Dnes je ten slavný den, kdy Slavia roztančí strahovský stadion 🙂 a já si k tomu otevřu nějaké pěkné víno, třeba právě Montagny od Bertheneta.
Vína pana Bertheneta jsem objevil čirou náhodou. V létě 2006 jsem v Burgundsku zajel do Maranges (slibuju, že o téhle oblasti ještě tady bude řeč) a na náměstí v Cheilly objevil malou vinotéku s mnoha poklady. Jedním z nich bylo Montagny Premier Cru 2003 Cuvée od Bertheneta, s medailí z Maconu. Koupil jsem šest kousků a doma litoval, že jsem nekoupil víc. Jemné elegantní Chardonnay připomínalo trochu bohatší a mnohonásobně dražší vína z Cote-de-Beaune a stálo neuvěřitelných 10 €! Letos v květnu jsem se tedy už cíleně vydal do Montagny, jednak za vínem Montagny Chateau du Cray, které jsem tu už vzpomínal, jednak k Berthenetům.
Do Buxy jsem dorazil o sobotním poledni, vypadalo to skoro jako když na českém venkově je zavřeno. Nakonec se mi podařilo koupit v restauraci na náměstí bagetu, odměnou mi byla dramatická scéna hádky číšníka s nespokojeným hostem, bohužel ve francouzštině, kterou vůbec neovládám. V družstevním Cave de Buxy jsem přechutnal všechno možné včetně nových ročníků Chateau du Cray a poprvé ve Francii odešel aniž bych cokoli koupil. Široký sortiment, nízké ceny, ale nic, co by mě doopravdy omámilo – ráj pro obchodníka, nuda pro vybíravého milovníka vína.
Teprve potom jsem se odvážil k Berthenetům, přece jen jsem nechtěl přijet neohlášen v sobotu v pravé poledne. O tom, jak absolvovat degustaci ve francouzském vinařství bez znalosti francouzštiny někdy napíšu samostatný text. Pokud vás to zajímá, důležité je naučit se kromě základních číslovek (dé-mil-dé – 2002, dé-mil-trua – 2003, dé-mil-katr – 2004 a dé-mil-sánk – 2005) alespoň dvě pravidla: nikdy nepodávejte ruku dámě (vyčkejte, až ona podá ruku vám) a nedávejte spropitné majiteli. Nakupujete-li víno za 153 Eura od majitele, je nezdvořilé říci mu, ať vám vrátí na 155. Naopak majitel vám vystaví účet na 153 Euro a vezme si od vás jen 150. Tolik o etiketě, až budu mít víc drzosti a času, napíšu víc.
Dnešní lahev je klasická burgundská, etiketa tradiční, barva vína žlutá až zlatavá. Ve vůni elegantně vystupuje citrusová ovocitost a vanilka. První dojem z chuti je až nasládlý, teprve za chvíli dorazí jemné kyseliny. V chuti dominují citrusy a tropické ovoce, svěží kyselina spolu s minerálními podtóny. Chuť je čistá a plná, kdysi jsem napsal obdivně o jiném víně z Montagny, že to je jako napít se slunce, tady bych to mohl napsat znova. Dlouhá dochuť! Chtěl jsem to víno přirovnat k vínům z Cote-de-Beaune, ale během pití mi připomínalo spíš Viré-Clessé než Montrachet.
U Berthenetů ve sklepě jsem dostal ochutnat asi šest vín (v Montagny se vyrábí pouze bílá vína z Chardonnay), koupil jsem si tři různé Montagny Premier Cru. Přiznám se k drobnému podvodu v titulku textu: v prestižním měsíčníku Revue du Vin de France (červen 2006) věnovaném ročníku 2005 dostalo tři hvězdičky (ze tří možných) Berthenetovo Premier Cru „Les Montcuchots,“ tedy nikoli „Les Plattières,“ o kterém píšu dnes. To vše jsem se dozvěděl až po návratu domů a dodám, že vína, která jsem ochutnal, byla velmi podobná, a kdyby místo Montcuchots poslal výrobce k hodnocení vzorek Les Plattiéres, nejspíš by byl hodnocený stejně. No nepotěšil by vás takový zázrak, koupit víno hodnocené třemi hvězdičkami ze tří možných za 9,60 Euro? Jen jednou v životě se mi dostalo lepšího potvrzení o tom, že jsem koupil dobře.
Na rozdíl od Montrachetu, který znají všichni a který je příšerně předražený (asi 40 km severně od Montagny, „nejvýznamnější suchá bílá vína na světě“ podle encyklopedie Toma Stevensona), je apelace Montagny se svými téměř 200 hektary vinic Premier Cru poměrně neznámá. Asi nikdy jsem nekoupil lepší poměr kvalita/cena, než v případě Berthenetových Montagny Premier Cru.
