Archiv autora: Sklenička

Návrat ke kořenům

Nejkrásnější den letošní zimy? V sobotu nám svítilo slunce celý den, od rána v Praze do odpoledne v Týnci u Břeclavi. Jeli jsme na místní Výstavu vín.

Byli jsme čtyři a řidič. Na horní fotce Renata a Zdeněk II.
Zdeněk I a já za foťákem. 533 vín, 307 bílých a 227 červených a rosé.
Základem úspěchu je přijet včas. Stejně se na nás některé nadějné vzorky nedostaly, zamrzelo to hlavně u Pálavy 2010 VzH hrušeckého ing. Richarda Tichého.
Vysoká organizace práce nám pomáhala, odrůdu po odrůdě jsme vybírali skupiny po čtyřech vzorcích a společně je ochutnávali. Na horní fotce je vidět moderní systém označování vzorků :o) Nejpodrobněji jsme zhodnotili Hibernal (4 vína). Hibernal škrtám! zaznělo vítězně…
Když už jsme u těch vítězů, tak odleva Vladimír Hes (Cena za nejlepší víno z Týnce), Stanislav Veverka z Moravského Žižkova (Šampion červených vín, Modrý Portugal) a týnecký Petr Netopilík (Šampion bíolých odrůd, Ryzlink vlašský). Sám jsem měl s bílými víny problém, ale překvapivě se mi líbila červená. Měli jsme několik výborných Portugalů a Vavřinečků, překvapivě hutných a vyzrálých, až se někdy vtíraly pochybnosti o odrůdové čistotě.
Došlo i na cimbálovku a socializaci s místními návštěvníky… Líbily se mi některé směsi, třeba směs Zweigeltu a Modrého Portugalu Václava Trávníka z Týnce (358), ta měla skutečně moravský charakter (i když jen 83 bodů ze sta).
Už jsem tady před lety psal, že moravské výstavy vína je nejlepší projít ve skupině s podobně naladěnými návštěvníky. Jako návrat k domácím kořenům a prvních 100 jarních vzorků to bylo příjemné. Výborný kalendář koštů je tady.

Pozdní sběr únorový

Jen pár fotek z uplynulého týdne. Už před týdnem jsem na blogu oznámil, že se jedu ohřát do Itálie a musel jsem několikrát soukromě odpovídat na dotazy typu „jak bylo v Itálii?“ Takže to můžu klidně napsat i tady, že jsem nakonec nikam nejel. Odlet byl v sobotu ráno a po dvou hodinách na ránveji se spuštěnými motory byl zrušený kvůli sněžení. Mnichovské letiště, kde jsem měl přestupovat, hlásilo podobné počasí, tak jsem se po poledni rozhodl neriskovat nocleh na mnichovském letišti a zrušit letenku. Normálně fotky upravuju, ale tuhle jsem nezesvětloval ani neostřil, aby bylo jasné, proč byl let zrušený. chjo…

Ve středu odpoledne degustace Dobré Vinice v Chambre Separé (Domaine R&W) s Petrem Nejedlíkem. Před dvěma roky jsem byl na degustaci Dobré Vinice tady a následně jsem měl dvě jejich vína v Komunitních Bedýnkách, takže co se změnilo? Napřed co zůstalo: spousta vín zůstala, i když v nových ročnících. Zůstal i stejný nekomromisní přístup ke sklepnímu zpracování. Vinař naznačil, že chce přestat s Blanc de Blancs, což se mi vůbec nelíbilo. Nejspíš proto, že BdB (směs Pinotu Blanc a Chardonnay) skvěle konkuruje mým oblíbeným burgundám tím, jak slučuje svěžest a oxidativní nazrálost. Striktně oxidativně postavená vína mě nebaví, sám bych taky nechtěl skákat furt jen na jedné noze.
Nově přibylo Veltlínské zelené 2011 VOC. Veltlín, školený na kvasnicích, nic pro milovníky rychle lahvovaných Veltlínů. Mně se Veltlín líbil a podobně i trio mladých vín ročníku 2011, včetně kyseliny, nápadně podobné ve všech vínech. Došlo i na povídání o vývoji vína v amforách vyrobených podle gruzínských vzorů… Je to teď velice chic záležitost, zkouší to kdekdo, tak jsem vyrazil na čtvrteční degustaci gruzínských vín, abych se o tom něco dověděl z první ruky.

