Ryzlink z pravokořenné moselské vinice, biodynamický Pinot Blanc a animální Zweigeltrebe, tři příklady výborných vín s cenou kolem 200 Kč jako důkaz, že ani při nákupu kolem 200 Kč není nutno dělat kompromisy s kvalitou. Můžete je ochutnat v Komunitních bedýnkách a s ostatními účastníky probrat v komentářích, co vám chutnalo a co naopak ne.
Když jsem kdysi na dovolené objížděl vinařství v zapadlém koutu vinařské Evropy jménem Montescudaio DOC, pokusil jsem se zdůvodnit si, proč jsem právě tam a ne třeba v Montalcinu nebo rovnou v Beaune a Bordeaux. Došel jsem přitom k vlastní definici činnosti vinného fanouška. V málo známém Montescudaio byla k dostání vesměs levná vína pro každodenní spotřebu v cenách do 10 EUR, ale každé vinařství se pokoušelo i o významnější vína s vyšší cenou. Poměr výkonu a cenu u těch obecných „vini da tutti pasti“ byl dobrý, ale našel jsem i pár hodně zajímavých vín ve velmi přijatelných cenách mezi 10 a 20 EUR. Evropa už je dnes poměrně dobře zmapovaná a najít skvělé víno v kategorii 100 EUR prodávané za 10 EUR prostě není reálné, ale občas můžete narazit na víno s cenovkou 10 EUR s nápadným převisem kvality a udělat si radost. Zjistil jsem, že objevovat taková vína v málo probádaných končinách (nejen Montescudaio, ale třeba Bolgheri, Sardinie nebo Loira) je stejné dobrodružství jako hledat mezi dvacetieurovými burgundami v Beaune nějaký zázrak, který by mohl stát 40 EUR. Jen v málo známých vinařských regionech máte větší šanci něco objevit než v Beaune.
Dost hlubokomyslností, soukromě mě taky víc baví Pergolaia (16 EUR) než Campordigno (8 EUR), ale jsou příležitosti, při kterých rád sáhnu po levnějším víně. Taky jsem si všimnul v tabulkách účastníků Komunitních Bedýnek, že únorové úsporné bedýnky (s cenou pod 1200 Kč za 6 vín) měly o polovičku víc účastníků než předchozí Rakouské bedýnky (za 1800 Kč). Co víc, spousta účastníků úsporných bedýnek se potom dalších třech projektů zase nezúčastnila. Risknu to a vyhlásím nové úsporné bedýnky ještě dřív, než odezněly předešlé prázdninové. Tentokrát mám některá vína už připravená, a mám připravený taky svého druhu návrat k původní myšlence Komunitních Bedýnek. Přináším další úsporné bedýnky s průměrnou cenou do 200 Kč za víno!
1. Gruner Silvaner 2012, Weingut Geil. Už jsem o něm psal tady. Sylvánské zelené, tedy víno z v Čechách opomíjené odrůdy a ze špičkového německého vinařství. Hodnotil jsem ho na soutěži Prague Wine Trophy a nakonec jsem mu dal 90 bodů (neměl bych vyzrazovat celkový výsledek dřív, než to udělá pořadatel, ale z výsledkové listiny je jasné, že nejmíň dva porotci museli dát ještě víc než já :o). Echtovní typický Sylván, jakostka, u dovozce za maloobchodní cenu 195 Kč. Jde to i bez zatřídění!
2. Podruhé Německo, moselský ryzlink. 2011 Ürziger Würtzgarten Riesling kabinett feinherb, Weingut Karl Erbes. Moselské ryzlinky od Erbese mě baví, čtenáři se jich průběžně domáhají a tak jsem jich od listopadu přivezl už přes pět palet. Jedna z nejblbějších věcí v životě je, když máte úspěch a nevíte proč. Dlouho jsem se jako detektiv pídil po tom, proč Erbesovy ryzlinky baví naprosté začátečníky i zkušené ryzlinkáře, a nemohl jsem na to přijít. Až mě na to elegantně přivedl Mikuláš Cylek. „To jistě víte, pane Skleničko,“ řekl mi jednou rozšafně, „že na střední Mosele révokaz moc neřádil a třeba vinice Ürziger Würtzgarten je komplet pravokořenná?“ Nevěděl jsem, ale dělal jsem jako že to vím, a Stefan Erbes mi to obratem potvrdil: Ano, je to 100% čistě původní ryzlink, žádné americké podnože! Příležitostné zbytky pravokořenných výsadeb v lávovém podloží Etny nebo kdesi v odlehlých skalnatých koutech se považují za vinařský ekvivalent Michelangelových fresek nebo Da Vinciho skic… Takže nazrálý kabinetní moselský ryzlink z ročníku 2011 z klonů původních předfyloxerových keřů, za 240 Kč.
