Na včerejší ochutnávku společnosti Vinum Bonum jsem dostal pozvánku díky Komunitním bedýnkám, páně Peřinův vlašák jsem totiž nakonec sehnal v dostatečném množství právě u Vinum Bonum. A měl bych dodat, že na mě udělalo dojem, když firma dokázala doručit krabice s vínem i přes můj překlep v internetové objednávce.

Středeční košt se konal v restauraci staroměstského hotelu Palace, a byla klidná a nerušená, byť jen střídmě navštívená. Připraveno bylo šedesát vín, z toho devět francouzských. Nebudu se podrobně rozepisovat o dvaceti vínech, které jsem ochutnal, ale nejméně dvě z nich chci vyzdvihnout. (Poctivě jsem ochutnal všechny růžovky, ale žádnou úžasnou jsem mezi nimi nenašel.) Z bílých mě zaujalo víno z Mělnického vinařství Kraus. V degustačním seznamu psané jako Emotion Cuvée 2007, na webu Vinum Bonum vedené jako Enotrion Cuvée, tak nevím 🙂 Bohužel jsem si nenapsal podrobné poznámky, ani složení jsem zatím nezjistil. Víno si přímo říkalo o delší prochutnání, bylo v chuti plné, kořeněné, slibné… budu si ho muset sehnat, aspoň zjistím, jak se správně jmenuje! Ale věřím, že to někdo z vás čtenářů bude vědět.

Největším objevem pro mě bylo Rulandské modré 2007 výběr z hroznů z Patrie Kobylí. Stojí kousek přes 290 Kč, má silnou tmavou barvu, krásnou vůni s přezrálými višněmi a květinami a omamnou hustou chutí, až likérovou: višně, káva, tříslo. Mohutné, bohaté a výrazné víno! Bude zajímavé sledovat, jak bude stárnout.

Nakonec jsem místo do Klentnice vyrazil do Ratíškovic (viz předchozí příspěvek), ovšem víkendový referát bude stručný, protože jsem ochutnal sotva patnáct vín. Namísto ochutnávání a spisování poznámek jsem pojal ratíškovický košt společensky a zábavně.

V bílém stanu na dvoře hospody Sport hráli Varmužovci, přeskočil jsem bílá vína a přidal se ke společnosti, která preferuje červená, takže můžu hlásit jen to, že Cabernet Moravia 2006 z vinařství Krásná Hora, který jsem tady iniciativně pochválil a zahrnul do prvních Komunitních bedýnek (jsem zvědavý na komentáře od bedničkářů!), zvítězil na domácím hřišti mezi pětadvacítkou CM s krásnými devadesáti body. Takže mám svoje hodnocení odborně potvrzené, na rozdíl od rok starého odhadu Gevrey-Chambertinu 04 z Domaine Trapet, který včera dostal od mnohem zkušenější poroty 89 bodů, přestože jsem ho před rokem chtěl zadupat do země. Asi bych ho měl jít pokorně ochutnat znovu.

Ochutnal jsem vína z Livi Dubňany – k večeři v jejich dubňanské restauraci padlo jedno Rulandské šedé s asi 19 gramy zbytkového cukru a bylo jemné a dobré. Hodně dobré. Taky jsem navštívil milotický zámek s nádvořím důvěrně známým z televizních pohádek, břeclavskou Hlavu a Kostel, Apollonův chrám a lednický zámek. Paráda. Překládal jsem zpívanou moravštinu do češtiny a vysvětloval jsem místní idiomy, třeba čemu se v horňácké lidové písni říká napojit vraného koně. Ale to ví každý :o)

V druhém kole soutěže vín časopisu Vino Revue soutěžilo i 29 zástupců odrůdy Nebbiolo. Pokud byste si chtěli všechna soutěžní vína z Nebbiola přechutnat, připravte si 39 856 Kč. To já si snad raději sjedu Svatovavřinecké (18 vzorků v celkové ceně 4 448 Kč) nebo Tramíny (41 vzorků za 14 024 Kč). Kompletní výsledky budou ve Víno Revue.