Když kvevri, tak gruzínské

Ve čtvrtek odpoledne byla v hotelu Crowne Plaza degustace gruzínských vín, pořádaných časopisem Víno Revue. Našel jsem tam pár báječných vín (Saperavi 2009 Premium od Khareba Wine nebo Satrapezo Saperavi 2010 a Konooli od Telavi), a užil jsem si to, ale hodnotit se neodvážím, protože Gruzie je pro mě příliš exotická.
Bohužel jsem nestihl dopolední seminář s Ivo Dvořákem, který mohl některé věci osvětlit, ale odpolední degustace kromě několika velmi příjemných setkání zanechala jen staré známé otázky: můžeme hodnoti víno bez zkušenosti se zemí, krajinou, kulturou a lidmi? Moje odpověď je NE, ale nejsem nestrannej – jsem prostě zvědavej a baví mě cestovat za vínem (a setkávat se s lidma).
Poslední stolek s gruzínskými koňaky Kindzmarauli Corporation zdaleka lákal vůní a musel potěšit každého. Bývaly časy, kdysi za socialismu, že mi náprstek tehdejšího gruziňáku ke snídani pomáhal, abych se cítil jako člověk. Od té doby se gruzínský koňak hodně zlepšil:o)
Připomínám úterní degustační setkání pražských bedýnkářů v žižkovské vinotéce Le Caveau (5. března). Budeme ochutnávat vína z rakouské i loirské bedýnky, právě jsem přibalil i Pinot Noir z Pouilly-Fumé, který mi pan Truillet vlastnoručně smíchal do jediné lahve ze čtyř sudů. Podíváme se na to, jak takové ad hoc cuvée přežilo cestování :o) Vstupné 350 Kč, začátek v 18:30.

Skleničkova azbuka

aneb koupí trička podporujte svého bloggera!

Už před měsícem jsem podlehl inspiraci a stvořil propagační tričko. První náklad jsem rozprodal a rozdal s rakouskými Komunbitními bedýnkami (zbylo jen několik exemplářů velikosti M. Dámy, které se v něm nechají vyfoti, ho můžou dostat zdarma :o) Poučil jsem se o statistickém rozložení velikostí triček čtenářů blogu (jen L a XL), a myslím, že všem, kdo večer u vína oblékají skleničkovské tričko, dlužím malé vysvětlení.
Co to znamená a jak to vzniklo?
Geneze byla dlouhá, ale poměrně jednoduchá. Před mnoha lety jsem si domlouval návštěvu a degustaci v jednom italském vinařství. Anglicky, protože italsky jsem neuměl víc než počítat do tří, ale italská angličtina taky nepatří k nejlepším na světě. Sklenička je pro Italy těžko srozumitelné slovo, tak jsem to musel po telefonu hláskovat. Spellovat, jak říkají Britové.
Osvítila mě inspirace a jal jsem se to jméno hláskovat jaksi oenologicky :
S jako Sangiovese – to byla úlitba Toskánsku
K jako Kerner – paní na druhém konci drátu se zasmála, o Kerneru už slyšela
L jako Lambrusco
E jako Edelzwicker (zrovna jsem se vrátil z Alsaska, tak jsem si vzpomněl, ale mělo být hůř)
N jako Nebbiolo, až sem dobrý…
I jako … a tady jsem ztroskotal. Zaboha jsem si nemohl vzpomenout na žádnou odrůdu začínající od I. Isabellu jsem tehdy ještě neznal a Irsai mě nenapadl, ostatně paní v Itálii by Irsai nejspíš neznala.
S novým skleničkovským tričkem se vám to nestane, budete mít celou vinařskou abecedu stále při sobě. Na degustacích a návštěvách vinařství budete přednostně dostávat nejlepší nabídky a plné sklenice (tzv. lampy) určené znalcům a VIP návštěvníkům :o) Obrázek na tričko jsem nakreslil sám a teď jsem zvědavej, jestli se někdy na degustaci sejde hlouček čtenářů-tričkařů :o) Pokud budete někdo chtít další trička velikostí L a XL, napište mi. Až bude dost zájemců, nechám vyrobit další sérii. Nový jarní model pro návštěvníky otevřených sklepů už se chystá :o)
Udělejte něco pro sebe – kupte si skleničkovské tričko! Kus za 250, v páru s Komunitní Bedýnkou za 200.
Sobotní Výstava vín v Týnci.
S kamarádem dáváme dohromady posádku cestovatelů z Prahy do Týnce (u Břeclavi) na sobotní košt. Je to bez záruky, protože nás to napadlo až včera. Máme auto s řidičem – abstinentem, jedeme v sobotu 2. března na otočku a podělíme se o náklady. Jestli se chcete přidat, napište mi na e-mail vran@seznam.cz. Bedýnkáři s tričkem mají samosebou přednost :o)))
Rakouská bedýnka naživo
Už jsem potvrdil rezervace všem, kdo se přihlásili na společnou degustaci rakouské Komunitní bedýnky v úterý 5. března v 18:30 v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3). Vezmu s sebou i několik vzorků z Loiry, čím víc přihlášených, tím víc vín:o) Ještě máme několik volných míst, hlaste se tady!
A připomínám včerejší vyhlášení sancerských půl-bedýnek. Neváhejte, po prvním dnu mám rezervovanou polovinu vín, druhá polovina čeká.

