Mám ráda umění, moderní, abstraktní – zpívala si tuhle paní Skleničková při zdobení brownies. Tak jsem si řekl o recept.

400 g čokolády s 60-70% kakaa, 300 g másla, 4 vejce, 300 g hnědého cukru, 100 g hladké mouky, 1 lžičku prášku do pečiva, hotová bílá a tmavá čokoládová poleva (papírové košíčky)

1) Čokoládu a máslo rozpusťte (já dávám nerezovou misku s obojím do horkovzdušné trouby ohřáté na cca 70 stupňů).

2) Troubu nechte předehřát na 160 (elektrickou) nebo 140 (horkovzdušnou) stupňů.

3) Celá vejce šlehejte, až zesvětlají, pak přidejte cukr a šlehejte dál, až směs hodně nabude na objemu.

4) Opatrně vmíchejte (teď už raději ručně, ne na robotu) rozpuštěnou čokoládu s máslem.

5) Potom prosejte na povrch směsi mouku, rozmíchanou s práškem do pečiva a všechno smíchejte.

6) Vlijte do pekáčku, vyloženého papírem na pečení a pečte cca 30 minut. Po upečení je povrch hmoty lesklý a suchý, ale vnitřek zůstává vlhký, test špejlí se použít nedá,

7) Před krájením nechte brownies dokonale vychladnout. Pak nacákejte nahoru jakékoliv vzory z obou rozehřátých polev. Nakrájejte na menší tvary, moučník je opravdu sytý. Jednotlivé kousky dávám ještě do papírových košíčků, vypadají pak efektněji, ale není to vůbec nutné.

Receptů na brownies jsem vyzkoušela hodně, všechny fungují, tenhle mám prostě nejraději. Zkoušela jsem je péct i v různých formách na muffiny a papírových košíčcích, aby vypadaly pak efektněji. Nosila jsem je totiž sousedům a příbuzným jako dárek, a hodně kousků krájených z plechu mělo polámanou vrchní krustičku a nevypadalo dost dokonale. V malé formičce ale utrpí sametová vláčnost těsta. Proto jsem se nakonec vrátila k pekáčku a vymyslela trik se zdobením dvěma polevami, které většinu nedokonalostí zakryje. Když je dáte do papírových košíčků, budou vás všichni považovat za hotového cukráře (cukrářku). Pravda je, že málokterý recept na drobné cukroví je tak snadný jako tenhle. Nakonec jedno varování – dbejte na kvalitu surovin, hlavně čokolády, s méně kvalitními druhy je výsledek bledý a přeslazený. Pokud chcete ušetřit, pečte raději menší dávku.

Sklenička má rád všechno, co je malé a je toho spousta – tedy když je řeč o jídle. Pokud jde o bifteky nebo zmrzliny, nemá nic proti velkým porcím. Ale když jde o lentilky, buráky, crackery nebo malé sušenky, odhazuje konvence a bez ohledu na společnost sní vše v dosahu. Dokonce je schopen i přestat skákat do řeči spolustolovníkům a tiše se krmit, přistanou-li na stole mandle nebo oříšky. Z rajčat nejvíc obdivuje sicilská cherry-rajčata. Může se utlouct po mladém hrášku, a občas se taky utluče. Miluje kaviár. Myslím, že jeho obdiv k šampaňskému souvisí s bublinkami, s jejich velikostí a množstvím.

I z vyjmenovaných příkladů je vidět, že jídlo Skleničku zajímá hlavně tehdy, hodí-li se k vínu. Protlačila jsem sem už i recepty na jídla, která nebyla určena k vínu, ale tentokrát jsem to vzdala. Recept je Skleničkův, já jsem ho jenom zapsala (tedy, recept, jestli to vůbec je recept. Vlastně dnes ani nemusím psát seznam potřebných surovin.). Uhranuly ho pražené mandle, a když se dozvěděl, že se ve vinárnách nekupují hotové, ale připravují se na objednávku, jal se experimentovat. Koupil v Makru kilovku loupaných mandlí. (Vaše ženy vám poradí, že mandle lze spařit a oloupat, ale Sklenička má rád nejjednodušší postupy.)

V malém kastrůlku zahřejete olej. Sklenička používá na všechno olivový olej, ale ten se snadno přepálí, k tomuto účelu lépe poslouží slunečnicový olej. Do rozpáleného oleje vysype z kávového šálku (aby se nespálil) asi deci mandlí, jen tolik, aby souvisle pokryly dno kastrůlku. Průběžně sleduje, jak hnědnou a obrací je vidličkou. Když se mu barva zdá dobrá, sundá kastrůlek z ohně a vystrká nahnědlé mandle na kuchyňské papírové utěrky. Mandle jemně posolí, potom je zavine do papírové utěrky a všelijak složitě je obrací. Dílem proto, že mandle jsou horké a chce, aby se dobře obalily solí, dílem proto, že z nich chce odstranit olej. Když mu to za chvíli nedá, začne ještě teplé mandle ochutnávat. Pokud je nepřesolí, přidají se i děti a já.