Popíjím na zahradě rakouské Chardonnay 2008 od Weingut Hauser. Už dva roky kupuju jejich veltlín, Weinviertel DAC. Letos poprvé jsem mírně zklamaný, ale zase se mi líbí jejich šardonka. Je svěží, lehká, má typickou vůni, typickou máslovitou chuť s příjemnou kyselinou a závanem minerality, už jsem ji chtěl nominovat do druhého kola komunitních bedniček, ale teď váhám. Stála asi 6 Euro, že bych nesehnal na Moravě výraznější víno?

Tuto sobotu začne Rok vína i v Praze. Slovácký krúžek pořádá Výstavu vín s koštem v KD Barikádníků (vím to od Svaha, víc tady). Ve stejný den začíná mělnický Winefest, jen jsem na stránkách nedokázal najít, v kolik hodin. Schválně jestli to najdete: tady. Fotka není aktuální, je letní, ale Mělník to je :o)

Na Moravě byl rok vína přinejmenším už vloni a podle prvních zpráv potrvá i letos. Tento víkend v Mikulově (Mezinárodní sympozium vinařek), košty v Dobšicích, Klentnici, Ratíškovicích, Dérfli, Otevřené sklepy v Rakvicích… a to cituju jen namátkou. Taky pojedu skleničkovat! Kam pojedete vy?

Nejen, že letos stoupla výroba vína v ČR (díky nově rodícím vinicím vysazeným před pár lety za evropské dotace), ale zároveń stoupá společenská prestiž vína a jeho konzumace (ošklivé slovo, ale pití zase zní tak banálně :o). Lidi se víc zajímají o chutě a vůně (nejen vína), propagační akce typu Otevřené sklepy jsou bohatě navštěvované… Možná si někdo přisadí, že nárůst produkce vína je dílem globálního oteplování a změny klimatu. Ale pan Sklenička tvrdí, že to je hloupost… je to jen díky civilizaci a (křesťanské) kultuře, protože nebýt katolické církve a jejích rituálů, nikoho by nenapadlo vysazovat révu tak blízko polárnímu kruhu. (O kulturním náskoku katolické církve svědčí i to, že už za socialistického temna se na moravských koštech nedoslazovaná vína označovala jako mešní.) Z ekonomického hlediska je pěstování révy v tak severních končinách pochybné, ale zaplať Pán Bůh za to a neškodilo by trochu tu pohanskou modloslužebnou společnost christianizovat spolu s tím, jak se sama tak pěkně zavíňuje.

Alfonso Cevola má krásný text o tom, že italské vinařství kráčí špatným směrem, o přebarikovaných vínech s nadbytkem alkoholu, o tom, že úspěch mívá mnoho otců… o čem to vlastně je? O trendech? Posuďte sami, je to tady.

Dnes večer cucám Bourgogne Hautes-Cotes-de Beaune 2005 z Domaine Marc Bouthenet, Pinot se zlatou medailí z výstavy v Maconu. Vzpomínám si ještě na jeden takový, a protože vím, kolik stojí a schyluje se mé další pracovní dovolené v Burgundsku, osmělím se k drobnému dotazu: nechcete v příštích komunitních bedýnkách polovičku zahraničních vín? Za cenu do 1300 Kč za bedýnku?

Ve středu jsem doháněl, co jsem přes týden zameškal. Týden jsem marodil a nepil víno, ve středu jsem vyrazil do Slováče na degustaci italských vín firmy Markuzzi. Jak říkal horňácký hudec Martin Hrbáč, když měl ze zdravotních důvodů povolené jen dvě deci vína denně, ale v sobotu vypil litr: Já si to přes týden šetřím!

Markuzziho degustace byla jako před rokem, psal jsem o tom tady. Stejné místo, většinou stejní vinaři, stejná vína, jen o rok mladší. Chybělo překvapení, před rokem byli všichni zvědaví, jaké trumfy Markuzzi vytáhne. Letos bylo jasné, že vína budou dobrá, a i když byla dobrá, už to prostě nebyla taková bomba, protože jsme to věděli předem. Taky přišlo míň lidí než před rokem, což atmosféře hodně prospělo. Jen já jsem se styděl, protože jsem zapomněl zbytky italštiny a musel se s italskými vinaři domlouvat anglicky, hanba… snad mi to letos o dovolené vyjde a Itálie bude!