Pascal a Nicolas Reverdy, Sancerre

…aneb čím je Mikulov pro vlašák a Chassagne pro šardonku, tím je Sancerre pro Sauvignony.
Vinařství leží v obci Maimbray, severně od Sancerre. Pascal Reverdy převzal rodinné vinařství po otci v roce 1985. V roce 1993 se k němu přidal mladší bratr Nicolas, který zemřel po nehodě v roce 2007. Hospodaří na 14 hektarech vinic. 11 hektarů patří Sauvignonu, na 3 hektarech pěstují Pinot Noir. Vinice leží v okolí Maimbray, v kopcovitém terénu s jílovito-vápenitým podložím. Paní Reverdyová zmiňovala kimmeridginský vápenec s tím, že místní tomu říkají Terre Blanche (Bílá zem) a nám ten popis připomínal podloží v Chablis. Jen pozor při gůglování, příjmení Reverdy je mezi vinaři v Sancerre rozšířené asi jako Zatloukal v Uherském Hradišti, ale zrovna tohle vinařství nemá vlastní internetové stránky (a přesto dosahuje v ročence Revue du Vins de France vysoké hodnocení)!

Vinařství se hlásí k šetrnému hospodaření ve vinohradu. Omezují výnosy řezem i zelenou sklizní, sklizeň probíhá ručně. Před lisováním se hrozny třídí. Zpracování bílých a červených je kompletně oddělené, každé probíhá v jiné budově. Sauvignony se pomalu lisují v pneumatickém lisu, hrozny Pinotu Noir se třídí ručně a odstopkovávají se a dva až tři týdny se macerují. Ochutnali jsme čtyři vína z aktuálního ročníku.
Sancerre 2011 Terre de Maimbray, bílé
Sauvignon Blanc (všechna bílá vína jsou 100% Sauvignon, všechna červená a rosé jsou 100% Pinot Noir) z jílovito-vápencového podloží. Suché, s pěknou, ale ne přehnanou kyselinou. Zprvu jednoduchá květinová vůně, po ohřátí se rozvíjí ovocné tóny a minerální vůně. Chuť jemně ovocná, nepřezrálá citrusová a rynglová, minerální, čistá, s jemnou hořčinkou v závěru. Poměrně plné, jak odpovídá jílovito-vápencovému podloží, se slušně dlouhou dochutí. Pochází z asi dvacet let starých vinic, zrálo půl roku v nerezovém tanku na kvasničních kalech. Radostné až veselé pití.
Další výrazná vlastnost kvality? (Kdysi jsem tady napsal, že všichni hledáme kvalitu, ale neshodneme se na tom, v čem kvalita spočívá.) Jestli vidíte kvalitu v tom, jak víno odráží svůj původ, tady je to jasné. Plnost chuti, daná vápenitým podložím a zralostí hroznů, čistota daná selekcí hroznů a vůbec sklepním zpracováním. Napsal jsem „radostné a veselé pití,“ protože jsem napoprvé koštoval chladné víno ve vymrzlém sklepě, čistota a plnost se mi líbila. Doma se víno rozvíjí k větší bohatosti a komplexnosti, ale sancerský jílovito-vápenitý etalon tam je.


Sancerre 2011 Les Anges Lots, bílé
Dříve se prý toto cuvée jmenovalo Vieilles Vignes, dnešní název mi připomíná „andělský doušek.“ Kamenité vodopropustné podloží, vinice vysazené v letech 1936 až 1950. Víno zraje ve velkém 4000litrovém sudu na kvasničních kalech asi deset měsíců. Nefiltrované. Popaměti víc minerální oproti předchozímu a působí lehce. Bohatá vůně, plná chuť s výrazným ovocem a mineralitou. Bohaté, voňavé a přitažlivé víno, skutečně velký Sauvignon ze Sancerre!


Sancerre 2011 Terre de Maimbray, červené
Pinot Noir z pětadvacet let starých vinic. Před lisováním se asi 3 týdny maceruje v nerezu, vyzrává 10 měsíců ve velkých dubových sudech. Nefiltrované. První překvapení bylo, jak výrazný charakter víno má a jak dalece se liší od burgundských Pinotů. Mísí kořenitost s ovocem, je to svůdné, bohaté a elegantní víno.

