Archiv pro měsíc: Listopad 2011

Svatovavřinecké barrique 2006 jakostní, Bettina Lobkowicz

Zajel jsem do mělnické prodejny vinařství, abych koupil průřez červenými víny. Měl jsem nastudované některé pochvalné komentáře o Pinotech paní Lobkowiczové, ale na místě to dopadlo docela jinak. Paní v prodejně nabídla ochutnávku, okoštoval jsem barikovaný Pinot Noir 2007 a nevyhovoval mi. Naštěstí byl k ochutnání i tenhle Vavřinec a hned to bylo jasné – to je ono! Na první napití pěkná směs ovoce a dřeva, koupil jsem lahev na doma s jedinou obavou: jak se budou chovat třísloviny po ohřátí?
Víno je v klasické bordeauxské lahvi se střídmou etiketou. Jedinou výhradu mám proti barvě potisku: khaki zelená není dobrá pro červená vína (a v některých reklamních oborech je zelená rovnou zakázaná:) Ve skleničce má víno krásnou světlou rudou barvu, odpovídající odrůdě. Světlý okraj ukazuje nazrálost. Perfektně čisté. Ve vůni už trochu štípne barik a alkohol (podezřele vysokých 13,5%), ale převládá červené ovoce. V chuti perfektně vyhlazené kyseliny, červené ovoce, v závěru mineralita (jde to až do asfaltu jako u piemontské Freisy :o) a výrazné dubové tóny. Vlastně je tam barikových tónů stále hodně a typický vavřincový závěr chuti působí ve spojení s barikem až lacině, ale přesto mám dojem, že barikový sud vínu pomohl. Stále si myslím, že vínu svědčí nižší teplota (a karafa), po ohřátí by některé projevy sudu mohly vadit.

Odpůrci barikování i mnozí další můžou mít spoustu argumentů proti tomuhle vínu (ani já si nejsem stoprocentně jistý), ale strašně mě baví ho pít, a k napsání textu jsem se musel donutit, když už v lahvi zbývaly poslední dvě deci.

________________________________
A pokud jste se ještě nepřihlásili do hezkýchčeských Komunitních Bedýnek, tak úvodní článek je tady.
Jen tak

Lehký, hravý a zábavný ryzlink z Žernosek

Ryzlink rýnský 2010 jakostní, Žernosecké vinařství.
Světle žlutá citrónová barva s miniaturním perlením na dně sklenky. Příjemně jemná ryzlinková vůně s lipovými tóny, po čase i s meruňkami. V chuti výrazná kyselina, která dělá čest pověsti ročníku 2010, ale je vyvážená malým zbytkem cukru, takže nepůsobí agresivně. S kyselinou se nesou citrusové tóny a celé víno připomíná moje oblíbené zimní snídaně, čaj s citrónem. Obvykle se snažím ke snídani trefit chuť trochu víc do sladka, ale mohl bych snídat i tenhle ryzlink, nemuset potom sednout do auta. V závěru chuti ještě trocha minerality, maskované jako grapefruitová hořčinka. O moc víc než rovnováha kyselin a cukru tam není (polosuché), víno je to lehké až veselé a vhodné k brzkému vypití. Ale i podle nízkého alkoholu (11,5%) soudím, že hrozny vyzrály na kabinetní úrovni a bylo by chybou pokoušet se o něco jiného než dobře pitelné, lehké víno. Koupeno v mělnické vinotéce za 130 Kč. V Žernosekách by možná přišlo levněji, ale i za 130 Kč jsem spokojený.

Do letošní české bedýnky se mi už asi nevejde, ale jestli se mi někdy podaří dát dohromady už přes rok plánovanou ryzlinkovou bedýnku, určitě bych ho tam chtěl – i jako příklad, jak se dá elegantně vypořádat s nepříznivým ročníkem.

