Archiv pro měsíc: Březen 2008

Pražené mandle

Sklenička má rád všechno, co je malé a je toho spousta – tedy když je řeč o jídle. Pokud jde o bifteky nebo zmrzliny, nemá nic proti velkým porcím. Ale když jde o lentilky, buráky, crackery nebo malé sušenky, odhazuje konvence a bez ohledu na společnost sní vše v dosahu. Dokonce je schopen i přestat skákat do řeči spolustolovníkům a tiše se krmit, přistanou-li na stole mandle nebo oříšky. Z rajčat nejvíc obdivuje sicilská cherry-rajčata. Může se utlouct po mladém hrášku, a občas se taky utluče. Miluje kaviár. Myslím, že jeho obdiv k šampaňskému souvisí s bublinkami, s jejich velikostí a množstvím.

I z vyjmenovaných příkladů je vidět, že jídlo Skleničku zajímá hlavně tehdy, hodí-li se k vínu. Protlačila jsem sem už i recepty na jídla, která nebyla určena k vínu, ale tentokrát jsem to vzdala. Recept je Skleničkův, já jsem ho jenom zapsala (tedy, recept, jestli to vůbec je recept. Vlastně dnes ani nemusím psát seznam potřebných surovin.). Uhranuly ho pražené mandle, a když se dozvěděl, že se ve vinárnách nekupují hotové, ale připravují se na objednávku, jal se experimentovat. Koupil v Makru kilovku loupaných mandlí. (Vaše ženy vám poradí, že mandle lze spařit a oloupat, ale Sklenička má rád nejjednodušší postupy.)
V malém kastrůlku zahřejete olej. Sklenička používá na všechno olivový olej, ale ten se snadno přepálí, k tomuto účelu lépe poslouží slunečnicový olej. Do rozpáleného oleje vysype z kávového šálku (aby se nespálil) asi deci mandlí, jen tolik, aby souvisle pokryly dno kastrůlku. Průběžně sleduje, jak hnědnou a obrací je vidličkou. Když se mu barva zdá dobrá, sundá kastrůlek z ohně a vystrká nahnědlé mandle na kuchyňské papírové utěrky. Mandle jemně posolí, potom je zavine do papírové utěrky a všelijak složitě je obrací. Dílem proto, že mandle jsou horké a chce, aby se dobře obalily solí, dílem proto, že z nich chce odstranit olej. Když mu to za chvíli nedá, začne ještě teplé mandle ochutnávat. Pokud je nepřesolí, přidají se i děti a já.
Tím se dostáváme ke druhému úskalí tohoto receptu – první úskalí byla možnost, že mandle zapomenete v kastůlku na ohni a spálíte je. Pokud si to ohlídáte, hrozí už jen přesolení. Přesolené mandle odmítají děti a ani dospělý jich nedokáže sníst mnoho. Solte s mírou! Pokud se vyhnete dvěma zmiňovaným úskalím, ještě teplé mandle jsou snědené a všichni účastníci vaření žádají další porci. Dáte kastrůlek znovu na hořák a zapálíte oheň. Nalijete trochu oleje. Je to tak jednoduché…
Dobrou chuť !
TOPlist

Znovu Nicolas Potel – Cuvée Gérard Potel 2005

O zklamání ze Santenay Premier Cru 2001 Nicolase Potela jsem už tady psal, v každodenním provozu teď došlo na další červenou Burgundu stejného výrobce. Novináři píšící o víně pasovali v únoru 2006 Nicolase Potela na novou vycházející hvězdu burgundského vinařství, když se ve speciálu časopisu Decanter „Best Value Burgundy“ umístil s 8 body na společném 8. až 12. místě v hlasování expertů, pokud jde o poměr kvality a ceny. Další podrobnosti v prvním textu.

