Sjíždím teď ryzlinky (naposledy dva zlevněné z Reistenu, koupené v brandýské vinotéce) a vůbec levná a darovaná vína. Nepřestal jsem na sebe dbát, ale z minulého týdne jsou tu jeden Tramín (jestli se osmělím, napíšu), CS, SV a Zweigel (všechny bez etiket), příjemně překvapily poslední dvě lahve Pinotu Noir 2006 z Krásné Hory (Zaplačte, odcházím!) a krásnohorská šardonka 2008. Takže pěknej zmatek. A to jsem ještě dneska objevil, že jsem si před časem uložil tenhle odkaz a vůbec ho nevyužil Jak jsem vyhlásil Toskánské Komunitní Bedýnky, začal mi blázinec a zapomněl jsem na to. Ale stejně se podezřívám, že za tím odkazem byla jen podvědomá snaha se zviditelnit střelbou do velkého terče. Nemyslím si, že by se české Tesco nějak zlepšilo od té doby, co jsem mu před třema roky věnoval pozornost tady.

Ryzlinky z Reistenu jsem koupil jaksi z povinnosti, o níž jsem už psal minule v souvislosti s ryzlinkovou Komunitní Bedýnkou.

Maidenburg má o kus výraznější barvu, kabinet je světlejší. Oba krásně čiré, citronově žluté. Kabinet je ve vůni trochu povadlý. Cítím květinovou a ovocnou vůni, ale jakoby ty kytky už tlely. Závan tropického ovoce a meruněk. Úplně jemně a vzdáleně dotek petroleje. Maidenburg má výrazně nazrálou vůni se zřetelnými citrusy, ale taky trochu unavenou. Následuje plná chuť s ostrou, štiplavou kyselinou. Velmi suché, s pěkným minerálním závěrem chuti. Podle etikety 1,7 gramu cukru, 7,3 gramu kyselin a 23 gramů extraktu. Suchou chuť ale v tomto případě pociťuju jako nedostatek cukru – citrony v chuti nejsou ničím vyvažované a chuť je příliš jednotvárná. Přesto je to lety ohlazený a krásně nazrálý rýňák, elegantně zestárlý.

Kabinet je v chuti jednodušší, s pěknou kyselinou a výrazně minerálním závěrem. Má dokonce 2,6 gramu cukru, stejně kyselin jako Maidenburg, ale vyšší extrakt, 27,5 gramu. Nejspíš díky vyššímu alkoholu působí Maidenburg plněji a i přes roční zpoždění je svěžejší.

Taky jsem si založil profil na Tvářoknize, přifařil k němu stránky pana Skleničky a po několika dnech jsem to všechno smazal. Původně jsem to zamýšlel jako nástroj komunikace s Komunitními Bedýnkáři, ale po pár dnech mi to připadalo k ničemu. Trávím dost času tady na blogu a ještě bych to měl dublovat na Facebooku? Odstup, Satane!

Takže místo Facebooku to dám zase všechno sem: pro milovníky statistik a anket koláč sledovanosti Skleničkova blogu :o) sestavený z odpovědí Komunitních bedýnkářů. Graf přehledně ukazuje, kolik vína se vypije za měsíc v domácnostech čtenářů – Bedýnkářů. Až do 6 lahví (22%) bych to charakterizoval jako sváteční pijáky, 7 až 12 lahví (22%) jsou nerozhodnutí voliči a od třinácti lahví výš (56%) je to pro prodejce vína zajímavá cílová skupina. Neodpustím si upozornění na zajímavou statistickou vlastnost čtenářů Skleničkova blogu : žádní abstinenti!

Průběžná informace o stavu Toskánských Komunitních Bedýnek (TKB). Nechci z toho dělat reality show, protože ještě není úplně vyloučena možnost, že se něco nepovede a já budu muset toskánské bedýnky zrušit. Nicméně ve čtvrtek jsem odeslal objednávky do třech toskánských vinařství a hned v pátek jsem dostal jednu fakturu. Navíc přišel z jiného vinařství e-mail s neočekávanou zprávou, že to všechno pošlou na Euro paletě.

Zazmatkoval jsem a hned v pátek odepsal, ať to pošlou na menší paletě, protože jsem v původní kalkulaci předpokládal, že zásilka zabere menší plochu. Potom jsem pro jistotu zprudil dva špeditéry dotazem, jak by se změnila kalkulace, kdyby to jelo na Europaletě, ale naložené jen ve dvou vrstvách. Tě pic! Stálo by to dvakrát tolik, asi osmnáct tisíc za všechny zásilky! Následně jsem si uvědomil, že jsem s tím neměl otravovat výrobce, a v pondělí poslal tři dotazy dalším špeditérům. Odpoledne konečně přišla první odpověď, Europaleta za vytouženou cenu mini-palety! Hned jsem psal do Querceta, ať se vykašlou na minipalety a pošlou to na Europaletě, že to mám za stejný peníze. Ještě nemám vyhráno, ale je to na dobrý cestě.

Takže jsem v očekávání, od dvou vinařství ze tří mám potvrzené ceny a čekám na třetí. Několik zpruzených dopravců vyřazeno. Sláva! V pondělí večer otvírám burgundské Auxey-Duresses 2005, Les Duresses Premier Cru z Domaine Roy Fréres, na oslavu vyřešení cenové hádanky s paletama jsem zlikvidoval poslední lahev, dovezenou v roce 2007.

Jak teď ujíždím na italských vínech, tahle Burgunda mě vrátila na zem. Jasně, že je to vyjímečný ročník a po čtyřech letech dobře vyzrálý, ale jemností a rafinovaností strčí do kapsy všechno, co jsem v poslední době pil. Barva je příznačně slabá (ale to je skoro poznávací znamení červených z Auxey, jak mě školila paní Moroni v Puligny), má široké průsvitné okraje, ale vůně je ukázkově elegantní (a taky z ní trochu trčí alkohol, i když etiketa uvádí neškodných 12,5%). Ve vůni navíc přezrálé ovoce, nejvíc višně a třešně. V chuti zase ovocný mix višně-třešně-švestky s kořenitým píchnutím v závěru a dlouhou minerální dochutí. Zase přečnívá alkohol. Vyzrálé a přesto stále ještě svěží víno s ovocným tělem a minerálním závěrem. Stále má výrazné kyseliny i znatelné třísloviny, takže není nutno vypít, naopak jde ještě pár let archivovat. To jsem si jen udělal radost po rozetnutí hádanky s italskou paletou…