I na dovolené člověka dostihnou trudné myšlenky. Píšu tady o pití vína jako o nevinné kratochvíli, ale na italskou dovolenou jsem si s sebou vzal knihu britského genetika Steva Jonese Y: Původ mužů (Paseka 2008). V poslední kapitole se zabývá úpadkem role mužů v moderním světě a jeho důvody, především srovnáním toho, jak různé civilizační vlivy rozdílně působí na muže a na ženy. O alkoholu se tu praví: „Do hospod se šíří sebeklam. Značná část nebezpečných pijáků věří, že pije málo nebo téměř vůbec ne. Těch, co nasávají více, než je doporučená dávka, umírá dvakrát více než těch, kdo pijí velmi málo. Malá dávka má drobný – a hojně inzerovaný – pozitivní účinek, přesto je alkohol zabiják. Pití vyvolává rakovinu slinivky a jícnu a poškozuje játra a bývá spojováno s většinou vražd a se smrtí uhořením.

Démon v lahvi funguje i jako průvodce k největšímu zabijákovi ze všech, jež mají úbytek mužů na svědomí, k chorobám srdce a krevního oběhu. Podléhá jim polovina mužů před odchodem do důchodu a lidé s nadváhou, kuřáci a stresovaní zákazníci britských hostinců jsou ve zvláště velkém nebezpečí.“

Jedinou naději nalézám na další stránce, kde se autor zabývá vlivem společenského postavení na úmrtnost. „Před sto lety umírali lidé mladší než dnes, ale vliv třídy a pohlaví byl téměř stejný. Výška každého náhrobku (na glasgowském hřbitově) odráží situaci člověka spočívajícího v hrobě. Čím bohatší byl, tím větší je jeho náhrobek a – podle údajů z epitafu – tím déle žil.“

Autorovy postřehy z glasgowského hřbitova potvrzují známou pravdu, že je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný. Samozřejmě si každý z nás nadprůměrných konzumentů vína myslí, že dokáže udělat dlouhý nos na smrtku a obelstít medicínu. Soukromě se však klaním statistice a sociologii.

Asi se budu v budoucnosti víc věnovat Sassicaii a burgundským Grand Cru vínům na úkor levných supermarketových vín.