Archiv pro měsíc: Únor 2008

Skautský návod – Jak otevřít láhev bez vývrtky?

Příště, až budete chtít otevřít láhev svého oblíbeného Romanée Conti a nebudete moct najít vývrtku, může se vám hodit tento návod. Našel jsem ho na webu, ale prý pochází z loňského červnového čísla časopisu Esquire.

Najděte ručník a rovnou zeď. Obalte dno lahve ručníkem, aby se nerozbilo. Držte láhev ve vodorovné poloze a rytmicky s ní bušte dnem proti zdi. Pevně, ale ne zuřivě. Jak víno s každou ranou vyrazí dopředu, nažene se do krku lahve a působí jako jednoduché hydraulické kladivo. Po chvíli vytlačí korek ven natolik, že ho budete moci uchopit prsty a dokončit dílo ručně.
Je to bez záruky, ještě jsem to nevyzkoušel. Pokud se někdo odvážíte, uvítám vaše zkušenosti a zejména fotky.
Hezký víkend s vínem 🙂
TOPlist

Riesling 2003 A0C Grand Cru Eichberg, Pierre-Henri Ginglinger, Eguisheim, Francie

Od té doby, co jsem se stal pyšným majitelem mrakodrapické chladničky na 190 lahví, stoupla sice kvalita požívaných vín, ale ubylo mazlení s miláčky. Naopak přibylo otravného přerovnávání polic a hysterického hledání ztraceného obsahu – jako nepořádník nevedu seznamy a občas marně hledám v chladničce to, co jsem už kdysi vypil. Minulý týden jsem naopak objevil tuto láhev, kterou jsem už považoval za ztracenou. Obvykle se na vína s přívlastkem Grand Cru dlouho těším a připravuji, ale toho dne panovala špatná nálada a tak jsem víno otevřel „jen tak“ pro napravení ošklivého dne nebo chcete-li, na oslavu jeho nečekaného objevení.

Eguisheimské vinařství P. H. Ginglinger jsem si objevil o dovolené v červnu 2006, okouzlil mě jejich Riesling 2003 Vieilles Vignes se zlatou medailí z výstavy v Colmaru, který tehdy chutí připomínal grapefruit posypaný moučkovým cukrem, který mi jako malému dávala maminka v období zimních viróz – takové chutě se nezapomínají (naopak se za ně dávají Oscary, alespoň letos). Počátky rodinného vinařství se odvozují dvanáct generací zpátky do roku 1684, najdete je (to vinařství, ne počátky :o) na hlavní třídě v alsaském Eguisheimu.
Dnešní láhev je alsaská klasika, má jen noblesnější etiketu, než ostatní produkce vinařství. Barva vína ve sklence je zlatavá, ale nečekaně světlá. Hustá konzistence. Ze sklenky stoupá medová vůně s lehkým tónem lučních květin. Chuť je stejná jako vůně – sladce medová s minerálním podtónem s výrazně nahořklou složkou. Celkový dojem je krásně sladěný, ale podstatně chudší, než jsem čekal od Grand Cru ryzlinku. Absence výraznějších vůní i plochost chuti ukazuje, že víno je už za zenitem. Možná bylo výborné v roce 2005 a 2006, ale už je na odchodu začátkem roku 2008. Kdo pozdě chodí…
TOPlist

Výstava vín, Tvrdonice, sobota 23. února 2008

V sobotu ráno, když jsem jel na snídani do Břeclavi, začínalo jaro. Venku bylo 12 stupňů, kdyby Mirek Dušín vyrazil do Tvrdonic na košt, určitě by už přišel v krátkých kalhotách. Nezřízeně jsem se těšil, přestože jsem v Tvrdonicích na koště ještě nebyl.

