Fontemorsi (web) je docela typický příběh malého italského vinařství z toskánské denominace Montescudaio. Vzniklo před osmi lety skoro od začátku. Podnik koupila v roce 2003 paní Laura Berlucchi (rodina Berlucchi je známá hlavně výrobou sektů z Franciacorty) a řídí ho dnes trojice Francesco Benasaglio, Carlo Sanvitalee a Roberto Ligasacchi spolu se sklepmistrem Paolem Salvim.
Po prvotní analýze půdy se rozhodli většinu vinic vysadit znovu. Vsadili přitom na domácí Sangiovese, dnes obhospodařují 24 hektarů vinic. Nové vinice mají hustotu kolem 7 500 keřů na hektar, podstatně vyšší, než je v Toskánsku běžné. Kromě Sangiovese pěstují Cabernet Sauvignon a Merlot, z bílých odrůd Chardonnay, Viognier a Riesling. Víno z bílých odrůd zpracovávali poprvé v roce 2010. Samozřejmě jsem se zeptal na ryzlink, ale v loňském roce prý dal malou úrodu, takže ho nezpracovávali. Mimochodem motiv ulity na etiketách jejich vín pochází z vlastních vinic, jsou prý plné zkamenělých pozůstatků ulit, škeblí a krunýřů dávných mořských živočichů.
Fontemorsi sídlí v městečku malebném městečku Montescudaio, centru stejnojmenné denominace. V loňském roce jsem ho hledal marně, bylo poledne, měl jsem s sebou děti a nechtěl jsem ve vedru napínat jejich trpělivost. Letos jsem měl domluvenou schůzku s Robertem Ligasacchim a pochopil jsem, proč se tohle vinařství v malém Montescudaiu špatně hledá. Jednu budovu má nad vinicemi na severním okraji města s výhledem na údolí Ceciny, malou výrobní halu pár kilometrů dál na jiném okraji vinic (v obou případech s příjezdem po prašné cestě), a prodejna otevřená jen odpoledne je v jedné starobylé uličce v centru města. Pan Ligasacchi nás i s dětma naložil a provezl nás po vinicích. Leží na severovýchodních svazích pod Montescudaiem, což pan Ligasacchi vysvětloval jako přednost ve srovnání s místními jižními svahy, kde ostré slunce upeče hrozny někdy už na přelomu srpna a září. To může být na škodu, pokud jde o kvalitu. Viděno z Česka to vypadá divně, ale nad víny samotnými jsem mu dal zapravdu.
Na všech vinicích hospodaří v biorežimu, kromě révy pěstují i olivy a vyrábějí olivový olej. Ve výrobní hale stálo možná dvacet moderních nerezových tanků, nikde žádné sudy. Pan Ligasacchi potvrdil, že se v zásadě snaží pracovat bez chemie, vína kvasí bez přidání ušlechtilých kvasinek, ale není to dogma – když se kvašení růžového vína nechtělo rozběhnout, nakonec mu pomohli.
Fontemorsi vyrábí jen patero vín. Ochunali jsme bílé Tressasi 2010, zatříděné jako IGT Toscana. Směs Chardonnay a Viognieru, panenská úroda z nové vinice, měla vyšší slámovou barvu a na toskánské bílé nečekaně svěží kyseliny a ovocný projev.
Růžové Rosato di Fontemorsi je vyrobené z odrůdy Sangiovese. Získává se ze zpracování Sangiovese pro červené, po patnáctihodinové maceraci se z moštu odtáhl samotok na rosé. Má poměrně výraznou barvu, na můj vkus málo kyselin, ale dobrou strukturu s tříslovinami v závěru.Ve vůni i v chuti příjemně ovocné po Sangiovese – tedy především ostružiny a všeobecně lesní plody. Hodně zajímavé rosé, není to úplně jednoduchá vodová růžovka :o)
Základním červeným vínem Fontemorsi je Spazzavento. Směs Sangiovese a Merlotu zatříděná jako Montescudaio DOC (což v praxi znamená asi 70% Sangiovese a zbytek Merlotu). Jednoduché víno s ovocným projevem, ve kterém převládá vliv Sangiovese. Lehké pití, po zkušenostech s jinými místními vinaři dodám, že překvapivě bez bariku (vyzrávání komplet v nerezových nádobách). Třísloviny jsou cítit, ale nejsou agresivní.
Volterrano 2007 je čisté Sangiovese, vyrobené v nerezových tancích a vyzrávané jeden rok ve velkých dubových sudech (500 litrů) různého stáří. Tohle se mi moc líbilo, příjemně přirozený projev Sangiovese nezatížený přehnanými tříslovinami, boj s barikem se nekonal. Zase projev lesních plodů, rozpuštěné třísloviny, přirozeně jemné víno, paráda. Navíc s příslibem do budoucna, protože ročník 2007 byl vůbec první sklizeň z nové vinice.
Guadipiani 2007 IGT Toscana je cuvée Sangiovese a Cabernetu Sauvignon (nejsem si jistý, ale snad se 70% Sangiovese). Obě odrůdy kvasí odděleně, odděleně i zrají devět měsíců ve velkých dubových sudech (500 litrů). V nose i v chuti se hodně prosazuje CS, ale víno je pěkně zakulacené, jemné, jaksi olejovité:o) Cabernet Sauvignon nevyhledávám, ale tohle bych mohl.
Píšu článek jako poděkování panu Ligasacchimu (grazie!) za pohostinnost a za čas, který mi tak velkoryse věnoval při prohlídce vinic i společné degustaci. Z vín samotných jsem měl velmi příjemný pocit a převažoval dojem, že Fontemorsi si hledá svoje místo v konkurenci místních vinařství (Montescudaio i Bolgheri) a chytře se vyhýbá těm nástrahám, které mě při prvních setkáních s monteskudájskými víny nejvíc rušily. To bylo jednak časté nadužívání barikových sudů a jednak občas nepochopitelná skladba červených cuvée. Pravidla Montescudaio DOC se zřejmě (můj dojem) hodně inspirovala úspěchem bolgherských vín, postavených na tzv. mezinárodních odrůdách, tedy na CS a Merlotu. V případech některých ambiciózních vín jsem míval dojem, že denominační pravidla a ambice vinařů jdou proti sobě. Fontemorsi se moc netrápí s mezinárodními odrůdami, klade důraz na Sangiovese, typickou místní odrůdu, a má s ní hodně zajímavé a slibné výsledky.