Sklenička končí – přichází pan Šálek. Je to tak, začal jsem nový život. Dost bylo Skleničky. Končím s vínem, přecházím na čaj. S citrónem, polosladký, kabinetní. Litry čaje. Nebarikovaného! Příští týden na tomto místě najdete video z největší středoevropské pěstírny čaje a ukážeme si, jak hustota výsadby a stáří keřů ovlivňují chuť čaje! Podlehl jsem viróze. A čaji. Takže dnes žádné vážné téma nedám, už jen pár poznámek, které možná přijdou vhod těm, kteří se nudí doma s paralenem a čajem.

Současná ekonomická skoro-krize otřásá spoustou podniků kromě jednoho – prodeje vína. Když jsem před pár týdny po několika měsících vzal návštěvu do mé oblíbené restaurace, v neděli večer tam byl kromě nás jediný pár. Příimy mých zákazníků (i moje) ošklivě klesají. Přesto je letošní podzim nacpaný degustacemi vína a pokud můžu soudit podle vlastní zkušenosti, jsou slušně zaplněné. Kamarád vinotékař se mi minulý týden svěřil, že uvažuje o zrušení kategorie Bordeaux do 300 Kč – to nikoho nezajímá. Každého zajímá kvalita a nejčastější nákup je Bordeaux za 350. Můžu dodat, že moje domácí víno, Cote-de-Nuits Villages z Chateau de Prémeaux, kterého jsem v létě přivezl několik kartonů, zlevnil ho na 400 a myslel si, že s ním přežiju zimu, je skoro vyprodané.

Má to několik nadějných souvislostí. Pížej teď na blogu zveřejnil odkaz na německý zásilkový obchod s vybranými (drahými) víny. Při srovnání jejich ceny vycházejí až neuvěřitelně nízké. Například základní Pinot 2006 z Domaine Robert Arnoux, který u výrobce pořídíte za 12 Euro (máte-li štěstí, že zrovna prodávají turistům) je v mnichovském Noble Wine za 13,90. Arnouxovo oceňované Chambolle Musigny AOC 2006 stojí ve Vosne-Romanée 30 Euro, v Noble Wine 31,90, v Praze stávala nulačtyřka (podle starého ceníku, nový se teď zrovna na webu neukazuje) 1 965 Kč. Až se mnichovský obchod rozhodne expandovat do Prahy a pobít pražskou konkurenci, pro nás zákazníky to bude zábava.

Už jsem tady psal, že víno a jeho konzumace je trendy a zažívá společenské uznání. Současná popularita komerčních degustací ale má své stinné stránky. Minulý měsíc jsem zažil na komerční degustaci kuřáka. Přišel pozdě, přesně v polovině vzorků, a nejspíš si ještě přede dveřmi vypálil zobák. Obvykle kuřáky snáším, ale tehdy jsem byl zřejmě nadprůměrně rozdýchaný a zaměřený na vůně, takže mi to fakt vadilo. Odsunul jsem se co nejdál od něj, moji dva náhodní spolustolovníci po chvíli odešli.

O perlách a sviních psal nedávno Michal Sanger tady, a že je vzdělávání vinných paďourů těžká věc mě přesvědčila i ochutnávka minulý týden, kdy jsem svojí společnici nedokázal rozmluvit mentolovou žvejkačku těsně před začátkem… Bude to od pořadatelů vyžadovat rázný přístup. A nenechat se se zblbout zasvěcenými dotazy návštěvníků: „Jak jste teď byl v Itálii, mají Italové letos tak dobrý rok jako u nás, co se týká cukernatosti hroznů?“ Odposlechnuto minulý týden. Jak byste na ten dotaz odpověděli? To je na malou anketu! Pokud začnete vysvětlovat, že Italové na cukernatost hroznů tolik nehledí, bude to na dlouhé povídání, které nejspíš otráví dalších patnáct návštěvníků… Asi bych doporučil odpovědět ANO, protože Italové mají v zásadě každý rok dobrý a z Itálie si nevzpomínám na žádného nespokojeného Itala!