_______________________________
A pokud jste se ještě nepřihlásili do hezkýchčeských Komunitních Bedýnek, tak úvodní článek je tady.
Nezařazené

Hezky česky! aneb Komunitní Bedýnky poosmé

Před dvěma týdny jsem tady psal o zavrženém nápadu na Komunitní Bedýnku složenou ze samých Sauvignonů. Jel jsem do Žernosek pro jeden Sauvignon, cestou zpátky jsem se stavil v roudnické vinotéce a nový nápad byl na světě: bedýnka jen z českých vín. Tentokrát tím myslím českých, ne moravských.
To se taky dá pít? zeptal se mě provokativně jeden dovozce vína, když jsem se mu s nápadem svěřil. Mně se to pilo docela dobře, a to nemám vinařské Čechy nijak zvlášť zmapované. Citovaný dotaz ale vybízí k úvahám o pověsti (image) českých vín. Co jim chybí?
Především v Čechách chybí velké víno. Že nejlepší Sauvignony na světě jsou ze Sancerre nebo Pouilly-Fumé a nejlepší šardonky z Montrachetu, na tom se shodnou milovníci vína na celém světě. Zatím ale nevím o žádném konkrétním víně z české vinařské oblasti, na kterém by se shodli domácí konzumenti. Na Moravě se už taková vína objevují – ví se, že na Pinoty je bořetický Stapleton-Springer, na barikovaná bílá (znojemský) Nejedlík a na vlašáky je na Pálavě Peřina. V české oblasti se traduje, že se tu daří rýňáku a Pinotu, ale přiznám se, že na to moc nevěřím: nevzpomínám si na žádný velkolepý příklad. Řadu slušných vín jsem pil, ale něco velkého, ikonického ještě ne. Za to kromě dobře pitelných ryzlinků i spoustu ryzlinků s kyselinou, která by mohla rituálně podřezávat krky a přezrálé Pinoty, které bůhvíproč postrádají pinotovou ovocitost.
Pro úplnost musím dodat, že Čechám k velikosti chybí především… velikost. „Česká vinařská oblast“ prostě nemůže konkurovat celému světu, protože má všehovšudy 640 hektarů vinic, zhruba o stovku míň než obec Velké Bílovice. Jen jsou ty vinice rozeseté od Kutné Hory přes Prahu a Mělník až k Žernosekám…

Čeští vinaři to mají těžší, protože konkurují mnohem zavedenějším značkám. Díky apelačnímu systému si s lahví Chianti kupujete nejen toskánské Sangiovese, ale i vzpomínky na italské slunce, zmrzliny a Florencii. Obyčejná burgundská šardonka má v sobě odlesk pověsti Montrachetu a už i Rakušani dokážou s veltlínem nebo Sauvignonem prodávat image ekologické země s historií habsburského mocnářství. Ve světě ovládaném značkami se líp prosazuje novozélandský Sauvignon nebo chilský Cabernet, protože se k nim váže pověst celého regionu. Dokonce i moravský Veltlín nebo vlašák jsou přitažlivější než česká millerka nebo Vavřinec.

Co proto tomu můžou postavit vinaři z Čech? Pokud jde o image, zatím asi jen podzimní mlhy a lezavé vlhko, současné inverzní počasí (psal jsem to ještě před slunečným víkendem :o). Jenže zrovna žernosecká millerka nebo Krausova Mělničina mi do současného mizerného počasí jdou docela dobře… Navíc je to blizoučko Prahy a Praha je největší trh s vínem v Čechách (včetně Moravy)! Jestli se o víno zajímáte a jste připraveni vyjet za ním padesát kilometrů od Prahy, máte slušnou šanci najít v Čechách dobré pití.
Takže jsem zpátky u image českých vín: millerka nebo Vavřinec prostě nejsou moc sexy :o) a pokud máte v sobě aspoň trochu snobismu (a kdo nemá, že ano?) tak vás tahle vína nebudou přitahovat. Jestli dokážete hodit snobismus za hlavu a nehledat ve víně, co tam není, tak si i v Čechách dokážete najít dobrá vína. Vybíral jsem jen podle svého gusta (bez ambicí udělat výběr toho nejlepšího) a nakonec jsem místo očekávaných (a hledaných) Pinotů našel výborné Svatovavřinecké a kromě ryzlinků i příjemnou millerku.

