro jsem koštoval v lednu v Praze s obchodním ředitelem vinařství, moc se mi líbilo a po dvou Barberách je to jediný zástupce těžších jižních vín.

VOC Veltlín mě nadchnul na únorové degustaci (tady)s Petrem Nejedlíkem. Jak to už u Dobré Vinice bývá, není to ledajaký veltlín. Vůbec se nepodobá reduktivním poysdorfským veltlínům ani ulepeným veltlínům, tak nešťastně častým na jižní Moravě. Je to nejedlíkovská interpretace Veltlínu, jiskně svěží a zároveň sudově nereduktivní, odrůdově kořenitá, zábavná, v chuti se stopami delšího ležení na kvasničních kalech, ale vyžaduje otevřenou mysl a vstřícnost ke zkoumání nového. Po dvou tradičních ryzlincích a Barberách je poslední víno v bedýnce moderna, určená pro milovníky autentických vín s nízkým rozpočtem na nákupy. Kvůli magické hranici 1.200 kaček za šestici vín jsem původně chtěl koupit Cuvée Národní park (vyšlo by to přesně!), ale VOC Veltlín mi medovou vyzrálostí a plností připadá zajímavější a přitažlivější. Navíc oba bratři Nejedlíkové se shodují v tom, že Veltlín se znatelně zlepšuje. Snad to není sugesce, protože i mně se zdá od první únorové degustace lepší…

Takže tentokrát praktický návod na dobrý až výborný nákup s omezeným rozpočtem! Pravidelní účastníci už to znají – po Velikonocích (asi v úterý 2. dubna) objednávky uzavřu a vína koupím. Po 8. dubnu začne distribuce – ve vinotéce nebo Uloženkou a doručovací službou (s příplatkem 150 Kč za poštovné, Uloženka je bez příplatku). Zase budu chtít platbu předem a přihlásit se můžete tady!

Vinařství leží v obci Maimbray, severně od Sancerre. Pascal Reverdy převzal rodinné vinařství po otci v roce 1985. V roce 1993 se k němu přidal mladší bratr Nicolas, který zemřel po nehodě v roce 2007. Hospodaří na 14 hektarech vinic. 11 hektarů patří Sauvignonu, na 3 hektarech pěstují Pinot Noir. Vinice leží v okolí Maimbray, v kopcovitém terénu s jílovito-vápenitým podložím. Paní Reverdyová zmiňovala kimmeridginský vápenec s tím, že místní tomu říkají Terre Blanche (Bílá zem) a nám ten popis připomínal podloží v Chablis. Jen pozor při gůglování, příjmení Reverdy je mezi vinaři v Sancerre rozšířené asi jako Zatloukal v Uherském Hradišti, ale zrovna tohle vinařství nemá vlastní internetové stránky (a přesto dosahuje v ročence Revue du Vins de France vysoké hodnocení)!

Vinařství se hlásí k šetrnému hospodaření ve vinohradu. Omezují výnosy řezem i zelenou sklizní, sklizeň probíhá ručně. Před lisováním se hrozny třídí. Zpracování bílých a červených je kompletně oddělené, každé probíhá v jiné budově. Sauvignony se pomalu lisují v pneumatickém lisu, hrozny Pinotu Noir se třídí ručně a odstopkovávají se a dva až tři týdny se macerují. Ochutnali jsme čtyři vína z aktuálního ročníku.

Sauvignon Blanc (všechna bílá vína jsou 100% Sauvignon, všechna červená a rosé jsou 100% Pinot Noir) z jílovito-vápencového podloží. Suché, s pěknou, ale ne přehnanou kyselinou. Zprvu jednoduchá květinová vůně, po ohřátí se rozvíjí ovocné tóny a minerální vůně. Chuť jemně ovocná, nepřezrálá citrusová a rynglová, minerální, čistá, s jemnou hořčinkou v závěru. Poměrně plné, jak odpovídá jílovito-vápencovému podloží, se slušně dlouhou dochutí. Pochází z asi dvacet let starých vinic, zrálo půl roku v nerezovém tanku na kvasničních kalech. Radostné až veselé pití.

Další výrazná vlastnost kvality? (Kdysi jsem tady napsal, že všichni hledáme kvalitu, ale neshodneme se na tom, v čem kvalita spočívá.) Jestli vidíte kvalitu v tom, jak víno odráží svůj původ, tady je to jasné. Plnost chuti, daná vápenitým podložím a zralostí hroznů, čistota daná selekcí hroznů a vůbec sklepním zpracováním. Napsal jsem „radostné a veselé pití,“ protože jsem napoprvé koštoval chladné víno ve vymrzlém sklepě, čistota a plnost se mi líbila. Doma se víno rozvíjí k větší bohatosti a komplexnosti, ale sancerský jílovito-vápenitý etalon tam je.

