Archiv autora: Sklenička

Na otočku v Rohrendorfu

Za sebou mám 600 kilometrů a před sebou fotbalovou Ligu Mistrů, takže budu stručný. Už jsem na blogu vyzradil, že v úterý jedu do kremstalského vinařství Sepp Moser pro Pinot Blanc do Komunitních bedýnek. Napřed ta důležitější zpráva, na kterou možná někdo natěšeně čeká!
Hádanka: kdo hraje v sedmdesátoletním filmu Bouřlivé víno … Lenze Mosera? Přivezl jsem klip z filmu (díky, Petře!) na flešce. Niki Moser vypadal překvapeně, o filmové kariéře svého dědečka zřejmě netušil, ale exportní manažerka Lydie klip skoukla a potvrdila, že s Vladimírem Menšíkem na videu mluví skutečně Lenz Moser. Teď večer se mi nedaří stáhnou snapshot z obrazovky, takže asi budete muset přetrpět celý film – je to až na konci :o))) Lenz Moser osobně v Bouřlivém vínu.
Druhá zpráva je pro přihlášené bedýnkáře. V úvodním článku tady jsem avizoval, že mám u Moserova Pinotu otazník a že se o něm rozhodnu až při degustaci na místě. Pinot Blanc 2012 byl dobrý, původně jsem ho potvrdil, ale potom mi Lydie nalila Gruner Veltliner von den Terrassen 2012. Napřed mě překvapil, svěžestí, jemností a odrůdovostí. Pamatoval jsem si ho z února míň přístupný, minerálnější, jaksi mužnější. Jenže pak to přišlo! Zjistili jsme, že ten ochutnávaný je z lahve otevřené před dvěma týdny. Lydia mi otevřela nový, a ten byl skutečně pevnější, kořenitější, zavřenější a jaksi víc podobný mé vzpomínce. Objednávku jsem bleskově přepsal na Veltlín a vřele ho doporučuju vaší pozornosti.
Jednak proto, že bude (po delší dekantaci) jemně květinový a vůbec veltlínový. A hlavně proto, že takový bude i v září a v říjnu… a nejspíš ještě dlouho. Dobře si pamatuju, jak se některé v nerezu školené a brzy lahvované poysdorfské Veltlíny začínaly po prázdninách vytrácet, jako když vyšumí šumák. Pokud jde o technologii, Moserův Veltliner je stejný případ. Nepoznal nic než nerez a sám jsem měl lahev už v lednu, takže rychle lahvovaný. Kouzlo musí být v těch kremstalských kamenitých terasách, protože Moserův Veltlín je stále dobrý a epizoda s dva týdny otevřenou lahví naznačuje, že má ještě dost času před sebou. Pár lidí se přihlásilo jen o bílá vína z aktuální bedýnky, a pokud budete mít v zimě chuť na bílé, napište si o moserovskou půlbedýnku: Riesling, Veltliner a Sauvignon von den Terrassen :o)
Jihočeské lesy jsou plné hub, mám plný košík, a za pět minut začíná úterní Liga Mistrů. Stihl jsem to!
Jen tak