Vybral jsem (předběžně) šest vín z pěti vinařství. Tentokrát nebudu propagovat Bedýnku s tím, že jsou to vína za ceny ve vinařství – čeští vinaři si zatím neoblíbili slevy pro obchodníky (pokud je dávají, tak malé a bez přirážky bych bedýnku nedal dohromady), Žernoseky moc blízko nemám a benzín je drahý, takže se ceny budou vyšší, než přímo ve vinařství (ale nižší, než ve vinotéce na Národní třídě:). Nebudu rozepisovat cenu po jednotlivých vínech (protože ještě může dojít k výměně některých vín), ale celá bedýnka by měla stát 1.090 Kč, pro mimopražské ještě +190 Kč na poštovné.

Hlaste se rychle, abych to stihl distribuovat už 12. prosince. Pro Pražáky budou Bedýnky zase k vyzvednutí v žižkovské vinotéce Le Caveau, pro Brňáky zase připravím distribuční bod v Brně. Ostatní dostanou bedýnky Poštou, jen je možná poprosím o trpělivost a budu je posílat až po Novém roce, protože se obávám, že ztráty by v předvánočním balíkovém šílenství byly příliš velké.


U toskánských bedýnek se diskuse neobjevuje – účastníkům se zřejmě nechce analyzovat biodynamické Sangiovese nebo organicky pěstovanou směs CS a Merlotu. O to silnější by mohla být diskuse u šestice českých vín – jak má chutnat millerka, rýňák, Pinot nebo vavřineček přece ví každý!
Bedýnky

Čtvrteční degustace v Záhřebské

Zprávu o včerejší degustaci v Strade del Vino bych mohl začít odkazem na podobně zaměřenou ochutnávku, kterou minulý týden pořádal pan Šamla (psal jsem o ní tady) nebo rovnou odkazem na zářijový blog (tady) a závěrečnou zmínku o bílém Esther della Zoina 2009. O zdejších ochutnávkách zaměřených na vína italského Piemonte jsem už psal několikrát, vede je italský enolog Massimo Boito a Eva Zoubková, vedoucí obchůdku v Záhřebské, často za účasti vinaře.
Včerejší degustace devíti italských vín končila právě Esther 2009, a rovnou prozradím, že jsem jednu získanou lahev doma běžel uložit do sklepa ještě než jsem se vysvlékl z kabátu. Leč popořádku. Degustace byla ohlášená jako přehlídka většinou neznámých italských odrůd. To se naplnilo jen částečně – Vespolina, Freisa nebo Herbalucce to splňovaly na sto a více procent, o San Lorenzo z vinařství Amrosini se to už tak snadno napsat nedá, protože to bylo cuvée Cabernetu Sauvignon a Merlotu… jenže to zase nejsou odrůdy typické pro Franciacortu, a bez ochutnání a nahlédnutí souvislostí byste zase byli vedle. Takže to vezmu popořádku.

Dolcetto Navirot 2010 z vinařství La Trava mělo temně rudou barvu, krásnou třešňovou vůni, divokou, hrubou a koncentrovanou, po chvíli až griotkovou. V chuti dost tříslovin, které stahovaly pusu, pěknou kyselinu a nahořklý závěr. Dolcetto se vyrábí v nerezu a je určené k včasnému vypití, tohle víno volalo po dekantaci a celkový dojem byl, že líp voní než chutná. Mlaďoch, ale mně se to líbilo. Jen 12,5% alkoholu a (jen) 216 Kč.


Dvojka byla Vespolina Coline Novarese 2005 z vinařství Cascina Zoina. Jméno neodkazuje na slavný italský skútr, ale na vosu (vespa = vosa, prý proto, že po zralých hroznech jdou vosy). Vůně měla medové tóny, byla klidnější než u předchozího Dolcetta, chuť uhlazenější, ale stále s dostatkem tříslovin a neurčitým červeným ovocem. Rok v bariku bych neuhodl, 13% alkoholu. Pěkné. 336 Kč.

Freisa Pinerolese 2008 z vinařství Dora Vini (už jsem o ní psal tady) mě dostala už před časem, výrazným perlením na jazyku (i dnes se někdo ptal, jestli to je korektní). V chuti má pěkně srovnané kyseliny (švestky, maliny) s minerálními dojmy (prach a jde to až do asfaltu), výrazná bublinka a třísloviny. Při prvním setkání jsem koupil tři lahve, i dnes se mi líbí a hlavně – je to zábavné pití. 264 Kč.


