Už několik let pořádá Jan Horešovský na pražské Malé Straně ochutnávky vína. Do příjemně komorního prostředí Vinného sklepa Lustermanský (adresa je Míšeňská 8) zve moravské vinaře k prezentacím vlastních vín pro publikum pražských nadšenců a vinných fanoušků.
Poprvé jsem Lustermanský košt navštívil asi před dvěma lety a tehdy to byl, bohužel, propadák – rodinné vinařství (název jsem po zásluze zapoměl), zřejmě orientované na autobusové zájezdy vinných turistů předvádělo laciná vína, v lepším případě obyčejná a jednoduchá, v horším případě vyloženě nedobrá, kyselá. Nadlouho mě to odradilo, ale minulý týden se s procházkou po Malé Straně naskytla příležitost k druhému pokusu.
Odpusťte mi malou odbočku, ale podzimní večerní procházky Malou Stranou samy stojí za to.
Burčák na Malé Straně, vylidněný večer, žádný turista v dohledu. Kdo tam dal tu magickou ceduli s heslem, které je nesrozumitelné všem nezasvěceným?
V chladném podzimním večeru reinkarnace plukovníka v důchodu z Marquezových povídek? Kouzlo se zruší v úterý večer v Míšenské, bude-li na stole třináct lahví 😉
Na webu pan Horešovský propagoval ochutnávku rodinného Vinařství Šabata ze Zaječí u Velkých Pavlovic jako srdeční záležitost, to mě zlákalo. Probloudil jsem se do Míšenské ulice se zpožděním, právě na poslední bílé víno, Rulandské šedé 2007, VzH. Krásné víno s nečekaně ovocným charakterem, méně extraktivní, než bych u RŠ čekal, ale zato neuvěřitelně ovocné. 29 gramů zbytkového cukru a 12% alkoholu, takže dostatečně sladké, ale působilo lehce, svěže, ovocně. Doporučuju: kupovat!
Z červených mě nejvíc zaujaly první dva vzorky z Přítlucké Hory, Zweigeltrebe 06 PS i Svatovavřinecké 06 PS byla lehká, ovocitá vína, nečekaně jemná. Vladimír Šabata tvrdil, že jde o samotok, tedy víno z moštu získaného jen lehkým lisováním, bez použití tlaku. (Tabulková data o bezcukerném extraktu se natolik liší, až ospravedlňují drobné pochybnosti.) Ochutnával se ještě (rybízový a makový) Cabernet Moravia 2007 PS a Rulandské modré 2006 PS. Na závěr večera dal pan Šabata v plen překvapení, moravské Pineau (nebo moravský Pineau?), vinný mošt „dolihovaný“ pálenkou z vína. Francouzské Pineau jsem ochutnával jen párkrát, takže nemám přehled, ale šabatovská verze byla příjemná a sladká, radostné pití pro dámy. Bohužel, není na prodej.
Po skončení programu nastala volná zábava s dopíjením. Snažil jsem se doplnit si znalosti o bílých vínech, která jsem na začátku propásl pozdním příchodem, ale Neuburské, Veltlín ani Chardonnay u mě nepřekonaly krásné rulandské šedé. (Nejlepší možná bylo Rulandské bílé, už se na mě nedostalo.) Příjemné prostředí a klidná atmosféra patřily ke kladům večera. Největším kladem byla možnost ochutnat (dobrá) vína s výkladem vinaře. Pan Šabata je uváděl lehce a zábavně. Společnost vinných fanoušků postávala kolem stěn sklepa, vlídně i spiklenecky jsme se na sebe usmívali a útržkovitě komentovali dojmy z vína. Dcery pana Horešovského roznášely stylový chleba se škvarkovou pomazánkou. Zajdu zase.
Odpusťte mi malou odbočku, ale podzimní večerní procházky Malou Stranou samy stojí za to.
Burčák na Malé Straně, vylidněný večer, žádný turista v dohledu. Kdo tam dal tu magickou ceduli s heslem, které je nesrozumitelné všem nezasvěceným?
V chladném podzimním večeru reinkarnace plukovníka v důchodu z Marquezových povídek? Kouzlo se zruší v úterý večer v Míšenské, bude-li na stole třináct lahví 😉
Na webu pan Horešovský propagoval ochutnávku rodinného Vinařství Šabata ze Zaječí u Velkých Pavlovic jako srdeční záležitost, to mě zlákalo. Probloudil jsem se do Míšenské ulice se zpožděním, právě na poslední bílé víno, Rulandské šedé 2007, VzH. Krásné víno s nečekaně ovocným charakterem, méně extraktivní, než bych u RŠ čekal, ale zato neuvěřitelně ovocné. 29 gramů zbytkového cukru a 12% alkoholu, takže dostatečně sladké, ale působilo lehce, svěže, ovocně. Doporučuju: kupovat!
Z červených mě nejvíc zaujaly první dva vzorky z Přítlucké Hory, Zweigeltrebe 06 PS i Svatovavřinecké 06 PS byla lehká, ovocitá vína, nečekaně jemná. Vladimír Šabata tvrdil, že jde o samotok, tedy víno z moštu získaného jen lehkým lisováním, bez použití tlaku. (Tabulková data o bezcukerném extraktu se natolik liší, až ospravedlňují drobné pochybnosti.) Ochutnával se ještě (rybízový a makový) Cabernet Moravia 2007 PS a Rulandské modré 2006 PS. Na závěr večera dal pan Šabata v plen překvapení, moravské Pineau (nebo moravský Pineau?), vinný mošt „dolihovaný“ pálenkou z vína. Francouzské Pineau jsem ochutnával jen párkrát, takže nemám přehled, ale šabatovská verze byla příjemná a sladká, radostné pití pro dámy. Bohužel, není na prodej.
Po skončení programu nastala volná zábava s dopíjením. Snažil jsem se doplnit si znalosti o bílých vínech, která jsem na začátku propásl pozdním příchodem, ale Neuburské, Veltlín ani Chardonnay u mě nepřekonaly krásné rulandské šedé. (Nejlepší možná bylo Rulandské bílé, už se na mě nedostalo.) Příjemné prostředí a klidná atmosféra patřily ke kladům večera. Největším kladem byla možnost ochutnat (dobrá) vína s výkladem vinaře. Pan Šabata je uváděl lehce a zábavně. Společnost vinných fanoušků postávala kolem stěn sklepa, vlídně i spiklenecky jsme se na sebe usmívali a útržkovitě komentovali dojmy z vína. Dcery pana Horešovského roznášely stylový chleba se škvarkovou pomazánkou. Zajdu zase.