Víno je nazváno „Cuvée Gérard Potel“ po jeho otci. Ambaláž je stejná, tradiční burgundská, jako v případě předchozího vína. Barva vína ve sklence je plná rubínová a temná, ale už častokrát jsem se setkal s tím, že vína z ročníku 2005 mají podobné krásné barvy. Vůně je jemně malinová a kořeněná. Chuť je jednoduchá, jak ostatně odpovídá i nejnižší burgundské apelaci, přímočaře ovocná s malou příměsí tříslovin – maliny, ostružiny, nezralé borůvky, višně a švestky. Na rozdíl od prvního vína toto odpovídá základní, nejnižší burgundské apelaci a výbornému ročníku 2005 a je radost je pít. V rámci apelace je hodně nadprůměrné, ale nijak zásadně nepřesahuje svou třídu. „Jen“ dokonale splňuje všechna pozitivní očekávání, která by člověk s ním mohl mít spojená. Dobrý společník a za 7,80 € ve vinotéce v Beaune (při dnešním kurzu Eura 195 Kč) – výborná koupě!
TOPlist

Marc Bouthenet, Cheilly-les-Maranges

Maranges Premier Cru 2002 bylo první víno, které jsem si koupil v hypermarketu v Beaune v dubnu 2005 při první výpravě za vínem do Burgundska. Přiznávám, že jsem tehdy vůbec netušil, co to kupuju. Měl jsem před sebou 3 dny v Burgundsku a Maranges Premier Cru AOC za 8 Euro, nekupte to. Víno bylo výborné, takže jsem se o rok později rozjel přímo do Maranges.

