Šlo to rychle. Ve středu jsem zatelefonoval do Rakouska a ptal se na koupi Sauvignonu pro (případné) Komunitní Bedýnky. Rovnou jsem dostal pozvání, ať přijedu a přechutnám ve vinařství celou produkci. Ve čtvrtek jsme se domluvili, že to nebudeme odkládat na příští týden a uděláme to rovnou v pátek. Jak už někdo napsal skoro před stoletím, co se vleče, nestojí za nic.

Nazítří jsem vyrazil hned po šesté, ve Znojmě jsme se sešli s kamarádem a brněnskou oporou Komunitních bedýnek Karlem a společně dojeli zasněženými pláněmi do Rohrendorfu. Na příjezdové cestě se nedá přehlédnout budova vinařství Lenz Moser, nejznámějšího z rodiny Moserů, který vstoupil do učebnic vinohradnictví vysokým Moserovým vedením. Současné vinařství Sepp Moser vzniklo v roce 1987. Od roku 2000 ho vede Seppův syn Nikolaus Moser a v současnosti hospodaří na 51 hektarech vinic. 24 hektarů leží v Rohrendorfu a dalších 27 hektarů v Apetlonu, u Neziderského jezera. Roční produkce překračuje 300.000 lahví (bílé/červené je přibližně 50/50) a 60% produkce se vyváží.

Nikolaus Moser je přesvědčený biodynamik a převedl vinařství na biodynamické hospodaření, údajně jako jedno z prvních v Rakousku. Nikolaus strávil nějaký čas na stážích ve Francii, zamiloval si Alsasko a Burgundsko a inspiruje se tamějšími zkušenostmi. S oběma Mosery jsme se těsně minuli při příjezdu, vinařstvím nás provázela exportní manažerka Lydia Nastberger.

Tahle dáma je příjemně extrovertní, sebejistá, zapálená pro biodynamiku i vše moserovské, a příjemně překvapila, když jsem na ni po hodinové degustaci vybafl, jestli to půjde zařídit, abych si místo původně domluveného Sauvignonu odvezl rovnou čtyřikrát tolik vín. Jistě, řekla a za deset minut přinesla fakturu a všechny celní papíry. V pátek v poledne a v německy mluvící zemi? Byla báječná!

Degustaci jsme otevřeli sektem, Blanc de Blancs 2010. Stoprocentní šardonka, už podle barvy oxidativní, pěkně plná a zřejmě kvašená v sudu. Na tom jsme se s Karlem názorově rozdělili, já mám radši sekty svěžejší, Karel jako malovinař dává přednost řemeslným technikám a oxidativní sekt mu vyhovoval víc než mě. Ale mít s sebou na degustaci vinaře a oponenta považuju za velkou výhodu, hlavně když hrozí nebezpečí, že se budu muset rozhodovat o větším nákupu!

Zweigelt Rosé 2012 od Neziderského jezera bylo čerstvě nalahvované a ve vzpomínkách ho mám jako svěží lehké víno s docela seriózním projevem (včetně lehkých tříslovin a minerality), svého druhu dvojče loňského úspěšného rosé z Krásné Hory.

Riesling von den Terrassen 2012 bylo právě 2 týdny v lahvi, pěkné jednoduché víno. Kdybych už neměl do bedýnky zamluvený senzační ryzlink z vinařství Weinrieder, nejspíš bych ho koupil. Když jsme přejížděli hranici, už jsem litoval, že jsem k objednávce nepřihodil šest lahví pro sebe. Příště! Požádal jsem pro srovnání i o Sauvignon 2011, a vedle mladičkého ryzlinkového šohaje vypadal usedle, jen výrazná mineralita na sebe upozorňovala. Grüner Veltliner von den Terrassen 2012, taky zrovna nalahvovaný, byl spíš nevýrazný, odstrčený Ryzlinkem i Sauvignonem, ale s předpovědí, že se za tři měsíce po lahvování vzpamatuje a předvede.

A pak se šlo na lahůdky. Grüner Veltliner Gebling 2012 Erste Lage nám stočili přímo ze sudu. Ještě s kvasničními aromaty, krémový, plný v chuti, kořenitý. Takhle bych mohl Veltliner pít i zimě, kvasničně kalný a hustý. Řekl jsem si i o sudový vzorek Sauvignonu von den Terrassen 2012. Ten se má lahvovat až na jaře, ale já bych si ho nejraději odvezl hned. Kvůli řízení po D1 jsem všechna vína vyplivoval, ale tenhle Sauvignon jsem polykal a nalil jsem si další dvě skleničky. Výrazně ovocný a v pozadí minerální (s časem se po nalahvování budou poměry asi překlápět :o) Parádní!

Nejspíš některá vína přeskočím, protože moje poznámky začínají být nápadně stručné. Řekl jsem si o neziderský Muscat Ottonel 2012 a po chvilce váhání jsem ho koupil. Už jsem to psal tady, to víno je lehké a jednoduché, udělané na rychlé vypití, ale při vší strohosti a jednoduchosti je zřetelně čisté a neovlivněné chemií a technologií, jako čistý obraz odrůdy. Konzumentům spokojeným se supermarketovými, průmyslově zpracovanými víny tam může osudově chybět bonbónové aroma, tropické ovoce a spousta dalších příhodných ornamentů, ale muškát je to jako malovaný.

Byl jsem zvědavý na Pinot Noir 2009 Gebling. Už proto, že GruVe z Geblingu byl tak silný, čekal jsem, že Pinot musí být skvělý, když vlastně ubírá místo ve vinici tak báječnému Veltlínu. Ale bylo to trochu zklamání, víno bylo spíš málo tělnaté, s výraznou kyselinou a před cenou 17 EUR jsem utekl. (Karel si ho koupil celou krabici.)

Zweigelt Hedwighof 2011 stál 9 EUR, ale poznámky chybí, nezaujal, nebyl ničím výrazný. Zweigelt Reserve 2009 byla jiná opera! 14 EUR, ale zasloužil si každé Euro! Má vůni přezrálých višní a třešní, intenzivní krémovou chuť, vůbec ne přímočaře odrůdovou, ale přesto intenzivní a elegantní. Váhal jsem asi minutu, než jsem ho přidal do aktuální rakouské Komunitní Bedýnky.

Přidávám pár fotek z prohlídky sklepa.

Impozantní řady nerezových tanků (jasně, většina vín má být jednoduše ovocná a čistá, minerální) a klenutý barikový sklep podobný toskánským La Barricaia sklepům. Buď jsem narazil na dobře naložené zaměstnance, kterým vůbec nevadilo, že se jeden zvědavec v páteční poledne rozhoduje o tom, co koupit nebo nekoupit, nebo jsou lidi, s kterými jsem se setkal skutečně zapálení a táhnou za jeden provaz podle těch nejlepších myšlenek biodynamiky. To se z tříhodinové návštěvy spolehlivě nepozná, ale můj první dojem je výborný. Vína jsou poctivě a precizně vyrobená. Jak se budou líbit v Čechách, o tom si můžeme povědět v komentářích na blogu a případně i na bedýnkových degustacích.

Muškát, Sauvignon a Zweigelt Reserve 2009 jsem nominoval do nových Komunitních Bedýnek. Přihlásit se můžete tady!