Předpokládám, že většina čtenářů ví, co to je, když se řekne moravský košt, ale pro těch pár, kteří na koštu ještě nebyli, to popíšu všechno od začátku (mimochodem Skleničková psala o koštech v Buchlovicích tady.). Od začátku února do půlky května probíhají snad v každé vinařské obci Výstavy vína (dále jen „košty“), na kterých drobní pěstitelé i velká vinařství představují hlavně vína z poslední sklizně. Myslím, že výstavy vznikly na podporu malých pěstitelů (dnešním termínem malovinařů). V malé obci se sejde třeba 200 vzorků (Popice, Traplice), ve velké i 600 nebo k tisícovce (Bzenec, Uherské Hradiště, Velké Bílovice, Břeclav). V Tvrdonicích bylo 378 vín, z toho 215 bílých, 157 červených a 6 rosé. Výstavu pořádala místní organizace zahrádkářů, dva týdny před koštem shromáždila od místních i přespolních vinařů 2-3 lahve od každého vzorku, sezvala odborné komise degustátorů a připravila hodnocení vín. Tříčlenné komise týden před veřejnou výstavou obodovaly všechna vína a vybraly šampiony výstavy, tedy nejlépe hodnocená vína. Během týdne se vytiskl katalog, kde jsou všechna vína rozdělená podle odrůd zveřejněná i s adresami výrobců a hodnocením odborné komise.
Potom přijde sobota, v jednu odpoledne se otevřou dveře sokolovny, návštěvníci za 180 Kč vstupného dostanou skleničku s logem koštu a katalog, a mohou ochutnávat, na co mají chuť a jak dlouho vydrží. Nejlepší je, když se několik lidí domluví a vytvoří společně studijní kroužek a chodí všichni pro vína jedné odrůdy, společně je ochutnávají a komentují. V mládí jsem několikrát zažil po požití pouhé jedné deci vína opojný pocit blízký opilosti jen z radosti a nadšení, že se zase koštuje, že se o víně mluví, že se víno chválí (i haní). Tak se taky člověk nejvíc o víně dozví, zejména koštuje-li společně s někým, kdo víno vyrábí a umí upozornit na některé vady nebo přednosti vína ve sklence.
Pro jistotu jsem hned po příchodu běžel ochutnat šampiona výstavy, kterým bylo Rulandské šedé VzH 2007 Jana Bartoše z Tvrdonic. Krásně odrůdové víno, nevzpomínám si, že bych v poslední době pil tak jasně odrůdový šeďák z Moravy. Pěkná zlatá barva vína, příjemně kořenitá nasládlá chuť s dlouhou dochutí. Vínu nejspíš pomohlo, že ho výrobce pro nával jiné práce „zapomněl“ na vinici trochu déle a víno chytlo botrytickou plíseň. Šampionem červených vín starších ročníků bylo Rulandské modré PS 2005 Ladislava Tesaříka z Tvrdonic (vysoká barva a krásně jemná chuť, mladá, vůbec by mě nenapadlo, že jde o 2 roky staré víno). Chutnal jsem i třetího šampiona (Bílé víno, starší ročníky) Ryzlink vlašský PS 2006 Pavla Příkazského z Tvrdonic, ale ještě víc mě nadchl vlašák 2007 Ing. Mariána Štvrteckého ze sousedních Kostic, víno s překvapivě vysokou žlutou barvou se zelenými pablesky, trochu méně výraznou vůní, ale s krásnou chutí se špetkou zbytkového cukru a omamně jemnou kyselinkou – mladý legrút – krasavec! To mi bylo líto odlít a vypil jsem celý vzorek.
Od tvrdonického vinařství Kosík mě zaujalo Veltlínské zelené se sytě žlutou barvou s narůžovělým odstínem a jemnou odrůdovou travnatou vůní. V chuti mělo pěknou kyselinu a spoustu jablečných chutí, pěkné lehké víno. A taky Ryzlink rýnský PS 2007. Když už se mi tak líbil vlašák, vyzkoušel jsem od Ing. Štvrteckého i Muller Thurgau, lákavé víno, které mě bavilo víc a víc s každým douškem. Srovnával jsem několik rulandských bílých a nejvíc mě zaujalo RB PS místního Čebavu (ten měl pěkné i RŠ) a RB Luboše Trechy z Tvrdonic s jemnou bonbonovou vůní až do kandovaného ovoce a perfektně sladěnou chutí. V ryzlincích zaujal PS Ing. Richarda Tichého z Hrušek, nový ročník (jeden z těch starších jsem obdivoval před měsícem na Víno Revue Prague Trophy), příjemné víno s krásným nástupem chuti s jemným perlením, až bonbonovou sladkostí a jemnou kyselinkou. Starší a vyzrálejší ročník byl možná lepší, ale tohle víno bylo téměř „ze sudu“ a bude se ještě zlepšovat. Moc se mi líbil i RR Jana Verbířka z Tvrdonic, hlavně pro typickou odrůdovost.
