Na sobotu mě pozval kamarád a dovozce německých vín. Že posedíme a otevřeme nějaká vína, která je mu líto vypít samotnému, bez podobně naladěné společnosti. Když jsem se tak klouzal po okreskách v sobotním sněžení, říkal jsem si, jen aby to stálo za to :o) Stálo!

Překvapila mě krásná mladá (a zasněžená) vinice kousek za Kutnou Horou. Zakousnutá do lesa jako bývají některé vinice v Burgundsku. O pár kilometrů dál už na úpatí Železných hor jsem narazil na silniční ukazatel, který dával tušit, že se tady všude v minulosti réva pěstovala. Můj hostitel potom potvrdil, že se traduje pěstování révy i v okolí jeho městyse. Vinice zanikly, když jakýsi hrabě, kterému všechny pozemky široko-daleko patřily, zavedl daň z vinic (do té doby od daně osvobozených). Nájemci rychle vinice vyklučili a ve městě postavili nový pivovar. Něco mi to připomíná, ale je to jen stará pověst a ten hrabě se nejmenoval Kalousek.

Reklama je na blogu.cz zakázaná, ale pravidelní čtenáři už vědí, s kým se kamarádím a kdo dováží mitlrajnské ryzlinky. Zrovna přemýšlím o výletu za německými ryzlinky, tak sobotní degustační večer přišel vhod. Začali jsme dvěma velmi-velmi-veselými rýňáky (Oberweseler:) doktora Kauera.

Ve vůni výrazně barvy a laky, v chuti krásně suché, výrazně petrolejové, zpočátku svěží až do bublinky. Průběžně barvy a laky ustupují ovoci a po chvíli se zase vracejí. Díky absenci zbytkového cukru vyniká minerální závěr. Na Spätlese není víno ani nijak přehnaně tělnaté, jen příjemně důrazné. „Totálně vypité víno,“ komentuje můj nejmenovaný hostitel poslední lahev. Ale hned ho posednou roupy: „Možná by bylo zajímavý zkusit 2010,“ říká a odchází pro další lahev. 87 bodů v německém průvodci.

Stejný kopec a stejná klasifikace, jen jiný ročník. Už podle vůně výraznější ovocnost, možná podtržená malým zbytkem cukru (a absencí chemických tónů). Meruňky a broskve, extraktivní, plnější v chuti, krásně přístupné a pitelné. Zpočátku jsme se neshodli, Ivan dával přednost projevu „barvy a laky“ ročníku 2009, po čase se naše názory sblížily. Na můj vkus v ročníku 2009 příliš převládají chemické tóny a celková harmonie je trochu jednoduchá, jednostranná a válcovaná B+L chemií. Desítka je míň výrazná, ale postupem času se prosazuje.

Světlá barva, komplexní vůně se znatelnými barvami a laky, zpočátku mírně oxidativní. Chuť vrstevnatá, zralé ovoce, barvy a laky, mineralita. Suché. 12% alkoholu, podle etikety nezatříděné (jakostka). Krémovité, výrazné, nejspíš připravované s delším ležením na kvasnicích. Po čase oxidativní tóny ustupují, převládá ovocnost a svěžest. Výrazné, silné víno s komplexním projevem.

V mezičase jsme se posilnili grilovaným králíkem se šalvějí a špeclema se smetanovou omáčkou. K tomu riesling Erstes Gewachs. (2009 Deidesheimer Kalkofen Riesling Trocken, Weingut Von Winning). Komentoval jsem to, že mezi alsaskými ryzlinky a Grand Cru bývá větší rozdíl a hostitel přidal drobné zklamání, že od EG ryzlinku vlastně čekal víc. Pro mě to zklamání nebylo, nazrále ovocná vůně šla až do hrušek, plná chuť s vyšším zbytkovým cukrem nebyla úplně suchá, ale nasládlostí trochu rušila komplexní dojem. Mnohem hladší a harmoničtější než spätlese „kusovky.“

Tak jsme k tomu upili z otevřené lahve znovínského polosuchého Sauvignonu 2011 VOC a několika dalších domácích vín, ale bez úspěchu. Kritizujeme na hodně vysoké úrovni, řekli jsme si k poznámkám o německých rýňácích a šli zkontrolovat otevřené Pinoty.

Hodně světlá barva, až jako tmavší rosé. Vůně nečitelná, višně, švestky, kopřivy, podobně v chuti. Víno je ještě mladé, v chuti jsou stopy nevyzrálosti, ale taky dojem velkého potenciálu. Uvidíme, co bude za dva roky. Obtížný ročník, ale zajímavé víno.

Extrémně světlá až autenická barva s výrazně světlým nahnědlým meniskem. Naleželá marmeládová vůně, ale bez stop sladkosti. V chuti kořenité, bez stařinky a bez stop oxidace, stále trochu zrnité a neurovnané, až se vtírá očekávání, že by se mohlo ještě pár let zjemňovat. K dokonalosti a k jemnosti mu ještě dost chybí, ale zároveň se nezdá, že by bylo nějak nevhodně ovlivněné ve sklepě. Alkohol je vysoký (14,5%), ale odpovídá spálenému ročníku 2003. Zase ta poznámka, kritizujeme na vysoké úrovni.

Temná pinotová barva až do holandských růží. Zpočátku vůně připomíná korkovou vadu, zaprděnost, za minutu to vyvane a vyčistí se do nádherné pinotové trochu alkoholické vůně (14% alkoholu). Po další minutě opulentně orchidejová ovocná vůně, koncentrovaná. V chuti koncentrované, komplexní, nádhera! Stále ještě víno není za zenitem, má taniny a vyzrálou kyselinu, spoustu extraktu, silnej bejk v aréně je to. Nic nepřevládá, všechno je uměřené a vyvážené. Nepamatuju si žádný burgundský Pinot z ročníku 2003, který by to přebil. Úplná bomba na závěr, navíc ozdobená tím, že je víno deklarované jen jako stolní. Dodatečně zjištěno, že bylo tři roky v bariku.

Nebudu popisovat trojici dalších neúspěšných vín z Moravy. „To stejně nemělo cenu dál archivovat,“ utěšoval jsem hostitele při hodnocení neznámého červeného z osmdesátých let .o) Ale Spätburgundy od Filippiho se vyplatí sledovat!

V minulých dobách jsme 6. listopadu večer chodili do lampionového průvodu. Letos můžete v Praze 6. listopadu přijít i na veřejnou degustaci posledních italských Komunitních Bedýnek. Koná se v 18:30 v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3, Praha 3). Vstupné 400 Kč. Vezmu s sebou 10-12 vín z bedýnek, některá jednodušší vína nahradím fajnovějšími kousky (které se nakonec do bedýnky nedostaly pro vyšší ceny) a společně je ochutnáme. Bude tam jazz i popík a můžete se ptát na všechno, co vás bude zajímat. Už jsem si to vyzkoušel před týdnem na Brňácích a teď se těším i na vás! Je nutná registrace předem na vran@seznam.cz, a registrace platí až po potvrzení.