Montepulciano d’Abruzzo 2009 San Lorenzo. První víno odjinud (ne z Piemontu), ze střední Itálie, z kraje, kterému před rokem dělal reklamu George Clooney filmem Američan. Už dávno jsem chtěl zmínku o tomhle filmu propašovat do blogu, a konečně se mi to povedlo! Film je už v půjčovnách DVD a bez ohledu na jeho kvality v něm hned po Clooneym druhou roli hraje italská krajina Abruzza. V kinech už asi neběží, ale v půjčovnách ho najdete. Jen si k filmu dejte jiné víno, tohle Montepulciano se hodí spíš k jídlu, k filmu to chce něco výrazně osobitějšího. Barva je hustá tmavá rubínovka, trochu zakalená. Vůně jemně chlupatá, nasládlá. V chuti zralé červené ovoce, míň tříslovin, hodně plné a ohlazené, ale jaksi míň osobité. Chuť působí až nasládle, spíš vyšším extraktem než vyšším zbytkovým cukrem. 198 Kč.
San Lorenzo 2008 z vinařství Ambrosini (Lombardie, Franciacorta) je první doubletwist jako ve finále americké detektivky: Cabernet Sauvignon a Merlot připravený v nerezu, vložený mezi „jiná vína“ italského severu, jenže nejspíš odůvodněně, protože Franciacorta proslula úplně jinými víny a bordeauxská směs CS a Merlotu je tam doma asi jako Sauvignon u Labe. Tohle víno má temnější rubínovou barvu, přezrálou vůni se stájovým štychem, jemně štiplavou, po chvíli míchání herbální až do mejdlíčka – to jsou proměny :o) Chuť je uhlazená s likérovým závěrem, hodně jemnou kyselinou a štiplavou dochutí. Pikantní závěr. Moc pěkné, koupit, jsou moje poslední poznámky. 430 Kč.

Druhý doubletwist bylo Velluto z vinařství Dora Vini, deklarované jako stolní víno. Elegantní, plné, tělnaté a jemné. Mělo temně rudou rubínovou barvu a skořicovou vůni. V chuti zase skořice, jemné ovocné tóny a nasládlost. 75% Barbera a 25% Dolcetto, což jsou sice klasické piemontské odrůdy, ale v Piemontu se nemíchají. Proto taky to může být jen stolní víno, a proto o tom píšu jako o druhém doubletwistu – zvláštní, „jinaké“ víno složené z klasických odrůd. 14% alkoholu, přes rok v bariku, ale pro mě by to prozradil jen pikantně štiplavý závěr. Parádní víno, 540 Kč.
Esther della Zoina 2009 a dostávám se obloukem k úvodní zmínce o zářijovém koštu, kdy jsem měl možnost ochutnat víno ještě neoficiálně, před uvedením do prodeje. Opravuju původně zapsaný název odrůdy na Herbalucce (herba = bylina, travina, lucce = světlo), ostatní poznámky zůstávají platné. Výrazně zlatá oxidativní barva, oxidativní (barikovaná) vůně. Víno rovnou kvasilo v bariku a zrálo v něm blíže neurčenou dobu (doba není předem daná, italský enolog Massimo Boido vysvětlil, že záleží jen na úsudku vinaře: víno setrvá v sudu, dokud vinař nesezná, že je hotové). Tohle víno je (přes zřejmou inspiraci barikovanými burgundskými šardonkami) prakticky dokonalé, ovoce se parádně spojilo s dřevem a má krásně štiplavý závěr. Měl jsem víc favoritů, ale domů jsem si odnesl Esther.
Paní Zoubková si postěžovala, že třeba perlivá Freisa se prodává míň než „klasická“ piemontská vína, ale podle přijetí na degustaci bych usuzoval, že návštěvníci vína berou taková, jaká jsou a dokážou je ocenit. Sám jsem s jinakostí vín neměl problém, pro každé z nich bych si dokázal najít doma dobrou příležitost. (Pro Esther si žádnou příležitost hledat nemusím, to by bylo jako hledat důvod pro to, že svítí slunce :o)
_________________________________
P.S. Vraťte se v pondělí – vyhlásím nové kolo Komunitních Bedýnek s překvapivým tématem!
Jen tak