3. Pinot Blanc 2012, Sepp Moser, Rakousko. 240 Kč, ve vinařství 9 EUR. Jednoduché čisté víno z biodynamického vinařství, ale s otazníkem. Rozhoduju se mezi několika podobnými lehkými bílými. Moserův Pinot jsem naposledy ochutnával před šesti měsíci, hned po nalahvování, a tak je možné, že tohle víno ještě nahradím jiným, podobným.
4. Pinot Noir 2011, Domaine de Villargeau. Víno z únorového výletu do údolí Loiry. Už jsem ho představoval tady a měl jsem ho i v předchozích prázdninových bedýnkách. Nic ohromujícího, jen slušný francouzský (neburgundský) Pinot za 200 Kč (7 EUR ve vinařství), víno na každodenní pití. Věřím, že účastníci prázdninových bedýnek si ho rádi zopakují a pokud jste se nezúčastnili, bylo by škoda o něj přijít. (Kdo nebudete chtít Villargeau znovu, navrhnu jiný Pinot.)
5. Zweigeltrebe 2012, Krásná hora. V loňských prázdninových bedýnkách jsem měl předchůdce, ZW 2011, a potěšilo mě, když v listopadu získal mezi Zweigly titul šampiona na soutěži Prague Wine Trophy. Následovník, ZW 2012, je trochu víc ovlivněný sudem (velký čtyřtisícový, žádný barik!), ale vyvíjí se podobně a myslím, že bude koncentrovanější. Už jsem o něm psal tady, tak jen varuju, že potřebuje provzdušnit v karafě. Cena ve vinařství 160 Kč.
6. Zweigeltrebe 2009, Ing. Richard Tichý, aneb Vítejte v klubu zmoklého psa! Velmi doporučuju přečíst si červencový text o tomhle víně tady. Ve stručnosti shrnu, že při degustaci v hrušeckém sklepě mě vinař upozornil na „výrazné animální vůně,“ ale pro mě to nebylo animální, to vonělo jako zmoklej pes! Překvapení nastalo doma, když koupená lahev byla naprosto korektní a prostá jakýchkoli animálních úletů. Byl jsem trochu zklamaný (těšil jsem se na ty animální efekty), ale těžko můžu reklamovat víno u vinaře s tím, že je příliš korektní a dobré :o) Napadlo mě, že požádám všechny účastníky bedýnek, aby do komentářů napsali, jestli jejich Zweigelt byl animální nebo korektní. Jestli se nás zase sejde kolem šedesáti, už to bude zajímavá statistika o vývoji animality v tři roky starém zweiglu! Cena ve vinařství 150 Kč. (Koho lákají animální projevy ve víně, může si udělat vlastní statistiku tak, že si objedná dalších šest lahví. Je to bez záruky, ale rád mu dodám další Bedýnku zmoklého psa :o)
Uvedl jsem text úvahou, jak hledat v popelu diamanty. Ve skutečnosti hrozí při nákupech vína do 200 Kč zklamání nebo kompromisy častěji než ve vyšších cenových kategoriích. Nejspíš budu dokonale spokojený, když usoudíte, že ta šestice stála za 1200 Kč, ale přesto věřím, že si z dnešních šesti vín každý účastník najde pro sebe něco nadprůměrného, něco, co tu kategorii přesahuje a k čemu se bude vracet.
Pravidla jsou už podvacáté stejná. Cena za šestici vín je 1185 Kč, budu ji vybírat zálohově a teprve podle přihlášek a záloh víno objednám. Vína si budete moct vyzvednout do konce září zase v Uložence (Praha, Brno, Ostrava, Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Olomouc a Bratislava), jinak poštovní doručovací službou (s příplatkem 160 Kč za balík). Předpokládám, že začnu kolem 20. září a do konce měsíce by to mělo být hotové. Přihlásit se můžete tady!