Největší jistoty? Krásné barvy italských červených (opakuju se, psal jsem to už před rokem, ale už je to tady zase). Sametově hladké uzené Chardonnay Formigar 2007 z vinařství Colterenzio (Alto Adige). Hruškově voňavé Prosecco di Valdobbiadene z Nino Franco. Soave Classico San Michele z odrůdy Garganega (nebo tak nějak 🙂 s autenticky starobylými chutěmi a minerálním tónem. Rosso del Soprano ze sicilského vinařství Palari. Při stand-up ochutnávce mě víc zaujalo jejich druhé víno, směs místních odrůd s nezapamatovatelnými jmény (no uznejte: Nerello Mascalese, Cappuccio a Nocera 🙂 a s úžasnou vůní. První víno působilo slibněji, ale taky složitěji a při společenském běhu podél stolků jsem ho tolik neocenil. Kdybych si měl bez předsudků odnést láhev jen podle chuťových dojmů, bylo by to tohle druhé víno. Přiměřeně jednoduché i strukturované, s přísliby dalších dojmů pro klidnější soukromé vychutnávání doma.

Loni mě sestřelilo vinařství Montevetrano, letos mi jejich víno připadalo ještě příliš uzavřené, méně příjemné než před rokem. Ovšem takové dobře odstáté Barbaresco 2000 od piemontského Marchesi di Gresy s cihlovou barvou a pepřovitě štiplavou dochutí stojí za to, tohle víno umí stárnout! Ještě si pamatuju supertoskánské Flaccianello della Pieve od Fontodi, ale moje poznámky už řídnou…

Alder Yarrow zveřejnil dobrou zprávu, že Chardonnay před spaním chrání zuby před zubním kazem. Čtěte tady a nezapomeňte si odskočit na všechny odkazy na vědecké studie. Podobné vědecky prokázané novinky se objevují nejčastěji o prázdninách (psal jsem o nich taky tady) a připomínají mi mého syna, který si někdy strašně vymýšlí. Když se ho ptám, Miki, ty kecáš, viď? Říká mi, kdepak, tati, je to vědecky prokázaný!

Možná předčasně načaté, padlo za oběť mojí žízni po bílém a prázdné chladničce. Nápadně kořenitý nástup chuti, s pěknými kyselinami. Trochu postrádá velikost slavných burgundských šardonek, v paměti mi zůstává jen kyselost a minerálnost. Není to málo, ale očekávání bylo vyšší. Asi 12 Euro ve vinotéce, což by znamenalo cca 600 v Praze. Za 12 Euro dobré, ale za 600 neprodejné. Taky jsem na zahradě pocucával rakouskou šardonku od Hausera (Poysdorf), ta se mi líbila, tu doporučím. Hnedle mě inspirovala k dalšímu dílu Komunitních Bedýnek – zdalipak by se dala složit taková bedýnka ze zahraničních vín?

Zábavnej seznam zveřejnil Tom Wark na Fermentation. Je to americký, je to diskutabilní (jako všechno na blozích :), je to osobní a proto autentický, tak si to přečtěte tady. Vydražte si víno na dražbě, zajeďte si do Burgundska, do Bordeaux, Champagne a Alsaska, popíjejte klasiku, pomilujte se ve vinohradu! Koukám, že mám co dohánět… jasně, že jednotlivé body jsou diskutabilní, ale jsou inspirativní. Noste s sebou vývrtku ! Nebojte se ochutnávat naslepo, i když je to často ponižující :o)

Napřed dobré zprávy. Kvete jaro. Komunitní Bedničky budou. Něco už je zabalené, něco ještě čeká, ale po Velikonocích chci spustit distribuci. Trochu jsem teď marodil, trochu jsem se postil, trochu jsem podlehl soukromým starostem i radostem, proto výpadky v psaní.