Dříve se prý toto cuvée jmenovalo Vieilles Vignes, dnešní název mi připomíná „andělský doušek.“ Kamenité vodopropustné podloží, vinice vysazené v letech 1936 až 1950. Víno zraje ve velkém 4000litrovém sudu na kvasničních kalech asi deset měsíců. Nefiltrované. Popaměti víc minerální oproti předchozímu a působí lehce. Bohatá vůně, plná chuť s výrazným ovocem a mineralitou. Bohaté, voňavé a přitažlivé víno, skutečně velký Sauvignon ze Sancerre!

Pinot Noir z pětadvacet let starých vinic. Před lisováním se asi 3 týdny maceruje v nerezu, vyzrává 10 měsíců ve velkých dubových sudech. Nefiltrované. První překvapení bylo, jak výrazný charakter víno má a jak dalece se liší od burgundských Pinotů. Mísí kořenitost s ovocem, je to svůdné, bohaté a elegantní víno.

Kamenité vápencové podloží, z vinice vysazené v roce 2000. Čtyřtýdenní macerace před lisováním, poté dvanáctiměsíční vyzrávání v dubových sudech (barikové i větší sudy, asi třetina nových). Lahvuje se bez filtrace. Vyzrálé ovocné tóny ve vůni, výrazný vliv barikových sudů. Strukturované, plné víno, ale i v chuti je ještě hodně sudu, chce to několik let počkat.

Neodolal jsem a cestou zpátky jsem si nad Maimbray vyfotil typický obrázek zimních dnů, trakař s navařeným plechovým sudem, ve kterém se pálí staré dřevo, odpad ze zimního řezu. Nemá to žádnou spojitost s P&N Reverdy, ale pochází to z vinic nad Maimbray. Není vyloučeno, že to může mít spojitost s některým Reverdym, protože jméno Reverdy je kolem Sancerre běžné asi jako u nás Nováček nebo Dvořák :o) a na webu vygůglujete hned několik vinařství Reverdy (winedoctor jich jmenuje hned šest).

Závěrem… Skvělá vína a překvapivě konzistentní kvalita bílých i červených vín. Citlivá práce se sudy (aromata dřeva pocházejí vesměs z dubového vinifikátoru, ve kterém vína kvasí i zrají). Tak abych to nezdržoval, přemluvil jsem hned Daniela Brože, že rovnou přivezeme několik krabic vína. Komunitní bedýnku z toho nesestavím, ale půlbedýnku pro ty, kdo chtějí ochutnat slavné Sauvignony ze Sancerre nebo Pouilly-Fumé ano. A nezapomeňte: k Sauvignonu ze Sancerre patří sýr s kozou na víčku (a uzený losos to taky nemůže pokazit)!

1. Terre de Maimbray 2011, Sancerre červené, 380 Kč

2. Terre de Maimbray 2011, Sancerre bílé, 330 Kč

3. Anges Lot 2011, Sancerre bílé, 500 Kč

celkem za 1.100 Kč

Pokud chcete ušetřit a vyzkoušet druhou slavnou sauvignonovou apelaci, nahradím Anges Lot Sauvignonem od Domaine Treuillet (psal jsem o ní tady) a je tu druhá možnost:

1. Terre de Maimbray 2011, Sancerre červené, 380 Kč

2. Terre de Maimbray 2011, Sancerre bílé, 330 Kč

3. Pouilly-Fumé 2011, Domaine Treuillet, 280 Kč

celkem 900 Kč.

Podobně jako u Komunitních bedýnek s platbou předem a s vyzvednutím v žižkovské vinotéce Le Caveau nebo v pobočkách Uloženky.cz v Brně, Ostravě, Olomouci, Bratislavě, Hradci Králové a Plzni nebo poštou s příplatkem 180 Kč. Obě půlbedýnky současně za 1950 Kč. Tentokrát bez zdržení, protože vína už jsem přivezl minulý týden, ale taky asi bez možnosti dovoz zopakovat. Mám jich na asi 30 půlbedýnek a kdo dřív přijde… hlaste se zase tady!