Dva Pinoty z Mělníka

Pinot Noir 2007 zemské, Vinařství Kraus
Pinot Noir 2004 jakostní, Vinařství Kraus
O nulasedmičce jsem se tady už zmiňoval, líbila se mi na Galadegustaci Prague Wine Trophy. Vydal jsem se pro ni do Mělníka a Vilém Kraus mi rovnou prodal i nulačtyřku.

Návštěvu můžu každému doporučit (bez ironie, tentokrát neparafrázuju Sigmunda Freuda 🙂 Vilém Kraus se tuším učil i v Německu a převzal ve světě běžnou vstřícnost k návštěvníkům včetně nabídky ochutnání vín. Je dobré, že se zrovna to nejlepší ze světa – pohostinnost a vstřícnost – šíří i u nás, a přiznávám, že toho využívám mnohem míň, než bych mohl. Letos jsem navštívil víc vinařství v Itálii než v Čechách. Tak jen připomínám, že pro pražské nadšence je nejbližší vinařskou výspou (hned po několika pražských vinicích) právě Mělník…

Oba Pinoty jsou v burgundské lahvi s typickou krausovskou etiketou, uzavřené korkem. Oba jsou příznačně průhledné, světle rubínové barvy. Sedmička je o odstín tmavší a jiskrnější, ale ani nulačtyřka ještě nemá výraznější odstíny nazrálosti. Nulasedmička voní výrazněji, je sevřenější a koncentrovanější. Jsou tam maliny, lesní plody a dřevo. Nulačtyřka má jemnější vůni, taky malinovou a lehce herbální, spíš do sušených bylin.

Nulasedmička je podobně jako ve vůni silná i v chuti. Má odbouranou kyselinu, je svěže ovocná a přitom ohlazená, s pikantním kořením a jemnými tříslovinami v závěru chuti. Až na konci trochu vystupuje alkohol (13,5%). Je to krásný Pinot podle nejlepších burgundských vzorů, ale asi byste i poslepu poznali, že je český – a tentokrát to myslím jako pochvalu. Tohle víno se poučilo ve světě, ale přiznává svůj český původ.

Vůně nulačtyřky se časem posouvá víc do herbálních tónů a připomíná voňavé polštářky nacpané lučním senem. V chuti má odbouranou kyselinu, přesto kyselina vystupuje víc než u 2007. Je stále ještě v dobré formě, příjemně ovocná s rozpouštějícími se tříslovinami – ještě jsou znatelné, ale nejsou dominantní. Příjemné lehké pití (12,5% alkoholu), ale o poznání méně koncentrované než 2007.

Obě vína jsou „pod-deklarovaná,“ deklasovaná. Ročník 2004 je deklarovaný jako jakostní víno, ročník 2007 jen jako zemské. Možná by se líp prodávaly s přívlastkem (označení pozdní sběr dělá divy: ), ale jak vidno, jde to i bez něj. Přesto mám nutkání je vychválit jako nejlepší domácí Pinoty: 2004 by se mohl líbit vyznavačům starších, archivních vín – uhlazenost je na něm patrná, ale ještě neztratil jiskru. Já dám přednost novější nulasedmičce – je výraznější, strukturovaná po vzoru burgundských Pinotů a přitom zřetelně česká.

Jen tak

Millerka z Žernosek

Mǖller Thurgau 2010 jakostní, Žernosecké vinařství
Netypická štíhlá zelená lahev (netypická tím, že to není ani burgunda ani pistole na rýňák, vlastně tvarem trochu připomíná lahev od piva :o). Světle žlutá barva, vůně decentní květinová a jen náznakem muškátová, po vymíchání květiny a bonbóny. V chuti se sečte barva s vůní – suché, lehké, s příjemnou kyselinou a pěknou středně dlouhou kořenitou dochutí. 12,5% alkoholu je až překvapivých, hádal bych míň. Určitě by se hodilo ke spoustě jídel, má podobné kouzko jako italské Vernaccie a Vermentina. Nic z čeho by milovník vína musel lézt po stropě, ale s ohledem na cenu (asi 85 Kč?) parádní lehké pití.
Post scriptum (11. prosince) pro účastníky českých Komunitních Bedýnek: doporučuju víno dekantovat. Včera po otevření byla kyselina hodně výrazná, až jsem měl pochybnosti, jestli jsem do Bedýnek nekoupil jinou šarži. Druhý den se víno z nedopité lahve zklidnilo a podstatně líp odpovídá měsíc starým degustačním poznámkám.
Nezařazené