Tím se dostáváme ke druhému úskalí tohoto receptu – první úskalí byla možnost, že mandle zapomenete v kastůlku na ohni a spálíte je. Pokud si to ohlídáte, hrozí už jen přesolení. Přesolené mandle odmítají děti a ani dospělý jich nedokáže sníst mnoho. Solte s mírou! Pokud se vyhnete dvěma zmiňovaným úskalím, ještě teplé mandle jsou snědené a všichni účastníci vaření žádají další porci. Dáte kastrůlek znovu na hořák a zapálíte oheň. Nalijete trochu oleje. Je to tak jednoduché…

Dobrou chuť !

Máme jedno velké štěstí: naše děti od malička jedí ryby. Synovi ještě nebyl jeden rok, když jsme s ním byli poprvé v Chorvatsku, a bez odmlouvání s námi začal jíst grilované ryby. Sklenička je schopen sníst pstruha na grilu i ke snídani a nedivila bych se, kdyby byl syn po něm. O tři roky mladší dcera začala kolem jednoho roku jíst ryby s námi, čímž občas budíme závist u přátel, jejichž děti ryby nejedí. Možná to je jedna z věcí, které jsou dědičné, podobně jako náklonnost (nebo odpor) ke kouření nebo sklony ke studiu a vzdělávání. Už od nejmladšího věku dětí tedy kupujeme k zahradnímu grilování čtyři ryby, protože každé naše dítě klidně spořádá menší rybičku. Dnešní recept je jednoduchý a hodí se na všechny pstruhovité ryby – neseženete-li sivena, poslouží i mnohem rozšířenější pstruh.

Prvním krokem je vyhnat muže do rybářství pro rybu. Máme v pohodlné dojížděcí vzdálenosti rybářství Liběchov, kde jsme koupili i dnešní kvarteto sivenů, a v každém případě mohu dosvědčit, že ryby z rybářství vypadají mnohem živěji než ty vylovené z kádě v hypermarketu, i když i s těmi jsme se už mnohokrát spokojili. Doma ryby vyvrhneme, uložíme do hrnce a nasolíme – posypeme solí a pokapeme šťávou z půlky citronu. Hrnec zavřeme a necháme odpočívat v ledničce několik hodin až jeden den.

Před pečením ryby vyjmeme, do otevřené břišní dutiny vložíme větvičku rozmarýnu a kousek másla (o dovolené se mi v italské rybárně líbilo, že nám ke každé rybičce rovnou přibalili větvičku rozmarýnu.) Roztopíme troubu na 180 stupňů a pečeme asi 25 minut. K rybě patří šardonka – Sklenička k dnešnímu obědu otevřel Chablis AOC 2006 Premier Cru „Vaillon“ od Lamblina (zlatá medaile z výstavy v Maconu, ke koupi za 430 Kč), které je vhodnější k mořským rybám, ale k suchému sivenu posloužilo náramně dobře. K pstruhovi by se asi ještě lépe hodilo Chardonnay z Cote-d’Or nebo z Maconu.

Dobrou chuť !

Kdyby ty ovečky ožily, třeba by utekly ze stolu škodit na sousedovic zahradu… stačí vložit zázračný šém –

Sklenička loudí recepty na jídla k vínu, ale nejen vínem živ je člověk, takže dnešní pokrm je vhodný ke kávě. Upekli jsme ovečky (slabozrací v čele s panem Skleničkou si je pletou s kravičkami :o). Jednou z nezanedbatelných výhod tohoto receptu je, že většinu práce za vás mohou vykonat kuchyňský robot a děti – alespoň v našem případě děti nadšeně udělaly většinu ruční práce.

Jednoduché jemné houstičky-briošky, které dokážete podávat k snídani, i když jsou z kynutého těsta. Fígl tkví v tom, že těsto necháte kynout přes noc v lednici, nebo zmrazíte briošky v syrovém stavu přímo ve formičkách a ráno upečete. Dají se samozřejmě připravit také bez veškerého chlazení a mražení, ale potom je lepší načasovat je na odpolední hodiny.

Všechny suroviny na těsto naházím do mísy svého oblíbeného robotu v jakémkoli pořadí a nechám ho pořádně dlouho míchat. Po vykynutí nechám zamíchat a vykynout znovu, pro ještě sametovější konzistenci. Těsto může kynout pomalu v lednici nebo klasicky na teplém místě. Při kynutí v lednici promíchám asi po dvou hodinách a pak nechám kynout přes noc.

Troubu rozehřeju na 220 stupňů (horkovzdušnou na 180). Těsto rozdělím na 24 dílů. Z každého kousku oddělím čtvrtinu a ze všech kusů vyválím koule. Větší kouli položím do formičky na muffiny, prstem vytlačím důlek a do něj posadím menší kouličku. Protože většinou nezůstane sedět při pečení poslušně na středu, vzniknou místo kuželek jakési ovečky. Briošky potřu ještě žloutkem a nechám chvíli ve formičkách nabýt na objemu. Peču 10-12 minut.