Prošel jsem si polovičku z deseti vystavovaných Neuburků. Tady porota nasadila bodování hodně vysoko a nejsem si jistý, zda oprávněně, pět Neuburků bylo hodnoceno od 87 do 92 bodů. Ale nejspíš vysoké bodové ohodnocení podobně jako vysoká cena povzbuzuje konzumenta k lepšímu zážitku a vyššímu vlastnímu ocenění, podobně jako to je s cenami kosmetiky nebo dámských kabelek – o tom by mohl vyprávět i Jižní Svah cestou z koštů Domaine Leroy 🙂
Šampion mladých červených vín, Cabernet Sauvignon Ing. Radka Sotoláře byl překvapivě jemný, měl nečekaně vysokou barvu, cabernetovou vůni a kořenitou chuť s jemnou kyselinou. Z Cabernetů Moravia mě nejvíc zaujal ten od Miroslava Hanzlíka z Tvrdonic. U Svatovavřineckého a Zweigeltrebe moje zápisky ztrácejí souvislost, z ničehonic mě od psaní rozbolelo zápěstí a na takové bolavé zápěstí je nejlepší dobře se vyspat. Pravidelní návštěvníci moravských koštů vědí, jak takové bolavé zápěstí umí potrápit.
Pokud jde o pořadatelskou přípravu, tato výstava patřila k těm menším a nepříliš výpravným. Pokud jde o moje dojmy, patřila k těm nejlepším, nejen kvalitou vína, ale hlavně pohodlím a klidem pro degustování. Jednou z nejhorších věcí na takovém koštu je totiž přeplnění sálu a neustálý nával a zácpy u pultu, kde se vydává víno – pokud jste byli na velikonočním koště v Pavlově, víte přesně, co mám na mysli. Sál tvrdonického Dělnického domu ani pozdě večer nebyl přecpaný a lidé si u pultu s víny navzájem nijak nepřekáželi. Každý si u pultu vybral svoje vzorky do degustační sklenky, odnesl si je ke stolku a v klidu si je vychutnal, bez strkání, šlapání po nohou a prodírání se davem. Klid a soustředění na víno byly velmi příjemnou devizou tvrdonického podniku.
Hodnocení porot mělo svoje výkyvy mezi jednotlivými porotami, ale bylo celkem vyrovnané v rámci série vín, hodnocených jednou porotou. A to nemluvím o tom, v jakých podmínkách poroty pracovaly a jak tvrdý oříšek je hodnocení takto mladých vín. Vína, která jsem ochutnával, měla překvapivě vysokou úroveň (ale na tom se mohlo podepsat moje nadšení i velmi příznivá atmosféra) a určitě bych si našel dost vzorků, od kterých bych si rád odvezl domů alespoň krabici, ale upřímně řečeno to není to nejdůležitější. Co mě na těchto podnicích nejvíc okouzluje, to je šíře a rozmanitost všech možných vůní a chutí, které si mohu za jediný večer ochutnat. To je ten největší luxus – za jediný večer ochutnat desítky různých ryzlinků, ruland, vlašáků či co máte rádi. Sauvignony kopřivové i bez kopřiv, ryzlinky tvrdé i se zbytkovým cukrem, jiskrné mladé i uhlazené staré, všechno máme, co kdochcete – ! Při jisté míře sebeovládání je možné bez vážných následků ochutnat i padesát vzorků – znamená to nechat si nalévat minimální vzorky a spíše odlívat než dopíjet, ale i kdybyste měli špatný den, dokážete si najít třeba desítku výborných vín a porovnávat je mezi sebou.
Kdysi jsem na jiném místě končil sérii článků o výletu do Burgundska zvoláním Allez a Ouest, tedy Go West! Dnes volám Jeďte na východ, jeďte na Moravu – sezóna vesnických koštů už začala!
P.S. kalendář moravských koštů najdete tady.
TOPlist
TOPlist