Veselka se Sylvány

Kolísavá frekvence příspěvků na Skleničkově blogu je funkcí mnoha proměnných. Jedna z nich se změnila s novým školním rokem. Adresoval jsem soudu supliku o střídavou péči o děti a od prvního září jsem měl na dva týdny děti, na zkoušku. Pracovní aktivity jsem omezil od osmi do dvou, kdy dětem končí škola, a zařizoval rovnátka, hudebku, kroužky, sporty :o) Psal jsem míň, ale jinak mě to vůbec neomezovalo – zařizoval jsem Úsporné bedýnky s víny do 200 kaček, a taky něco navíc.
Nedávná sprška textů o Sylvánech nebyla náhodná. Nadchlo mě osm přihlášek v komentářích ke článku o základní jakostce od Johanna Geila (tady) a rozhodl jsem se vystrojit soukromou veselku se Sylvány. Bylo mi jasné, že regulérní Komunitní bedýnky z toho (z mnoha důvodů) nebudou, ale chtěl jsem odměnit ty spontánní komentáře a jejich autory. Prapůvodní idea na začátku Komunitních bedýnek byla totiž právě idea komunitní, snaha sdílet v diskusi názory o konkrétních vínech. Jak se bedýnkovací aktivity rozšiřovaly, stávala se z toho víc vinotéka a míň diskusní klub, teď mi chodí víc komentářů k bedýnkám na soukromý e-mail než veřejně na blog. Nic proti tomu, když jsem v srpnu dovezl tisícovku vín z Mosely, Loiry a Toskánska, tak mě to potěšilo, ale tím víc si uvědomuju, jak se původní diskusní zápal vytrácí. Měl bych ho nějak podpořit, asi…
Tak jsem nabídl sylvánskou bedýnku osmi lidem, co se sami přihlásili. Jedno z nejvýraznějších vín, mušličkově minerální Silvaner vom Muschelkalk 2012 Rainera Sauera, už bylo k mání jen v osmi exemplářích, takže jsem nic víc ani nemusel řešit. Sedm z původních komentátorů se o sylvánskou bedýnku přihlásilo, jedna zbyla na mě :o) Sylvánská bedýnka je vlastně neveřejná, už ji víc nebudu distribuovat než pro původních sedm diskutujících, ale blog je veřejný, takže seznam vín zveřejním předem pro všechny, kdo by si ji chtěli soukromě sestavit (a případně komentovat:).
1. Silvaner trocken 2012, Weingut Geil
3. Sylvánské zelené 2010 PS, Vinselekt Michlovský
4. Sylvánské zelené 2009 PS, Chateau Valtice
5. Silvaner kabinett trocken 2012, Eschendorfer Lump, Rainer Sauer
Pár poznámek k tomu.
1. Je to soukromý výběr z toho, co znám a co mám k dispozici. Jestli byste si vzpomněli na lepší/zajímavější/výmluvnější/levnější vzorky sylvánského, tak já taky, ale uvítám i vaše tipy. Alsasko jsem opomenul z praktických důvodů, kvůli dopravě.
2. Řazení vín je neřešitelný hlavolam. Kdybych měl tenhle výběr vín odprezentovat naživo na degustaci, vzdal bych to. Ale bavilo by mě udělat sérii čtyř degustací, kde bych pořadí vín zpřeházel a vyzkoušel si, jak různá řazení fungují. Už úvodní dvojice to ilustruje: první je základní víno, QbA čili jakostka, a naslepo jsem mu dal 90 bodů. Druhé je hodně plný pozdní sběr, vyzrálý až do medových náznaků botrytidy, o třídu „dospělejší“ víno, ale naslepo jsem ho zařadil někam k 87 bodům. Řadit je podle váhy (cukernatosti moštu) nebo podle jemnosti, kvality?
3. Podobně je to se zařazením domácích vín. Trojka od Michlovského pro mě bylo překvapení ročníkem a původně (před pár lety) i výrobcem, poctivě udělané víno. Navíc asi nejsnáz dostupné. O čtyřce z Valtic jsem napsal, co jsem napsal, a jestli je trojka drobné překvapení, tak čtyřka z Valtic je šok: velkovýrobce ukazuje cestu moravskému vinařství. Víc než ukázka potenciálu Sylvánského je to pro mě ukázka potenciálu moravského vinařství, kdyby o takovou ukázku někdo vůbec stál (tedy mám dojem, že by to ocenilo spíš evropské publikum než to domácí).
4. Řazení vzorků je neřešitelný hlavolam, viz bod 2. Oba Sylvány od Sauera jsou tak lehké, že by měly jít hned na začátku, ale tak vytříbeně jemné a dobré, že je řadím na konec. Řazeny podle váhy by měly jít na začátku, podle kvality nakonec. Zrovna tak by ale mohlo pořadí končit valtickým Sylvánem nebo Spätllese od Geila, bráno podle vyzrálosti hroznů a „váhy“ vína. Zase se opakuju, je to spíš námět k diskusi než hotové řešení.
5. Ať žije Sylván, kdysi dominantní odrůda moravských vinic!
Jen tak