Sancerre 2011 A Nicolas, červené
Kamenité vápencové podloží, z vinice vysazené v roce 2000. Čtyřtýdenní macerace před lisováním, poté dvanáctiměsíční vyzrávání v dubových sudech (barikové i větší sudy, asi třetina nových). Lahvuje se bez filtrace. Vyzrálé ovocné tóny ve vůni, výrazný vliv barikových sudů. Strukturované, plné víno, ale i v chuti je ještě hodně sudu, chce to několik let počkat.
Neodolal jsem a cestou zpátky jsem si nad Maimbray vyfotil typický obrázek zimních dnů, trakař s navařeným plechovým sudem, ve kterém se pálí staré dřevo, odpad ze zimního řezu. Nemá to žádnou spojitost s P&N Reverdy, ale pochází to z vinic nad Maimbray. Není vyloučeno, že to může mít spojitost s některým Reverdym, protože jméno Reverdy je kolem Sancerre běžné asi jako u nás Nováček nebo Dvořák :o) a na webu vygůglujete hned několik vinařství Reverdy (winedoctor jich jmenuje hned šest).
Závěrem… Skvělá vína a překvapivě konzistentní kvalita bílých i červených vín. Citlivá práce se sudy (aromata dřeva pocházejí vesměs z dubového vinifikátoru, ve kterém vína kvasí i zrají). Tak abych to nezdržoval, přemluvil jsem hned Daniela Brože, že rovnou přivezeme několik krabic vína. Komunitní bedýnku z toho nesestavím, ale půlbedýnku pro ty, kdo chtějí ochutnat slavné Sauvignony ze Sancerre nebo Pouilly-Fumé ano. A nezapomeňte: k Sauvignonu ze Sancerre patří sýr s kozou na víčku (a uzený losos to taky nemůže pokazit)!

První půlbedýnka:
1. Terre de Maimbray 2011, Sancerre červené, 380 Kč
2. Terre de Maimbray 2011, Sancerre bílé, 330 Kč
3. Anges Lot 2011, Sancerre bílé, 500 Kč
celkem za 1.100 Kč
Pokud chcete ušetřit a vyzkoušet druhou slavnou sauvignonovou apelaci, nahradím Anges Lot Sauvignonem od Domaine Treuillet (psal jsem o ní tady) a je tu druhá možnost:
1. Terre de Maimbray 2011, Sancerre červené, 380 Kč
2. Terre de Maimbray 2011, Sancerre bílé, 330 Kč
3. Pouilly-Fumé 2011, Domaine Treuillet, 280 Kč
celkem 900 Kč.
Podobně jako u Komunitních bedýnek s platbou předem a s vyzvednutím v žižkovské vinotéce Le Caveau nebo v pobočkách Uloženky.cz v Brně, Ostravě, Olomouci, Bratislavě, Hradci Králové a Plzni nebo poštou s příplatkem 180 Kč. Obě půlbedýnky současně za 1950 Kč. Tentokrát bez zdržení, protože vína už jsem přivezl minulý týden, ale taky asi bez možnosti dovoz zopakovat. Mám jich na asi 30 půlbedýnek a kdo dřív přijde… hlaste se zase tady!

Údolí Loiry, díl 3

Druhý den na Loiře jsme začali telefonováním a objížděním vinařů, s kterými jsme setkali první den. Daniel chtěl nakoupit vína z Domaine Villargeau, ale Marka Thibaulta jsme nezastihli ani telefonem, ani ve vinařství. Já jsem chtěl koupit vína od Reverdyho (povedlo se – podrobnosti zítra!) a na Sébastienu Treuilletovi jsme se shodli oba. Tak jsme do Domaine Henry Pellé v Morogue (apelace Menetou-Salon a východní kout údolí Loiry) přijeli o hodinu pozdě. Už jsme se ve Francii natolik aklimatizovali, že se nám půlhodina zpoždění zdála jako pouhý projev zdvořilosti a hodina tak akorát.

Přivítala nás Anne Pellé a prošla s námi asi dvanáct vín. Henry Pellé je už větší až velký vinař s vysokým standardem kvality, ale měl trochu smůlu. Asi by se mi jeho vína líbila víc, kdybychom předchozí odpoledne a večer neochutnávali u Reverdyů a Thibaultů. Sauvignony byly čisté, precizně vyrobená, ale Reverdy měl navíc velkou porci individuality a schopnosti probouzet nadšení. V poslední ročence Revue du Vins de France 2012 mají obě vinařství stejné hodnocení (jednu hvězdičku ze tří možných), ale jakoby oba podniky směřovaly opačným směrem, jako dvě polopřímky spojené jediným počátečním bodem. Sauvignony byly perfektní, ale chyběl jim prvek překvapení. Mnohem víc se mi líbily jejich Pinoty.