Už to budou tři měsíce od posledních Komunitních bedýnek, doufám, že už máte dopito a že se vám stýskalo! Po moselských ryzlinkových slaďácích přichází šest suchých vín. Ani gram cukru navíc! Vesměs echt suchá vína, ve kterých vedle strohosti tím víc vynikne mineralita. Některá vína jsou docela svůdné příklady zpracování odrůdy (Riesling, Veltlín, Zweigelt, Frankovka), jiná se můžou čistotou a strohostí jevit málo přístupná (Muškát, Sauvignon a zase Frankovka:). Tím zajímavější může být diskuse pod článkem, až vína ochutnáte.

Rakouské vinařství si v osmdesátých letech prošlo peklem i očistcem a od té doby dělá všechno pro to, aby se prosadilo v evropském i světovém měřítku. Dalo by se říct, že se před cestou k úspěchu každý musí očistit a zbavit slabin, ale nechci vytvářet laciné analogie a jitřit vášně po volebním víkendu :o) Zkrátka od glykolové aféry jde rakouské vinařství trvale nahoru, dosvědčují to ekonomické statistiky, čistota a docela zřetelný styl společný rakouským vínům, a dosvědčuje to i americký úspěch rakouských vín. Už jste slyšeli zvěsti o newyorských restauracích, které věnují celou stránku vinného lístku třiceti rakouským Veltlínům?

Nejblbější na tom je, že Rakousko je tak blízko. Možná, že my Češi nemáme rádi, když náš soused něco dělá dobře a zaslouženě se mu daří, takže ho preventivně ignorujeme. Sám jsem už několikrát jel v neděli z Moravy a říkal si, že mám pár dní volna a že bych si už konečně! mohl zajet na dva dny do Wachau nebo někam jinam prozkoumat kousíček Rakouska. Jako natruc vždycky zrovna pršelo nebo se našly ještě lepší důvody, no zkrátka jsem kromě Poysdorfu (a Vídně) z Rakouska ještě nic neviděl. Moje chyba! Náhodná setkání s rakouskými víny za poslední dva roky naléhavě hovořily o tom, že by bylo namístě se jim věnovat mnohem víc. Mezi Skleničkovská novoroční předsevzetí patřil výlet do Štýrska, ale hned v lednu se to náhodou semlelo úplně jinak. Série pražských setkání s weinviertelským Riederem, kamptalským Salomonem, traisentalským Huberem (a dalšími, byť jen zprostředkovaně přes jejich vína) vykonala svoje. Zamiloval jsem se do rakouských vín a příští Komunitní Bedýnka bude patřit jim!

Úplně na začátku mě okouzlila tři základní vína biodynamického vinařství Sepp Moser. Gruner Veltliner, Riesling a Sauvignon von den Terrassen čili z terasovitých kamenitých vinic u Kremsu. Zrovna jsem přemýšlel, jestli jsou slova Berta Salomona z loňského ryzlinkového Masterclass o tom, že „původ má na víno větší vliv než odrůda“ víc pravda nebo marketing, a do toho jsem si na stole posunoval Gruner Veltliner, Riesling a Sauvignon, které měly víc společného než rozdílného. Začal jsem nakupovat vína významných rakouských vinařů (o některých jsem tady už v lednu psal, o některých ještě psát budu) a nakonec jsem to všechno uzavřel páteční cestou do vinařství Sepp Moser. Report bude následovat. Už jsem měl pár objevů, o které jsem se s vámi chtěl podělit, ale v Rohrendorfu jsem to vyřešil. Rovnou jsem objednal tři vína (původně plánovaný Sauvignon, navíc mladý Muškát 2012 a báječné naleželé Zweigeltrebe 2009).