Jásání nad ryzlinky

Už jsem tady jásal nad stříbrnou medajlí z Prague Wine Trophy pro Muskat Ottonel 2012 Seppa Mosera z lednových rakouských bedýnek a nad zlatou medajlí pro sancerrský Pinot Noir z vinařství P&N Reverdy, které mělo dva Sauvignony v únorových bedýnkách. Páteční výsledky ryzlinkového kola mi přinesly další dvě medajle.
2011 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb z moselského Weingut Karl Erbes dostal jen 85 bodů a stříbrnou medajli. Moje chyba, měl jsem raději poslat ročník 2012 z letošní květnové bedýnky. Zato 2010 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb bral 89 bodů a zlato! Hned jsem si ve vinařství rezervoval krabici :o) a potvrzuje se, že ryzlinky z problematického ročníku 2010 začínají krásně vyzrávat.
Většinou se do soutěže přihlašují vína, která přihlašovatel chce prodávat a kalkuluje s tím, že nálepka s medajlí bude pomáhat prodeji. Já to mám opačně – přihlašuju vína, která mi zbyla po Komunitních bedýnkách, a s následným prodejem většinou moc nepočítám. Nejvíc může taková medajle zafungovat jako zpětné ujištění účastníkům bedýnkovací zábavy, že vína z bedýnek obstojí i v největší konkurenci (tentokrát soutěžilo 170 ryzlinků!) a že koupili dobře.

Druhý motiv soutěžení je čistě soukromý. Už druhým rokem mě pořadatelé zvou do hodnotitelských komisí. Je to pro mě velká zkušenost, jak se hezky česky říká, je to k nezaplacení. Když mi po první účasti v porotě přišel e-mail, že mám poslat číslo účtu pro převod odměny za hodnocení, pobavilo mě to. Umínil jsem si, že tyhle peníze zase obratem do soutěže vrátím jako poplatky za vína, která tam přihlásím. Zatím to jde dobře, všechna čtyři vína dostala medajle :o) a v listopadu se budou hodnotit Zweigly. Tentokrát to (poprvé!) nenechám na poslední chvíli – v úterý pojedu do Rakouska k Moserovi nejen pro Pinot Blanc do aktuálních bedýnek, ale i pro Zweigelt z lednových Rakouských bedýnek. Uvidíme, jestli mi vyhraje šampiona?

Jen tak

Dva Sylvány z francké placatky

Poslední měsíc jsem se na blogu nadprůměrně věnoval odrůdě Sylvánské zelené. Došlo i na Sylvány z německých Franků. Tentokrát nikoli od Klause Höflinga, jehož barikovaný Sylván jsem měl v Komunitních bedýnkách, ale rovnou od českého dovozce sylvánského čaroděje Rainera Sauera.
Silvaner Kabinett trocken 2012 Eschendorfer Lump, Rainer Sauer
Francká zrada, srandovní bocksbeutel :o) brčálově zelená baňatá placatka se šroubovacím uzávěrem – nic proti ní, ale špatně se kombinuje v krabici na šest lahví s klasickými lahvemi. Ve skleničce světle žlutá barva s drobným perlením, násládlá, výrazně květinová vůně. V chuti lehké, suché, travnaté, zakulacené s výraznou kyselinou. 12,5% alkoholu a 295 Kč. Třetí den po otevření překvapení – víno se zlepšilo. U tak lehké váhy jsem to nečekal, ale je jemnější a vyváženější.
Silvaner vom Muschelkalk trocken 2012, Rainer Sauer
Další jakostka v bocksbeutelu, velká škoda, že se tyhle zajímavé lahve nepoužívají i v jiných regionech :o) Ve skleničce světle žlutá barva, ve vůni květnatě ryzlinkové. V chuti výrazně minerální, suché s pěknou kyselinou, křupavé, čisté, k zamilování příjemné :o) Stručně je to kříženec dobrého Chablis a suchého Rieslingu z Porýní! Das ist aber ein Silvaner! abych parafrázoval Švejka… 319 Kč.
Upřímně, třetí den po otevření se Lump dotáhl na Mušlák. Obě vína jsou křehká a etericky jemná jako mladičká Audrey Hepburnová v bílých plesových šatech, a až při delším zkoumání ukazují, co v nich je. Brzy po otevření působí díky dominující kyselině trochu jednostrunně, po dvou dnech v lahvi (nebo možná pár hodinách v karafě???) se zaoblí, srovnají a vůbec nenudí a neunavují. Můj první tip byl Muschelkalk, ale po dvou dnech si už vůbec nejsem jistý. Každopádně jde v obou případech o vyjímečná vína, s tak vytříbeným a jemným projevem jsem se sotva kdy setkal a určitě jsem ho nečekal o Sylvánského.
V aktuálních Komunitních bedýnkách tenhle Sylván nenajdete, ale zase tam najdete jiné zajímavosti – jestli jste se ještě nepřihlásili, úvodní článek je tady.
Jen tak

