Nechci nadarmo machrovat nebo zlobit tepelně méně přizpůsobivé čtenáře, ale současná vedra jsem přivítal, včetně nedělních 35o ve stínu. Už se mi stýskalo po toskánských červencových teplotách a bezmračné obloze, vypnuté klimatizaci a stažených oknech v autě. V horkých letních večerech konečně chutnají autenticky vína z horkého Toskánska : Pergolaia 2007, 2008 a 2009 IGT Toscana, Caiarossa.
Tři sestry z toskánského biodynamického vinařství Caiarossa představují francouzský pohled na Sangiovese. Francouzský ředitel vinařství (a sklepmistr) Dominique Genot se dokonale vyhýbá přílišné robustnosti vín ze Sangiovese a vede Pergolaiu k eleganci, jemnosti a lehkosti. Ročník 2009 je zatím poslední, který se prodává a Dominique si ho pochvaloval jako „snadný ročník“ s ideálním průběhem počasí během vegetačního cyklu.
Všechny Pergolaie mají malý přídavek dalších červených odrůd, především Merlotu a Cabernetu Sauvignon. Všechny ročníky vyzrávaly ve velkých padesátihektolitrových sudech a starých barikových sudech (mantra Pergolaie je „žádné nové bariky“). Vysoká hustota výsadby (9000 keřů na hektar) a nízké výnosy (4500 kg na hektar) a kvašení bez přidání selektovaných kvasinek. Vyzrávání v sudech po 12-16 měsíců a scelování v betonových tancích, lahvuje se asi dva roky po sklizni. Další rok potom víno vyzrává v lahvi, ročník 2009 se v létě 2012 ještě neprodával. (Ostatně myšlenku, že víno má před otevřením strávit v lahvi přinejmenším stejně dlouhou dobu, jakou předtím zrálo v sudu, jsem se poprvé doslechl od Itala 🙂
Když jsem přemýšlel o nových toskánských bedýnkách, napadla mě možnost zařadit poslední tři ročníky Pergolaie jako „vertikální degustaci.“ Tak jsme si je s přáteli na zahradě otevřeli a porovnávali je. (Za narůžovělé etikety na fotkách se omlouvám, jsou obarvené dvěma rozbitými víny z degustačního balíku.)
Ročníky se poznají už podle barvy. Pergolaia 2007 má nahnědlou barvu, 2009 je naopak vzorně temná rudá. Dokud jsou vzorky ve skleničce studené (podchlazené), vůně se podobají. Zemitá a ovocná u prvních dvou, jemnější a komplexnější 2009. Po provzdušnění voní 2007 jako křoví vyzrálých ostružin v srpnovém jehličnatém lese, i tu smůlu tam cítím :o) 2008 je ve vůni ještě o kus hutnější, spíš les bez ostružin, ale pěkně výrazně voní. V ročníku 2009 se mísí navíc i těžká květinová vůně, sušené bylinky a stará půda pod střechou.
V chuti je Pergolaia 2007 středně plná, příjemně vyladěná s odbouranou kyselinou jablečnou a ustupujícími taniny. Kořenitý závěr rychle ustupuje, dochuť je dlouhá, ale nenavazuje úplně na tělo. 2008 je svěžejší, ovocná až dosladka. Lesní plody, kafe, koření. Příjemné pití, ale spíš jednodušší. K dokonalosti mu chybí hloubka a vrstevnatost. 2009 je v chuti lehká, přitom zemitá, komplexní a půvabně kořenitá – žádný ordinérní pepř nebo kmín, ale hrst míchaného středomořského koření. Suché, ale plnost chuti sugeruje nasládlost. Velmi zábavné víno.
Vertikálu tří Pergolaií nakonec asi do bedýnek nedám, hlavně kvůli ceně. Po loňském zdražení bude Pergolaia stát přes 400 Kč, a vyšší cena za šest lahví by mohla dost účastníků odradit. Ale novou Pergolaiu 2009 v Bedýnkách chci mít, a kdo bude mít zájem, může si napsat i o starší ročníky.