Máme jedno velké štěstí: naše děti od malička jedí ryby. Synovi ještě nebyl jeden rok, když jsme s ním byli poprvé v Chorvatsku, a bez odmlouvání s námi začal jíst grilované ryby. Sklenička je schopen sníst pstruha na grilu i ke snídani a nedivila bych se, kdyby byl syn po něm. O tři roky mladší dcera začala kolem jednoho roku jíst ryby s námi, čímž občas budíme závist u přátel, jejichž děti ryby nejedí. Možná to je jedna z věcí, které jsou dědičné, podobně jako náklonnost (nebo odpor) ke kouření nebo sklony ke studiu a vzdělávání. Už od nejmladšího věku dětí tedy kupujeme k zahradnímu grilování čtyři ryby, protože každé naše dítě klidně spořádá menší rybičku. Dnešní recept je jednoduchý a hodí se na všechny pstruhovité ryby – neseženete-li sivena, poslouží i mnohem rozšířenější pstruh.

Prvním krokem je vyhnat muže do rybářství pro rybu. Máme v pohodlné dojížděcí vzdálenosti rybářství Liběchov, kde jsme koupili i dnešní kvarteto sivenů, a v každém případě mohu dosvědčit, že ryby z rybářství vypadají mnohem živěji než ty vylovené z kádě v hypermarketu, i když i s těmi jsme se už mnohokrát spokojili. Doma ryby vyvrhneme, uložíme do hrnce a nasolíme – posypeme solí a pokapeme šťávou z půlky citronu. Hrnec zavřeme a necháme odpočívat v ledničce několik hodin až jeden den.

Před pečením ryby vyjmeme, do otevřené břišní dutiny vložíme větvičku rozmarýnu a kousek másla (o dovolené se mi v italské rybárně líbilo, že nám ke každé rybičce rovnou přibalili větvičku rozmarýnu.) Roztopíme troubu na 180 stupňů a pečeme asi 25 minut. K rybě patří šardonka – Sklenička k dnešnímu obědu otevřel Chablis AOC 2006 Premier Cru „Vaillon“ od Lamblina (zlatá medaile z výstavy v Maconu, ke koupi za 430 Kč), které je vhodnější k mořským rybám, ale k suchému sivenu posloužilo náramně dobře. K pstruhovi by se asi ještě lépe hodilo Chardonnay z Cote-d’Or nebo z Maconu.

Dobrou chuť !