Val de Loire je nejdelší francouzská apelace, táhne se od burgundských hranic až k oceánu. Tak jsme přeskočili 200 kilometrů do Bourgueil do Domaine des Géleries. S Jean-Marie Rouzierem jsme přechutnali asi deset vín z jejich aktuální nabídky a potom asi čtyři z tanku, 2011 i 2012. Pro mě to bylo první seriózní seznámení s Cabernetem Franc, se kterým se jinak setkávám jen zřídka. Vína byla vesměs z ročníku 2010 (delší zrání v tanku se tady praktikuje úplně běžně, ročník 2011 ještě neměli nalahvovaný), měla pěknou kyselinu, byla výrazná a dobře pitelná.
Bernard Baudry sídlí v Chinonu, kousek od Bourgueil. Kromě jednoho bílého vína z odrůdy Chinon dělá jen Cabernet Franc a dělá ho tak skvěle, že na to asi nikdy nezapomenu. Při třetím víně jsem se rozesmál a blaženě jsem zopakoval Rumcajsovu pochvalu trés joli charmant (přestože mě Daniel Brož varoval, že si není jistý, jestli se to dá francouzsky říct i o víně :o). Každopádně jsem se úplně uvolnil a rozblažil, všechna vína byla výrazná s nádhernou a nápadnou vůní a za chvíli nám pan Baudry nabídl, že můžeme ochutnat ze sudů i ročníky 2011 a 2012. Komentovali jsme to s Danielem asi jen mezi sebou česky, ale nadšení bylo patrné. Pan Baudry odemkl mříž, oddělující soukromý sklep a po chvíli váhání vylovil zaprášenou lahev ročníku 2000.
To byla asi ta chvíle, kdy jsem Cabernetu Franc propadl úplně. Dvanáct let staré víno bylo naprosto ve formě, bez nejmenších známek únavy, jen ustupující (ale stále ještě přítomné) třísloviny a celková uhlazenost naznačovaly, že to není mladý ročník. Kyselina? Perfektní, ovoce taky. Dalších deset let? Věřím tomu. Ať žije Cabernet Franc!
Po sancerském Reverdym druhý velký objev, možná dokonce největší.
Olivier Lemasson (Les Vins Contés) je charismatický chlapík, francouzský winepunk (ale mám dojem, že ve Francii je podobných mnohem víc). Dělá si osobitá a individualistická vína podle svého a bez ohledu na zavedené kánony. S předchozím panem Baudrym má jeden společný bod (oba používají ve sklepě a asi i ve vinici minimum zásahů do vlastního života vína), ale spoustu rozdílného. Myslím si, že hlavní rozdíl je, že Olivierovi víc záleží na individualitě vína. Baudry ponechává vínu spoustu prostoru pro vlastní vývoj, ale chce po něm, aby bylo elegantní a precizně odráželo svůj původ a odrůdu. Lemassonova vína mnohem víc odrážejí osobnost vinaře a sympatie k vinaři jsou podstatné a zásadní pro přijetí vína. Baudryho vína jsou v tomto ohledu mnohem konvenčnější, a myslím, že bych jim propadl, i kdybych starého pána a jeho syna vůbec neznal. Na fotce Olivier předvádí svůj sekt (na ceduli před domem má nejen Vins Naturel, ale i Champage :o))) s korunkovým uzávěrem. Šampaňské to určitě není, ale zábavné a sympatické to je. Kdyby měl nějaký dovozce naturálních vín zájem, poskytnu do konce února zdarma vzorek vína i ceník. Později už jen ceník :o)


Tak jsme spolu s Danielem Brožem projeli kus Loiry, navštívili devět vinařství a provedli degustace s vinaři nebo jejich rodinnými příslušníky. Byla to pestrá společnost, počínaje punkovým individualistou a konče nejmíň třemi podniky vysoko hodnocenými v ročence Revue du Vin de France. Mně se to líbilo, Sauvignony, Pinoty i Cabernet Franc předvedly několik úžasných příkladů vyjímečnosti a ušlechtilosti, a navštívení vinaři ukázali spoustu pohostinnosti a velkorysosti. Nenapíšu, že to bylo velké překvapení – kdybych to nečekal, tak bych tam nejezdil :o)
Nakonec ještě připomínám plánovanou degustaci rakouské bedýnky a případných doplňků (hlavně z Loiry) v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3) v úterý 5. března od 18:30. Vstupné bude asi 350 Kč, rezervace nutná! Hlaste se tady, ať můžu rezervace potvrdit!

Paříž, Rungis a přepřahání

Promrzlý ze čtvrtečního nakouknutí do pařížské tržnice Rungis jsem se o půlnoci vrátil z loirského výletu domů. V šest ráno byla v Rungis Sibiř. Nezmrzl jsem jen díky čtyřem tričkám, svetru a bundě, ale jak jsem si sundal rukavice, hned jsem promrzl jako treska. (Dnešní blog by mohl mít titulek Jak být v Paříži a nic z ní nevidět :o)

Rungis je velkotržnice s potravinami, která zásobuje Paříž a přilehlá předměstí. Sama je velká asi jako Kolín, na křižovatkách jsou směrovky ukazující k ulici zeleniny, hlavní třídě uzenin, masa a sýrů (jsou to tři různé ulice nebo spíš čtvrti). Prodává se tu rychle a s důvěrou. Taky by se mi chtělo tady nakupovat, ale zatím jsem udělal jen pár fotek.