Minerální výtažek vinice Rosacker – Riesling 2003 AOC Grand Cru Rosacker, Cave Vinicole de Hunawihr

Zimní čas – ryzlinků hlas…

O deštivém květnovém ránu v Alsasku jsem tady už psal. Přiznám se, že jsem se do Hunawihru vypravil téměř omylem, slavnou vinici Rosacker jsem měl spojenou s Ribeauvillé (nejspíš díky vinařství Trimbach, které tam sídlí) a až na místě jsem se dozvěděl, že Rosacker vlastně leží v Hunawihru… k mému překvapení asi přispěl i ochotný prodejce v ribeauvilském vinařství, který nadšeně máchal rukou k blízkým stráním a označil mi takto i Rosacker. Ještě že mě nenapadlo nechat se na tom ribeauvilském Rosackeru vyfotit! Když jde o vinice, není nad pečlivou domácí přípravu. Na horním obrázku převzatém z webu domaine Sipp-Mack je hunawihrský kostel i s vinicí Rosacker. Rosacker je stručně řečeno 26 hektarů půdy a vápencových sedimentů, kde se přinejmenším od roku 1483 (první zmínky o daních z této vinice) pěstuje víno, asi polovina rozlohy je osázena ryzlinkem.
Budova Vinných sklepů Hunawihr (jak by se název vinařského družstva dal volně přeložit) leží na příjezdové silnici od Ribeauvillé, nedá se minout, a postavíte-li se před vchod do prodejny, uvidíte přímo na hunawihrský kostel. V prodejně (dolní foto) dostanete ochutnat cokoli z ceníku, já jsem si tam vybral několik ryzlinků, šedých ruland a jako zajímavost i jeden medailí ozdobený Sylván.
V zimním čase jsem podlehl vábení alsaských ryzlinků a otevřel i tento, Riesling 2003 AOC Grand Cru Rosacker, Cave Vinicole de Hunawihr… ve skleničce překvapil barvou: zlato! Na stěnách sklenky se tvoří jemné bublinky, barva je hodně výrazná, opravdu zlatá.
Vůně je méně výrazná, mladá a převážně minerální. Po ohřátí a provzdušnění vína se objevuje nevýrazná medově-květinová vůně přecházející až do žužu bonbónů. Dychtivě očekávané ryzlinkové medové chutě se nedostavují, jen svěží výrazně minerální minerální víno s jemným medovým tónem jen v pozadí. Těšil jsem se na zbytkový cukr, ale tohle víno je suché. Když jsem se s tím smířil, pochopil jsem, že k výrazně minerálnímu základu chuti by se cukr nehodil. S paní Skleničkovou jsme se po první sklence shodli na uzeném lososu, a byla to trefa. Tenhle ryzlink je vlastně vinně-minerální výtažek slavné vinice Rosacker. Dostal taky zlatou medaili na štrasburské soutěži Riesling du Monde 2005.
Když jsem si po několika hodinách zvykl na neočekávané složení chuti, nacházím v chuti i ovocné a květinové tóny a překvapivou, jemnou eleganci. Rozhodně výborné víno, tak silně minerální ryzlink jsem ještě asi nepil. Last but not least, stál 10,60 € – v porovnání s novými cenami moravských rýňáků laciné víno, ale to bych se už opakoval.
TOPlist

Fotokvíz o vinařském sochařství a architektuře

Jak jsem tady už avizoval, začala sezona moravských koštů vína. Nevím, zda i letos probíhá soutěž o to, kdo ochutná víc vzorků vína, ale pokud ano, mohu s radostí oznámit, že pan Sklenička nasadil k trháku a za sobotní odpoledne ochutnal přes 40 vzorků. Zlí jazykové mohou tvrdit, že došlo k porušení životosprávy, přesto dosud nebyly hlášeny žádné nešťastné následky jako ztracené věci, rozbité skleničky ani uražení spolustolovníci, Sklenička dokonce samostatně našel cestu do penzionku a bezpečně se vyspal. (Jen u několika pozdně večerních fotek na paměťovové kartě se zatím nepodařilo určit, co měly znamenat a proč byly vyfoceny.) A než si pan Sklenička srovná v hlavě dojmy a zaznamená je pro vás, nakoukneme do sálu kde se to všechno odehrávalo – kuk

