Minulý týden jsem sliboval, že se k tématu moravského vína a folklóru ještě vrátím, a už je to tady. Co se slíbí, to se splní, říkává můj malý syn. Jak se blíží prázdniny, dostihly mě vzpomínky. Dlouhá léta pro mě prázdniny začínaly stejným rituálem. Poslední červnový pátek, z vlaku Brno – Veselí jsem vystoupil v Bzenci a během necelých dvou hodin do příjezdu dalšího vlaku jsem obešel sklípky a koupil dvě lahve vína. Dalším vlakem jsem dojel do Veselí, zašel jsem k místnímu jezu a vykoupal se v Moravě. Potom večeře v hotelu Grossmann (jmenuje se tak ještě?) a večerní lokálkou do Strážnice. Bágl jsem nechal v nádražní úschovně a silnicí lemovanou zralými třešněmi (už tam nejsou!) jsem došel k zámeckému areálu. Poslední červnový víkend totiž odjakživa začíná strážnický folklórní festival.

Nejspíš by se u mě náklonnost k vínu rozvinula i bez toho, ale mladíček z Čech propadlý cimbálovkám se bez vína neobejde. Poprvé jsem přijel do Strážnice v osmnácti letech a byl to pro mě šok, zjevení. V tuhém socialismu vypadala zámecká zahrada jako ostrůvek svobody. Navíc jsem se tehdy hodně zajímal o muziku a písničky, a tady jsem byl u vytržení – většinu písniček jsem neznal, a dokonce jsem ani nerozuměl textům! Přestože jsem založením racionální skeptik, objevil jsem tam několik muzik, jejichž hru jsem analyzovat nedokázal. Anonymní muzika z Vracova, starý pan Jura Petrů nebo Martin Hrbáč jakoby mi hráli smyčcem přímo po těch mozkových závitech, ve kterých jsou ukryté emoce, a já jsem chtěl jen splynout s místním halekajícím davem. Samozřejmě k tomu splynutí napomáhalo víno, taky mi dodávalo odvahu, abych si občas zkusil něco zazpívat, a víno bylo naštěstí vždy po ruce. Bohužel s mým hudebním nadáním by mi nepomohla ani bečka vína, abych se u muziky prosadil…

Ve vlaku cestou zpátky po prohýřených a prozpívaných nocích jsme slýchávali potichu hrát cimbálovku. Jednou jsme prolezli celý vlak, ale žádného muzikanta jsme nenašli. Až potom mi došlo, že to jen vítr duní v otevřeném okně vlakového kupé a muzika hraje v našich hlavách, do velké míry i díky dvěma prozpívaným nocím. Dnes už tolik neporušuju životosprávu, vlakem nejezdím, ale cimbálovky v hlavě už bohužel neslýchám. Vždycky je něco za něco.

Program strážnického festivalu najdete tady. Ale pokud byste tam jeli poprvé, stačí si vybrat nějaké večerní představení ve Skanzenu vesnice a hlavně noční volnou zábavu v parku. (Muzika Martina Hrbáče bude hrát Pod Šancema v pátek večer.) Jednou jsem tak zažil neuvěřitelný koncert, když kolem muziky vyhrávající lidem k tanci (už si nevzpomínám, která to byla – Burčáci?) šel Martin Hrbáč, primáš ho pozval a půjčil mu housle. Martin Hrbáč zahrál jednu písničku a šel kolem Jiří Pavlica. Kontráš mu půjčil svoje housle a Pavlica s Hrbáčem hráli lidem k tanci další hodinu. Kdo jste je slyšeli hrát a zpívat, víte, jak rozdílně zazpívají třeba písničku „Tam za Váhom biely dom.“ (Ano, tehdy ji hráli.) A představte si to vzrušení, když ji hrají společně stohlavému davu (vínem povzbuzených) zpěváků a tanečníků. Je to už nejmíň deset let, ale dodnes se divím, že žádného vydavatele nenapadlo natočit podobnou desku (a sám jsem si na to netroufnul). Juro Plocku, Jaromíre Kratochvíle, ještě jedno CD!

Takže nezapomeňte – už tento pátek ve Strážnici! A abych strážnický folklórní festival trochu oslavil, připravil jsem vám malou soutěž o ceny. Obě otázky by mohly patřit do kulturního minima milovníka moravského vína:

1. otázka je o souvislosti mezi vínem a zpěvem: co je to vinná tercie? Gůgl asi nepomůže, dokonce ani někteří hudební vědci ten termín neznají. Ptejte se vinařů a folkloristů:o))

2. otázka: Kde stojí první česká socha věnovaná Cikánovi (a koho zpodobňuje – ale to je redundatní informace, ten, kdo ví, kde socha stojí, bude vědět i to, komu je věnovaná) ? Pokud víte, kdo ji sochal, napište to taky, já to totiž nevím (a jsem líný gůglovat :o)

Pokud odpovědi nevystřelíte ihned a bez přemýšlení, o důvod víc vyrazit o víkendu do Strážnice! Spojitost obou otázek s MFF Strážnice je jasná. Odpovědi na můj soukromý e-mail, vítěz vyhraje láhev vína z vinařství Krásná hora z Nového Poddvorova. Přivezl jsem si pár lahví čerstvě ze sobotních otevřených sklepů v Novém Poddvorově, až láhev vyfotím, tak sem fotku přidám. Pište, pište, domácí i prespolané!