Před nějakými deseti lety byl Jacob’s Creek moje oblíbená značka. Tehdy jsem pil mnohem víc vína z Moravy a cestoval jsem jen prstem po mapě ve velkoobchodech s vínem. Projel jsem s nimi Francii, Itálii, zaletěl do Ameriky (jeden čas se hodně lítalo do Chile! :o), pobyl jsem i v jižní Africe a Austrálii. Nikde jsem se dlouho nezdržel, nikde jsem nenašel nic, k čemu bych se chtěl vracet. Už jsem si zoufal, kam mám pro to víno jezdit?!, ale pak jsem v roce 2003 byl poprvé (fyzicky !) v Toskánsku a v Alsasku a bylo to jasné. Zůstanu v Evropě, v tradičních vinařských oblastech, ale musím se vyhýbat velkoobchodům. Musím hledat malé řemeslné výrobce (dnes bychom řekli: autentické). Ale ještě předtím jsem docela rád popíjel australská vína od Jacob’s Creek.

Ještě si pamatuju, že v Makru stávala baťovské dvě stovky i tu radost, když je před vánoci zlevnili na 165 Kč! Tohle Chardonnay jsem objevil v sobotu v Bille za rovnou stovku (99,90). Trochu mi to udělalo radost (nekupte to!) a trochu zklamalo při pomyšlení na to, že Billa na tom neprodělá ani za stovku – a já vůl za to před deseti lety (inflace!) platíval stovky dvě. Takže jsem koupil vinné retro – šardonka po deseti letech aneb jací jsme byli? Jak se na to budu dívat s odstupem deseti let?

Základy značky Jacob’s Creek prý položil německý pekař Johann Gramp v roce 1846. Podle slovutného webu ovíně.cz prodává vinařství přes milion lahví denně, a ať počítám, jak počítám, tak by musely v Čechách a na Moravě sklízet asi 2 kg hroznů na čtverečním metru vinice, abysme Jakubův potok dohnali! Na druhou stranu může být pohled za hranice všedních dnů inspirující i v tomto segmentu průmyslové výroby, ale o tom snad později :o)

Docela dobré znamení je, že víno nezměnilo adjustáž. Nebo jestli změnilo, tak jen mírně a neznatelně. Nepamatuju se už, jestli tehdy bylo zavřené korkem, ale dnešní šroubovací uzávěr mi vyhovuje. Barva je světlá slámová žlutá s miniaturním perlením na stěnách sklenky. Podle vůně je to jednoduché Chardonnay, spíš mírně naoxidované než reduktivní (čemuž by naopak nasvědčovalo perlení, ale mám trochu rýmu). Každopádně vůně moc ovoce nepobrala, ale je dobře odrůdově vyhraněná. Jak chybí ovocné tóny ve vůni, tak mi chybí i svěžest v chuti. V puse je zase odrůda jasně poznat, ale působí skoro až likérově, byť ne dost koncentrovaně. Přezrálý ananas a banán, meloun, na jazyku ještě lehce zaperlí, ale kyseliny moc nepobralo (zřejmě po proběhlé jablečno-mléčné fermentaci) a hned se do chuti vkrádájí lehké máslové a hořčičné tóny. Ve vůni i v chuti se objevují náznaky barikování (zadní etiketa zmiňuje „jemné dubové chutě“). Technicky vzato (v Austrálii je sklizeň na jaře) by se dalo stihnout nechat víno 12 měsíců v sudu, ale potom by se neprodávalo za stovku a všechny ty vůně a chutě by byly ostřejší, opravdovější. Jde spíš o stylistickou otázku, zda šla šardonka do dubu nebo dub do šardonky. Kdybych dostal k ochutnání mladou burgundskou šardonku někde na jih od Beaune a chutnala takhle, vůbec bych se tím nezabýval a řekl si o jiný vzorek. Všechny projevy téhle australské šardonky jsou příjemné, uměřené a jaksi až naředěné. Pěkná šardonka za stovku, ale žádný důvod kupovat znovu.

Před deseti lety jsem víno kupoval, ale i z dnešních poznámek vidím důvody, proč jsem od něj (a podobných) utekl. Dá se ovšem najít i spousta kladů: i začátečník pozná, že je to skutečně Chardonnay (to by v domácích poměrech nebylo tak jisté, viz únorový ponor do Portugalu tady), víno je příjemně pitelné a v konkurenci jiných velkovýrobců, kteří předchozí dvě vlastnosti nemají, u něj odpadá obava, že by mohlo být vyrobené z hroznů z jiné vinařské oblasti (doprava hroznů z Maďarska nebo Itálie do Austrálie by byla šílená a doprava z Číny přinejmenším drahá). Co si o symbióze průmyslových velkovýrobců vín a supermarketů myslím jsem popsal nedávno tady, ale tohle Chardonnay je mnohem výš než podivné Modré Portugaly našich malých velkovýrobců. Ejhle! Australské víno za stovku by mohlo vyhnat z regálů supermarketů pofiderní Modré Portugaly se senzorickými vlastnostmi Montepulciana nebo Merlotu.

Prostě je to docela slušné víno, jako párek v rohlíku za deset kaček pro ty, co jsou zvyklí na něco jiného, ale zrovna nemají čas si nic lepšího uvařit.