Maranges jsou vlastně tři vesnice (Cheilly-les-Maranges, Dezize-les-Maranges a Sampigny-les-Maranges) které se dělí o pozemky vinice Maranges, a tak podle burgundského zvyku převzaly do názvu vesnice i jméno vinice. (V této souvislosti mě před rokem pobavil sommelier na degustaci v Domě vína U Závoje, když vysvětloval název burgundské vísky Aloxe-Corton po českém zvyku jako spojení dvou vesnic Aloxe a Corton. Tak vznikají názvy vesnic u nás (Svatobořice-Mistřín), ale Corton je název vinice nad původní vesnicí Aloxe. Právě tak vznikl název Morey-Saint-Denis z názvu nejslavnějšího Cru (St.Denis) u vesnice Morey a další burgundské názvy. Až u nás dosáhne vinohradnictví takového uznání jako ve Francii, možná se přejmenují moravské obce na Znojmo-Šobes a Horní Věstonice-Pálava.)
Apelace Maranges leží na jižním okraji Cote d’Or a byla uznána jako AOC až v roce 1988, takže není zdaleka tak známá jako „velké“ apelace (Aloxe-Corton, Puligny-Montrachet, Gevrey-Chambertin). Přijedete-li z honosné vesničky Puligny na náměstí v Cheilly, je to jako byste se vrátili o 30 let zpátky. Vyšší ceny vína v Puligny se projevily i na výstavnosti místních domů.
Víno se v Maranges pěstuje na 162 hektarech (z toho je 84 hektarů vinic Premier Cru) a průměrná roční výroba je 7750 hektolitrů (to je méně než půl litru vína na metr čtvereční vinice.) Na obrázku je část vinice Premier Cru „Clos Roussots“.
Na náměstí v Cheilly je malinká vinotéka, kterou jsem tady už avizoval. Má trochu roztžitého patrona a uvnitř spoustu pokladů za mírný peníz. Tady jsem v roce 2006 koupil několik vín Marca Boutheneta, která mě nadchla nejen kvalitou, ale i poměrem cena/kvalita. Kromě červeného Hautes-Cotes de Beaune 2003, o kterém jsem psal nedávno tady, i Maranges Premier Cru „La Fussiere“ s tmavě rudou barvou, švestkově ovocnou vůní a štiplavou, švestkově-marmeládovou chutí.
Na jaře 2007 jsem se vydal přímo k Bouthenetům, což si vyžádalo trochu bloudění, protože vinařství sídlí v malé osadě Mercey poblíž Cheilly. Našel jsem je v pátek před šestou večer a vypadalo to, že nikdo není doma. Už jsem nasedl do auta a odjížděl, ale o pár metrů dál jsem narazil na ceduli vinařství Bouthenet a otevřená vrata. Párek Francouzů právě vcházel na objednanou návštěvu, přicházející Marc Bouthenet si mě spletl s ohlášenou návštěvou a pozval mě taky dovnitř. Francouzské návštěvě musel vyložit vše od začátku (Burgundsko, Chardonnay, Pinot Noir), takže ho spíš příjemně překvapilo, když zjistil, že přes svůj exotický původ a jazykový handicap ty základní pojmy už znám, na rozdíl od jeho krajanů.
Bouthenet vypadá jako sedlák, je to vysoký chlap mezi čtyřiceti a padesáti lety s expresivním projevem i mimikou. Pokud si chcete získat srdce francouzského vinaře, naučte se lámanou francouzštinou nějaký „zasvěcený“ dotaz. V mém případě to byla otázka, zda používá umělé kvasinky nebo přírodní. (Umělé kvasinky nepoužívá, vína kvasí v nerezu a poté jsou přečerpána do dubových sudů.) Když z mé posunkové francouzštiny pochopil, na co se ptám, rozzářil se, přidal další půlhodinku výkladu, provedl nás cuvérií, a pro srovnání přidal i ochutnávku několika archivních lahví včetně Santenay Premier Cru 99.
To nám dal napřed ochutnat naslepo. Uhodli jsme, že je to Santenay Premier Cru, ale mnohem jemnější, než před chvílí ochutnávaný ročník 05, a tak jsem se zeptal, zda je to následkem archivace, nebo zda je to ročníkem samotným. Bouthenet expresivně zavrhl archivaci – „to je ročník, to víno bylo tak jemné od začátku!“ Zeptal jsem se ho i na to, co podle jeho názoru dělá burgundské Pinoty tak vyjímečnými a uslyšel jsem nadšenou chválu půdy – „Země! To je půda, z té půdy to všechno je!“
Ochutnávali jsme jen červená vína, vesměs ročníku 2005. Začínali jsme s Hautes-Cotes de Beaune (regionální apelace jsou v Burgundsku na pomyslném žebříčku ty nejníže hodnocené), pokračovali jsme základnímu „village“ víny z apelací Maranges a Santenay (8 €) a končili Maranges Premier Cru (8 €) a Santenay Premier Cru. Zejména posledně jmenované bylo velmi jemné, bohaté a harmonické víno. Každopádně jsem byl nadšený celým ročníkem 2005.
Nejlepší tečkou za nákupem v Maranges byla návštěva druhé vinotéky v Cheilly v neděli odpoledne. Nesmírně vstřícná majitelka neustále nabízela další a další ochutnávky nejen vína, ale i sýrů včetně výkladu o vínech. Dozvěděl jsem se i to, že je Italka, provdaná do Maranges. Když mi doporučovala Bouthenetovy Hautes-Cotes de Beaune 2003, odmítl jsem to s tím, že jsem před dvěma dny přímo u Boutheneta koupil tři krabice jiných vín. Paní posmutněla nad zmařeným obchodem, pokývala hlavou a pravila upřímně, „Ano, pan Bouthenet je z Maranges nejlepší.“
TOPlist

Ryba musí plavat v Chardonnay

Siven na sobotu – recept na sobotní oběd a víno k němu. A pamatujte – ryba musí plavat v burgundské šardonce!