Sylvánské zelené 2009 PS, Vinné Sklepy Valtice

Viděl jsem budoucnost moravského vinařství ve skleničce Sylvánského :o)
Nejsem objektivní, protože ročník 2007 jsem měl ve vůbec prvních Komunitních Bedýnkách v dubnu 2009. Bylo inzerované jako „sur lie,“ a nejspíš mě nadchly (pro mě tehdy obtížně identifikovatelné) projevy téhle technologie. Plnost chuti, krémová hustota, odbouraná kyselina jablečná, spolu s krásně zvýrazněnou barvou vína. Navíc je dnešní víno samo důkazem o tom, jak delší školení na kvasničních kalech propůjčuje vínu dech na dlouhý běh časem – ročník 2009 je krásně živý a ve formě!

Víno má zlatožlutou plnou barvu a plnost ho charakterizuje ve všech ohledech. Vůně je svěže minerální, ovocná po zralém žlutém ovoci, lákavá a příjemná. V chuti suché se zkrocenou kyselinou, krémovost, žluté ovoce, spousta minerality a příjemně extraktivní. I když to etiketa neuvádí, zřejmě pochází z trati U akátového lesa z Pasohlávek.

Nejspíš je to jediné víno výrobce VSV, které za ty čtyři roky znám, protože mi vína velkých domácích výrobců na stole příliš často nekončí, ale kdyby podobný projev mělo víc domácích vín, byl bych ohledně perspektiv moravského vinařství zásadně optimističtější. Takhle by podle pana Skleničky měla vypadat budoucnost moravského vinařství – moderní, plnotučné víno, které je svěží a ve formě čtyři roky po sklizni. Ani Svatomartinské, ani žádné polosladké víno z přezrálých hroznů, ani moravská varianta Chardonnay, ale tradiční odrůda a „starobylé“ a neuspěchané sklepní zpracování. Výsledkem je dospělé, sebevědomé víno schopné nejen přežít, ale i vyzrávat několik roků. Ještě víc než ukázka potenciálu odrůdy je to pro mě velká radost a příklad moderního směřování moravského vinařství. Koupil jsem v MAKRO za 288 Kč.
V aktuálních Komunitních bedýnkách tenhle Sylván nenajdete, ale zase tam najdete jiné zajímavosti – úvodní článek je tady.
Jen tak

Výborná vína kolem 200 Kč podruhé

Ryzlink z pravokořenné moselské vinice, biodynamický Pinot Blanc a animální Zweigeltrebe, tři příklady výborných vín s cenou kolem 200 Kč jako důkaz, že ani při nákupu kolem 200 Kč není nutno dělat kompromisy s kvalitou. Můžete je ochutnat v Komunitních bedýnkách a s ostatními účastníky probrat v komentářích, co vám chutnalo a co naopak ne.
Když jsem kdysi na dovolené objížděl vinařství v zapadlém koutu vinařské Evropy jménem Montescudaio DOC, pokusil jsem se zdůvodnit si, proč jsem právě tam a ne třeba v Montalcinu nebo rovnou v Beaune a Bordeaux. Došel jsem přitom k vlastní definici činnosti vinného fanouška. V málo známém Montescudaio byla k dostání vesměs levná vína pro každodenní spotřebu v cenách do 10 EUR, ale každé vinařství se pokoušelo i o významnější vína s vyšší cenou. Poměr výkonu a cenu u těch obecných „vini da tutti pasti“ byl dobrý, ale našel jsem i pár hodně zajímavých vín ve velmi přijatelných cenách mezi 10 a 20 EUR. Evropa už je dnes poměrně dobře zmapovaná a najít skvělé víno v kategorii 100 EUR prodávané za 10 EUR prostě není reálné, ale občas můžete narazit na víno s cenovkou 10 EUR s nápadným převisem kvality a udělat si radost. Zjistil jsem, že objevovat taková vína v málo probádaných končinách (nejen Montescudaio, ale třeba Bolgheri, Sardinie nebo Loira) je stejné dobrodružství jako hledat mezi dvacetieurovými burgundami v Beaune nějaký zázrak, který by mohl stát 40 EUR. Jen v málo známých vinařských regionech máte větší šanci něco objevit než v Beaune.