Dvě úterní italské degustace

Kurs koruny k Euru padá, dnes bych monteskudájské bedýnky kupoval s kurzem 26,30 za Euro, o pět procent dráž. Jedinou kompenzací nevábného podzimu je tradiční vlna komerčních degustací. Sám jsem v úterý stíhal dvě, naštěstí byly kousek od sebe.
Od šesti večer jsem byl na smíchovské ochutnávce monteskudájského vinařství Fontemorsí (tady, pořádal Royal Wine Club). Když jsem v červenci koštoval ve Fontemorsí, pan Ligasacchi se zmiňoval, že má českého dovozce, Bily, jestli ho neznám. Od úterý ho už znám, navíc jsem si ověřil (při srovnávání toskánských vín naslepo s moravskými), že vína jsou stále stejná jako byla v létě v Montescudaio, jen trochu dražší :o) U mě vyhrálo základní červené Spazzavento 2008, Sangiovese s Merlotem, a čisté Sangiovese (Volterrano 2007).
Následně jsem přebíhal ze Smíchova na Malou Stranu, kde měl v hotelu Kampa Park degustaci piemontských „jiných vín“ František Šamla. Oběma koštům jsem dělal reklamu tady, a hlavně na druhém se podepsala večerní fotbalová baráž. Oba podniky začínaly v šest večer, ale piemontský měl komorní atmosféru tvořenou čtenáři Skleničkova blogu (a jejich manželkami a dcerami). Vaše škoda, že jste tam nebyli – už seznam odrůd se čte jako šifra mistra Leonarda nebo alchymický spis od Umberta Ecco.
Jednička byla Lacrima di Tufo 2009, zřejmě pro zmatení, protože my nadšenci víme, že tahle odrůda patří na italský jih. Tady to ale byl název vinice a za ním se směje odrůda Timorasso, bílé víno s chutí třešňového dřeva (!), (výrobce Giacomo Boveri). Druhé Timorasso (Luigi Boveri) bylo až sladce husté, bonbonové a přitom štiplavé – přišel jsem pozdě a doháněl ostatní, kteří už byli na konci degustačního listu. Pak přišla dvě Gavi (z poměrně známé odrůdy Cortese). První Grifone delle Roveri 2010 jaksi rustikální, výrazně minerální, až mi prach skřípal mezi zuby, druhé (Rolona 2010 od Castelli Bergaglio) líbivější a pro většinové publikum přístupnější Gavi.

Červená Bonarda 2010 (výrobce Oreste Buzio) byla pro mě další premiéra a mám z ní jen zmatený zápisek: Opulentní vůně, v chuti tříslovinové, suché, zároveň ovocné, přebité mineralitou. Podivné a nepopsatelné víno. Číslo 6 byla Croatina 2008 (Boveri Giacomo) s temně černou barvou, přezrálou vůní, v chuti taky třísloviny a přezrálost. Údajně stará odrůda znovu obnovená a vysazená. Freisa 2010 (Oreste Buzio) byla díky edukativním degustacím v záhřebské Strade del Vino jako známý maják, pevný bod v rozbouřených vodách. Perlička na jazyku a třísloviny. Freisa prostě :o) Další záchytný bod : Grignolino 2010 (Oreste Buzio). Díky výměně vín s budějickou vinotékou (tady) jsem mohl machrovat, že Grignolino už znám. Navíc byly přítomny známé charakteristiky – světlá barva až do rosé, minerální a dřevěně tříslovinová vůně, pěkná kyselina v chuti (tohle víno má až moravskou kyselost). Je hladké, plné, sladěné, krása! Přirovnal bych to k lehkému domácímu Pinotu bez stopy přezrálosti, včetně ceny (185 Kč). Koupím!

