![](http://archiv.sklenicka.com/wp-content/uploads/26df404916_87354711_o2.jpg)
Kdyby snad chtělo Ministerstvo kultury nebo Evropská unie spozorovat bloggery, už předem se hlásím o grant na psaní o víně z Toskánska. Odpolední siestě s notebookem pod pergolou v letním větříku se nic nevyrovná a řádky naskakují samy. Jedno červencové dopoledne jsem s dětmi zajel do San Gimignana na zmrzlinu (zmrzlinárna na zdejším náměstí má titul Mistrů světa ve výrobě zmrzliny v letech 2006-2009) s hodinovou zastávkou v Tenuta Le Calcinae se Simonem Santinim.
![](http://archiv.sklenicka.com/wp-content/uploads/a21a73c0f8_87354838_o2.jpg)
Tenuta Le Calcinae leží na předměstí San Gimignana, jednoho z nejvíce navštěvovaných toskánských turistických cílů. Simone Santini se vyučil vinařství na univerzitě v Sieně, první vinici vysadil v roce 1986 (pochází z ní barikovaná Vernaccia Vigna ai Sassi) a samostatně vinaří od roku 1993.
Vyhlédl jsem si ho už loni, uhranula mě jeho základní Vernaccia. Loni jsem nakonec návštěvu nestihl, letos to byla absolutní priorita programu. Vernaccia 2011 zaujala o poznání robustnějším tělem, než bývalo v kraji zvykem, a vybalancovanou ovocností a mineralitou. Výrazná mineralita je pro Vernacciu typická, s tělnatostí a ovocností to bývalo slabší. Simone to všechno vysvětlil delším ležením na kvasnicích s tím, že mošt se musí stáhnout z hrubých kalů a vyčistit, a následně může po prokvašení zůstat na kvasničních kalech libovolně dlouho. Barikovanou Vernacciu jsme spolu neochutnali, neměl ji nalahvovanou (ale ochutnal jsem ji sám už dříve a psal o tom tady).
![](http://archiv.sklenicka.com/wp-content/uploads/20a13f1357_87354888_o2-475x295.jpg)
V ceníku měl další víno, které bylo aktuálně vyprodané, „Ingredienti Uva 2011.“ K tomu řekl, že to byl loni jeho první pokus o víno bez síry a že to byl velký úspěch. Vyrobil ho málo, protože si nebyl jistý výsledkem, a bleskově se vyprodalo. Příští rok ho vyrobí víc, ale jedním dechem dodal, že to velmi závisí na ročníku. Do takto připravovaného vína musí přijít jen stoprocentně zdravé a vyzrálé hrozny, jakákoli nepřízeń počasí (například pár deštivých dnů, cituju vinaře) to může zhatit. Připomněl mi tím moje vlastní pochyby o smysluplnosti biodynamického hospodaření v Česku, kde je mnohem větší tlak chorob révy. Nechci přehánět obdivnou představu o Toskánsku jako o regionu, kde ve vegetačním období pršívá jednou za měsíc, ale diplomaticky řečeno jsou tam podmínky pro biodynamické hospodaření nebo bezzásahové sklepní postupy mnohem příznivější, než na Moravě. A mimochodem, v ceníku vidím poznámku, že všechny výrobky pocházejí z certifikované organické produkce. Miluju vinaře, kteří něco takového během hodinové ochutnávky vůbec nezmíní a věnují se návštěvě a vínu.
![](http://archiv.sklenicka.com/wp-content/uploads/951cbc5f43_87086399_o2.jpg)
Chianti Colli Senesi 2011 (8 EUR) bylo jednoduché víno určené ke každodennímu pití. Nic zásadního, ale příjemné víno k jídlu. „Gabrielle“ Rosso Toscano IGT 2007 (12 EUR, Merlot) mě moc nedostalo. Evidentně pokus o ambicioznější, plnější víno, ale v chuti převládaly třísloviny a v celkovém dojmu jistá neuspořádanost. „Teodoro“ Rosso Toscano IGT 2007 bylo něco jiného, výrazně vybarvené, bohatě aromatické a elegantně ovocné víno. Santiniho pokus o Supertoskánce (70% Sangiovese, dále Merlot a Cabernet Sauvignon), nepřetěžkaný, spíš jemný a vyvážený. To mě bavilo moc. Simone se pochlubil faxem, podle kterého víno zrovna dostalo 91 bodů od Roberta Parkera. Poradil jsem mu, aby ho ještě na půl roku přelil do nových barikových sudů, a dostane tam 95 bodů. Přežehnal se křížem a něco italsky mumlal, ale nevyhnal mě. Zdá se, že s narůstajícím poklesem evropské ekonomiky (a turistiky) hledají italští vinaři stále více odbyt v zahraničí. Ti připravenější za oceánem, ti méně připravení v Česku…
„Santa Maria“ Chianti Colli Senese Riserva 2007 (15 EUR) byla parádní. Komplexní, strukturované, bohaté víno. Stejná třída jako Teodoro, ale podrobnější poznámky dodám teprve po klidnější domácí degustaci.
![](http://archiv.sklenicka.com/wp-content/uploads/d2fb0809b9_87090821_o2.jpg)
Vinařství leží kousek pod městečkem San Gimignano (předměstí Santa Lucia, zrovna u příjezdové cesty z Volterry) a příjezd nabízí milionové výhledy na panoráma středověkých mrakodrapů. Vinař je italsky přátelský a pohostinný, během hodinové degustace neustále anglicky bavil moje děti, takže jsem se mohl nerušeně věnovat vínům. Je přirozeně sebevědomý a bez přehnané sebestřednosti pyšný na svá vína, až by se mi chtělo napsat, že si je vědomý jejich kvality a vyjímečnosti. Vína jsou zřetelně zakotvená v místní tradici a zároveň současná a moderní, a osobitým způsobem tradici rozvíjejí a posunují dál. Některá vína jsou zatím v kategorii experimentů s nevyjasněněným osudem (barikovaná Vernaccia nebo Gabrielle), ostatní svou kvalitou přesvědčují už nyní.