Dost hlubokomyslností, soukromě mě taky víc baví Pergolaia (16 EUR) než Campordigno (8 EUR), ale jsou příležitosti, při kterých rád sáhnu po levnějším víně. Taky jsem si všimnul v tabulkách účastníků Komunitních Bedýnek, že únorové úsporné bedýnky (s cenou pod 1200 Kč za 6 vín) měly o polovičku víc účastníků než předchozí Rakouské bedýnky (za 1800 Kč). Co víc, spousta účastníků úsporných bedýnek se potom dalších třech projektů zase nezúčastnila. Risknu to a vyhlásím nové úsporné bedýnky ještě dřív, než odezněly předešlé prázdninové. Tentokrát mám některá vína už připravená, a mám připravený taky svého druhu návrat k původní myšlence Komunitních Bedýnek. Přináším další úsporné bedýnky s průměrnou cenou do 200 Kč za víno!


1. Gruner Silvaner 2012, Weingut Geil. Už jsem o něm psal tady. Sylvánské zelené, tedy víno z v Čechách opomíjené odrůdy a ze špičkového německého vinařství. Hodnotil jsem ho na soutěži Prague Wine Trophy a nakonec jsem mu dal 90 bodů (neměl bych vyzrazovat celkový výsledek dřív, než to udělá pořadatel, ale z výsledkové listiny je jasné, že nejmíň dva porotci museli dát ještě víc než já :o). Echtovní typický Sylván, jakostka, u dovozce za maloobchodní cenu 195 Kč. Jde to i bez zatřídění!

2. Podruhé Německo, moselský ryzlink. 2011 Ürziger Würtzgarten Riesling kabinett feinherb, Weingut Karl Erbes. Moselské ryzlinky od Erbese mě baví, čtenáři se jich průběžně domáhají a tak jsem jich od listopadu přivezl už přes pět palet. Jedna z nejblbějších věcí v životě je, když máte úspěch a nevíte proč. Dlouho jsem se jako detektiv pídil po tom, proč Erbesovy ryzlinky baví naprosté začátečníky i zkušené ryzlinkáře, a nemohl jsem na to přijít. Až mě na to elegantně přivedl Mikuláš Cylek. „To jistě víte, pane Skleničko,“ řekl mi jednou rozšafně, „že na střední Mosele révokaz moc neřádil a třeba vinice Ürziger Würtzgarten je komplet pravokořenná?“ Nevěděl jsem, ale dělal jsem jako že to vím, a Stefan Erbes mi to obratem potvrdil: Ano, je to 100% čistě původní ryzlink, žádné americké podnože! Příležitostné zbytky pravokořenných výsadeb v lávovém podloží Etny nebo kdesi v odlehlých skalnatých koutech se považují za vinařský ekvivalent Michelangelových fresek nebo Da Vinciho skic… Takže nazrálý kabinetní moselský ryzlink z ročníku 2011 z klonů původních předfyloxerových keřů, za 240 Kč.
3. Pinot Blanc 2012, Sepp Moser, Rakousko. 240 Kč, ve vinařství 9 EUR. Jednoduché čisté víno z biodynamického vinařství, ale s otazníkem. Rozhoduju se mezi několika podobnými lehkými bílými. Moserův Pinot jsem naposledy ochutnával před šesti měsíci, hned po nalahvování, a tak je možné, že tohle víno ještě nahradím jiným, podobným.
4. Pinot Noir 2011, Domaine de Villargeau. Víno z únorového výletu do údolí Loiry. Už jsem ho představoval tady a měl jsem ho i v předchozích prázdninových bedýnkách. Nic ohromujícího, jen slušný francouzský (neburgundský) Pinot za 200 Kč (7 EUR ve vinařství), víno na každodenní pití. Věřím, že účastníci prázdninových bedýnek si ho rádi zopakují a pokud jste se nezúčastnili, bylo by škoda o něj přijít. (Kdo nebudete chtít Villargeau znovu, navrhnu jiný Pinot.)
5. Zweigeltrebe 2012, Krásná hora. V loňských prázdninových bedýnkách jsem měl předchůdce, ZW 2011, a potěšilo mě, když v listopadu získal mezi Zweigly titul šampiona na soutěži Prague Wine Trophy. Následovník, ZW 2012, je trochu víc ovlivněný sudem (velký čtyřtisícový, žádný barik!), ale vyvíjí se podobně a myslím, že bude koncentrovanější. Už jsem o něm psal tady, tak jen varuju, že potřebuje provzdušnit v karafě. Cena ve vinařství 160 Kč.
6. Zweigeltrebe 2009, Ing. Richard Tichý, aneb Vítejte v klubu zmoklého psa! Velmi doporučuju přečíst si červencový text o tomhle víně tady. Ve stručnosti shrnu, že při degustaci v hrušeckém sklepě mě vinař upozornil na „výrazné animální vůně,“ ale pro mě to nebylo animální, to vonělo jako zmoklej pes! Překvapení nastalo doma, když koupená lahev byla naprosto korektní a prostá jakýchkoli animálních úletů. Byl jsem trochu zklamaný (těšil jsem se na ty animální efekty), ale těžko můžu reklamovat víno u vinaře s tím, že je příliš korektní a dobré :o) Napadlo mě, že požádám všechny účastníky bedýnek, aby do komentářů napsali, jestli jejich Zweigelt byl animální nebo korektní. Jestli se nás zase sejde kolem šedesáti, už to bude zajímavá statistika o vývoji animality v tři roky starém zweiglu! Cena ve vinařství 150 Kč. (Koho lákají animální projevy ve víně, může si udělat vlastní statistiku tak, že si objedná dalších šest lahví. Je to bez záruky, ale rád mu dodám další Bedýnku zmoklého psa :o)
Uvedl jsem text úvahou, jak hledat v popelu diamanty. Ve skutečnosti hrozí při nákupech vína do 200 Kč zklamání nebo kompromisy častěji než ve vyšších cenových kategoriích. Nejspíš budu dokonale spokojený, když usoudíte, že ta šestice stála za 1200 Kč, ale přesto věřím, že si z dnešních šesti vín každý účastník najde pro sebe něco nadprůměrného, něco, co tu kategorii přesahuje a k čemu se bude vracet.
Pravidla jsou už podvacáté stejná. Cena za šestici vín je 1185 Kč, budu ji vybírat zálohově a teprve podle přihlášek a záloh víno objednám. Vína si budete moct vyzvednout do konce září zase v Uložence (Praha, Brno, Ostrava, Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Olomouc a Bratislava), jinak poštovní doručovací službou (s příplatkem 160 Kč za balík). Předpokládám, že začnu kolem 20. září a do konce měsíce by to mělo být hotové. Přihlásit se můžete tady!
Bedýnky