a než pořadatelé připraví sál a 378 vzorků vína, které se v sobotu ochutnávaly, mám tu fotoreportáž – fotokvíz pro wine-turisty, tentokrát zaměřený na moderní sochařství a architekturu vinařských obcí. Pokud rádi cestujete za vínem, třeba jste už některé objekty potkali. Vzpomenete si, kde stojí?
Napovím, že na horním obrázku je lis na víno. Pokud vám hned nenaskočí, kde stojí, poznáte to snadno podle budovy, před kterou stojí. Tu si nejde splést. (1)
O pár kilometrů dál mě nenapadlo zeptat se, jak se tahle socha jmenuje. Tipoval bych, že to je Práce nebo Únava, ale uvítám, napíše-li do komentářů někdo, kdo to ví. Vzpomenete si, kde stojí? (2)
Mosazná tabulka opravdu visí v minizvonici, jejíž název prozrazuje americkou inspiraci. Kde to je? (3)
To není fotomontáž, přísahám! V tomhle městě jsem byl už několikrát, ale nikdy jsem si téhle sochy nevšiml. Přehlédl jsem ji, nebo tam Hlava křičí nově? Nejspíš má symbolizovat problémy dospívání (stojí před školou), mě ta otevřená pusa připomněla koštování vína. Na koštu vína jsem tu byl jen jednou v devadesátých letech, pořádala ho tehdy na Zimním stadionu městská ZO KSČ. Víte, o které město jde? (4)
Poslední kus architektury asi bude snadná hádanka, myslím, že podle umístění má cosi společného se sluncem. (5)
Nebudu vás napínat a rovnou zveřejňuju správné odpovědi tady. Můžete si tam kliknout rovnou, nebo se můžete napřed pokusit všechny hádanky vyřešit samostatně, je to jen na vás. Mezitím snad něco napíšu o sobotní Výstavě vín v Tvrdonicích.
TOPlist

Fotokvíz – vyluštění

Netradičně vyjde jako první vyluštění a teprve poté zadání kvízu. Je to proto, aby byly v blogu příspěvky srovnané za sebou a abyste si nechtěně neklikli na výsledky dříve. Já vím, vypadá to jako pitomost, ale třeba to bude fungovat :o) Takže jestli jste si napřed nepřečetli zadání fotokvízu, doporučoval bych s otevřením dalšího textu počkat, ale je to na vás.

A tady jsou správné odpovědi:
1. Velké Pavlovice. Zmiňovaná budova v pozadí je Vinium. Důkazem je horní obrázek.
2. Vinařství Stapleton & Springer, Bořetice. Důkaz je opět nahoře :o)
3. „Zvonice Svobody“ stojí před Hotelem Kraví Hora ve Svobodné republice Kraví hora u Bořetic.
4. Břeclav. Budova za Hlavou je Gymnázium, jestli si to dobře pamatuju.
5. Vlastně si nejsem jistý názvem, asi Apollonův chrám, ale tenhle chrám stojí nad lednickým (Mlýnským) rybníkem, obrácený k západu, takže si představuju, jak tam večerní západ slunce čaruje. Hotové barbarské orgie Slunce a Architektury, ale budu si to muset zajet ověřit nějakého jasného letního večera.
Jestli jste někdo měl všech pět odpovědí správně, smekám před vámi a připíjím tvrdonickým veltlínem 2007.
TOPlist

Tip na dovolenou s vínem

Dnešní víno – Clarice 2005 IGT, Rosso di Toscana, Azienda Agricola Di Vaira Pasqualino, Itálie – jsem si přivezl z dovolené a padlo začátkem ledna, kdy jsem pro tématicky zaměřený večírek hledal červenou směsku. Tak jsem si vzpomněl na Supertuskány (těch na večírek asi moc nepřijede) a na dvě zastávky mezi Castagnetem Carducci a Bolgheri. Víno z první z nich (na obrázku vpravo) vypadalo důstojněji, bylo výborné, ale jen za studena, jakmile se provzdušnilo a zahřálo, dost se změnilo k horšímu. Dnes druhé z vín na obrázku – kupovali jsme tam pár lahví vína a paní Skleničková kanystr oleje, který naše kuchyně vycucla už do vánoc… Na farmě se provozuje i agriturismo, tedy ubytování pro turisty, kteří chtějí bydlet uprostřed tradiční italské zemědělské usedlosti. Tuto farmu neznám, ale jinak mohu italské agriturismo doporučit – na jiné toskánské farmě jsem zažil dva týdny úúúžasné dovolené v roce 2004 (foto dole).