Tohle je vnitřek jednoho z hangárů, kde se prodávají sýry. Nakupování ve francouzském velkoobchodě jsem jen přihlížel a zdálo se mi, že francouzština se vůbec nehodí ke komunikaci. Ale Daniel Brož, můj řidič, průvodce, tlumočník a sponzor, se tím prokousal a nakupování ve velkém mi předvedl. No a potom jsme vyrazili domů.

V sobotu ráno letím do Itálie. Na programu je i několik setkábní a degustací s místními vinaři, takže tenhle blog ťukám mezi balením, žehlením, uklízením a vyřizováním restů. Jestli se v Itálii naskytne něco hodného zaznamenání, napíšu. Jestli to nevyjde, tak snad přidám aspoň pár fotek z posledních degustací s vinaři na Loiře.
Nakonec ještě připomínám plánovanou degustaci rakouské bedýnky a případných doplňků (hlavně z Loiry) v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3) v úterý 5. března od 18:30. Vstupné bude asi 350 Kč, rezervace nutná! Hlaste se tady, ať můžu rezervace potvrdit!

První den na Loiře, díl 2 – odpoledne

Tedy Sauvignony mají v tomhle kraji skvělé. Vína (i městečka a krajina) se podobají Burgundsku, jen jako by zaměnili Chardonnay za Sauvignon. Postupy práce na vinici (včetně docela husté výsadby) i ve sklepě jsou podobné (nedá se říct stejné, ale podobnost je nápadná). Dokonce jsme narazili i na velmi zajímavé víno z Gamay (Domaine Villargeau), jen nebylo zpracované jako Beaujolais, ale klasicky po burgundsku. Mně se to tak líbilo.

Dopoledne by se dalo popsat jako první seznámení se Sauvignony z Loiry, odpoledne přišly hned dva velké objevy.
Domaine Pascal & Nicolas Reverdy si Daniel vytipoval předem a hodně na ně sázel. Sídlí v Maimbray, kousek od Sancerre a byla to trefa do černého. Nabízejí vlastně jen čtyři vína (dva Sauvignony a dva Pinoty), ale všechna jsou skvělá. Křupavé a oslnivé Sauvignony i Pinoty s charakterem a vlastním loirským stylem. Pinotů od Loiry jsem zatím pil jen pár, ale ty jejich bych chtěl pít dál a furt! Už je oceňuje Revue du Vin de France, už jsou známí a tak nejsou levní. Ale ta vína jsou emotivní a zároveň precizní, mají styl a švih, jsou poctivá, tak prostě nemůžou být levná. Až se aklimatizuju zpátky v Čechách, určitě o nich napíšu víc !
Sébastien Treuillet (Domaine Treuillet, Fontenille) nás dostal. Kvalitou Sauvignonů, sdílností a neokázalou ochotou komunikovat a nechat nás nahlédnout pod pokličku. Dal nám přechutnat nejen (vyprodaná) vína z aktuálního ročníku 2011 (výborné Pouilly-Fumé 2011), ale i ročník 2012 z tanků, pěkně jednu vinici po druhé a nakonec plánované cuvée ze tří vinic.
Když jsem nerozuměl jeho výkladu o viničních pracích, vzal nás autem na vinici a ukázal nám to v reálu. Hned potom jsme s jeho Peugeotem zapadli do promoklé louky, tak jsme vyskočili a vytlačili ho na asfaltku. Ten pán si na nic nehraje a nejspíš se vinařením dobře baví (podle informací z internetu přečtených cestou k němu ho živí pěstování zeleniny a vinařství si pořídil sám, v první generaci, a nejspíš na něm není závislý). Po návratu do vinařství nás vzal do sklepa k sudům, kde zraje Pinot noir, dal nám ochutnat z každého sudu zvlášť (pětistovky i bariky) a stočil nám na ukázku jednu lahev červeného cuvée 2011. Hned jsem ji zabavil pro sebe. Pouilly-Fumé 2011 má skvělé.
Večer jsme to všechno přechutnali, zhodnotili, zajedli a šli spát. Jak jsem psal předevčírem, chtěl bych toho ještě spoustu stihnout… a já to stihnu!
Nakonec ještě připomínám plánovanou degustaci rakouské bedýnky a případných doplňků (včetně Loiry) v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3) na úterý 5. března od 18:30. Vstupné bude asi 350 Kč, rezervace nutná! Hlaste se tady, ať můžu rezervace potvrdit!

První den na Loiře, díl 1

Začnu akčně, protože na první den Daniel Brož vymyslel akční program. Pět návštěv vinařství. Snídaně byla už před osmou, protože v devět jsme měli první randez-vous. Hubert Veneau, vinař ze Saint-Pere a pro mě zatím nepotkaná apelace Coteaux du Giennois.