Je nutné víno po přepravě nechat odpočinout?

A pane Skleničko, ptal se mě nedávno jeden příležitostný čtenář a častý účastník Komunitních Bedýnek, je fakt nutné víno po dopravě z Itálie nebo z Francie nechat nějaký čas odpočinout? Je k tomu nějaký fyzikální důvod? Vědecké vysvětlení nemám, zato jednu čerstvou zkušenost s toskánským Cabernetem.
Obecně bych řekl, že záleží na druhu vína. Jestli si koupíte v sicilském supermercato běžné průmyslové víno s cenou kolem čtyř EUR, nejspíš s ním můžete i v srpnových teplotách bez problémů projet Evropu a po příjezdu domů ho vypít bez problémů s kvalitou. Tím se neposmívám supermarketové kvalitě průmyslově vyráběných vín. Většinou se můžete spolehnout na to, že je výrobce připravil na spoustu cestování a skladování v podmínkách pro víno málo vhodných. Takové víno bude dobře filtrované a velkoryse zasířené, aby bez úhony přežilo cestování i delší skladování. Týden skladování v tmavém studeném sklepě mu neuškodí, ale ani nepomůže.
Něco jiného jsou vína vyráběná řemeslně pro užší skupinu vážných zájemců. (Spíš než dělit vína na autentická, naturální a ta druhá se hodí dělení na průmyslová a artificiální. Radši jim říkám řemeslně vyráběná, protože označení artificiální se problematicky používalo už v hudbě.) Bez ohledu na to, jestli se výrobci hlásí k nějaké skupině naturálních nebo autentických vinařů, patří k současným trendům snaha omezovat filtraci a síření. Kromě nepochybných chuťových (a nejspíš i zdravotních) výhod konzumentům to přináší vyšší rizika při přepravě a nutnost pečlivějšího skladování.
Když už se víno v nevhodných podmínkách začne nevratně měnit, je zle. Můžu ale potvrdit, že se s vínem dějou i změny vratné, byť jejich vysvětlení rád ponechám povolanějším. Mám s tím čerstvou zkušenost. V srpnu jsem přivezl z Toskánska mezi jinými víny i Macchion del Lupo 2009, Cabernet Sauvignon z monteskudájského vinařství Marchesi Ginori Lisci. Dobře znám už několik ročníků, i Lupo 2009 jsem degustoval už loni u výrobce. Tentokrát jsem zvažoval, že víno přihlásím do soutěže, ale spedice ho přivezla doslova na poslední chvíli, večer před uzávěrkou přihlášek. Takže jsem víno rychle ochladil, otevřel a udělal si doma malé hodnocení, jako bych ho dělal na soutěži.
Víno mělo vyšší třísloviny a bylo prostě neharmonické a nepříjemné, z typického kabernetu vysušeného toskánským sluncem nezbylo moc. Ať jsem hodnotil objektivně nebo zaujatě, pohyboval jsem se kolem hranice 80 bodů. S takovým očekáváním bych víno do soutěže nedal. Ještě že jsem ho dobře znal! Odpil jsem z lahve snad deci, zašpuntoval a odložil do sklepa. Když jsem si na něj po osmi dnech vzpomněl, byl to zase starý známý Lupo – typický ovocný Cabernet ovlivněný vyprahlým Toskánskem. Ale první den po dopravě fakt nebyl k pití.

