V pondělí padla další osmitisícovka, první brněnská degustace Komunitních Bedýnek. Ještě chvíli předtím, než jsem v pátek degustaci potvrdil, chtěl jsem ji zrušit. Málo přihlášených a zkušenost, že nakonec vždycky někdo nepřijde. Jako bych si vzpomněl na letošní (zatím 🙂 nejlepší profesionální nabídku, kterou jsem dostal údajně proto, že píšu blog pozitivně – prostě jsem už napsaný e-mail smazal a rozeslal potvrzení, že degustace bude. Jak řekli, tak udělali: v neděli večer se přihlásili další zájemci a nakonec dokonce přišel navíc jeden neohlášený. Náš hostitel už dovnitř nenacpal další židli a čtyři hodiny koštování prostál. Já ostatně taky :o)

Brno má svoje specifika. Na rozdíl od bohémských Pražáků jsou Brňáci dokonale zorganizovaní. Nikdo se zbytečně nepoflakuje v kanceláři a ve čtyři odpoledne už není v práci ani noha. Takže degustace začínají dřív než ve stověžaté matičce, my jsme to dali už v šest. Má to jednu výhodu, ve čtvrt na jedenáct jsem měl zbytky vín naložené v autě a vyjel jsem zpátky na D1. S čokoládou v ruce jsem překonal mlhy na Vysočině a dojel domů jen o chvíli později, než se vracím z podobných akcí v Praze. Chce to jen spoustu sebeovládání, už při otvírání lahví a následné kontrole jsem si bolestně uvědomoval, že musím ovládnout polykací reflex a všechna ta krásná vína plivat do hrnku. Díky, Karle! (tentokrát za hrnek…)

Několik rad pro mladé následovníky, kteří jako já pojedou poprvé do Brna vykonat degustaci :o) Především na degustaci, kde máme prezentovat červená vína (a navíc ještě je musíme vyplivovat) nenosíme světlou košili! Naštěstí jsem si letos z Toskánska přivezl vhodné červené tričko, ale zkušenost z hodnocení Syrahů na Prague Wine Trophy v bílé košili je výmluvná.

Je dobré vína dokonale poznat už před degustací, abyste se nemuseli spoléhat na svoji pohotovost a degustační schopnosti na místě. Nejde jen o nová vína – myslel jsem, že jsem s rozvodem zbavil všech alergií, ale tři hodiny v autě s klimatizací mi zase ucpaly nos jako zamlada a při otvírání vín jsem se bál, aby se nevyskytla korková vada. Tu bych tentokrát tak snadno nepoznal. Naštěstí si nikdo nestěžoval, tak to snad bylo v pořádku.

Velké poděkování patří hostiteli a malovinaři Karlu Koždoňovi, který obětavě propůjčil k degustaci firemní zasedačku. Málem jsme mu z ní udělali firemní zalehačku, no prostě jsme se tam docela dobře zabydleli.

Přes všechnu brněnsko-pražskou rivalitu musím po nějakých deseti odvedených pražských degustacích přiznat, že jsem v pondělí zažil asi nejuvolněnější a příjemně přirozenou diskusi o jednotlivých vínech. Nevím, jestli to bylo geniem loci nebo sešlostí účastníků, ale diskuse planula i zhasínala bez pobízení a usměrňování i bez extrémních projevů, prostě v pohodě. Není divu, že toho někteří v závěru využili a začali organizovat nějaké další setkání s novým tématem. K podobné společnosti bych se taky rád přidal :o)

O vínech toho tady moc nenapíšu: seznam vín kopíroval aktuální italské Komunitní Bedýnky, ale místo některých jednodušších a levnějších vín jsem přivezl výraznější alternativy: Merlot Castello Ginori 2008, bílou Caiarossu 2010 a červenou Caiarossu 2007. Terrarossu 2007, Vino Nobile di Montepulciano z Palazzo Vecchio. Z těch se taky rekrutovali favoriti jednotlivých účastníků, ještě s Pergolaiou a Riservou 2006 Vina Nobile. Tak jen několik odtažitých poznámek a fotek pro případ, že by někdo z účastníků chtěl přidat svůj pohled do komentářů.