Z kategorie vín do 8€ mám nejraději ty za 6€. Dobrá levná vína jsou žánr sama o sobě a vždycky se snažím o pár takových mít přehled.

Bylo to dva dny po listopadových dražbách na beaunské hospicy, kde pan De Sousa naléval svoje vína zdarma hostům degustace na Chateau de Pommard a byl ještě natěšený z chvály, které se mu dostalo. Bourgogne Pinot Noir je základní burgundský Pinot v ceně kolem 6 €. Jel jsem tam pro bílý Meursault a řekl jsem si i o ochutnávku téhle základní burgundy a následně jednu krabici koupil.

Ve skleničce má víno zdravou jiskrnou barvu, nepřehnanou, ale ani ne řídkou. Ve vůni švestky až do kompotu a taková ta pinotová inkoustovitost, v chuti švestky provázené trnkami, trocha téru, dost tříslovin. V závěru pepř, ale trochu silnější, než u rakouského veltlínu. Jednoduchý pinot, víno na nenáročné popíjení, ale nekupte to za 6 €.

Nakupovat u pana de Sousy nebylo vždycky úplně jednoduché. Přijel jsem tam v roce 2006 poprvé, bez ohlášení a se začátečnickou snahou sestavit francouzskou větu (už jsem tady kdysi psal o tradované nechuti Francouzů mluvit cizími jazyky a jak ji překonat). Sesumíroval jsem si v hlavě naivní překlad české věty „dobrý den, jsem turista a chci koupit několik lahví vína. Máte čas prodat mi nějaké?“ a na panu De Sousovi jsem ji zkoušel. Tvářil se přívětivě, leč nechápavě. Vyslovoval jsem „několik lahví vína“ – „quelques bouteilles du vin“ s českým přízvukem, „de vin.“ Pan (De) Sousa zdvořile poslouchal a pantomimicky vyjadřoval nepochopení. „De vin???“ ptal se nechápavě. Tak jsem mu to snaživě zopakoval, se stejným výsledkem. „De vin??!!“ Řekl jsem si, že třeba špatně slyší, potlačil nevoli a zopakoval to znova. Možná jsem to vyslovil jinak, možná pan De Sousa povolil jako čínský kámen po milionté kapce vody. „Aháá, dy ván!“ zvolal radostně, že to muselo být slyšet až na druhé straně Meursaultu, u Perrières a Charmes, a vedl mě do sklepa. Tam už šlo vše hladce. Za rok na to jsem mu zavolal na mobil ze zastávky v sousedním Auxey-Duresses a domluvil si schůzku, pan De Sousa mi po telefonu bezvadně rozuměl. Asi se moje francouzština za ten rok (nepoužívaná) zázračně zlepšila. Nebo mi vinař chtěl dát najevo, že ke zdvořilosti patří domluvit si schůzku předem – od té doby se snažím ve Francii ohlásit se telefonem, i když telefonování ode mne vyžaduje pekelné soustředění.

Kromě úvodního základního Pinotu u pana De Sousy najdete i bílý Meursault (jeho Meursaultu 2005 jsem věnoval první příspěvek, o Meursaultu 2006 jsem ještě nepsal, dávám mu ještě půl roku na uzrání), dál Volnay a Pommard, oboje za slušnou cenu.

Pommard 2003, Domaine Albert de Sousa
Barva pěkně silná, výrazná rubínová. Vůně jemně ovocná, švestky, třešně přechází až do marmeládových tónů. Už ve vůni je poznat dubový sud, ale ten je snad v Pommardu normou. Chuť je koncentrovaná, s výrazným švestkovým nástupem, hodně jemnou kyselinkou a delší dochutí, ve které se výrazně projevují třísloviny. Když jsem si víno otevřel ve tři hodiny k obědu, bylo úzké, zavřené, po pěti hodinách se pěkně otevřelo. Mám dojem, že nedosahuje kvalit de Sousova Volnaye, ale je to slušný reprezentant Pommardu.

Pommard 2005 „Les Vaumuriens“, Domaine Albert de Sousa
Klasická adjustáž s rytinou dvora vinařství. Světlá rubínová barva působí teple, hřejivě. Navinulá višňová vůně, višně se opakují i v nástupu chuti, následují nevýrazné třísloviny. Bylo to v dubovém sudu, ale není to žádné barikované monstrum. Středně dlouhá dochuť. Díky kyselinám víno působí mladě, ale už je pitelné. Jen bych naslepo hádal na sousední Volnay. Teď to popisuju nemastně-neslaně, ale dodatečně lituju, že jsem koupil jen jeden. Působí hodně netypicky, ale vlastně výrazně, a hned bych vyzkoušel další.