Asi jsem píchl do vosího hnízda. Tahal tygra za ocas. (To ale dělám na blogu víc než dva roky 😮) Nakonec jsem neřekl tak moc, a když v komentářích padne na konto salónních znalců, že „z autentického vína mají vyrážku, protože nemají ani páru, jak chutná,“ říkám si, klídek, to není o mně. Určitě tím myslí někoho jiného. Nějakýho mlaskala samozvanýho, možná. Ale nedávný text na Italské vinné stezce mi napověděl (je to tady a vřele doporučuju přečíst. Opačný pohled má Alice Feiring tady.).

A rovnou zkraje se přiznám, že mám z biodynamiků (a obecně lidí, kteří berou svoje pravdy příliš vážně) srandu. Stálí čtenáři to vědí – už jsem se tady kdysi ptal, Dali byste při výběru vína na doporučení abstinenta? a narážel jsem tím na známý fakt, že zakladatel biodynamické víry Rudolph Steiner nepil alkohol. Pokud jde o víno, jsem pouhý začátečník: mě pořád ještě mnohem víc zajímá, jestli je víno dobré, než jestli je autentické. Ještě hůř: když otvírám láhev vína, těším se na to, že bude dobré, a vůbec ne, že bych se poučil o tom, jak toho výrobce dosáhl.

Viděli jste někdy vinici? Jak autentická je taková vinice? Je autentičtější vinohrad s dvoumetrovou vzdáleností řádků (aby tam mohl vjet traktor) nebo ten s metrovou distancí? Žádný, protože každá vinice je ukázka vrcholně civilizované, kulturní krajiny, jaká by bez intenzivní lidské práce nemohla vzniknout. (Vinná réva byla původně pralesní liána, která se popínala po stromech ke slunci do třicetimetrové výšky. Nic takového jako vinohrad ve volné přírodě neexistuje, v porovnání s divokou přírodou je vinohrad autentický asi jako Manhattan vedle Vesuvu.) Nechci to přehánět, ale Alfonso Cevola to napsal přesně: Kupujete si jídlo v sámošce nebo si ho pěstujete sami? Chodíte všude pěšky? Létáte letadlem, jezdíte autem? Když jste nemocní, užíváte léky? Ještě si myslíte, že žijete přirozeně?

Při úvahách o autentických vínech mě napadá podvratný argument: kdyby Všemohoucí chtěl, abychom pili autentická vína, nenechal by je rovnou růst v lahvích na poli jako melouny?

Alfonso Cevola namísto rozhřešení cituje svého mentora: „Cokoli, co ti příroda dovolí, je přirozené.“ Podepisuju to, protože nemám rád přehánění. Jak mi kdysi řekl kamarád vegetarián, Když si nadefinuješ párek jako zeleninu, budeš taky vegetarián. Nebo jak říkala kamarádka – ornitoložka, Kdyby Sassicaia měla křídla, nebylo by ptáka nad ní.

Mám respekt k těm, kteří víno vyrábějí. Mají mnohem víc zkušeností s nekonečně širokou škálou vůní a chutí. Ale víno jenom vyrábějí pro všechny ty amatéry, kteří suverénně rozhodují jen o jednom: chutná – nechutná. Koupím znova, nebo příště koupím jiné. O osudu profesionálů rozhodují amatéři, ale věřím, že amatéři v tom původním smyslu, ne ignoranti.

Takže už neblázním z toho, jestli víno kvasilo (autenticky) kvasinkami přinesenými z vinice (nebo vnesenými přirozeně brigádníky při sklizni) nebo kvasinkami selektovanými a udržovanými ve výzkumáku. Závidím lidem, kteří to vždycky poznají. Kteří odhalí selektované kvasinky, přidané taniny, enzymy, filtrované od nefiltrovaného a všechny ty věci. Většinou to do takových podrobností sám nepoznám a víc mě zajímá, jak víno chutná lidem, se kterými ho piju. A nejvíc mě zajímá, co si při všem tom víně moji společníci myslí o životě, o lidstvu, o ženských a všech těch pravdách, které jsou ve víně schované. Je-li víno dobré (a dobrá společnost), nebaví mě řeči o pre-fermentaci, pižeáži, řízené teplotě kvašení a jiných technikáliích. Prostě chci připomenout, že víno je nápoj kultovní a společenský.

Až bude večer, otevřete si nějaké víno, které dobře znáte. U kterého nebudete muset hloubat o kvasinkách, taninech a enzymech, ale jen o životě, o kráse, o čase a o tom, jestli už není moc chladno. Nejlíp, když víno bude výborné a autentické, ale kdyby se to nepovedlo, tak ať je aspoň výborné nebo dobré. Na zdraví!

A pro pobavení si můžete zaklikat v malé anketě (už nejmíň rok jsem tady nic takového neměl):