Ještě o tom chci psát obšírněji, ale ta vína jsou výborná. Nic pro milovníky nabušených vín s „kvasinkovými“ Bon Pari a tropickým ovocem. Muškát je čistý obraz odrůdy bez sklepních úprav – čistý Muškát Ottonel. Pokud chcete vidět (čuchat a chutnat), jak tahle odrůda vypadá nahá, přirozená, je to víno pro vás (jedině snad síra zatím ještě trochu vystupuje). Suché, lehké, s nízkým alkoholem (12%), příjemně pitelné. Jestli jste si zvykli na nabušené chilské šardonky, průmyslová vína s anasovými a banánovými aronaty, může to být pro vás tenké a může vám tam spousta věcí chybět. Moserův Zweigelt je naopak bohaté víno, které ale nabylo plnosti přirozenou cestou, totiž že mu vinař dopřál dost času v sudu, aby se víno vyvinulo po svém. Muškát je víno určené k rychlému vypití a podle toho ho vinař připravoval ve sklepě. Zwegeltrebe naopak připravil na delší cestu časem, ale obě vína se obešla bez přidaných kvasinek a jakékoli chemie kromě síry před lahvováním. Sauvignon 2011 je svérázný a je klidně možné, že se na tom čtenáři rozpoltí jako národ při prezidentské volbě. Je mírně ovocný, angreštový, ale začínají se v něm prosazoval i zelené tóny, navíc je výrazně minerální. Jak už jsem psal výše, všechna tři vína z kamenitých teras mají hodně společného, a to je kromě strohého projevu (daného přirozeným bezzásahovým zpracováním ve sklepě) výrazná mineralita. Strohý projev se každému nemusí líbit, ale pro mě je to další významný názor na odrůdu Sauvignon a na způsob, jak z ní udělat víno. Nikoho nechci přesvědčovat, že právě tak a jedině tak se má víno dělat (sám občas rád popíjím i vína technologicky víc ovlivněná), ale nabízím to jako zajímavou a důležitou alternativu supermarketovému mainstreamu.

Co dál? O elegantní a jemné Frankovce Judith Beckové jsem už psal tady. Poslední dvě vína jsem vybral tak nějak křížem, navzdory jejich původu a s tím spojeným předpokladům. Chtěl jsem veltlín z Poysdorfu (nebo aspoň z Weinviertelu), ale z tří lednových pražských degustací jsem si nakonec zvolil 2011 Riesling Bockgärten z vinařství Weinrieder z Kleinhadersdorfu, pár kilometrů od Poysdorfu. Báječnejch Veltlínů jsem našel víc, ale nakonec vyhrál GruVe od jednoho z ryzlinkových čarodějů Berta Solomona: GruVe WiedenBerg 2011. A rovnou upozorním na to, že rakouské Veltlíny a Ryzlinky nemusí být žádná tintítka, tenhle Veltlín určitě potřebuje velkou sklenici!

1. Muscat Ottonel 2012, Sepp Moser, Neusiedlersee, 240 Kč

2. Sauvignon Blanc von den Terrassen 2011, Sepp Moser, Kremstal, 349 Kč

3. Grüner Veltliner WiedenBerg 2011, Salomon Undhof, Kremstal, 315 Kč

4. Riesling Bockgarten 2011, Weinrieder, Weinviertel, 285 Kč

5. Zweigelt Reserve 2009, Sepp Moser, Neusiedlersee, 379 Kč

6. Blaufränkisch 2008, Judith Beck, Burgenland, 241 Kč

(píšu předběžný seznam, protože Frankovky 2008 mám omezené množství. Podobně je možné, že vyschnou dodávky jiných vín a budu je muset nahradit jinými.) Pokud jde o ceny, tři vína přebírám od dovozce Vinom včetně jejich cen. Tři vína od Seppa Mosera dovezu sám a jejich ceny převezmu z ceníku jejich prvního pražského dovozce (tyhle ceny v zásadě kopírují maloobchodní ceny pro návštěvníky vinařství, plus minus pár kaček). Aritmetický součet cen je 1809 Kč (jojo, rakouská vína nejsou úplně levná, ale fakt stojí za to!) a protože od všech dodavatelů dostanu slevy, nabízím bedýnku za baťovských 1790 Kč. V Praze bude bedýnka zase k vyzvednutí v žižkovské vinotéce Le Caveau, v Brně, Ostravě, Hradci Králové, Olomouci, Plzni a Bratislavě v pobočkách Uloženky.cz. Ti, kteří budou chtít bedýnku doručit do jiných měst, si budou muset připlatit cca 200 Kč za doručení zásilkovou službou (po tragických zkušenostech s Českou Poštou v závěru roku vyzkouším asi DPD). Distribuce by měla začít po 11. únoru, ale dost možná budu moct první bedýnky předat už po 5. únoru. Zase budu chtět zálohovou platbu na účet, objednávat můžete tady.

Myslím, že se letos ještě jednou do Rakouska pro bedýnku vypravím. Nebo to možná vyprovokuje vás, abyste tam zajeli. Věřte tomu nebo ne, z Prahy je to do Kremsu míň než 300 kilometrů!

To ale ještě není všechno!

