Bylo nás šest. Vinograf páteční setkání pokřtil honosně: Grand Riesling Trophy. Otevřeli jsme deset ryzlinků, jeden mimo soutěž. Navíc jsme si krátili čekání na účastníky alsaským sektem z ryzlinku, od Wolfbergera. Zbylých devět bylo v ročnících 1997 až 2007, dvakrát Morava, třikrát Alsasko, dvakrát Mosela, bohužel žádné Čechy.
Pavel Jelen způsobil apeiron, počáteční chaos tím, jak dokonale lahve zabalil do černých plastových pytlíků, takže jsme bodovali skutečně naslepo a anonymně. Dokonce jsme v tom zmatku zapoměli na to, že jsme předem dali stranou jednu sladkou Moselu a vyčlenili ji jako poslední vzorek, takže jsme ji tipovali několikrát během koštu. Bodování nám působilo občas zábavu, občas naštvání až ponížení (Dávám devadesát sedm bodů, ale nesouhlasím s tím! – zaznělo taky). Nakonec jsme se shodli, že bodování je nepříjemná zvrácenost, která nás odvádí od toho, abychom si víno vychutnali. Přesto si myslím, že nám to umožnilo věnovat se vínu poctivě a bez vyrušování ostatními vlivy. Postupné odhalování totožnosti jednotllivých lahví bylo zábavné, hlavně pro zklamání některých účastníků, kteří si až do vybalení lahve byli celkem jisti… sám jsem párkrát trefil oblast původu, ale přesně jsem neurčil žádné víno. (Ale podobně jako ostatní jsem neměl přehled o všech vínech).
Naštěstí se nikdo nepohoršoval nad třicetibodovým rozdílem u jednoho vzorku, sám za sebe můžu jen dodat, že jsem se kromě jednoho vzorku příliš nevzdálil od výsledného průměru. Průměr šesti bodování totiž zmírní úlety jednotlivých hodnotitelů a i přes hrozivě vypadající rozdíly v hodnocení jednotlivých porotců je výsledný průměr nakonec docela spravedlivý. Dokonce i pořadí prvních dvou vín (a posledních dvou) mám stejně jako šestičlenná porota, takže se můžu ztotožnit i s kolektivním hodnocením.
Nebudu se příliš rozepisovat o jednotlivých vínech, nejzajímavější byly pro mě zážitky spojené s hodnocením naslepo a s rozdílným vnímáním o chvíli později při posuzování známého vína. Překvapilo mě jen, že jsem nepoznal svůj alsaský ryzlink, Altenberg de Bergheim 1997 Grand Cru z Cave de Ribeauvillé, ale nakonec jsem rád, že jsem se rozhodl ho dát vplen. Už dlouho jsem ho chtěl vypít, ale nechtěl jsem ho pít sám, a tenhle večer jsem vzal jako vhodnou záminku. Dobře jsem udělal, schovávat ho déle by asi nemělo smysl. (V bodování skončil druhý s nejtěsnějším odstupem za alsaským Ryzlinkem Grand Cru Osterbergem 2004 od Louise Sippa.) Samotného mě překvapilo, jak vysoko jsem bodoval jakostku 2005 od Znovínu. Poslední skončil můj oblíbený ryzlink Ing. Richarda Tichého z Hrušek, ale když jsem si porovnával svoje dojmy z bodování se starými degustačními poznámkami, došel jsem k tomu, že to byla dvě různá vína. Že by se nám na stůl dostal jiný ročník? A překvapivě dobře dopadla dvě vína ze supermarketu Albert, Riesling 2007 z Cave de Beblenheim a moselské Divinum Riesling Spatlese 2007, výrobce Moselland.
Hned jak jsme vytáhli lahve z tmavých pytlů, poznal jsem, že jsem některá vína podhodnotil a že jsou lepší, než kolik jsem je bodoval. Byla to magie etikety nebo se vína po hodině v lahvi otevřela? To už nezjistím, ale druhé kolo přechutnávání všech vín s odtajněnou etiketou a s porovnáním s bodovací tabulkou bylo strašně zajímavé! Jak rozdílně posuzuju víno naslepo a víno se známou etiketou! Schválně si to vyzkoušejte! Výsledné pořadí vín ani nezveřejním, jako soutěž jsem to moc nebral. Ale jako cvičení a sebepoznávání to bylo zároveň poučné i zábavné!
Mimochodem, když v sobotu večer upíjím z nedopitých lahví, oceňuju i rakouský Rheinriesling Premium 2007 od Rolanda Minkowitsche. Nechci se obviňovat, že jsem mu o den dřív nedal víc bodů, spíš myslím na to, že jsme všechna vína otevřeli naráz a ochutnávali je postupně, v náhodném pořadí. Některým z nich prospělo rychlé vypití brzy po otevření, jiným vínům by pomohlo nechat je několik hodin vydýchat. Ale to je obecně princip podobných hodnocení – vína sice mají rovné podmínky, ale stejné podmínky některým pomohou, jiným ublíží. Hodnocení vína naslepo pomocí stobodové tabulky a soukromé posezení nad známým vínem jsou dvě zcela jiné věci, je to prostě jiná opera.
Když jsme se tak rozmlsali a všechno znovu přechutnali, zatoužil Vinograf po něčem červeném. Napřed jsem odmítal, ale pak jsem si vzpoměl, že jsem dostal na ochutnání darem barikované Svatovavřinecké ze Školního statku v Mělníku. To je můj tip na letošní rok – ještě se neprodává, ale bude výborné. Je příjemně ovocné i tělnaté, barik mu pomohl. Budu ho vyhlížet, doporučuju!
P.S. Poděkování všem účastníkům: nejen za přinesená vína, ale hlavně za společné ochutnávání, porovnávání dojmů, konfrontaci chutí, vůní a dojmů. Ve všech ohledech byla Riesling Trophy inspirativnější, zábavnější a poučnější než kdybych vína ochutnával sám nebo ve dvou, jak jsem zvyklý.