Albarossa 2009 (Franco Ivaldi) byla krásná i za 385 Kč. Krásně vybarvená, hladivá vůně (tipuju barik), chuť jde až do sladka, ale spíš to bude plností a extraktem. Hladké, chuťově plné, vyvážené. Ještě výraznější byla stejně drahá Albarossa Foglio 16 2008 (Villa Felice). Barva těžká čerň, sladká švestková vůně až do likérova a spousta bariku. Těžké třešňové až dosladka, s dostatkem tříslovin. Po pravdě si nedovedu představit, že bych vypil půl litru, to víno je těžké, ale je výrazné a zajímavé, tak jako bonbon po jídle. Obě Albarossy jsou parádní, mně by sedla spíš první, lehčí.

Bezvadná byla limonáda na závěr, Ambrosia Rossa 2010 (odrůda Malvasia M.P.F.?) (vinařství Davide Beccaria) s 5,5% alkoholu a konec obstaralo Bracetto Passito Foglio 29 2008 (Villa Felice), o kterém už jsem psal tady. Podchlazené působilo trochu uměle, zřejmě se ovocné libochutě rozvinou až při ohřátí.
Na podobné degustace se vyplatí chodit s někým blízkým a společně vzpomínat: neznáme tu chuť odněkud? Hodilo by se tohle třešňové dřevo alias Timorasso spíš k lineckému koláči s rybízem nebo k jemnější svíčkové? A k tomuhle Cortese by se hodila pizza s tuňákem a rukolou, kterou jsme měli v létě v přístavu, vzpomínáš si?
Díky slabé návštěvě jsme měli spoustu času na řeči a poklidné přechutnávání již ochutnaných vín. Kde byli všichni ti milovníci jiných, divných, biodynamických vín z autochtonních odrůd? Já vím, byla baráž. Jeden z účastníků sledoval průběh na mobilu a já jsem si taky doma hned pustil osmdesátou minutu s tím, jak Jiráček místo narážečky prohodil balón do šestnáctky a rozhodl zápas. V úterý ale skóroval Piemont a jeho neznámé odrůdy. Pro nás přítomné byla slabá návštěva výhodou a báječně jsme si to užili, ale piemontským griňolínům, timorasům a albarosám bych přál plný sál.

Nezařazené

Svatovavřinecké 2009 jakostní, Vinařství Sv. Tomáše, Malé Žernoseky


První zmínka byla už v květnu tady, náhodný nákup ve vinotéce cestou z Velkých Žernosek.
Pěkná tmavší rubínová barva, lehká třešňová a bylinková vůně. V chuti má drobnou perličku na špičce jazyka, ale dál je pěkně vystavěné, lehké, ale pevné. Zřejmě odbouraná kyselina jablečná, v chuti převládá peckovité ovoce včetně lehounké peckové nahořklosti. Trochu vystupuje pálivý alkohol (12%). Ještě, že jsem si v květnu zapsal poznámku o (střídmém) barikování, tím se vysvětluje pevnější struktura – jinak bych si tím u vína za 139 Kč lámal hlavu. Parádní lehké víno, určitě výborné k jídlu, ale snese i soustředěnější pozornost, když ho popíjím celý večer bez jídla.
Nezařazené

První český Sauvignon?

Hned jak jsem v září vyhlásil monteskudájské bedýnky, napadlo mě téma na příště: Sauvignony. Samozřejmě ty bílé, ne kabernety. Jak se téhle odrůdě spíš vyhýbám, najednou jsem si napsal na papírek pětici Sauvignonů, které se mi letos líbily a na papíře to vypadalo krásně: už jen šestý kus a je to hotový! Minulý týden dostala tahle idea K.O. – dva z těch pěti Sauvignonů jsou už nedostupné, třetí, ze Sancerre, je v ročníku 2010 podstatně jiný, než byl předchozí ročník.
Ve čtvrtek jsem navštívil v Žernosekách Františka Kupsu a odvezl si karton jeho kabinetního SVG 2010 (poprvé jsem o něm psal už před časem tady), ale bohužel taky varování, že dalších padesát lahví pro Komunitní Bedýnky mi nedá, protože jich má málo a vůbec vín z tohoto ročníku bude málo, takže je bude šetřit pro stálé zákazníky. To je sice rozumné, ale asi tím padá další nápad, který na papíře vypadal tak báječně :o)