Dva vylosovaní účastníci Rakouských Bedýnek dostanou jako prémii zdarma Skleničkovské tričko. Namaloval jsem ho sám, vlastnoručně, fakt nekecám! Obsahem je Skleničkova abeceda čili svět vína od A do Zet a je určeno pouze a výlučně pro účastníky Komunitních Bedýnek. Zatím jsou k dispozici trička ve velikostech M – L – XL a v barvě námořnické modré nebo vínové (podle výběru skladníka pana Skleničky a jeho aktuální nálady). Tričko se brzy stane nezbytnou ozdobou a poznávacím znakem zkušených návštěvníků degustací, účastníků vinařských zájezdů a akcí typu Otevřených sklepů, takže neváhejte a kupujte! Jak je zřejmé z fotek, dětské modely zatím nemám, ale pokud chcete stylově obléct svoje děti, napište mi!

Samotné tričko bude stát 250 Kč, společně s Rakouskou Bedýnkou bude za 1990 Kč. Podporujte svého bloggera, přihlásit se můžete tady!

Dneska mám pro vás dvě zprávy. Dobrou a špatnou. Začnu tou špatnou.

Špatná zpráva je, že třinácté Komunitní Bedýnky nebudou. Nejsem pověrčivej, ale 13 je nešťastný číslo a vůbec. Zatím jsem měl v bedýnkování štěstí, ale nechci ho pokoušet třináctkou.

Takže třináctku přeskočím a udělám rovnou čtrnácté bedýnky :o))) A protože jsem nejmíň dva roky plánoval ryzlinkovou bedýnku a taky protože ji příležitostně několik čtenářů poptávalo (Skleničko, kdy už bude …?), tak si splním vlastní přání. Ryzlink!

Už dva roky mám s ryzlinkovou bedýnkou pech. Před dvěma roky jsem dostal od Romana Farky krásnej ryzlink Dr. Hermanna, měl jsem výborný ryzlinky od mělnického Krause, Richarda Tichého i (!) Tanzbergu. Než jsem k nim sehnal šesté víno, vyprodal se Dr. Hermann a pak i Tanzberg a tak to šlo dva roky dokola – než jsem sehnal šestý, už jsem přišel o některou z dřívějších tutovek. Ještě v září ožila naděje, když jsem pomáhal Vinonautovi na pardubickém festivalu vína a olizoval tam nově dovezené ryzlinky Floriana Weingarta. Jenže Weingart je fakt bomba a vyprodal se dřív, než jsem stihl říct Ryzlink! Aspoň jeden užitek jsem z ochutnávání vinonautích ryzlinků měl – dojem, že ročník 2011 německým ryzlinkům hodně přál. (Ryzlinkář Ivan Dramlitsch sice postraně pochybuje, že ryzlinky 2011 budou dlouhověké, ale soukromě si myslím, že budou vypité tak rychle, že to bude málokomu vadit.)

Minulý týden jsem si splnil jeden sen a na pár dní se vypravil na Moselu, to je skoro synonymum pro Riesling. Ochutnával jsem tam vína v několika vinařstvích, v některých to dopadlo tak, že jsem si z nich nakonec neodnesl ryzlink, ale Kerner. Nakonec u mě jednoznačně vyhrály vína Weingut Karl Erbes (článek byl včera tady). Vybral jsem šest vín s tím, že možná právě na výběru od jednoho vinaře se nejlíp ukáže síla specializace i odrůdy. Díky variabilitě ryzlinku dokáže vinařství produkovat vína v celé škále od lehkého „pití“ až po honosná, tělnatá vína. Možná by bylo reprezentativnější složit ryzlinkovou bedýnku ze tří nebo čtyř vinařství, ale (kromě jednoduššího jednání i dopravy) je výběr od jednoho výrobce svým způsobem zajímavou ukázkou toho, jak odlišná (a přesto přesvědčivá) vína dokáže vyrobit jeden vinař v různých kategoriích. Co jsem nakonec vybral?

2011 Erdener Treppchen Riesling Spätlese halbtrocken
aneb dva pozdní sběry z výrazně minerální vinice Erdener Treppchen, suchý a polosuchý.

2011 Ürziger Würzgarten Riesling Kabinett feinherb
2008 Ürziger Würzgarten Riesling Kabinett
2011 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese
2011 Ürziger Würzgarten Riesling Auslese
Čtyři vína z vinice Ürziger Würtzgarten. Dva kabinety, pro srovnání nový ročník 2011 a krásně nazrálý 2008. Třetí v pořadí je pozdní sběr, který ležel 11 měsíců na jemných kvasničních kalech a získal tím jemnost. A papírový vrchol, Auslese. Alkoholy od 7 do 12%, takže samé zdravé pití! (Podrobnější informace byly v citovaném včerejším článku.)

