Zatracené léto, které trvá už od února, pravil pan Sklenička… nebojte, nezbláznil jsem se a obvykle si ho taky užívám. Jen letošní prodloužené léto mi zkyslo, když jsem vytáhl ze sklepa burgundské bílé Saint-Aubin Premier Cru 2002, které jsem si přivezl z první vino-turistické výpravy do Burgund na jaře 2005. Našel jsem v něm vyšší obsah kyselin spolu s jakousi agresivní kompotovou chutí a pomyslel si, že se víno nějak vzdálilo od chuti, kterou si pamatuju.

Nedalo mi to a podíval jsem se i na alsaské ryzlinky, dovezené loni v červnu, a jejich chuť dostávala podobný šmrnc. Vína uschovávám v zemním sklepě, ve kterém se bohužel tohoto léta teploty šplhaly výš než měly, a dvě horká léta za sebou dala mým miláčkům pěkně zabrat. V rychlém sledu jsem otevřel několik červených burgundských, několik Roučí od Springera a po ochutnání jsem je vylil – běda! I odebral jsem se k nejmenovanému prodejci elektro a zakoupil jednu věžovitou chladicí skříň na víno (nejmenuji, nebudu přece dělat reklamu zadarmo) a naskládal do ní skoro 190 nejlepších pokladů. Ve sklepě se vylidnilo (nebo vyláhvilo? – no prostě do lahví jako když střelí 🙂 a probírka pokračuje. Když jsem v rámci letošního burgundského výletu dostal na Chateau Corton školení, že nedopité Corton Grand Cru se má vylévat na podlahu sklepa, netušil jsem, že budu za pár měsíců vylévat deset lahví do výlevky. Teď místo mazlení se skleněnými miláčky ve sklepě oblézám mrakodrapovitou chladničku a porovnávám digitální měření teploty výrobce s údaji rtuťových teploměrů rozmístěných na různých policích…

O argument víc do polemiky pana Skleničky s Honzou J. Svahem o tom, zda pít vína mladá nebo stará – když se ke všem možným vadám korku a oxidaci přidají ještě dvě horká léta, semtam nějaký výpadek elektřiny, vsázím na jistotu. Česky se sice říká „Pozdě, ale přece,“ ale v tomto případě se kloním spíš k „Better soon than never.“
Vinaři si asi letošní dlouhé léto pochvalují, ale já mám výhrady…