Jaký je tedy český Sauvignon? Především je jediný svého druhu – pokud někdo víte o dalším SVG z české oblasti, rozepište se v komentářích. (Pro mě je sice rarita už to, že někdo v Čechách pěstuje SVG, ale pan Kupsa prozradil, že to je už asi třetí úroda, takže je jasné, že mi to dva roky unikalo :o) Je z nakupovaných hroznů z vinice Ovčáry od Slaného. Má typickou žernoseckou ambaláž, hnědou štíhlou pistoli a díky kabinetní cukernatosti i nízký obsah alkoholu, 11,5 %. Světlou barvu, krásně čirou a jiskrnou. Jemnou sauvignonovou vůni, květinovou a meruňkovou, až do sladkých bonpari tónů. V chuti je pěkně suchý, jestli v něm nějaké gramy cukru zbyly, tak jen aby vyrovnaly vyšší kyseliny roku 2010. Díky kabinetní cukernatosti a nízkému alkoholu krásně pitelné, svěží a osvěžující pití. Středně dlouhé, pěkně vyvážené. Vlastně bych se neměl tak pochvalně rozplývat nad jednoduchým vínem, určeným nejspíš k rychlému vypití, ale při vší té lehkosti marně hledám jakýkoli kaz na té jednoduché kráse, a to je vyjímka.

Sice už asi další kartony od pana Kupsy nevyškemrám, ale pokud ho chcete vyzkoušet, máte ještě naději. Cestou domů jsem šlápl na brzdy před vinotékou v Roudnici (Vinotéka Pod Slavínem) a měli ho. Sice za cca 185 Kč, ale měli ho. Navíc měli vzorný výběr místních, roudnických a žernoseckých vinařství.

Už jste pili Sauvignon, který vyrostl na dohled od Řípu?
Jen tak

Jak dobýváme svět

Páteční počasí udělalo z premiérového dne Svatomartinských vín skutečné SM – aspoň pro mě bylo svírání skleničky v rukavicích a nezvladatelný zimniční třes trápením. Pobyl jsem na Farmářských trzích na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad, ochutnal vítězný sanfranciský Sauvignon z vinařství Líbal a dva barikované Pinoty ze Salabky a představoval si, jak by vína voněla a chutnala, kdybych neměl víno podchlazené a nos stažený zimou.

Večer předtím jsme s návštěvou z Krásné hory popili jejich z tanku stočený, mléčně zakalený Sauvignon 2011. Chutnal stroze a jednoduše, ale mě tahle zakalená vína přitahují hustotou a syrovostí, budí ve mě pocit, že by se dala jíst vidličkou. Takže jsem se v pátek vínům s koněm vyhýbal, urychlená a okleštěná krása mě tolik nepřitahuje. Je to jako s květinami, kytice natrhaná v létě na louce je mi milejší než růže z květinářství. (O tři večery později jsem objevil mezi dárky v krabici i krásnohorský Zweigelt 2011. Taky lehce zakalený, byť to v červeném není tak nápadné, světloučký, s aromaty peckovitého ovoce, příjemně pitelný a přesto si nehrající na dokonalé víno. Spíš slibný než hotový. Takhle si představuju mladá vína, jaká by se měla prodávat v půlce listopadu, bez toho, aby si hrála na to, že už jsou dokonalá.)

Spotřebitelská většina můj pohled nesdílí, na Jiřáku bylo večer plno. Svatomartinská kampaň má velký úspěch (přitáhnout lidi, aby v zimě na náměstí ochutnávali podchlazená vína je sen reklamního agenta 🙂 což je dobře. Líbilo by se mi, kdyby se zadavatelé rozhodli využít takovou dovednost a prostředky pro produkt lepší a perspektivnější, než jen krátkodeché Svatomartinské.

Jen tak