Analytickými daty vás nebudu otravovat, ani jsem si je nevyžádal. Suchý ryzlink je skutečně suchý, ale moselská kyselina unese víc cukru, než Coca-Cola, když je to potřeba :o) A z bílých odrůd mívám v zimě nejčastěji chuť na ryzlink… tak proto!

Cena za bedýnku o šesti vínech bude 1 650 Kč. Distribuce v žižkovské vinotéce Le Caveau, v Brně, Ostravě, Hradci Králové, Olomouci a Bratislavě ve výdejních místech Uloženky.cz. Komu to nevyhovuje, může dostat bedýnku poštou s přirážkou 180 Kč.

Nakonec to nejlepší – bude to bez velkého zdržování. Prvních šest účastníků může bedýnku dostat bez čekání na dovoz, protože vyjmenovaných šest vín se přesně shoduje s tím, co jsem si z Mosely přivezl pro sebe. Takže první přihlášení dostanou bedýnku z mých zásob, v mezičase přivezu další a myslím, že během listopadu budou všichni zájemci mít svoje Mosely. Přihlašujte se tady – kliknutím na heslo Rrrrrryzlink!

Itálie neznámá aneb Následky horka. Poslední teplý letní den zbrojím na dalších devět měsíců bez slunce :o) snad bude zima s italským vínem snazší! Před dvěma lety se mi tak stýskalo po toskánské dovolené, že jsem zorganizoval dovoz jedné palety toskánských vín za ceny, za které se prodávají ve vinařství, jako prodloužení italských prázdnin. Pak ještě jednou a když se mi na jaře povedlo Alsasko, začalo mě to bavit. V létě jsem už jezdil po Toskánsku docela cíleně a vymýšlel různé kombinace vín. Tak se stalo, že jsem jich našel rovnou na dvě bedýnky. O jednotlivých vinařích a vínech jsem většinou psal už z prázdninových toulek, takže si o pozadí nových objevů můžete přečíst víc ve starých zápiscích.

Předchozí dvě italské bedýnky byly postavené na vínech z málo známé toskánské apelace Montescudaio. Letos chci ubrat Montescudaio a přidat vína zajímavého chlapíka z nedalekého San Gimignana. Simone Santini mě dostal svojí Vernacciou di San Gimignano už loni. Letos zase a navíc i osobně při návštěvě u něj na předměstí San Gimignana, psal jsem o něm tady. Santiniho Vernaccia je krásná ukázka toho, co s jinak obyčejnou odrůdou dokáže udělat výběr hroznů a následná delší péče ve sklepě – víno leží nejmíň půl roku na kvasničních kalech. Při společné ochutnávce s ním jsem si napsal o jeho základním Chianti jen něco jako „obyčejné,“ ale v srpnu doma mi už vůbec obyčejné nepřipadalo a myslím, že jsem ho napoprvé podcenil. Od Parkerova Antonia Galloniho dostal předchozí ročník 87 bodů a příjemně pochvalný komentář. Takže Vernaccia a Chianti doplněné barikovanou Vernacciou. Psal jsem o ní tady, ročník 2008 je už nahrazený nuladevítkou, ale snad to bude dobrá náhrada. Barikovaná Vernaccia je úlet, zajímavost, ale snad to zvědavější čtenáři ocení.

Druhou polovinu vín účastníci loňských bedýnek už znají. Pergolaia 2007 měla loni veliký úspěch, po bedýnkách jsem musel přivézt dalších 150 lahví pro ty, kterým zachutnala (včetně sebe). Letos jsem měl dilema, logické by bylo vzít nový ročník, ale z přímého srovnání mi vyšla vítězně loňská Pergolaia 2007. Zvědavcům přivezu klidně nový ročník (2008), ale pro mě je 2007 stále ještě lepší. (Ke korekturám ochutnávám už pět dní otevřenou lahev Pergalaii 2008 – krásně se vyhladila a zjemnila. Podle těch pěti dní se zdá, že 2008 se bude slušně vyvíjet v lahvi. Bylo by zábavné dát do bedýnky obě vína, a rovnou upozorňuju, že kdyby mi nakonec některé z připravovaných vín nevyšlo, nahradím ho nejspíš právě Pergolaiou 2008.)

