Tak nám zakázali víno, paní Mullerová! V úháčku! Koukám na tu zprávu jako vejr a vybavuje se mi vzpomínka na báječný vinný šenk v ulici od hradišťského náměstí směrem k autobusáku. Dovlekl mě tam kdysi kamarád Alois, místní malovinař, a moc se mi tam líbilo. Jak říkal Filip Márlou o slečnách – je výborná na první hodinu po konci pracovní doby! Je to od autobusáku padesát metrů nebo sto? Jestli padesát, budou asi muset šenk zavřít, jestli to ještě neudělali. Perlička: „Město si od vyhlášky slibuje, že dostane lidi popíjející alkohol z centra a zvýší tak jeho turistickou atraktivitu.“
Jamie Goode v úterý tady dumal nad tím, jestli není příliš měkký a nepodléhá touze revanšovat se výrobcům za lahve, které mu zasílají k recenzi zadarmiko. (Psala o tom i Alice Feiring, že když se vrátí z Evropy do NY, čekají ji za dveřmi krabice vzorků od výrobců dychtivých její pochvaly. Alice ovšem pochvalami šetří.) My v Čechách jsme už mnohem dál a víno si kupujeme sami. Tedy, abych nemluvil za své kolegy vínopsavce – pan Sklenička si eticky vzorně kupuje víno za svoje a na degustace chodí taky za vstupné. (Teď si vzpomínám na dvě vyjímky, ale myslím, že to víno tehdy jsem dostal, protože jsme se skamarádili, a na Slovácku k bontonu patří dávat dary. Jo a taky musím přiznat karton Pinotu Noir 2005, který jsem dostal jako naturální platbu za vytvoření reklamního sloganu nového vinařství.)
Čeští wine-bloggeři jdou světu vzorem a renomovaní kolegové z Londýna a USA by nám mohli závidět nezkorumpovatelnost a morální kredit! Navíc ještě ve volném čase rozverně kličkujeme před žalobami nebo se hašteříme s výrobci, kterým se nelíbí, že samozvaně mlaskáme… Ale konečně chápu, kde J. Goode bere ta levná vína, která každý den doporučuje, a jeho povzdech Perhaps I should be buying my own wines a bit more often? mi zní rozkošně. Ani se neptám manželky, jestli by s tím výrokem souhlasila :o)))) … jen do toho, Jamie! (Ale vážně, nechali byste se připravit o radost spojenou s výběrem a nákupem vína?)
Kdyby se vám zdálo, že podobné etické problémy nám jsou vzdálené jako pstruhovi traktor, jukněte semhle na diskusi, na kterou upozornil Cuketka. Úplně stačilo napsat, they knew I was coming for a review. Připomíná mi to výrok, kterým v sedmdesátých letech zhodnotil jeden známý své spoluautorství písně soutěžící o Bratislavskou lyru: Vydělal jsem sedm stovek a mám ostudu za tři sta tisíc!
Vinograf nakousl myšlenku, se kterou si už nějaký čas pohrávám – prodej vína z Moravy s minimálním servisem a širokou nabídkou menších výrobců. Ve Francii jsem viděl několik podobných sklípků bez polic, bez pultů a téměř bez jakéhokoli vybavení, jen s kartony vína složenými podél stěn, uprostřed sud jako nálevní stolek, na něm otevřené čtyři lahve a pár skleniček. Vína se většinou prodávají za cenu výrobců, kteří majiteli poskytují nějakou marži. Líbilo by se vám to, nebo chcete kupovat víno v kulturnějším prostředí? (Nahoře prodejna Luciena Albrechta v alsaském Bitschwilleru, na spodní fotce p. Sklenička s kamarádem v Caveau v burgundském Mercurey.)
Nikdo není doma prorokem, ale někteří už mají úspěch za mořem. Nemám teď na mysli udělování Oscarů! Asi začnu psát anglickou verzi Skleničkova blogu… jak jen se anglicky řekne samozvaný mlaskal? Self-appointed slurper?