Zajel jsem do mělnické prodejny vinařství, abych koupil průřez červenými víny. Měl jsem nastudované některé pochvalné komentáře o Pinotech paní Lobkowiczové, ale na místě to dopadlo docela jinak. Paní v prodejně nabídla ochutnávku, okoštoval jsem barikovaný Pinot Noir 2007 a nevyhovoval mi. Naštěstí byl k ochutnání i tenhle Vavřinec a hned to bylo jasné – to je ono! Na první napití pěkná směs ovoce a dřeva, koupil jsem lahev na doma s jedinou obavou: jak se budou chovat třísloviny po ohřátí?

Víno je v klasické bordeauxské lahvi se střídmou etiketou. Jedinou výhradu mám proti barvě potisku: khaki zelená není dobrá pro červená vína (a v některých reklamních oborech je zelená rovnou zakázaná:) Ve skleničce má víno krásnou světlou rudou barvu, odpovídající odrůdě. Světlý okraj ukazuje nazrálost. Perfektně čisté. Ve vůni už trochu štípne barik a alkohol (podezřele vysokých 13,5%), ale převládá červené ovoce. V chuti perfektně vyhlazené kyseliny, červené ovoce, v závěru mineralita (jde to až do asfaltu jako u piemontské Freisy :o) a výrazné dubové tóny. Vlastně je tam barikových tónů stále hodně a typický vavřincový závěr chuti působí ve spojení s barikem až lacině, ale přesto mám dojem, že barikový sud vínu pomohl. Stále si myslím, že vínu svědčí nižší teplota (a karafa), po ohřátí by některé projevy sudu mohly vadit.

Odpůrci barikování i mnozí další můžou mít spoustu argumentů proti tomuhle vínu (ani já si nejsem stoprocentně jistý), ale strašně mě baví ho pít, a k napsání textu jsem se musel donutit, když už v lahvi zbývaly poslední dvě deci.

________________________________