Pokud jde o praktické závěry a prázdninové bedýnky, o Pouilly-Fumé a mladém bariku brzy po nalahvování jsem už psal tady. Přinejmenším Pergolaia není filtrovaná, Campordigno, Macchion del Lupo a Castello Ginori jsou vína jen lehce filtrovaná a minimálně sířená. Dva týdny odpočinku v chladném sklepě jim určitě prospějí.

Jen tak

Sylván od Michlovského

Sylván z řady Vinum Palaviense. Před dvěma roky jsem na Galapřehlídce PWT ochutnal Michlovského Sylván 2009 s „jakoby ručně psanou,“ stylizovanou etiketou a hodbě se mi líbil. V současné nabídce Vinselektu jsem našel jen jeden Sylván a doufal jsem, že je to následovník.
Sylvánské zelené 2010 pozdní sběr, Vinselekt Michlovský
Krásná zlatavá barva, ve vůni travnaté a přezrálé tóny jako pálavské louky v červencovém horku, však taky pochází z Věstoňské trati v Perné. Později se objevují i kořenité tóny. Navzdory slabšímu očekávání spojeném s ročníkem 2010 i v chuti převládají přezrálé tóny žlutého ovoce, které přecházejí až do medu, svěží (ale přátelská:) kyselina zřejmě po odbourání kyseliny jablečné, a výrazný minerální závěr. Suché, odhadem s několika málo gramy zbytkového cukru, krásně sladěné, přitom výrazné, přesně strukturované. Sylvánovský kořenitý závěr a 13% alkoholu.
Tipoval bych na delší ležení s kvasničními kaly, díky kterému došlo k jablečnomléčnému kvašení (a které se podepsalo i na plnější a výraznější barvě) a které dodalo vínu zábavnou krémovost. Nevím, jestli Vinselekt prodává tenhle Sylván i do hypermarketů, ale podle mě by ho na to bylo škoda. Jestli na něj narazíte, velmi doporučuju!
Jen tak

Už jste pili holandské víno?

Prázdninové bedýnky už jsou rozvezené a vydané, pokud jste se někdo přihlásil a nedostal, urgujte! (ti co zaplatili až tento týden musí vyčkat…) Jsem špatnej obchodník, zase jsem do průvodních dopisů k bedýnkám zapomněl napsat, že (některá) vína si můžete doobjednat, protože mi pár lahví zbylo. Milovníci moselských ryzlinků Karla Erbese to už vědí, ti mi od začátku píšou sami a domáhají se dalších zásob… Celý týden jsem ochutnával a kontroloval jen nově dovezená vína a neměl čas na blog, až ve středu večer jsem otevřel nové víno.
Znal jsem etiketu a vygůgloval jsem si vinařství, ale přesto to byla degustace úplně naslepo. Výrobcem je totiž holandské (fríské) vinařství de Heidepleats, web i etiketa jsou jen v holandštině. Chybí už jen holandská selka na etiketě:o) Třináctilelý syn byl o prázdninách v Holandsku a víno mi přivezl jako dárek k narozeninám. Takže jsem měl nahnáno – nikdy v životě jsem neslyšel ani zmínku o holandském vinařství, ale rozumí se, že takový dárek musím seriozně posoudit :o)