V neděli jsem koštoval Cabernet Moravia 2006 jakostní od Lubomíra Glose z Moravské Nové Vsi. Krásná temně rudá barva, ve vůni paprika i máček, vystupuje trochu kyselost. Chuť sametová, zase paprika i mák, na konci výrazně vystupuje kyselinka. Velmi koncentrované víno, přesto jemné a hladké. Bral jsem ho až jako etalon odrůdy, kterou Lubomír Glos vyšlechtil (Zweigeltrebe a Cabernet Franc), takže má při výrobě vína z ní odhadem 15 až 20 let náskoku před ostatními výrobci. Ale na můj jazyk bylo kyselin až moc.

Cuketka vyfouknul wine-bloggerům parádní téma, VOC Znojmo. Čtěte tady. Geniálně vyhmátl jeden teroárový problém, selektované kvasinky. Někteří zakladatelé VOC Znojmo jsou jasnou garancí, že selektované kvasinky projdou. Řím taky nepostavili přes noc 🙂

Světová spotřeba vína mírně klesla, píše Týden. Pan Sklenička přitom dělá co může, a hádám, že česká spotřeba meziročně stoupne. Podle jiného článku tady se do Velkých Bílovic sjela nečekaná spousta lidí, což mě naplňuje optimismem. Viděl jsem ve Francii podobné hojně navštívené akce a jásám nad tím, že se zájem turistů rozšiřuje i na taková témata, jako jsou dobré jídlo a pití. Doufám, že se to projeví i na roční spotřebě vína.

K současným jarním večerům pod hvězdnou pokrývkou na zahradě se hodí Veltliner Friends 2007, Weinviertel DAC, cuvée poysdorfských vinařů M. Martina a W. Hausera. Zářivě žlutá barva, ve vůni lípa a med, ale vůně nepůsobí úplně svěže a mladě, má lehký štiplavý tón. Suchá chuť s pěkně ohlazenými, zkrocenými kyselinami a lehký natrpklý tón v doznívání chuti. Celkový projev je velmi jemný a elegantní. Jediná výhrada: málo pepře v závěru chuti.

Táta českých gurmánů mě v Týdnu vyladil na hlemýždě. Vzpomněl jsem si přitom, jak jsem v roce 2005 vyjel poprvé do Burgundska s velkým cílem – vyhnout se v restauraci šnekům. Když jsme si s kamarádem napoprvé v restauraci vybrali jídlo, ověřoval jsem si výběr se známým ve Švýcarsku – šneci, varoval mě! Od té doby už vím, že to jsou escargots a dávám si bacha. Při čtení článku tady jsem se zastyděl a předsevzal si, že to letos musím zkusit!

Bourgogne Pinot Noir 2006 Cuvée Gerard Potel, Nicolas Potel

Základní burgundské červené významného negocianta, o předchozím ročníku jsem tady už psal.

Před rokem se mi líbilo, takže jsem si z Beaune přivezl i nový ročník. Zase krásná sytá barva, švestkově malinová kořeněná vůně. Jednodušší chuť s převládajícími malinami a tříslovinami, jak si to porovnávám s loňskými zápisky, vypadá to, že se tohle víno podařilo namíchat i po roce ve stejném duchu. To může být znakem toho, že to Nicolas Potel dělá dobře nebo špatně, podle toho, co od vína očekáváte.

Spokojenost závisí v podobných případech hlavně na očekávání. Jak mi kdysi dávno řekla jedna slečna, když si v jisté soukromé situaci povšimla mých rozpaků: Jseš zklamanej? Tvoje chyba, troubo! Neměl ses tolik těšit! S vínem to bývá někdy podobné. Tahle základní burgunda nenabízí nic ohromujícího, ale ve své třídě je hodně nadprůměrná. Pokud očekáváte základní Pinot Noir, měli byste být spokojeni :o) Stála kousek pod 8 € ve vinotéce v Beaune (asi 200 Kč).

Dětem hodně vajíček, holkám řízný šmigrust. Ať nám to jaro dlouho vydrží!