Byl to docela ostrý začátek s pěknými čistými Sauvignony, vinař přinesl i vzorek ještě nenalahvovaného ročníku 2012. Cote du Giennois je mladší bratříček dvou slavnějších loirských apelací, a moc se mi líbilo Pouilly Fumé 2011. Následoval rychlý přesun do nedaleké Domaine Villargeau a degustace s Markem Thibaultem.
Nejenže si na nás udělal čas a provedl nás vinařstvím, ale před degustací prodávaných vín nás vzal i do sklepů a dal nám ochutnat vzorky zrajícího ročníku 2012. Tak jsem se mohl na vlastní smysly přesvědčit, že Sauvignony z tolik ceněného křemičitého podloží dávají suchá, živá vína, zatímco vápenité podloží se dá poznat i v chuti podle robustnosti a ovocnosti.
Zašli jsme i do barikového sklepa a ochutnali Sauvignon ze Silexu ze tří sudů včetně rozdílného vývoje v sudech. To byla dobrá škola! Hotová vína z ročníku 2011 byla pěkná, dostali jsme vzorky pro podrobnější degustaci a Daniel se hned večer rozhodl několik vín koupit a dovézt.
Půlhodinové zpoždění se zřejmě ve Francii toleruje :o) Příjezd do vinařství Michel Langlois v Pougny nám zpestřila další návštěva, která dorazila hned po nás a pozdravila nás česky Dobrý den! Na moje české Kde se tady berete? už odpověděla francouzsky a ukázalo se, že paní (na fotce napravo) je Francouzka a pracovala čtyři roky v pražské reklamní agentuře.
Mně se vína zdála trochu jednoduchá a jaksi bez překvapení. Danielovi se zprvu líbila, ale nakonec se při večerní kontrolní degustaci rozhodl, že upřednostní Domaine Villargeau. Následoval oběd v restauraci v Tracy-sur-Loire (kachní prsa, ale při vší skromnosti, doma je dělám lepší!), pohledy na rozvodněnou Loiru a krátká zastávka v Sancerre.
Město Sancerre leží na kopci obklopeném široko-daleko vinicemi. Teď v únoru je sice jasno, ale kromě trávy a pampelišek má krajina hodně tlumené barvy (ale i z pohledu na Loiru ze Sancerre je zřejmé, že máme krásné počasí, Il fait beau!). Taky sklepy a degustační místnosti jsou studené a ochutnávat studené Sauvignony (to ještě jde!) a Pinoty Noir, sem tam Gamay, to dá zabrat. Možnost připojení k internetu je ve Francii vzácná asi jako u nás dobrý čtyřicetiletý Veltlín. Tolik moje stížnosti, Daniel mi na ně pravidelně odpovídal, že Francouzi zase mají dobré víno a jídlo.
Díky zřídkavé možnosti připojení k internetu musím první den rozdělit do dvou příspěvků, odpolední program dám příště.

Ještě musím stihnout spoustu věcí!


Jsem každej den starší a ještě bych chtěl stihnout spoustu věcí. A taky je stihnu! napsal mi nedávno kamarád. Vzpomněl jsem si na to, když jsem balil na cestu… trička, ponožky, vývrtku, skleničky… co ještě? Už dlouho na ten výlet myslím a nejspíš by se to nikdy nepovedlo, protože bych zase uvízl cestou v Alsasku nebo v Burgundsku. Až před měsícem mě pozval Daniel Brož z žižkovské vinotéky Le Caveau, ať s ním jedu na pár dní na Loiru. Chce si najít nová vína a já mu mám dělat oponenta :o) Že zaplatí cestu a o ubytování se podělíme. Málem to zase nevyšlo, protože jsem uprostřed týdne dostal rýmu.

To není vtip, Loira jsou Sauvignony a Sauvignon je aromatická odrůda. Když máte hodnotit voňavky, je taková rýmička horší než smrt. Zažil jsem to už v menším měřítku před zářijovým kolem Prague Wine Trophy a teď znova. Tři dny jsem nemohl ani dýchat, natož čichat. Tři dny jsem byl vzorný pacient, denně tři hodiny v horké vaně a postel. V sobotu rýma povolila a zavolal jsem Danielovi, že jedu. Jestli mi klimatizace v autě nezničí čich. Jestli si nepolezeme na nervy – pět dní spolu v autě i na penzionu je akorát, aby spolu dva lidi přestali mluvit :o) Ani jsem si nestihl nastudovat zbývající odrůdy na Loiře, program sestavil Daniel. Vlastně jsem mu k tomu dal jen dva pokyny – aspoň dva dny v Sancerre a hledat Silex!
Dojeli jsme za jasného slunce těsně po šesté do opuštěného penzionu. První dojmy z Francie jsou báječné, jasná obloha, ostré slunce a odpolední teploty přes deset stupňů. Koupili jsme dva Sauvignony k večeři (druhá fotka) a ráno vyrazíme na návštěvy vinařství. Na první den jich máme domluvených pět.

