Pozdní sběr májový

Jako každý rok i letos jsem si v termínu Prágfů našel náhradní aktivitu a místo bloudění v davech a následného nadávání na masové akce jsem s dcerkou bloudil po Roverkách, pojídal tatranky a buřty a popíjel z pramene Járy Cimrmana. Jak je vidno z víkendového zpravodajství, mezi kvalitou života jednotlivce a konzumovanou stravou není žádná korelace. Zase podlehnu pokušení a ocituju nejmíň pětatřicet let starou (ale stále živou) báseň „Fešiacký kriminál“ letošního sedmdesátníka Jana Vodňanského: Pozritě sa: vezeň / objednává rezeň! Dost legrace a hajdy zpátky k vínu.


Makedonská vína.
Na čtvrteční degustaci makedonských vín, kterou pořádala Víno Revue v dejvickém hotelu Crowne Plaza, jsem dorazil až hodinu před koncema a celou jsem ji prokecal se zákonitě stále častěji potkávanými čtenáři Skleničkova blogu. Podrobnější komentáře k pěti zastoupeným vinařstvím (Bovin, Skovin, Dalvina, Imako Vino a Tikves) skleničkovsky obmyslně přeskočím a omezím se na dojmy a plané zevšeobecňování.
1. Přestože Makedonie leží vklíněná mezi Řecko a Bulharsko, patřím mezi laickou většinu schopnou splést si kdykoli makedonská vína s moldavskými. (Co z toho vyplývá pro moravské vinařství? Nejspíš to, že ani medaile z mezinárodních soutěží nepomůžou umístit Moravu na vinařskou mapu světa.)

2. V nabídce vystavovatelů dominovala červená vína z odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot a Vranec. Ne že by byla špatná, ale vždycky si v každé cenové kategorii vzpomenete na nějaké lepší víno odjinud. Všechna bych je vyměnil za jediné Rkaciteli z vinařství Dolvina (Skopje) a kdybyste přidali ještě Muscat Trolinger Rosé a Astraion (taky z Dolviny) nebo muškátovou Temjaniku z vinařství Tikves, měl bych pocit, že jsem udělal dobrý obchod. Prostě mezinárodní odrůdy, a kromě jmenovaných červených se ještě hojně vyskytovalo Chardonnay, mě příliš nezaujaly, zato Rkaciteli bylo naprosto bezvadné víno, krásně kulaté suché z lokální (stejnojmenné) odrůdy, nepodobné žádné mezinárodní odrůdě, svébytné a dospělé. Ochutnávala se spíš levnější vína, snad jediné víno vyšší třídy, Armagedon 2008 od Dolviny, bordeauxská směska CS, Merlot a Vranec mě docela zaujala, ale s koncovou cenou mezi 30 a 40 Euro asi nemá na mezinárodním trhu mnoho šancí proti známějším bordeauxským směskám z Bordeaux. (Co z toho vyplývá pro moravské vinařství? No já nevím, co myslíte vy?)

Franciacorta v Záhřebské
Tentýž den se konala i degustace piemontského vinařství Tenuta Ambrosini ve vinotéce Cesty vína v Záhřebské ulici. Vína představoval sám vinař Sergio Ambrosini, ale zatímco jsem se po degustaci věnoval společenským povinnostem, někdo mi odcizil osm hustě popsaných Áčtyřek s degustačními poznámkami. Pochybuju o tom, že někomu můžou moje poznámky být k něčemu dobré, ale aspoň si ušetřím datlování a budu se věnovat jen dvěma vínům, která mě zaujala nejvíc. Pilo se pět sektů, vyráběných klasickým šampaňským postupem, a dvě tichá červená vína. Z šumivek se mi nejvíc líbila ta třetí, Franciacorta Satén DOCG. Sametově jemný neročníkový sekt ze Chardonnay (myslím, že pocházel celý z ročníku 2007, ale to je ztraceno spolu s mými poznámkami), z osmdesáti procet kvašený v nerezu a z dvaceti procent v nových barikových sudech. Asi je v tom trocha samožerství, že jsem těch dvacet procent poznal už po vůni naslepo, ale fakt se mi tohle víno líbilo (a dostalo navíc i velké ocenění na letošním Vinitaly). Prakticky ve všech bílých sektech byly poznat kvasnice, někde víc a někde míň, v Saténu asi nejmíň. Hodně jemný sekt s příjemným perlením (jak mi kdysi psala mikulovská degustátorka, ty bublinky jsou velké a kulaté, ne hranaté jako u některých špatných sektů :o). U některých vín jsem se doptal na docela zajímavé technické podrobnosti, ale se ztrátou poznámek se z toho staly opět záhady.
Druhé víno, po kterém jsem zatoužil, bylo červené BATUDE 2005 rosso barricato. Barikovaná bordeauxská směs CS, Merlotu a Cabernetu Franc mě zase pobavila tím, že i naslepo se v ní podle pepřového závěru dal uhodnout Cabernet Franc. Těžší víno s výraznou kyselinou, vhodné k červeným masům, s pěknými tříslovinami, ale už pěkně vyhlazené. Varování: jestli příště včas schovám degustační poznámky, budou moje texty na blogu mnohem podrobnější!