– 300 g hladké mouky

– 15 g droždí

– 3 lžíce mléka

– 1 vejce

– 2 žloutky

– 1 lžíce cukru

– 1 lžička soli

– 100 g másla

– 1 žloutek na potření

Podáváme s dobrými džemy a kávou. Dobrou chuť !

Bývaly časy, kdy Sklenička neznal Francii ani Itálii a za vínem jezdil jen na Moravu. No bývaly časy, tahle historka se sběhla na konci února 93 a to víno je moselské: Brauneberger Mandelgraben Kerner Spatlese 1985, výrobce Karl Heinz Bollig Schmitt. Byli jsme se Skleničkou tehdy nějakou dobu rozhádaní a on mě pozval na víkendový tajný výlet. Mělo to být překvapení a dělal kolem toho spoustu tajností, nakonec jsem se od něj dozvěděla jen to, že se pojede na Moravu.

Ale třeba je to hloupost a záleží jen na samotné kvalitě vína – jenže jak říkává Sklenička, těžko se dva lidé shodnou na tom, v čem kvalita spočívá. Ale ať už má s kvalitou pravdu kdokoliv, dojem z vína určitě hodně záleží na tom, s kým víno pijete. Pijte s Mírou!

My ženy musíme sledovat drobné idiosynkrazie našich mužů shovívavě, naštěstí je většinou jejich vlastní nápady brzy omrzí. Jedna z věcí, které Skleničku neopouštějí, je vynalézavost, s kterou zdůvodňuje svou náklonnost k vínu. Minulý týden organizoval otevření své oblíbené láhve složitě jako státní převrat – volal mi na nákup, ať koupím špenát a anglickou slaninu, že budeme experimentovat s italským receptem na plněné žampióny. Znám ho už dost dlouho, takže mu neskočím na špek – hned mi bylo jasné, že jen hledá záminku k otevření některého ze svých výhodných nákupů.

Funghi porcini je italský předkrm, který jsme objevili v Toskánské restauraci na zámku v Brandýse nad Labem. Zalíbil se nám natolik, že jsme ho zkoušeli několikrát doma. V zásadě je to jednoduché jídlo : vydlabete žampiony a naplníte prázdné kloubouky směsí sýra, rajčat, slaniny, kudrnky a koření a necháte zapéct. Nejvíc jsme se natrápili se slaninou: Sklenička je mlsný a zpočátku chtěl používat libovou šunku nebo uzené, a to nebylo dobré. Nejlepší je tučná, prorostlá anglická slanina. Dá se experimentovat s kořením, používali jsme hlavně majoránku a bazalku. Je to výborné k vínu, nejspíš proto s tím Sklenička tak dlouho experimentoval.

Tentokrát bylo zadání trochu jiné – Sklenička koupil půl kila (6 kusů) obřích žampionů a ode mne si vyprosil plátek anglické slaniny a čerstvé listy baby špenátu. Takže rozpis položek (odhadem, pro 2 osoby):

– půl kila (6 kusů) velkých žampionů

– plátek anglické slaniny asi takhle velký :o)

– listový špenát

– sýr na strouhání, téměř libovolný – použili jsme moravskou goudu.

– puget kudrnky

– sůl, koření – vyzkoušejte majoránku, papriku a další

– přidala bych kousek rajčete, ale není to nutné

Vydlabeme co nejvíc hmoty z žampionu, aby zůstal prázdný čistý klobouk. Nakrájíme slaninu na drobné kostičky. Nastrouháme kousek sýra. V porcelánovém hrnku zalijeme špenátové listy na 2 minuty vařící vodou. Tento krok není nezbytný, ale špenát spařením ztratí spoustu objemu a místa v žampionech je málo. Scedíme špenát a vložíme kousek špenátu do každého žampionu. Ze slaniny, sýra, nasekaného rajčete, kudrnky a koření uhněteme směs, tou vyplníme klobouky žampionů. Pokud chcete použít parmezán, doporučuji nedávat ho do směsi rovnou, ale vyndat žampiony z trouby asi 2 minuty před dokončením, posypat parmezánem a nechat dopéct. Do pečící nádoby kápneme lžíci olivového oleje. Horkovzdušnou troubu roztopíme na 200 stupňů, poté vložíme plněné žampiony (v uzavřené pečící nádobě) a asi 20 minut pečeme. Výsledek vidíte dole:

Mlsný strávník by měl dodat dobré Chianti Classico, Bolgheri D.O.C. nebo burgundský Pinot. Sklenička dodal červené Auxey-Duresses 2005 AOC Premier Cru, o tom bude zítřejší příspěvek. Myslím, že by to šlo požívat i s dobrým bílým vínem. Dobrou chuť!