Vím, že nic nevím, aneb čím víc se o jednotlivých odrůdách a vínech dozvídám, tím víc zjišťuju, jak snadno mi něco důležitého může uniknout. V posledních letech se po večerech nejvíc věnuju ryzlinkům, šardonkám, Pinotu Noir a Sangiovese. Zrovna o Pinotech bych si troufl vydávat soudy (to ovšem může souviset víc s povahou než s dosaženým poznáním 🙂 a stejně se občas nechám překvapit a nachytat.

Slavné vinařství je z kultovní pinotové obce Vosne Romanée – když pojedete z Dijonu na jih po hlavní silnici, nemůžete je minout. Je hned u silnice, po pravé straně, s výrazným označením. Vinařství teď (prý) řídí Pascal Lachaux, manžel Arnouxovy dcery Florence. Údajně tam už nejmíň dvacet let vládne s pomocí Steinerova odkazu, ale to znám jen z četby, tak se o tom nebudu rozepisovat. Byl jsem tam několikrát, už jsem tady vystavoval fotku paní Arnouxové. S panem Lachauxem jsem nikdy nemluvil, jen jednou jsem ho sledoval na nádvoří při rozhovoru se zaměstnancem či dodavatelem. Se svým protějškem rozmlouval tak důrazně, že jsem radši nechal foťák v kapse.

Už jsem ochutnával Arnouxovo (Lachauxovo) Vosne-Romanée 2005. To bylo silné, robustní víno, které bych nejlíp charakterizoval jako maskulinní. Taková rytírna, jako středověké brnění, co se občas vystavuje v našich hradech. Z nákupní ochutnávky ve vinařství si pamatuju, že Chambolle 2006 byl pravý opak: jemné, éterické, ženské a tenké víno jako dámská ručka v krajkové rukavičce. To je taky problém posuzování burgundských Pinotů: ve Francii se nosí elegance a obě zmiňovaná vína jsou na opačných pólech stejné pinotové škály. Jeden konec je extrémně jemný a elegantní, druhý důrazný a silný. V záplavě průměrných vín se člověku snadno může stát, že kvalitu nepozná. Že se prostě nechá nachytat, viz úvodní povzdech. Mně se dnešní víno líbí, ale jak by to dopadlo, kdybych ho dostal naslepo a měl na to jen dvě minuty?

Ambaláž je důsledně arnouxovská, s robustní burgundskou zelenou lahví, stylizovaně ohlodanou etiketou a výrazným typickým fontem. Barva je (i s ohledem na „problematický“ ročník) nečekaně výrazná a plná. Průhledná pinotová rubínovka se světlými okraji, ale už jsem viděl spoustu světlejších Pinotů. Vůně je typicky pinotová se stopou animálnosti a po zamíchání komplexní a kořenitá. V chuti jemné, čisté, až překvapivě intenzivně ovocné. Taky dřevité, dlouhé (na rozdíl od spousty starších vín se persistence nezvrhává do ne-vinných tónů, ale drží se původní chuti). Charakteristiku z předchozího odstavce musím opravit, ta éterická ženská ručka za tři roky archivace zesílila, víno má kultivovanou, odbouranou, ale výraznou kyselinu. Díky ní je chuť trochu „zelená,“ přiměřeně nemilovanému ročníku 2006, ale na Arnouxově Chambolle-Musigny je toho dost k obdivovování, aby to milovníkovi Pinotů vynahradilo problematický ročník. Paráda.