Máme jedno velké štěstí: naše děti od malička jedí ryby. Synovi ještě nebyl jeden rok, když jsme s ním byli poprvé v Chorvatsku, a bez odmlouvání s námi začal jíst grilované ryby. Sklenička je schopen sníst pstruha na grilu i ke snídani a nedivila bych se, kdyby byl syn po něm. O tři roky mladší dcera začala kolem jednoho roku jíst ryby s námi, čímž občas budíme závist u přátel, jejichž děti ryby nejedí. Možná to je jedna z věcí, které jsou dědičné, podobně jako náklonnost (nebo odpor) ke kouření nebo sklony ke studiu a vzdělávání. Už od nejmladšího věku dětí tedy kupujeme k zahradnímu grilování čtyři ryby, protože každé naše dítě klidně spořádá menší rybičku. Dnešní recept je jednoduchý a hodí se na všechny pstruhovité ryby – neseženete-li sivena, poslouží i mnohem rozšířenější pstruh.
Prvním krokem je vyhnat muže do rybářství pro rybu. Máme v pohodlné dojížděcí vzdálenosti rybářství Liběchov, kde jsme koupili i dnešní kvarteto sivenů, a v každém případě mohu dosvědčit, že ryby z rybářství vypadají mnohem živěji než ty vylovené z kádě v hypermarketu, i když i s těmi jsme se už mnohokrát spokojili. Doma ryby vyvrhneme, uložíme do hrnce a nasolíme – posypeme solí a pokapeme šťávou z půlky citronu. Hrnec zavřeme a necháme odpočívat v ledničce několik hodin až jeden den.
Před pečením ryby vyjmeme, do otevřené břišní dutiny vložíme větvičku rozmarýnu a kousek másla (o dovolené se mi v italské rybárně líbilo, že nám ke každé rybičce rovnou přibalili větvičku rozmarýnu.) Roztopíme troubu na 180 stupňů a pečeme asi 25 minut. K rybě patří šardonka – Sklenička k dnešnímu obědu otevřel Chablis AOC 2006 Premier Cru „Vaillon“ od Lamblina (zlatá medaile z výstavy v Maconu, ke koupi za 430 Kč), které je vhodnější k mořským rybám, ale k suchému sivenu posloužilo náramně dobře. K pstruhovi by se asi ještě lépe hodilo Chardonnay z Cote-d’Or nebo z Maconu.
Dobrou chuť !
TOPlist

Veltlíny – slibná Předehra 07

Rakouský Poysdorf je hlavní město Veltlínu (tvrdí to rakouský slogan), o Poysdorfu jsem už psal tady. Vloni jsem byl nadšený z Hauserova Weinviertel DAC, což je Gruner Veltliner v plné kráse, zabodoval i na velikonočním koště v pálavském Pavlově (18,7 bodu z 20). Já jsem si z ochutnávky v Poysdorfu odvezl celý karton. Ve zmiňovaném textu jsem mu předpovídal rychlé stárnutí, což jsem si letos ověřil. Při lednovém výletu na Moravu jsem zajel i do Poysdorfu, a jelikož nový Weinviertel ještě nebyl nalahvovaný, koupil jsem si i to staré víno od Hausera. Bylo už hrubě za zenitem, ztratilo mladickou svěžest a nezískalo za ni nic. Přesto to bylo slušné víno na delší pití, ale při bodování by už propadlo.

Taky jsem si koupil v poysdorfském Weinmarketu jednu lahvičku Erstes Vorspiel 07, výrobce Weingut Hauser, Poysdorf. Nebyla v degustačním seznamu, takže naslepo. Hádal jsem (bez dalších znalostí), že to bude další Veltlín, a byl. Výborný (suchý) mladý Veltlín, ve sklence napřed trochu zastudil slaboučkou žlutou barvou, ale vůní to víno křičelo: Veltlín!!! (i já to slyšel, a to při slepé degustaci často tápu.) Silně aromatické, kořeněné a minerální. V chuti víno boduje svěžestí, jemným perlením na špičce jazyka, typickou veltlínovou pepřovitostí a příjemnou středně dlouhou dochutí. Je to mladé víno jen s 11,5 % alkoholu, s jemnou kyselinou a tenkým tělem, podle všeho k vypití do léta, nebo, jak název napovídá, do dubna, než se v Poysdorfu nalahvuje opravdový dospělý Veltlín Weinviertel DAC. Bože, to je radosti za 5 € (125 Kč)! Není to ještě ten krásný, mohutný dospělý Veltlín, je to svého druhu Weinviertel Nouveau, ale konečně mám letos první koupené víno z ročníku 2007, které můžu vychválit!
(Příště: Ryba musí plavat v šardonce – recepty pí Skleničkové.)
TOPlist