Upřímně, po tomto zážitku, jehož hlavní atrakcí byl klid a výhled za milion dolarů, mám jasno o ideální dovolené. (Podle paní Skleničkové by ideální dovolená mohla být o 40 km blíž k moři.)
Výrobce dnešního vína najdete kousek za slavným vinařstvím Ornellaia, tedy u silnice mezi Castagnetem Carducci a Bolgheri (horní obrázek převzatý z webu vinařství je skutečně z této silnice – na mých fotkách se mi nepodařilo trefit to kýčovité slunce). Je to minivinařství na třech hektarech, na dalších pěti hektarech rostou olivy. Víno (i olivový olej) se tu vyrábí už 40 let, statek leží v nadmořské výšce 30 m.n.m. Clarice je směs Cabernetu Sauvignon a Sangiovese, 50 / 50. Víno zraje v inoxu, žádný barik.
Adjustáž je podezřele laciná – plastová zátka namísto korku, podivná malůvka na etiketě. Barva je světlá rubínová, třešňová. Vůně se výrazně proměňuje podle provzdušnění, je v ní znát ovocný třešňový základ a pikantní koření.
Je to mladé, lehké víno s výraznější kyselinou, v chuti se objevují třešně a višně a jemné třísloviny. S provzdušněním se v chuti objevují těžší, čokoládové tóny. Možná to není nejlepší Bordeaux AOC, jaké jsem kdy pil, ale za 6 € je to parádní víno!
Když o tom přemýšlím napodruhé, jsem sice skeptický vůči všem informacím o ručním sběru a bio-vínech (zrovna toto vinařství je na podobné informace skoupé), Clarice je jednoduché víno, které má při slušné kvalitě parádní poměr kvalita/cena, žádný barik, žádné sklepní čarování (viděl jsem sklep a v něm pár nerezových tanků), krásně ovocné vůně – že by se skutečně dalo víno dělat ve vinici?
TOPlist
TOPlist

Vítaj, nový Wine Blog !

Jak málo je u nás wine-bloggerů jsem se poučil tento týden, když jsem chtěl pořádat soukromou ochutnávku vín. Akci jsem zrušil, ale den na to jsem objevil nový a dokonce česko-slovenský wine blog zde. Stylem a úsporností vyjadřování naznačuje, že Mike& Jane četli Jamieho Gooda (tedy nejsou tak rozvláční jako já), mají slabost pro dobré jídlo, cestování a Itálii (a podle pozadí za titulní fotkou vypůjčenou z jejich webu hádám, že i pro podobná italská vína, jako já :-), a podle všeho se máme na co těšit.
Ještě dva-tři wine blogy a můžeme si založit vinný klub!
TOPlist

Recepty paní Skleničkové: Ovce k snídani

Kdyby ty ovečky ožily, třeba by utekly ze stolu škodit na sousedovic zahradu… stačí vložit zázračný šém –
Sklenička loudí recepty na jídla k vínu, ale nejen vínem živ je člověk, takže dnešní pokrm je vhodný ke kávě. Upekli jsme ovečky (slabozrací v čele s panem Skleničkou si je pletou s kravičkami :o). Jednou z nezanedbatelných výhod tohoto receptu je, že většinu práce za vás mohou vykonat kuchyňský robot a děti – alespoň v našem případě děti nadšeně udělaly většinu ruční práce.

Jednoduché jemné houstičky-briošky, které dokážete podávat k snídani, i když jsou z kynutého těsta. Fígl tkví v tom, že těsto necháte kynout přes noc v lednici, nebo zmrazíte briošky v syrovém stavu přímo ve formičkách a ráno upečete. Dají se samozřejmě připravit také bez veškerého chlazení a mražení, ale potom je lepší načasovat je na odpolední hodiny.
Všechny suroviny na těsto naházím do mísy svého oblíbeného robotu v jakémkoli pořadí a nechám ho pořádně dlouho míchat. Po vykynutí nechám zamíchat a vykynout znovu, pro ještě sametovější konzistenci. Těsto může kynout pomalu v lednici nebo klasicky na teplém místě. Při kynutí v lednici promíchám asi po dvou hodinách a pak nechám kynout přes noc.
Troubu rozehřeju na 220 stupňů (horkovzdušnou na 180). Těsto rozdělím na 24 dílů. Z každého kousku oddělím čtvrtinu a ze všech kusů vyválím koule. Větší kouli položím do formičky na muffiny, prstem vytlačím důlek a do něj posadím menší kouličku. Protože většinou nezůstane sedět při pečení poslušně na středu, vzniknou místo kuželek jakési ovečky. Briošky potřu ještě žloutkem a nechám chvíli ve formičkách nabýt na objemu. Peču 10-12 minut.
Suroviny:
– 300 g hladké mouky
– 15 g droždí
– 3 lžíce mléka
– 1 vejce
– 2 žloutky
– 1 lžíce cukru
– 1 lžička soli
– 100 g másla
– 1 žloutek na potření
Podáváme s dobrými džemy a kávou. Dobrou chuť !
TOPlist
TOPlist