Dalších deset z Piemonte

Dnešní zápisek bude pro většinu čtenářů asi jen seznam vín podobný seznamu tet v dětské básničce Pavla Šruta:
Kolik já mám vlastně tet?
Tak abych to nepoplet:
Tetu Bětu, tetu Květu,
tetu Fanču, tetu Manču,
tetu Táňu, tetu Stáňu,
tetu Vandu, tetu Žandu…
Většina dnešních vín se v Čechách neprodává, takže největší význam snad může mít pro mě a několik spolustolovníků, až jednou narazíme na některého ze jmenovaných výrobců a budeme se chtít ujistit, co už jsme od něj pili a jaké to bylo… tak abych to nepoplet:

Na druhé schůzi se náš SPP (Spolek Přátel Piemontu) rozrostl o další duši. Catering se přizpůsobil degustovaným vínům (přidal jsem jednu položku vzdáleně ladící s bílými víny). Dovozce František Šamla přinesl deset vín, dvakrát Erbaluce a osmkrát Arneis. Všechno (kromě jednoho, jak se ukázalo na konci) to byly vzorky nabídnuté piemontskými vinaři ke zvážení dovozu do Čech, a náš Spolek mu měl pomoct s výběrem. (Asi nejznámějším piemontským bílým vínem je Moscato d’Asti, druhé v řadě je Gavi, vyráběné z odrůdy Cortese. Až třetí v řadě je Arneis. Erbaluce, Cortese i Arneis jsou lokální odrůdy, myslím, že jinde než v Piemonte se nepěstují. Takže večírek málo známých piemontských bílých odrůd.)
1. Briseide 2011, Erbaluce di Caluso DOCG, Cantine Briamara. Crisp! Myslím, že česky se to přeloží jako Křupavé!Mladé víno s dobrou kyselinou, travnaté a výrazně minerální, suché, prachové. Citron poprášený vápencem? Zajímavé. Velmi neučesaný, ostrý projev, ale mě to bavilo. Druhý den se už obrousily hrany a víno se zakulatilo a zklidnilo, ale zajímavější bylo první den.
2. Biancamano 2011, Erbaluce di Caluso DOCG, Cantine Briamara. Ve vůni se zdá přezrálé, i v chuti je plnější a vyzrálejší, s výraznou kyselinou odpovídající odrůdě Erbaluce.

3. Arneghé (Arneis) 2011, Il Crave. Květinová vůně se stopou zatuchlosti, v chuti zakulacená kyselina, nepříliš tělnaté, ale za to výrazně minerální, až moc.
4. Garbello 2011, Monferrato DOC Bianco (Arneis). Ve vůni lehce zatuchlý smrádek, který po chvíli identifikujeme jako kvasnicový. Silná plná barva, v chuti napřed zaperlí na jazyku, potom se objeví i kvasnicový podtón, plnější tělo, pěkné a bohaté víno. Můj favorit.
5. Langhe 2011 DOC Arneis, Fratelli Aimasso. Svěží, příjemné, zaoblené, zase minerální, přístupné a pěkné.
6. Roero Arneis 2011 DOCG, Delpero. Ovocná vůně s kvasnicovým podtónem a podezřením na delší ležení na kvasnicích. V chuti štiplavě kořenité, s pěknou kyselinou a potvrzeným kvasnicovým podtónem, moc pěkné. Můj druhý favorit.


7. Roero Arneis 2011 DOCG, Cascina Ciapat di Bertello. Výrazná květinová vůně, v chuti zřetelná přezrálost, kořenitost až štiplavá, pěkná kyselina. Svěží, ale ne úplně harmonické víno.
8. Roero Arneis 2011 DOCG, Savigliano Mario. Plnější, se slabší kyselinou, líp zakomponovanou, a nejspíš i malým zbytkovým cukrem (!). Přezrálé, trochu nudné. Nebavilo mě.
9. Roero Arneis 2011, Battaglio. Kulaté, jednoduché, příjemné až líbivé. Vyvážená, jemně kořenitá plnější chuť.
10. Langhe Arneis 2011, Battaglio. Harmonické, plné, kulaté, vyzrálé, ale nezábavné.

Našeho dárce Františka Šamlu, dovozce piemontských vín, jsme zahrnuli dobře míněnými radami, co dovézt a co ne, až nakonec jen smutně seděl a hrál si s tužkou… Soukromě bych se bavil u každého z koštovaných vín, nejvíc u prvních sedmi. Mého největšího favorita (4, Garbello) už František dováží a přidávat k němu nějaké další a méně výrazné víno z málo známé odrůdy není moc obchodnicky prozíravé. Prodávat dvoje Erbaluce a sedmero Arneis bych nechtěl, a když to nejlepší z naší ochutnávky (aspoň podle mého hodnocení) František dováží, je další výběr těžký.

Ještě připomínám plánovanou degustaci rakouské bedýnky a případných doplňků v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3) na úterý 5. března od 18:30. Vstupné bude asi 350 Kč, rezervace nutná! Hlaste se tady, ať můžu rezervace potvrdit!