Donia Grande Terts 2010.
Temně rudá rubínová barva s nahnědlým odstínem, svěží vůně, byla zpočátku zřetelně tabáková a zelená, ale později se zajímavě vyvíjela, bohužel včetně zelných vůní. Zjevně školené v sudu a klidně bych si tipnul, že v malém, tedy v bariku, a v novém. V chuti má výraznou kyselinu, zprvu až do zelí, nezralé ovoce a spíš chlorofylové tóny, slušně zakomponovaný taninový závěr a delší dochuť. Celkový dojem je překvapivě dobrý (i přes popisované náznaky problémů s jablečnomléčným kvašením, které lze omluvit polohou na pobřeží Severního moře a nízkým alkoholem, prostě v Holandsku můžou mít hodně jablečné kyseliny k odbourání), řemeslně slušně zvládnuté a dobře pitelné víno. Odrůdu si ani netroufám hádat, moje úvahy směřují k novošlechtěncům, kterým se usilovně vyhýbám a jejichž názvy ani neznám. Nezralým chlorofylovým tónům v chuti odpovídá i netradičně nízký alkohol (12,5%), s holandským původem zase souvisí vyšší cena (na webu 14,50 EUR). Druhý den víno působí podobně, jen barikový závěr je ještě výraznější a neladí s původní, málo vyzrálou surovinou.

Přes všechny hendikepy (netradiční původ, nemilované odrůdy a problém s MLF) je to docela slušné pití a pokorně doznávám, že po večerech na lodi v síti holandských kanálů bych ho s chutí pil.

Už jste někdy pili holandské víno?
Jen tak

Grüner Silvaner 2012 trocken, Weingut Johann Geil, Bechtheim

Už před měsícem jsem tady psal soukromé poznámky o bodování a dnešní text může sloužit jako ilustrace nebo příklad toho, že není nutné se bát ani medajlí ze soutěží, kterými vinaři občas polepují lahve.
Základní Sylván ze špičkového německého vinařství z Porýní-Hesenska (bohužel jsem přišel o fotky z lednové degustace s vinařem v Praze, jen si pamatuju, že jsem si psal poznámky o výrazném suchém muškátu a sylvánu), jakostka, mi pak zamotal hlavu při květnovém hodnocení Sylvánů na soutěži Prague Wine Trophy. Napoprvé jsem si u něj zapsal jen průměrné hodnocení, ale nakonec jsem ji vytáhl na 90 bodů. Ve výsledku skončil mezi Sylvány těsně na druhém místě s Velkou Zlatou Medajlí. Když mi za týden přišly výsledky a s nimi i cena pod dvě stovky, udělal jsem si u něj pět červených hvězdiček a připsal KOUPIT! Bodové skóre jako doporučení vína? Pro mě to tak funguje. Ostatně pro Komunitní Bedýnky jsem objevil ve výsledkové listině soutěže Prague Wine Trophy už několik vín.
Štíhlá německá flétna, šroubovací uzávěr, jednoduchá etiketa a zatřídění jako jakostka. Ve skleničce světloučká žlutá ryzlinková barva a jemné perlení. Ve vůni květiny a v chuti jemńoučká perlička, pěkná kyselina, sylvánová travnatost a přezrálé žluté ovoce, které po ohřátí jde až do meruněk jako rakouské ryzlinky, to všechno korunované jemně kořenitým závěrem, zase typickým pro Sylván. Tipnu si, že víno pár měsíců leželo na kvasničních kalech, přesto je lehké a svěží, krásně pitelné. O rok starší Spätlese bylo pro mě hodně vyzrálé a až okázalé, tohle je typický a krásný Sylván. Navíc za překrásnou cenu.
Už jsem si sesumíroval, že by se dala sestavit sylvánová bedýnka, ale asi by to bylo jen pro pár vinných hloubavců a intošů, kteří by se dojímali tím, že před nějakým stoletím byla polovina moravských vinic osazená Sylvánem :o) Ale jestli udělám příští bedýnky zase levné, s víny do dvou stovek, tak tam tohle víno nesmí chybět!
Recenze