Pergolaia je víno z biodynamického vinařství Caiarossa. To je moderní podnik, postavený na zelené louce. Vinice byly vysazené v letech 1999 a 2000, vinařství je vybavené moderní technologií a biodynamika se tam pěstuje bez magie a zaříkávání. Sklepmistr Dominique Génot vystudoval enologii v Beaune a agrotechniku v Bordeaux a byl na praxi v Novém Světě. Místní vinaři prý říkají Pergolaie „francouzské Sangiovese“ – toskánské Sangiovese je často vedené k robustnosti, Pergolaia naopak k eleganci. Do jisté míry to platí i o dalších dvou vínech, protože i Marchesi Ginori mají francouzského sklepmistra.

Marchesi Ginori Lisci měli loni v Bedýnce dvě vína, Campordigno a cuvée Castello Ginori (Merlot a CS, 50/50). Sklepmistr Ken Lenzi změnil složení Castella Ginori (nově je to čistý Merlot) a tím se uvolnily nejlepší hrozny Cabernetu Sauvignon. Očividně tak stoupla kvalita vína Macchion del Lupo, které jsem dosud opomíjel. Popravdě proto, že odrůdu CS moc nevyhledávám. Změna je život a tak do bedýnek letos nominuju kabernet: uvidíte, že je nejen typicky odrůdový, kabernetový, ale podle sluncem vysušené chuti i zřetelně toskánský. Campordigno naopak ještě víc odlehčilo, zhublo, a je z něj víno k jídlu, vino da tutti pasti.

1. Vernaccia di San Gimignano 2011 DOCG, Tenuta Le Calciane, 8 EUR
2. Vigna ai Sassi 2009, Vernaccia di San Gimignano DOCG, Tenuta Le Calciane, 11 EUR
3. Chianti Colli Senesi 2011 DOC, Tenuta Le Calciane, 8 EUR
4. Campordigno 2009, Merlot Montescudaio DOC, Marchesi Ginori Lisci, 10 EUR
5. Macchion del Lupo 2008, Cabernet Montescudaio DOC, Marchesi Ginori Lisci, 12,50 EUR
6. Pergolaia 2007, Toscana IGT, Caiarossa, 13,50 EUR

63 EUR v cenách z vinařství je asi 1638 Kč, plus 180 Kč za dopravu – 1790 Kč.

S šesti víny jsem tentokrát nevystačil a rád bych přidal další šestici. Dají se na ní ukázat dva současné trendy spojované s autentickými víny. Kolem pojmu autentická (naturální) vína panuje zmatek. O významu těchto pojmů se mnozí přou, protože, jak víme ze sociologie, interpretace významů dává vykladačům moc. Autentičnost se většinou chápe jako věrnost tradicím, ale těžko se hledá shoda na tom, jak hluboko sahá ta tradice, kterou chceme následovat. Sám pro sebe si autentičnost vykládám jako další krok v tom, čemu se říká terroir. Autentické víno by mělo pocházet z místní tradičně pěstované odrůdy a mělo by být vyrobené tradiční technologií, především bez přehnaných technologických zásahů. Takhle obecně to vypadá hezky, ale co je přehnané pro jednoho, to ještě může být přijatelné pro druhého, a tak se o tom můžou vést dlouhé spory.

Už jsem někdy někde napsal, že velká část produkce tak komerčních vinařských regionů jako je Burgundsko či Toskánsko je „autentická.“ V Burgundsku převládají dvě odrůdy už 600 let, sklepní postupy jsou někde víc a někde míň tradiční, ve vinici se všichni vrací k organickému nebo biodynamickému hospodaření. Podobně v Toskánsku převládá Sangiovese a další místní odrůdy, (třeba Vernacia di San Gimignano v malém regionu kolem stejnojmenného města) a největší spory mezi tradicionalisty a modernisty se vedou o tom, jestli víno školit v bariku nebo v tradičních velkých sudech (a jestli se do Toskánska hodí mezinárodní odrůdy). Tradicionalistu můžete (zjednodušeně!) poznat podle toho, že nepoužívá selektované kvasinky a nemá ve sklepě barikové sudy :o) Přiznám se ale, že tomu velkou váhu nedávám: už jsem párkrát obdivoval barikované Chianti Classico, ale když jsem letos narazil na Vino Nobile di Montepulciano z Palazzo Vecchio, měl jsem velikou radost.