Santenay Premier Cru AOC „Clos Rousseau“ 2001, Nicolas Potel, Nuits-Saint-Georges

Další obětí mé vánoční zvědavosti se stal tento Pinot Noir z burgundského Santenay. Nicolas Potel je nový, ale renomovaný burgundský negociant, tedy obchodník, který nevlastní vinice, ale nakupuje hrozny, z nich vyrábí víno a prodává je.

Jeho otec Gérard Potel, který zemřel nečekaně v roce 1997, vedl slavné vinařství Domaine de la Pousse d’Or ve Volnay. Vlastní negociantský dům založil Nicolas Potel v polovině 90-tých let, a nedávno do podniku majetkově vstoupil jiný podnik, Cottin Frères, což je dceřinná společnost velkého burgundského negocianta Labouré-Roi. Podle tiskových zpráv Potel využil peníze k nákupu několika vinařsví, což by mělo snížit jeho závislost na externích pěstitelích a dát mu větší kontrolu nad vinohradnickou částí celého byznysu. Podle informací výrobce kolísá výtěžnost u této vinice mezi 40 – 45 hl na hektar. Horní obrázek z vendanges jsem si vypůjčil bez dovolení z webu Společnosti pro dějiny Cheilly, myslím, že po cestě vlevo se jezdí z Maranges přes kopec na obzoru do Santenay, a slibuju, že až tudy pojedu příště, zastavím, vyfotím, a nahradím vypůjčenou fotku vlastním obrázkem. Ale ty barvy bych v květnu ani v červnu asi netrefil :o)
O tři měsíce později plním slib, zastavuju a fotím – ale raději tady nechám obě fotky, aby byl vidět rozdíl barev. Moje fotka je z prvních dnů května 2008, horní je ze sklizně, takže z nejspíš z přelomu srpna a září…
Tolik teorie. Víno jsem koupil ze zvědavosti na známé jméno a protože jsem pár vín ze Santenay už pil, možná budu moci srovnávat…
Ambaláž je tradiční burgundská, typická burgundská láhev a černobílá etiketa s elegantním scriptem. Barva vína je světlá, zvláštní třešňovo-cihlová. Světlý okraj vína ve sklence naznačuje mládí vína, i když jsem si myslel, že už je staré tak akorát. Jemně ovocná vůně, švestky a višně.
Víno zpočátku trochu drhne na jazyku a v chuti vystupují kyseliny, až nepříjemně. Má překvapivě mnoho hrubých tříslovin a zbytek chuti překrývají kyseliny – buď tam nějaká chuť chybí, jak poznamenala paní Skleničková, nebo tam naopak jedna přebývá, ta kyselá. Po čtyřech hodinách od otevření se víno proměňuje, otvírá se a z prvotní dominance tříslovin zůstává jen pikantní štiplavost, kyseliny jsou mírné a hladké. Konečně pěkné víno! Jen je nutné nechat ho před pitím 4 hodiny vydýchat…
Sprcha přišla, když jsem se právě teď podíval na cenu – zaplatil jsem za víno ve vinotéce v Nuits 19,50 €, což sice odpovídá burgundskému Premier Cru od renomovaného výrobce, ale neodpovídá tomu, co jsem našel v láhvi. Už jsem pil podstatně lepší Clos Rousseau od Marca Boutheneta za poloviční cenu a od vína za dvacku jsem očekával něco jako nirvánu, takže příště raději ukrotím své snobské choutky a budu šetřit. Ještě mám v chladničce dvě láhve Bourgogne AOC 2005 od Potela, tak uvidíme… ale bez výmluv, tohle nebylo víno za které bych dal 20 € podruhé.
Příště: Ovce k snídani a nová anketa.
TOPlist