Souvislej příběh z víkendové cesty na Moravu zase nedám dohromady, jen skládačku neboli pozdní sběr, jak to tady nazývám. Vyjel jsem do Kyjova na sobotní Galerii rulandských vín v ČR a potkal tam recenzenta portálu O víně. Tak s vlastním referátem spěchám, aby mě nepředběhli :o) Jak říká lidová píseň: Oni sú z městečka / A my jen z dědiny / Bylo by nám haňba / Keby nás dohnali.
Honem, než to zapomenu: koštovaly se rulandy bílé (124 vzorků), rulandy šedé (94x) a rulandy modré (91x) a několik směsek. Bylo by škoda nenapsat něco o tom, jaká je to pitvornost říkat těmhle vínům navzdory celému světu rulandy, když jim všude ve světě říkají Pinoty (Pinot Blanc, Pinot Gris a Pinot Noir), ale to by už asi bylo nošení dříví do lesa. Sov do Atén. Socanů do Lidového domu a uhlí do ňůkástlu. Říkal mi jednou kamarád z Moravy, jak dával na výstavu dobré červené označené jako Pinot Noir. Čekal, jak se umístí, ale nevyhrál, protože Pinot Noir tam už dali jenom dva vinaři a vítěz kategorie se vyhlašoval až od pěti vín v každé kategorii. Rulandské modré hodnotila stejná komise, ale Pinoty hodnotila zvlášť. Takže jak už psal Foglar a kreslil Fischer, Rychlonožko, proč to neřekneš hezky česky: Rulandské modré?
Absolutním šampionem se stalo Rulandské šedé 2005 slámové pana Oldřicha Drápala z Brna. Pan Drápal si pro diplom přišel, tak jsem ho mohl vyfotit. Šampionem rulandských bílých se stalo víno z Vinařství JUDr. Blanky Ďurinové ze Bzenca (VzH 2000). Paní Ďurinová si pro diplom nepřišla, nejspíš proto, že zároveň měli v Bzenci Galerii ryzlinků. To to žije! V rulandských modrých se nejvýš umístilo RM výběr z cibéb 2008, klaret z LIVI Dubňany. A ještě jednu cenu za Rulandské šedé si odneslo Vinařství Bunža, taky ze Bzence, za výběr z cibéb 2008.
Kdyby se udělovala cena pana Skleničky, dostal by ji vzorek Š79, rulandské šedé 2007 z Vinařství Nikodém Míša z Polešovic. Nezatříděné, jen s údajem o 28o cukernatosti při sběru. To se mi úplně trefilo do vkusu, krásně sladké víno, glycerínové a kořenité už ve vůni, s nasládlou, grepovou a kořenitou chutí, parádní. To snad ani nebyla rulanda, to byl úplný Pinot Gris!
Ve skutečnosti jsem ale vyjel do Kyjova proto, že jsem se v pátek ráno dozvěděl, že na koštu bude hrát muzika Martina Hrbáče. Zažil jsem takový košt poprvé před nějakými pětadvaceti lety v bzenecké sokolovně na Prvního máje a úplně mě to tehdy usmířilo s ideou prvomájových průvodů. (Pro ty, co si tu dobu nepamatují: socialistické První máje v Bzenci byly organizované jako průvod přes bzenecké náměstí, kde stála papalášská tribuna, a chodillo se příznačně od východu na západ. Na konci náměstí průvod zabočil (na sever) k místní sokolovně, kde v devět ráno začínal košt vína. Bzenecké prvomájové průvody jsem si oblíbil.)
Nejvíc se v sobotu zábava rozproudila, když se před muziku postavili Kyjovák Jura Petrů a Horňák Tonda Vrba a začali si poroučet písničky. Jura Petrů názorně předvedl, jak vzniká lidová píseň, když si začal vymýšlet stylové variace horňáckých písní o vrbách a viselcích pro kamaráda Vrbu. Ale vidět a slyšet sedmdesátníka Hrbáče s mladými muzikanty je pokaždé zážitek, i kdyby jen to, jak jen pohybem smyčce přiděluje instrumentální sóla muzikantům.
V exkluzivním nedělním počasí jsem podnikl zájezd do rakouského Poysdorfu. Hned za Valticemi jsem na rakouské straně našel pracujícího zemědělce, ale v tomto případě nedělní práci nechválím. Víno vděčí za svoje postavení křesťanské církvi, která káže sedmý den světit, tak si myslím, že se taková nedělní práce nemůže vyplatit. Ostatně Rakušané si to většinou berou k srdci, cedule Heuriger byly vidět hojně.
Taky jsem uskutečnil prvovýstup na Sirotčí hrádek a Stolovou horu. Já vím, že už jste tam byli… :o) podněcovaly mě historky o keltských nálezech, ale sám jsem nekopal ani nenalézal.
Dal jsem si pivo v Café Fara a žasl, kde se tak dokonale designově dotažený podnik bere kdesi v Klentnici?
Už o tom psala brněnská Jůlie tady a můžu potvrdit a doporučit.
Ale zraje to pěkně. Víno bude!