Napřed jen proto, že mi Maestro 2008 chutnalo. Potom jsem je navštívil a prohlídl si sklepy i vinice. Sice mají moderní nerezové nádoby v hale, kde víno kvasí, ale žádné bariky ve zracím sklepě. Tvrdí, že žádné selektované kvasinky nesypou, já můžu potvrdit jen to, že ve víně nejsou ani žádné přehnané třísloviny z barikových sudů (ani odjinud 🙂 a že víno je už krásně hladké a pitelné. K Sangiovese třísloviny patří, ale tahle vína rozhodně nejsou přeextrahovaná :o) Vybral jsem jejich základní víno Dogana, samozřejmě Maestro a pak Riservu z roku 2006. Tady je seznam vín do druhé bedýnky:

1. Dogana 2010, Rosso di Montepulciano DOC, Palazzo Vecchio. 12 EUR
2. Maestro 2008, Vino Nobile di Montepulciano DOCG, Palazzo Vecchio, asi 14 EUR.
3. Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2006 DOCG, Palazzo Vecchio, 20 EUR
4. Lucanto 2011, Trebbiano d’Abruzzo DOC, Torre Raone
5. Pecorino 2011, Colline Pescaresi IGT, Torre Raone
6. Raone Bianco 2011, Colline Pescaresi IGT, Torre Raone

Další tři vína už nejsou z Toskánska, ale ze sousedního Marché a označovat je za autentická by byla jen drobná provokace těch, kteří vždycky všechno vědí lépe (ale dá se na nich ukázat jeden trend, který mě baví). Poprvé jsem se s Torre Raone setkal v květnu na pražské degustaci, od té doby si píšu s jejich holandským obchodníkem, ale do vinařství jsem nezajel. Podle informací z webu je Torre Raone mladý podnik s asi třiceti hektary vinic. Bílá vína jsou zpracovaná v nerezových tancích, k autentičnosti odkazují jen staré místní odrůdy (Trebbiano a Pecorino), spontánní kvašení a delší ležení na kvasnicích, které jim dodá plnost chuti. Jinak je to komplet vinařský střední proud a moderní podnik. Co mě na tom uchvátilo? Především vína samotná, čistotou, razancí, osobitostí. A potom dojem, že si moderní mainstreamový podnik vyzobal z naturální vinařské alternativy to nejlepší (organické hospodaření ve vinicích, pěstování opomíjených lokálních odrůd namísto mezinárodních, spontánní kvašení a delší ležení vína na kvasnicích) a vyrábí přitom moderní, čistá a technicky bezvadná vína. O tom, že Raone Bianco je postavené taky na Pinotu Grigio a všem škatulkám se vymyká, jsem už psal tady. Už před dvěma lety jsem říkal, že vinařský mainstream nakonec vycucne to nejlepší z alternativních směrů a přisvojí si to, a Torre Raone je pro mě optimistický příklad, že něco podobného se už děje.

Obvykle jsem v Bedýnkách nabízel vína za ceny ve vinařství, ale ceny Torre Raone neznám a Palazzo Vecchio jen přibližně (některé se najdou na webu). Tak mi musíte věřit, že je moc nepředražuju :o) Vino Nobile je, jak napovídá překlad, ušlechtilé (a taky drahé). Vína z Torre Raone bych tipoval kolem 8 EUR. Tři bílá z Marche a tři toskánská Sangiovese, celkem za 1800 Kč.

Pro ty, kdo si objednají obě bedýnky, snížím cenu té druhé o 100 Kč a obě dohromady budou stát 3490 Kč. Čím víc toho povezu, tím levnější bude doprava :o)

Daly by se sestavit i jiné kombinace :o) Tři červená z Montepulciana, Pergolaia a Chianti od Santiniho by daly pětici Sangiovese, doplnit by je mohlo další Sangiovese nebo typicky toskánská Vernaccia. Ale už takhle je to pět vinařství a logistika srovnatelná s vyloděním Američanů na Sicílii. Stejně jako v předchozích kolech budu chtít platbu předem. Změní se distribuce a namísto žižkovské vinotéky si budete moci Bedýnky vyzvednout na dvou místech v Praze (Praha 4, na magistrále a Praha 9, u Metra Kolbenova, na obou místech se dá parkovat), po jednom v Ostravě, Hradci Králové a Bratislavě. Nově přibyla Olomouc! Tato místa jsou bez příplatku. Pokud si nemůžete bedýnky vyzvednout ve jmenovaných městech, vyřešíme to s Českou Poštou (s příplatkem za poštovné cca 190 Kč za balík) nebo individuálně. Předpokládám uzávěrku za týden a distribuci na začátku října. Hlaste se tady. Udělejte si radost. Vánoce se blíží :o)))